Jaxon našel v televizi nějaký film a já na pár minut zavřel oči, jak jsem se opřel na pohovce. O pět minut později jsem ucítil, jak na mě dopadlo drobné tělo, a zasténal jsem. Hadley měla dar trefit mě přesně do solar plexu a vyrazit mi dech.

„Promiň,“ špitla mi do ucha a já otevřel oči a podíval se na ni.

„To je dobrý, princezno,“ usmál jsem se.

„Voníš jako pomeranče a kafe,“ řekla.

„Ty voníš jako růže a cukrová vata,“ odpověděl jsem, když ze mě sklouzla a posadila se vedle mě, zatímco jsem se posunul, abych jí udělal místo.

„Tak jo, Shakespeare, jaké jsou plány na zbytek víkendu?“ zeptal se mě Jaxon, zatímco jsem si namotával Hadleyiny vlasy na prsty.

„Vybírání peněz a spánek,“ řekl jsem a znovu zavřel oči.

„Slíbil jsi mi čajový dýchánek,“ připomněla mi Hadley a založila si ruce na prsou.

„A čajový dýchánek,“ dodal jsem a věděl jsem, že se usmívá.

„Můžeš přijít taky, Reve,“ řekla sladce a já otočil hlavu, abych viděl, jak přikývl.

Rev měl pro Hadley obzvlášť slabost; i když nikdy nemluvil, několikrát jsme ho přistihli, jak s ní kouká na Disneyovky, zatímco si ona hrála na princeznu nebo pořádala dýchánky, a on tam tiše seděl s tiárou na hlavě.

„Snídaně je hotová, vy budižkničemu!“ zařvala Mabel z kuchyně a my všichni vyskočili.

Víkend jsme strávili vybíráním peněz z různých místních podniků, které jsme ovládali. Polovinu jsem uložil na naše účty a druhou polovinu zamkl do trezoru v ložnici. Dveře trezoru fungovaly na otisk prstu a sken sítnice, zatímco dveře, které trezor skrývaly, měly kombinaci otisku prstu a dvanáctimístného kódu.

Nebyl jsem paranoidní, jen jsem nic neponechával náhodě. V domě jsme měli hromadu hotovosti pro případ, že bychom museli platit jen hotově nebo kdybychom z nějakého důvodu museli utéct. Pro každého člena domácnosti byla připravena i sada falešných dokladů, protože člověk nikdy nevěděl, kdy se věci zvrtnou.

Po obřadu z předchozí noci jsem byl stále vyčerpaný a víkend jsem strávil doma, pospáváním u televize, až mě v neděli brzy ráno probudil vyzvánějící telefon.

„Tady Kaelen,“ odpověděl jsem se stále zavřenýma očima.

„A tady Jerrick. Už jsi vzhůru?“ zeptal se a já se usmál.

„Skoro,“ řekl jsem.

„Budeme tam za hodinu,“ oznámil a já slyšel, že řídí.

„My?“ podivil jsem se.

„Starší jedou za mnou, jsou připraveni probrat s tebou tvůj obřad,“ řekl. Na to jsem úplně zapomněl.

„Budu čekat v zasedačce,“ řekl jsem a on hovor ukončil.

Osprchoval jsem se a znovu se oblékl do obleku. Takhle se se Staršími prostě setkávalo. Povzdechl jsem si nad svým odrazem – byl jsem pořád trochu bledý a cítil se unavený; netušil jsem, že obřad člověka tak vyčerpá, ale zároveň jsem se cítil silný a sebevědomý.

„Co myslíš, že nám řeknou?“ zeptal se jsem Vala.

„Řeknou ti, co o mně zjistili; víš, že se reinkarnujeme,“ uvažoval.

„Tak proč mi to prostě neřekneš ty?“ namítl jsem.

„Vzpomenu si, až budu mít, míšenče, nesuď mě,“ odsekl a viděl jsem, jak mu z nozder vychází kouř.

„Nejsi nějaký přecitlivělý?“ rýpl jsem si.

„Koukej mazat dolů,“ řekl mi a otočil se ke mně zády.

Zrovna jsem dopíjel první šálek kávy, když se otevřely vchodové dveře. Jerrick nikdy neklepal a já to od něj ani nečekal. Slyšel jsem jeho hlas, jak vede tři Starší do zasedací místnosti, a Rogan otevřel dveře Mabel, která nesla muffiny, pečivo a kávu.

„Díky, Mabel, jsi nejlepší,“ řekl jsem jí.

„Samozřejmě, že jsem, drahý,“ mrkla na mě a odešla z místnosti, zatímco jsem vstal, abych přivítal hosty.

„Dobré ráno, Starší, vítejte,“ řekl jsem, potřásli jsme si rukama a oni se posadili.

„Došlo k několika zajímavým objevům,“ začal Starší Julian a natáhl se pro šálek, zatímco se všichni obsloužili z podnosu na stole.

„Ohledně mého draka?“ zeptal se jsem ho.

„Ano, šedého draka jsme neviděli téměř čtyři sta let,“ zvolal Starší Gideon.

„Sakra, ty jsi starý,“ řekl jsem Valovi.

„Tak to pro tebe budu Sire Val,“ odvětil a v mé hlavě se rozesmál.

„Takže předpokládám, že šedý drak je výjimečně vzácný,“ řekl jsem a pobídl je tak k dalšímu mluvení.

„Jediná zmínka o Valthosovi byla zaznamenána koncem sedmnáctého století, byl spojen se Sirem z rodiny Vanceových,“ řekl Starší Phineas.

„A teď se mnou… znamená to něco?“ zeptal se jsem jich.

„Znamená to, že tvůj drak je jedním z nejstarších v historii, a proto pravděpodobně jedním z nejsilnějších, se kterými jsme se za dlouhou dobu setkali. O svých schopnostech ti bude schopen vyprávět, až se spolu sžijete,“ vysvětlil Starší Gideon.

„A v čem je to problém?“ zeptal jsem se. Nevím, proč mě to napadlo, ale ta myšlenka tam prostě byla.

„Udělá to z tebe terč, stejně jako z tvé rodiny. Být tak mladý s tak silnou bestií vyvolá v lidech závist a budou se tě snažit zničit dřív, než se staneš ještě mocnějším. Nezapomeň, že naši draci rostou s námi, stávají se silnějšími, jak se s nimi sjednocujeme, a někdy trvá měsíce, i roky, než si uvědomíš svůj plný potenciál,“ varoval Starší Julian.

„Měl by ses Valthose zeptat, jestli se dokáže maskovat,“ navrhl Starší Phineas.

„Dokážeš to, Vale?“ zeptal se jsem ho.

„Možná,“ odpověděl a zíral na mě.

„Ano, nebo ne, bestie. Jde o naši vlastní bezpečnost,“ naléhal jsem.

„Ano, dokážu, ty jsi ale suchar,“ řekl mi a já si povzdechl.

„Říká, že to dokáže,“ oznámil jsem jim.

„Zdá se, že už s ním máš silné pouto. Můžeme s ním mluvit?“ požádal Starší Gideon.

Cítil jsem, jak se Val při té zmínce napřímil, a jeho myšlenky odrážely, že se velmi chce projevit. Cítil jsem, jak se přesunul do pohodlnější polohy, jednou mávl křídly a pak je složil.

„Mluvte, Starší,“ řekl Val mým prostřednictvím, zatímco se mé oči změnily ze zelených na jeho žluté.

„Jsi skutečně velkolepý, Valthosi. Co si pamatuješ?“ zeptal se ho Starší Julian.

„Mé vzpomínky patří jen mně a mému míšenci, měl bys znát své místo, Starší,“ odsekl Val, když se mu podíval do očí. V duchu jsem si nad jeho neúctou dal facku.

„Odpusť to vyrušení, ale měl bys mít na paměti, že jsi pouhá bestie,“ řekl mu Starší Phineas podrážděným tónem.

„Pche, možná jsi Starší, ale na mě nemáš,“ prohlásil Val a jim se rozšířily oči.

Cítil jsem, jak se Val tlačí vpřed a přebírá úplnou kontrolu, jak se ze mě vysouvá ven. Ucítil jsem trhavý pocit, jako by se jeho duše odtrhla od mé. Oči se mi změnily zpět na zelené a Val stál hrdě vedle mě, drápy na křídlech škrábal o strop. Čelist mi klesla, když jsem ho uviděl v celé jeho kráse, a cítil jsem náhlý strach sálající ze Starších.

„Já jsem drak,“ řekl Val a zabodl do nich pohled, „znejte své místo, míšenci Starších.“

„Vale,“ oslovil jsem ho a on otočil hlavu ke mně.

„Fajn, ale teď už vědí, že na mě nemají tlačit,“ řekl a já cítil, jak se se mnou po malém zavrčení jejich směrem opět spojuje. Když opustil mé tělo, cítil jsem se nějak prázdný, a ten pocit celistvosti a naplnění se vrátil, jakmile se se mnou Val znovu spojil.

„Co to sakra bylo?“ zeptal se Jerrick a díval se na mě s vytřeštěnýma očima.

„Jak jsi to udělal?“ vyzvídal Starší Phineas.

„Nevím, prostě jsem cítil, jak se Val pohnul,“ odpověděl jsem upřímně.

„Tohle bys neměl dokázat ještě aspoň dva roky, a ne bez tréninku,“ poznamenal Starší Gideon.

„Val je dost působivý,“ řekl jsem a viděl jsem, jak Val v duchu obrací oči v sloup. Chtělo se mi smát, protože to vypadalo komicky, ale zachoval jsem si uctivou tvář.

„Měl bys svou bestii maskovat, kdykoli opustíš bezpečí domova. Čím méně lidí bude vědět o tvém skutečném drakovi, tím lépe na tom tvá rodina bude. Nechceme tvého draka urazit, vidíme, že je velmi divoký a silný, ale pokud chceš přežít, dokud nedosáhneš svého plného potenciálu, pak je to nezbytné,“ řekl Starší Phineas.

„Promluvím s ním,“ slíbil jsem a oni přikývli.

„Kdybys potřeboval další pomoc, neváhej nás kontaktovat. Tato schůzka se nikdy neuskutečnila a podle nás se tento šedý drak neliší od fialového draka – to je oficiální zpráva, která bude rozeslána. Žádné jiné doupě nikdy šedého draka nemělo, takže nikdo nepozná rozdíl ani nebude zpochybňovat naše slova. Sloužíme doupěti Vanceových už několik set let; svá tajemství si hlídej,“ uzavřel Starší Julian.

„Takže mi v podstatě říkáte, abych svou bestii držel na uzdě a předstíral, že nejsem tak silný, jak ve skutečnosti jsem,“ shrnul jsem to.

„Přesně tak. Vybírej si své bitvy moudře. Čas na odhalení Valthose přijde, a pak budeš mít na své straně moment překvapení,“ dodal Starší Phineas.

Vstali a znovu jsme si potřásli rukama, zatímco je Jerrick vyprovodil k vchodovým dveřím. Zůstal jsem sedět u stolu a přemítal o všem, co nám právě řekli. Říkal jsem si, jestli si Val začne vzpomínat, teď když byl plně probuzen.

„Vážně jsi to musel dělat?“ zeptal jsem se Vala.

„Lidé by měli znát své místo a já opravdu nemám rád, když mě někdo podceňuje,“ odpověděl.

„Myslím, že se jeden z nich trochu počůral,“ řekl jsem a on se nahlas rozesmál a svalil se na záda.

„Mám tě rád, míšenče,“ řekl po chvíli a já se pro sebe zazubil.

„To je dobře, Vale. Vypadá to, že jsme na sebe zbyli,“ odvětil jsem a on se znovu posadil.

„Ó, Kaelene, užijeme si spolu spoustu zábavy,“ prohlásil.

„Nejsem si jistý, jestli je to dobře, nebo ne,“ řekl jsem, zatímco on znovu mávl křídly.

„Jsme stvořeni k tomu, abychom ovládali, Kaelene. Brzy ti ukážu, jak ovládáme ostatní,“ slíbil mi.

„Jak je to sakra možné?“ zeptal se jsem ho a on se na mě ušklíbl.

„Snadno. Protože jsme silnější než fialoví draci Sireů,“ odvětil.