Celý týden jsem se s Declanem neviděla, protože jsem se musela učit a dokončovat všechny projekty. Chodila jsem do všech pokročilých tříd a měla jsem tušení, že příští týden se mi do školy chtít nebude, tak jsme se Sashou dřely, abychom měli všechno hotové.

„Těšíš se na naše zítřejší narozeniny?“ vypískla Sasha.

Převalila jsem se v posteli a řekla: „To si sakra piš! Nemůžu se dočkat, až se setkám se svou vlčicí! Zajímalo by mě, jak bude velká, jakou bude mít barvu a jak se jmenuje.“

„Já taky! Jsem tak ráda, že mě u vás rodiče nechali dneska přespat. Jsem ráda, že to můžeme prožít společně.“

„No, celý týden jsme makaly, tak dneska ani příští týden nemusíme do školy!“

Sasha se najednou zatvářila vážně. „Co budeš dělat, když tvým druhem nebude Declan?“ Sasha znala mé myšlenky i obavy. Říkám jí všechno.

S povzdechem jsem odpověděla: „Upřímně, nevím. Pojďme spát. Mám pocit, že zítřek bude dlouhý den.“

„Vstávej, ty spáči!“ uslyšela jsem najednou ve své hlavě křik. Možná se mi to pořád jen zdálo. „Nejsem žádná snová holka! VSTÁVEJ!“ Prudce jsem otevřela oči a uvědomila si, že už mám svou vlčici!

„Panebože, jak se jmenuješ, jakou máš barvu? Už teď tě miluju!“ vykřikla jsem. Snažila jsem se ležet v klidu, abych neprobudila Sashu, ale byla jsem tak nadšená!

Slyšela jsem, jak se uchechtla. „Jmenuji se Vesper a moji barvu uvidíš, až se proměníme!“

„Sakra, můžu se proměnit už teď?“

„Tak netrpělivá… ale ano, můžeš. Bude to hodně bolet, ale já ti s tím pomůžu,“ řekla Vesper.

Velmi potichu jsem vstala z postele, po špičkách sešla schody a vyšla ven. „Dobře, a co teď?“

„Jdi do lesa, možná se budeš chtít svléknout a udělat si pohodlí. Tohle chvíli potrvá.“

O třicet minut později mi tělem začal proudit oheň. Kousla jsem se do jazyka, abych nevykřikla a neprozradila svou přítomnost. Najednou jsem slyšela, jak mi začínají praskat kosti. „VESPER, co se to děje?“

„Představ si, že tvé ruce jsou tlapami a že jsi vlk,“ instruovala mě Vesper. „Vím, že to bude bolet, ale potrvá to jen krátce. Zvládneš to!“ Ležela jsem v embryonální poloze, slyšela, jak se mi lámou kosti, a vzápětí jsem se už dívala na zem. Cítila jsem vlhkou hlínu a spoustu dalších pachů. Nevěděla jsem, co jsou zač. Podívala jsem se dolů a uviděla tmavě hnědé a narudlé tlapky. Rozhlédla jsem se kolem; všechno bylo jasnější, zářivější, hlasitější a plné vůní jako nikdy předtím.

„Páni.“ To bylo všechno, co jsem v tu chvíli dokázala říct.

Vesper se zasmála a řekla: „Pojďme běžet!“ A tak jsme běžely. Doběhly jsme k potoku a já se podívala na hladinu. Vesper byla nádherná. Měla mé smaragdově zelené oči a tmavě hnědou srst s téměř červeným nádechem. Nakonec jsme běhaly několik hodin, než jsme se ocitly zpátky u domu mých rodičů.

„Měla by ses asi proměnit zpátky a trochu se vyspat. Dneska to budeš potřebovat!“

„Hm, a jak přesně, Vesper?“

„Představ si sebe zase jako člověka.“ Vesper nade mnou v duchu obrátila oči v sloup.

Udělala jsem, co chtěla, a najednou mi byla zima. Podívala jsem se dolů, zjistila, že jsem nahá, a znovu se oblékla. Vklouzla jsem zpátky do postele a cítila se úplně vyčerpaná.

„Zbytek dne budeš unavená, ale taky – všechno nejlepší k narozeninám!“

„Děkuju, Vesper! Dobrou noc!“

„O MŮJ BOŽE, O MŮJ BOŽE!“ uslyšela jsem křik a prudce se posadila v posteli. Odhrnula jsem si vlasy z obličeje a uviděla Sashu, jak skáče nahoru a dolů a ječí. Chytila jsem se za srdce a snažila se zorientovat, ale právě když jsem se chtěla Sashy zeptat, co se to sakra děje, do dveří vrazili rodiče tak silně, že je málem vytrhli z pantů.

„Co se stalo? Co je špatně?“ ptala se nás máma.

„Mám svou vlčici! Panebože, je tak sarkastická a vtipná! Je úplně jako já a nemůže se dočkat, až najdeme svého druha!“ prozpěvovala Sasha a točila se dokola jako dítě, které právě dostalo zmrzlinu.

„Jak se jmenuje?“ zeptala jsem se. Nemohla jsem se dočkat, až rodičům řeknu o Vesper. „To je vždycky takhle hlučná?“ zeptala se Vesper tónem, v němž se mísilo podráždění s pobavením. „Jo, to je prostě Sasha. Velmi výrazná osobnost v malém těle.“

„Roxy! Už se nemůžu dočkat, až se proměním a uvidím, jak vypadá!“

„Až po snídani, Sasho! Potřebuješ na to energii!“ napomenula ji mírně máma, ale na tváři měla úsměv, takže jsme věděly, že už se nezlobí. „Tohle si žádá palačinky s čokoládou!“

Slyšela jsem tátu, jak brblá, že už nikdy nedostane vafle, a mámin smích, když ho krotila, ať nedělá potíže. I když byl drsný a přísný, pro mě a pro mámu měl vždycky slabost.

„Moje vlčice se jmenuje Vesper! Taky je úplně jako já a má hnědou srst s červeným nádechem!“

„Ty už ses proměnila?“ zeptala se Sasha se zklamaným výrazem. „Myslela jsem, že se proměníme spolu.“ S povzdechem se posadila na postel. Přisunula jsem se k ní a objala ji.

„Nechtěla jsem se tě dotknout. Vesper mě v noci vzbudila a já prostě nemohla čekat. Nemám moc energie, ale hrozně ráda se proměním znovu s tebou a půjdeme se krátce proběhnout!“

„Och, ano, prosím! Možná tam venku někde je můj druh. Trocha sexy chvilek s druhem by se mi hodila.“

Vesper v mé hlavě prozpěvovala a točila se: „Děvče, prosím tě, ovládej své myšlenky.“ Obrátila jsem oči v sloup. Jestli jsou její myšlenky stejně hrozné jako ty moje…

„Dobře, jo, to by šlo. Nejsem naštvaná, vážně, jen mě to zamrzelo. Ale úplně to chápu. Pravděpodobně bych udělala totéž,“ řekla Sasha, když se se situací vyrovnala. Představovala si, že všechno budeme dělat ve stejnou chvíli. Najdeme si druhy, otěhotníme a všechno ostatní. Já jsem nikdy neměla pocit, že by se to tak stalo, ale nikdy jsem jí její sny nebrala. Upřímně, ani jsem nechtěla. Ráda bych, abychom to všechno prožívaly spolu, ale prostě mi to nesedělo.

„Holky! Snídaně!“ křikla máma z kuchyně. Sasha mě svalila na postel a vyrazila ke dveřím. Bohužel jsem byla vždycky rychlejší, podařilo se mi jí podkopnout nohu a poslat ji proti zdi. Dopadla s tupým úderem. Nezastavovala jsem se, protože jsme to takhle dělaly už mockrát, a teď, když už měla svou vlčici, se bude hojit rychleji. Do kuchyně jsem dorazila jen pár vteřin před ní.

„Vážně, holky. Nejste na ty dětinské věci už trochu staré?“ krotil nás táta. Dala jsem mu pusu na tvář, zatímco máma mu řekla, ať nás nechá být. Máme narozeniny a chceme se jen najíst. Skryly jsme úšklebky a nacpaly si pusu k prasknutí. Máma vařila ráda. Své kulinářské schopnosti jsem zdědila po ní.

„Co máte dneska v plánu, holky?“ zeptala se máma.

„Po snídani se půjdeme proměnit a proběhnout, ale pak se budeme asi jen celý den válet, cpát se nezdravým jídlem a koukat na filmy. Slyšela jsem, že první proměna člověka vyčerpá, tak to sfoukneme dneska, abychom měly zítra sílu tancovat!“ řekla Sasha.

„Vím, že kluci mají dneska plno práce se záležitostmi smečky, takže to budete jen vy dvě,“ řekl táta. Snažili se všechno připravit, aby táta a alfa mohli odejít do důchodu a Declan s Calebem to mohli převzít. Pres měl dneska hlídku na hranicích. Vyměnil si ji, aby mohl mít zítra volno. Takže to byl holčičí den!

„To je v pohodě. Stejně by se na naše filmy nechtěli dívat!“ řekla jsem trochu zklamaně. Věděla jsem, že Declan říkal, že se dneska neuvidíme, ale pořád jsem v koutku duše doufala.