„Dělej, Ario! Už chci jít!“ pobízela mě Sasha netrpělivě. Už jsem se cítila malátná, takže jsem nijak nespěchala.

„Holka, radši se hni, můj ocas se potřebuje protáhnout!“ ozvala se Vesper. Protočila jsem oči, dojedla poslední tři sousta z talíře a podala ho mámě k umytí.

„Dík, mami!“

Vyběhly jsme ze dveří dřív, než stačila odpovědět.

„Kde se máme proměnit?“ zeptala se Sasha zamyšleně. „Musí to být dost hluboko v lese, aby nás nikdo neviděl nahé, ale blízko domova.“ Viděla jsem, jak obrací oči v sloup, a věděla jsem, že mluví se svou vlčicí.

„Ukážu ti, kde jsem byla v noci.“ Našly jsme mýtinu, svlékly si šaty a posadily se naproti sobě.

„Bude to bolet?“ zašeptala Sasha.

„Ano, ale jen chvíli. Jakmile se proměníš, všechno to zmizí a bude to ten nejlepší pocit na světě!“

O dvě hodiny později, za doprovodu Sashina křiku, jsem před sebou konečně uviděla malou šedou vlčici. Také jsem se proměnila, ale tentokrát mi to trvalo jen pár sekund. Pořád to bylo bolestivé, ale zdaleka ne tak hrozné. Jakmile se Vesper a Roxy seznámily, vyrazily kupředu, přeskakovaly klády a dokonce ulovily králíka k jídlu. Asi po třech hodinách jsme našly cestu zpět k našemu oblečení a vklouzly do něj.

„To byl ten nejlepší pocit, jaký jsem kdy zažila. Je to tak osvobozující. Teď vidíš a cítíš všechno jinak!“ vydechla Sasha v úžasu.

„Já vím, mám pocit, že ve vlčí formě na nás nic nemůže. Pojďme si zdřímnout. Jsem strašně unavená,“ řekla jsem a s námahou se dolekla k domu.

„Jo, dneska už rozhodně nic dělat nebudu!“

Jakmile jsme vešly dovnitř, zabrala jsem gauč a zachumlala se do huňaté červené deky s kmenovými vzory a Sasha si vzala křeslo s šedou dekou s vlkem. Popadla jsem ovladač a přepínala kanály, dokud jsem nenašla horor.

„Koukni na ty deky, co jsme si vybraly. Zajímavé barvy, že?“ Zasmála jsem se, ale nikdo mě neslyšel, protože Sasha už spala. Ta holka by zaspala i bombardování. S povzdechem jsem se zavrtala do polštáře a zavřela oči.

„Holky! Hodláte se vzbudit?“ Někdo na mě křičel a já nemohla přijít na to proč. Nechte holku spát. Potřebovala jsem ještě pět minut!

„HOLKY!“ Sakra, otevřela jsem jedno oko a uviděla tátu, jak přede mnou stojí s úsměvem na tváři. S úpěním jsem se jen převalila a chtěla se znovu uvelebit, ale najednou jsem ucítila studený vzduch!

„ÁÁÁÁCH – Proč jsi to udělal?“ zaječela Sasha. Táta z nás obou strhl deky a Sashu se mu podařilo shodit na podlahu.

„No, holky, je skoro čas na večeři a vy jste prospaly celý den! Máme dort a dárky, navíc Sashina rodina přijde na večeři, tak mazejte nahoru, osprchujte se a za dvě hodiny buďte připravené!“ řekl táta, sedl si do křesla a zapnul televizi.

Sasha si mnula kyčel a upalovala do ložnice, aby byla ve sprše dřív než já. Nechala jsem ji vyhrát, protože jsem chtěla ještě pět minut spánku před naší malou rodinnou oslavou.

Brzy jsme se osprchovaly a Sasha se mi piplala s vlasy a líčením. Upřímně jsem nesnášela líčení a nošení šatů nebylo nic pro mě.

„Zítra si musím vzít šaty. Nenuť mě do nich i dneska večer! Navíc jsou to i moje narozeniny, tak se můžu rozhodnout pro pohodlí!“ prohlásila jsem pevně.

„Fajn, ale žádné tepláky!“ Sasha mi oplatila pohled s odhodlaným výrazem. Protočila jsem oči a vybrala si černé potrhané úzké džíny a krémový svetr. Sasha si vzala šaty s dlouhým rukávem, které měly vysoký výstřih a končily těsně nad koleny. Byly bílé se žlutými květy.

Když jsme vešly do kuchyně, ucítily jsme nádhernou vůni hovězí pečeně s bramborami a mrkví. Jedno z mých nejoblíbenějších jídel. Nakonec jsem snědla tři misky, protože po získání vlčice jsem měla hrozný hlad! Večeře proběhla příjemně a vedly se nezávazné řeči. Najednou mi nebylo dobře. Věděla jsem, že je to kvůli zítřku. Celý den se mi na ten pocit dařilo zapomínat díky proměně a spánku. Se Sashou jsme obě dostaly stejné náhrdelníky s emblémem vlka. Můj byl z bílého zlata a Sashin ze zlata. Nakonec se Sashini rodiče rozloučili a my se vydaly do postele. Byly to skvělé narozeniny, ale VĚDĚLA jsem, že zítra se všechno změní.

„Všechno nejlepší k narozeninám, krásko,“ zašeptal mi Declan v hlavě.

„Panebože, ten zní k nakousnutí,“ ozvala se Vesper. „Vesper!“ okřikla jsem ji se smíchem, ale v duchu jsem souhlasila.

„Děkuju! Kdy tě zítra uvidím?“

„Bohužel až na večírku. Musím ještě dodělat pár věcí.“

„Dobře. No, já budu ta v červeném.“

„Uf, budu muset někoho zabít, jestli se na tebe podívá nebo se tě nedejbože dotkne,“ zavrčel Declan.

„Hm, no uvidíme, miláčku,“ popichovala jsem ho. Musela jsem s tím přestat, než Sasha vycítí mé vzrušení. Už se na mě dívala a usmívala se. Věděla, že se s někým myšlenkově spojuji, a podle mého úsměvu věděla, kdo to je.

„Dobrou noc, moje královno.“

„Dobrou noc, můj princi.“

„Tak co, jaký je Declan?“ zeptala se Sasha, když jsem se k ní otočila.

„Je dokonalý. Jestli nejsem jeho družka, budu mít zlomené srdce.“ Milovala jsem ho už od dětství. Co když nejsem jeho družka a on najde někoho jiného?

„Ale jdi, to se nestane. Jste pro sebe stvořeni. Každý pozná, že tě taky miluje. I kdyby měl jinou družku, vsadím se, že by ji kvůli tobě odmítl. Na to bych si vsadila peníze,“ prohlásila Sasha pevně.

„Nevím. Jen mám takový špatný pocit. Doufám, že máš pravdu, ale nenechala bych ho odmítnout jeho družku, kdybych to nebyla já. To není správné. Pouto druhů vytvořila samotná Měsíční bohyně. Do toho nemůžu zasahovat.“ Celý život nás učili, že nic nestojí nad poutem druhů. Máte si jich vážit a milovat je. Byl to sen, který toužila prožít každá dívka. My jsme nebyly výjimkou.

„No, já si myslím, že zítřek bude dokonalý a každá najdeme svého druha a budeme žít šťastně až do smrti!“ prohlásila Sasha, ale i v jejím hlase byl slyšet ustaraný tón.

„Asi máš pravdu,“ řekla jsem, převalila se a ukončila rozhovor.

„Vesper, co mám dělat? Co když to není náš druh a moje pohádka tady končí? Co když je to náš druh a moje špatné pocity věští něco mnohem horšího?“

„Nevím, co se zítra stane, ale vím, že bez ohledu na to jsme silné a zvládneme všechno, co přijde. Nic nás nemůže zlomit,“ prohlásila Vesper věcně. „Dobrou noc, oslavenkyně. Zítra nás čeká taky dlouhý den,“ dodala Vesper jemněji.