Moje smysly musely být tak otupělé, že jsem si toho dřív nevšimla. Předvídala jsem jeho další slova. Bylo to jako s Vancem znovu od začátku. Otevřel ústa, že promluví, když jsem za sebou uslyšela protáhlý hlas.

„Existuje nějaký důvod, proč máš ruce na mé družce, Kaelene?“ zeptal se někdo. Byl to neznámý hlas, a když jsem se otočila, abych našla jeho zdroj, zaplavila mě naprostá nevěra.

To nebylo možné.

Dostala jsem dva druhy najednou.

Většina lidí má štěstí, když za celý život najde jednoho druha, ale já jsem jich měla nějakým způsobem tři a jeden už mě odmítl. Ten druhý mladík byl stejně pohledný jako Kaelen. Oba měli tmavé vlasy, ale tam, kde měl Kaelen tmavé oči jako jeho otec, ten druhý měl ledově modré. Kaelen byl viditelně vyšší, ale z toho druhého vyzařovala aura nebezpečí.

„To je vtipné, Zaviane, protože ona je MOJE družka,“ protáhl Kaelen a v místnosti nastalo takové ticho, že by bylo slyšet spadnout špendlík. Líce mi zrůžověly rozpaky, protože jsem cítila, jak se na mě všichni dívají.

Ucítila jsem za sebou přítomnost a na mých nahých ramenech přistál pár paží. Ztuhla jsem, když mi ten muž za mnou přejel nosem po krku. Do té doby jsem nebyla žádnému muži tak blízko, natož abych byla sevřená mezi dvěma.

„No, ty jsi ale kousek, zlato,“ popichoval Zavian a já už věděla, že je to ten typ kluka, kterému ženy zobou z ruky. Otočil mě tak, že jsem se mu dívala do tváře, a jeho oči mě naprosto upoutaly. „Aspoň že jsi krásná, bylo by to trapné, kdybys byla... Řekni mi své jméno, broučku.“

„To teď sbíráš toulavé psy, Zaviane?“

„Jenom pokud jsou dost hezký na to, abych si je nechal.“

Všichni se zasmáli a jeho slova mě zasáhla jako fyzická rána. Slíbila jsem si, že nebudu plakat, tak jsem narovnala ramena a vykroutila se z jeho sevření.

„Mýlíte se, jestli si myslíte, že o některého z vás stojím,“ vyštěkla jsem dřív, než jsem si to stačila rozmyslet. „Chci jen odejít.“

Otočila jsem se k odchodu, ale Zavian se najednou ocitl v mém osobním prostoru. To, jak byl blízko, ve mně probouzelo pocity, o kterých jsem si nemyslela, že jsou možné. „Takhle to nemyslíš. Copak se nechceš trochu pobavit?“

„Nechci,“ můj hlas zněl spíš jako tichá prosba.

„To je škoda,“ naklonil se a otřel se rty o můj ušní boltec. Jeho hlas byl horký a způsobil, že jsem k sobě křečovitě stiskla stehna. „Já si naneštěstí hrát chci.“

Sotva jsem stačila pochopit, co se děje, než do mě strčil a já odletěla přímo na stůl s občerstvením.

Líce mi hořely hanbou. Viděla jsem záblesky z telefonů, jak lidé spěchali natáčet, co se děje. Moji druhové nade mnou stáli a smáli se spolu se zbytkem školy.

Zavian ke mně přistoupil a natáhl ruku. „Dovol, abych ti pomohl, lásko.“

Vzala jsem ho za ruku, ale on mě v poslední vteřině pustil a já znovu upadla. Smích ještě zesílil a za víčky mě pálily slzy vzteku. Jak jsem mohla očekávat, že se stanu Gamou, když se tohle děje hned první den? Byla jsem rozhodnutá neplakat a vyškrábala se na nohy. Překřížila jsem si ruce na prsou, abych ochránila zbytek své důstojnosti, a otočila se k Zavianovi.

„Doufám, že se teď cítíš líp,“ řekla jsem hlasitě a jasně. Všichni ztichli, zřejmě proto, že s ním takhle nikdo nikdy nemluvil. „Dělá ti dobře, když šikanuješ lidi?“

V jeho rysech se objevil hněv a udělal pomalý krok směrem ke mně, ale Kaelen mu položil ruku na hruď. „Přestaň, Zaviane. Myslím, že už jsi udělal dost.“

Ohromeně jsem se otočila ke Kaelenovi. Nikdy bych nečekala, že se mě zrovna on zastane, ale on se na mě ani nedíval. Opíral se o jeden ze stolů s rukama zkříženýma na prsou a v obličeji měl lhostejný výraz.

„To s ní najednou soucítíš, Kaelene?“ protáhl Zavian a Kaelen se na mě konečně podíval.

„Jen už v tomhle příběhu nechci figurovat. Nech ji jít, myslím, že jsme viděli dost.“

V Zavianových očích jsem zahlédla záblesk něčeho, co zmizelo dřív, než jsem to stačila dešifrovat. Ustoupil stranou a uvolnil mi cestu. Začala jsem odcházet s hlavou vztyčenou, protože jsem jim v žádném případě nechtěla dát najevo, že mi ublížili. Byla jsem skoro u něj, když natáhl ruku a sevřel mi prsty zápěstí.

„Tohle ještě neskončilo, moje malá družko,“ protáhl. Snažila jsem se mu ruku vytrhnout, ale jeho stisk byl pevný. „Bude mě bavit si s tebou hrát.“

Kousl mě do ušního lalůčku a já nenáviděla to, jak na něj mé tělo reagovalo. Nechtěla jsem mu nechat poslední slovo, tak jsem se k němu otočila s dravým pohledem v očích.

„Tak to ti kurva přeju hodně štěstí,“ plivla jsem, než jsem mu konečně vytrhla ruku a vyběhla ven.

Šepot studentů i jejich kamery mě pronledovaly a já věděla, že zítra budu tématem číslo jedna celé školy.