Bylo to zvláštní, muset lhát o své identitě a tvrdit, že je Elařin bratranec jménem Trey. Nečekal, že když dorazí, bude v domě syn Alfy Aether Sky. A nečekal, že tam bude i Elara. Doufal, že se Silasem rychle vyřídí obchodní záležitosti a odejde. Ale události ho donutily improvizovat. Thorne zvenčí zaslechl Elařino naléhavé úpěnlivé volání a bez rozmýšlení zazvonil u dveří.

Teď byl znovu v Silasově pracovně, kde konečně mohli probrat tu naléhavou věc. Raději se obrátil na rozhodného a inteligentního Betu než na lehkomyslného Alfu Aether Sky. Jeho setkání s Arthurem v něm vždy zanechala dojem úzkoprsého a neuváženého muže. Věděl, že smečku Stellar Aether to jednou bude stát draho.

Thorne se znovu usadil do naducaného křesla, ve kterém seděl s Elarou, než odešla z místnosti. Myšlenky na ni vytěsnil z hlavy. Byly tu důležitější věci k řešení.

Silas se posadil do křesla naproti stolu, otevřel zásuvku a vytáhl dvě nízké sklenice a láhev s tmavou tekutinou. Nalil do obou sklenic trochu jantarové tekutiny a jednu postavil před Thornea.

Thorne se sklenice nedotkl, ale nabídku ocenil. Silas si usrkl a pak řekl: „Znovu se omlouvám za nepříjemnosti, co pro tebe mohu udělat, Thorne?“

„Musím ti něco ukázat,“ odpověděl Thorne a sáhl do kapsy, kde střežil posvátný předmět. Vybalil ho z jemného papíru a odhalil duhově stříbrnou rudu.

Silasovi se rozšířily oči. Odstavil sklenici, obešel stůl a s mírně pootevřenými ústy se posadil do křesla vedle Thornea, přičemž z rudy nespouštěl zrak.

„Měsíční ruda,“ zašeptal. Zvedl oči k Thorneovi a ve tváři měl stále úžas: „Nemyslel jsem si, že ty doly ještě existují. Jak jsi ji našel?“

Thorne přikývl. Byl stejně šokovaný, když ji objevil. Doly byly před lety vypleněny, měsíční rudy rozprodány a smečky, které k nim měly přístup, zůstaly těmi nejbohatšími.

„Našli jsme ji u jednoho vyvržence před pár dny. Zatoulal se na naše území, rychle jsme ho zneškodnili a pak prohledali tělo. Měl u sebe tohle,“ zvedl měsíční rudu. „Nejsme si jistí, kde ji vzal, ale pokud existuje šance, že nějaký důl stále funguje, že tam venku jsou další měsíční rudy… chtěli jsme s tebou probrat, co by to mohlo znamenat.“

Silas se zamyšleně podíval na rudu: „Můžu si ji vzít do ruky?“

Thorne mu ji podal a sledoval, jak ji Silas opatrně otáčí v dlaních a zkoumá ji. Pak svraštil obočí a podal rudu zpět Thorneovi.

„Tohle by mohlo mezi zdejšími smečkami vyvolat velký rozkol, kdyby se o tom dozvěděli Alfové. Každá smečka chce mít důl ve svých rukou,“ uvažoval Silas nahlas.

Thorne zabalil rudu zpět do papíru a schoval ji do kapsy: „Přesně tak. Zatím o její existenci víme jen moji rodiče, můj bratr a já. Ty jsi jediný další člověk, který to ví.“

„Proč já? Arthur je náš Alfa,“ namítl Silas. Zbytek úžasu z rudy vystřídala diplomacie.

„Moji rodiče nezapomněli, že jsi před sto lety bojoval v válce po jejich boku. Považují tě za spojence,“ vysvětlil Thorne. „Co se týče tvého Alfy, kolují zvěsti o jeho nedbalosti vůči smečce i bezpečnosti sousedních smeček. Raději se spojíme s někým, komu důvěřujeme.“

Silas pomalu přikývl: „Tvoji rodiče jsou dobří lidé, tvrdě bojovali za bezpečnost našich smeček. Je mi ctí, že mě považují za spojence.“

Thorne si všiml, že se k svému Alfovi nevyjádřil, což byl chytrý tah. Ale vycítil jejich frustraci, když Silas s Marou dorazili domů. Očividně tam panovaly neshody, ale Thorne věděl, že teď není čas to rozebírat.

„Chtěli bychom s tebou spolupracovat na prozkoumání té rudy a hledání dolu, ze kterého pochází,“ řekl Thorne.

Silas se zeptal: „Poznal jsi toho vyvržence, u kterého se našla? Byl sám, nebo patřil k nějaké smečce vyvrženců?“

„Byl sám a nikoho nám nepřipomínal. Neměl žádná znamení, že by patřil k nějaké organizované skupině, ale nikdy nemůžeme být dost opatrní. Pokud vyvrženci po tom dolu pátrají, mohlo by se to zvrhnout v krveprolití. A my bychom nedokázali zabránit tomu, aby se o tom dozvěděly ostatní smečky,“ prohlásil Thorne.

Smečka Stellaris měla mnoho spojenců. Většinou to bylo z rozumu, Thorne plně nedůvěřoval nikomu z nich. Se svými rodiči se hádal o tom, zda o rudě vůbec někomu říkat. Tvrdil, že spojování se s někým jen vyvolá tření a riziko prozrazení. Chamtivost, kterou doly na měsíční rudu vyvolávaly, vedla před lety k jatkám a teprve teď napětí mezi smečkami polevilo. Riskovat střety smeček bylo samo o sobě nebezpečné, ale s vyvrženci v patách by to bylo smrtící. Nejen pro lidi ve vesnicích, ale i pro jejich živobytí. Poklidný způsob života, za který jeho rodiče tak tvrdě bojovali, by se rozplynul. A pokud by se vyvrženci k dolu skutečně dostali, jejich moc a autorita by mohly převážit nad zavedenými smečkami.

i přes Thorneovy argumenty jeho rodiče trvali na tom, že Silasovi mohou věřit. Že to udrží v tajnosti a bude užitečným zdrojem informací. Thorne nakonec souhlasil. O rudách toho tolik nevěděl, Alfu dělal teprve pár let. Jeho bratr Reeve byl Alfou společně s ním. Oba vedli smečku, ale ten důl museli najít. Silas byl jejich nejlepší šance.

„Naší první prioritou musí být udržení existence rudy v tajnosti,“ řekl Silas a dodal: „Bylo by však bláhové nečekat, že se o tom ostatní smečky a vyvrženci dozvědí. Musíme být připraveni, až se to stane. Za druhé, znám polohy starých dolů. Mohli bychom začít tam, ale většina z nich byla zničena, když byly vytěženy. Intuice mi říká, že tahle ruda pochází z tajného dolu, který zůstal neodhalen. Až doteď.“

Thorne souhlasil: „Začneme s hledáním a přípravou našich smeček, ale nebudou vědět proč. Znalost o rudě zůstane mezi námi. Což znamená, že to nesmíš říct svému Alfovi.“ Upřeně se na Silase podíval a sledoval jeho reakci.

Silas jeho pohled opětoval a přikývl. „Myslím, že to tak bude nejlepší, zůstane to mezi námi.“ Silas dopil poslední zbytek tekutiny ve sklenici a uvědomil si, kolik je hodin – bylo po půlnoci. „Musel jsi mít dlouhou cestu. Pokud chceš, můžeš přespat v našem pokoji pro hosty.“

Thorne se chystal odmítnout, nerad byl na obtíž. Ale cítil se unavený událostmi noci. Zejména jeho interakce s Elarou a Brockem v něm zanechala v žaludku pachuť vzteku. Brockova majetnickost vůči Elaře a to, co se jí chystal udělat. „Ano, to by bylo vlastně skvělé.“

Silas se usmál: „Donesu ti nějaké náhradní oblečení.“ Thorne byl překvapen. Silas byl nejen stratég, ale i laskavý člověk. Opustili pracovnu, Silas ho dovedl do pokoje pro hosty a ukázal na koupelnu.

„Náš dům je tvůj dům, kdybys cokoli potřeboval, obsluž se,“ řekl Silas, než se odebral do svého pokoje.

Thorne mu věnoval zdvořilý úsměv a zavřel dveře. Navzdory vypětí noci, ať už kvůli rudě nebo setkání s Elarou, cítil... vnitřní klid. V poslední době to byl vzácný pocit, zvlášť když na svých bedrech nesl blaho celé smečky. Měl pocit, že se po dlouhé době může zhluboka nadechnout, i když si nebyl úplně jistý proč.

Naslouchal zvukům, které vydávala Elara nebo její rodiče. Byl si jistý, že Mara se bude ptát, proč je navštívil. A proč se Silasem mluvili tak dlouho do noci. Na okamžik ho přepadla obava, že jejich spojenectví bude mít krátkého trvání, že i když Mara nepředstavuje hrozbu, tajemství o rudě se bude těžko držet pod pokličkou. Z jejich ložnice se však ozývalo jen ticho.

Slyšel Elaru v jejím pokoji, nejspíš zase telefonovala. Čelisti se mu sevřely při pomyšlení, že by mohla mluvit s Brockem. Ten hajzl. Tu myšlenku zapudil, nebylo jeho věcí se do toho plést.

Sprcha mu dala čas na přemýšlení, na uvolnění nahromaděného stresu a vyčištění hlavy. Prudký proud vody tekl volně a on si v duchu procházel první plány na hledání dolu. Vypátrat vyvržencovu smečku, pokud nějakou měl, a zjistit víc informací. Kde se důl nachází. Příliš mnoho otázek bez odpovědí, ale byl odhodlaný je najít.

Když vylezl ze sprchy, projel si rukou mokré vlasy. Kolem pasu si uvázal ručník. I přes všechny ty výzvy, které bylo třeba vyřešit a překonat, jeho mysl neustále zabloudila k Elaře.