Když jsem se probrala, oči jsem měla těžké a oteklé. Události uplynulé noci se mi okamžitě vybavily. „Ne, Lyro,“ zakňučela jsem a přitáhla si kolena k hrudi. Prudká rána mě vylekala a vytrhla ze vzpomínek. Rozhlédla jsem se a zjistila, že jsem zamčená v malé kleci. V místnosti bylo dalších deset takových klecí a v každé z nich byla lidská žena, jedna exotičtější než druhá. Slyšela jsem o tom dost na to, aby mi došlo, že jsem skončila v obchodu s otroky. Měla jsem být vydražena nějakému upírovi. Budu jeho chodící krevní bankou. Po zádech mi přeběhl mráz. Přála jsem si, aby mě raději zabili. Tu myšlenku jsem ale okamžitě zapudila. Ne, jsem ráda, že mě lovci nechali naživu. Dá mi to šanci pomstít Lyru. Donutím je zaplatit. Slibuju ti, Lyro, že tě pomstím, pomyslela jsem si a dál sledovala ženy v ostatních klecích.

Žena nejblíž ke mně měla snědou olivovou pleť a havraní kudrnaté vlasy. Musela cítit, že na ni zírám, protože ke mně vzhlédla. Měla světle zlatohnědé oči. Její krása byla úchvatná.

„Sloane,“ zašeptala a ukázala na sebe. Její hlas měl mírný přízvuk, který jsem nedokázala nikam zařadit.

„Elara,“ zašeptala jsem v odpověď. „Jak dlouho už jsi tady, Sloane?“

„Asi dva měsíce,“ špitla. „Tohle bude moje první aukce. Čekali na poslední osobu.“

Hluboce jsem se nadechla s vědomím, že tou poslední osobou jsem byla já.

„Znáš některou z ostatních dívek?“ zašeptala jsem znovu.

„Jen Rosalie,“ ukázala na dívku na druhé straně. „Tohle bude její druhá aukce. Jestli ji tentokrát nikdo nevydraží, vezmou si ji vlci pro sebe.“

Podívala jsem se přes Sloane na Rosalie. Byla to drobná dívka. Měla dlouhé blonďaté vlasy a pleť bílou jako slonovina. Působila mírně a plaše, ale svým vlastním způsobem byla stejně krásná jako Sloane.

„Vezmou si ji vlci?“ zeptala jsem se.

„Ano,“ Sloane se ušklíbla. „Naši věznitelé mají neukojitelný apetit. Dívky, které si upíři nevyberou, jsou nabídnuty alfovi. Pokud je alfa nechce, stanou se sexuálními otrokyněmi otrokářů. A jako takové obvykle moc dlouho nevydrží. V den, kdy jsem dorazila, se jedna z dívek stala jejich hračkou. Slyšela jsem ji křičet celou noc.“ Do očí jí vhrkly slzy, jak pokračovala: „Druhý den ráno táhli její mrtvolu místností a smáli se tomu, jak jsou lidské ženy ubohé a že nedokázala uspokojit ani jejich základní pudy.“ Sloane se znechuceně zamračila.

Začala mě jímala panika. Pokud si upíři nevybrali Rosalie s jejími blonďatými vlasy a křehkou postavou, proč by si sakra měli vybrat mě? Měla jsem nepoddajné vlnité zrzavé vlasy, smaragdově zelené oči a pihy, které mi pokrývaly celé tělo. Než jsme se daly na útěk, nebyla jsem sice tlustá, ale rozhodně ani vyzáblá. Podle toho, jak mi teď seděly šaty, jsem sice něco shodila, ale věděla jsem, že nejsem tak útlá jako Rosalie. O upírech jsem věděla, že jsou ve všech ohledech dokonalí. Jejich kůže je bez chybičky, oči mají mysticky azurovou barvu, která se při krmení mění v jiskřivě rudou, a jejich vůně je neodolatelná. Byli přitažliví, což z nich dělalo dokonalé predátory. Proč by se upír zajímal o mě? Cítila jsem, jak moje poslední jiskřička naděje pohasíná. Předhodí mě mým věznitelům a udělají ze mě sexuální otrokyni. Doufala jsem, že jich aspoň pár stihnu vyřídit, než mě zabijou.

Další hlasitá rána odtrhla mou pozornost od Sloane. Uvědomila jsem si, že zvuk, který mě probudil, bylo otevírání klecí. Vytáhli Rosalie a všimla jsem si, že dívka za ní je čerstvě vykoupaná a má na sobě jen titěrné plavky, které nenechávaly téměř nic na představivosti. Mohla by z fleku být na obálce Sports Illustrated. Rosalie hlasitě plakala, když ji odvlékali do zadní místnosti.

„Neboj se,“ zašeptala mi Sloane, „slyšela jsem, že se tě nesmí ani dotknout. Upíři si nekoupí otrokyni, kterou vlci znehodnotili.“

Kývla jsem hlavou a pocítila mírnou úlevu. Rosalie se brzy vrátila. Její blonďaté vlasy byly umyté, učesané a leskly se v záři světel. Měla na sobě černé bikiny, v nichž její bledá pleť působila téměř průsvitně a její velké modré oči o to víc vynikly. Hodili ji zpátky do klece a zamířili ke Sloane. Otevřeli dveře, popadli ji za paži a vytáhli ven.

„Mmm,“ vydechl jeden z měničů, přitiskl si Sloane k sobě a nasál její vůni. „No nejsi ty ale malá krasavice,“ zašeptal jí do ucha. Viděla jsem, jak se Sloane třese strachy a snaží se zůstat v klidu. „Díky tobě budeme boháči,“ zavrčel vlk a rukou jí pod košilí osahával ňadro.

Sloane se zalily oči slzami, zatímco nehybně stála a čekala, až ji odvedou do umývárny.

„Rocco,“ zavrčel známý hlas vůdce. „Ruce pryč od zboží. Víš, že upíři milují ty exotické.“

„Ano, beto Sterlingu,“ odpověděl Rocco a okamžitě Sloane pustil.

„Pojď, kočko,“ zazubil se Rocco. „Už se nemůžu dočkat, až tě uvidím nahou.“

Tato slova byla pro Sloane zřejmě poslední kapkou. Slzy, které se jí hromadily v očích, začaly volně stékat, jak se pokoušela vrhnout zpátky do klece.

„Ne!“ křičela. „Prosím, nenechte ho, aby mě tam bral.“

Všechny ženy se otočily ke Sloaneině kleci, aby zjistily, co se děje.

Vůdce, beta Sterling, vystoupil ze stínu a zamířil k ní. „Ustup, Rocco,“ zavrčel Sterling. „Nechceme, aby si ublížila.“

Rocco odstoupil a beta Sterling popadl Sloane kolem pasu, zvedl ji, jako by nic nevážila, a odnesl ji k umývárně. Sesunula jsem se na dno klece, přitáhla si kolena k tělu a objala se pažemi. Cítila jsem, jak ve mně narůstá hrůza z neznáma. Přes zavřené dveře umývárny jsem stále slyšela Sloaneino vzlykání. Rukou jsem sáhla po medailonku, který mi rodiče dali k osmnáctinám. Byl to zlatý locket ve tvaru srdce a uvnitř byla fotka naší rodiny, pořízená krátce před mými sedmnáctými narozeninami. Tehdy jsme všichni vypadali tak šťastně, tak bezstarostně, netušili jsme nic o hrůzách, které v tomto světě existují. Krátce po téhle fotce se objevily nadpřirozené bytosti. Zřejmě mezi námi žily celou dobu, aniž bychom to věděli, ale něco se stalo, co náš vztah s lidmi rozbilo a udělalo z nás jejich kořist. Moje rodina se rozhodla zůstat k dění ve světě slepá. Žili jsme v malé vesnici ukryté na úbočí hory; cokoli se ve světě dělo, bylo od nás daleko. Kdyby to tak jen byla pravda. Lovci přišli poprvé týden po mých osmnáctinách. Vtrhli do vesnice, ale naštěstí otec postavil úkryt, ve kterém jsme se mohli schovat. Přišli znovu o týden později a vesnici vyplenili. Máma s tátou mi řekli, ať vezmu Lyru a uteču. Měla jsem se s nimi setkat u jezera Křišťálového střepu a odtud jsme měli odplout do Glaciálního útočiště, které bylo před stoletím opuštěno. Táta si myslel, že tam budeme v bezpečí.

Slyšela jsem, jak se otevřely dveře umývárny, což mě vytrhlo z myšlenek. Zaklapla jsem medailonek, sundala ho z krku a schovala ho do rohu klece. Nechtěla jsem riskovat, že mi ho seberou, až mě tam vezmou taky.

Vzlykající Sloane hodili zpátky do klece. Oblékli ji do rubínově červených bikin, které zvýrazňovaly odstín její pleti i barvu očí. Vlasy jí zapletli do jednoho copu a pár pramenů nechali volně rámovat obličej.

„Jsi v pořádku?“ naznačila jsem rty směrem ke Sloane, zatímco se věznitelé otáčeli, aby její klec znovu zamkli.

Kývla, že ano, ale její oči říkaly něco jiného.

Uslyšela jsem cinknutí své klece a odvrátila pozornost od Sloane ke dveřím.

„Á, moje krásná malá bojovnice,“ usmál se beta Sterling, popadl mě za ruku a vytáhl ven. „Škoda, že to tvoje sestra nezvládla,“ ucedil jízlivě.

Silně jsem se kousla do jazyka, jak moc jsem mu chtěla drápy rozdrásat obličej. Musela jsem se ovládat, brzy budu od těch měničů pryč... doufejme. Tiše jsem šla k umývárně, srdce mi bušilo očekáváním toho, co přijde. Když se dveře otevřely a pak se za mnou zase rychle zavřely, překvapilo mě, že u vany sedí starší žena s rýžákem v ruce.

„Tak honem, milánku. Nemáme celý den. Aukce má za chvíli začít.“

Rozhlédla jsem se a všimla si, že jsme v místnosti samy.

„Nezkoušej utéct, milánku. Možná jsem stará, ale pořád tě chytím a byla by škoda, kdybych tě musela zabít,“ usmála se a v očích jí blýsklo zlato.

Zhluboka jsem polkla a šla k vaně. Byla jednou z nich. Nikdy předtím jsem staršího měniče zblízka neviděla.

„Tak je to správně. Hodná holka,“ lákala mě k vaně, „ruce nahoru.“ Udělala jsem, co chtěla. Přetáhla mi šaty přes hlavu a svlékla mě i ze spodního prádla. „Šup do vany, milánku.“

Vlezla jsem do vany a při kontaktu s horkou vodou jsem slabě vyhekla. Moje olivová kůže pod tím žárem okamžitě zrudla. Vzala kartáč a vydrhla mě snad úplně všude, každý kousek kůže, každou skulinku. Pak mi bleskově umyla vlasy šamponem i kondicionérem a zároveň vyčesala všechny cuchance.

„No teda,“ zašeptala tiše. „Takový poklad, schovaný pod vší tou špínou.“ Pokynula mi, abych vstala, a já ji ochotně poslechla.

Chtěla jsem už z té vařící vody ven. Podala mi smaragdově zelené šňůrkové bikiny. Oblékla jsem si je a všimla si, že vršek mi prsa sotva zakrývá; jeden špatný pohyb a všechno bude venku. Spodek na tom nebyl o nic lépe; moje vlastní spodní prádlo nechávalo víc prostoru pro fantazii.

„No, jestli se nebudeš líbit upírům, milánku, tak vím, že alfovi určitě ano. Tvoje tělo přímo křičí sex.“

Při pomyšlení na alfa vlka mnou projela hrůza. Raději se nechám upíry vysát do poslední kapky, než abych byla nucena k sexu s měničem.

„Harrisone!“ houkla stará žena. „Je připravená k návratu do klece.“

Beta Sterling vešel zpátky do místnosti. Když se na mě podíval, oči se mu zaleskly zlatem a jeho vlk mimoděk zavrčel. Popadl župan a hodil ho po mně.

„Zahal se,“ zasyčel. „Nepotřebuju si nechat pozabíjet všechny chlapy kvůli tobě.“

S vděčností jsem si ho oblékla, ráda, že mám čím zakrýt tělo, zatímco mě odváděl zpět do klece.