Rhettův pohled

Posledních pár týdnů byla naprostá katastrofa.

Otec mi celou pauzu nedal pokoj a hustil mi do hlavy, že tohle je můj poslední rok před draftem NFL, že musím držet hlavu dole, zůstat v top formě a nenechat se ničím — naprosto ničím — odvést od svého osudu. Jako bych to už nevěděl.

Pak se to po rozchodu jen zhoršilo.

S Tessou jsme byli spolu dva roky a jistě, nebylo to dokonalé, ale nikdy jsem nečekal, že mě podvede. A ne s kýmkoli — musela to udělat s jedním z mých vlastních spoluhráčů. Ta zrada stále pálila, ale nehodlal jsem jí dopřát to uspokojení, aby věděla, jak moc mě to odrovnalo.

Takže jsem udělal to, co vždycky — vrhl jsem se do fotbalu.

Fotbal byl můj život. Žil jsem jím, dýchal ho a obětoval mu všechno. Byla to jediná věc, která dávala smysl, jediná věc, kterou jsem mohl ovládat. Takže když začínal semestr, měl jsem v hlavě jediné: jít do toho naplno.

Byl tu ale problém. Moje kolej.

Adresa byla až příliš blízko Tessina bytu mimo kampus a neexistovala ani mizivá šance, že bych chtěl riskovat, že na ni budu denně narážet. Nejlepší sázka? Kolej blízko hřiště, kde bych se mohl soustředit, trénovat a na nic jiného nemyslet.

Toho večera jsem otevřel dveře nového pokoje s taškou přes rameno a očekával prázdný prostor. Místo toho jsem dostal jeho.

Callum Thorne.

Tlumené světlo vrhalo stíny na jeho postavu a zvýrazňovalo hranaté linie jeho čelisti a lícních kostí. Vlasy měl černé s vpletenými zelenými prameny a jeho oblečení na něm lpělo jako druhá kůže. Pod vyhrnutými rukávy jsem zahlédl tetování, které se mu vinulo po předloktí. No ovšem.

Neměl jsem ho rád. Problémový kluk s pochybnou pověstí. Ten, co se naparuje, jako by mu na ničem nezáleželo, ale přitom se vždycky zaplete do nějaké rvačky nebo někoho otravuje. Viděl jsem ho v kampusu, vždycky s tím svým typickým mračením, vždycky s výrazem „mám na práci lepší věci než být tady“, ten namyšlený kretén. A teď jsem s ním měl bydlet v jednom pokoji?

Paní Gableová sotva zavřela dveře, když jsem si znovu odfrkl a přejel si rukou po tváři. „To je úžasný, prostě kurva úžasný."

Callum neodpověděl. Už kráčel přes pokoj a s naprostou samozřejmostí hodil svou mokrou tašku na postel. Protože on tu bydlel a teď už i já. Bydleli jsme tu společně. Zatraceně.

Tohle jsem nemohl dát. Zatnul jsem zuby a tíha posledních třiceti dnů na mě znovu dolehla. Ten debakl s tátou, pak Tessa a teď tohle. Nemohl jsem mít aspoň chvíli sakra klid?

Celou pauzu jsem se snažil utéct před svými problémy — pití, večírky, cokoli, co by mě odvedlo od rozchodu a od toho, jak mi táta šel po krku. Fotbal měl být mým útočištěm, mou kotvou, ale i ten mi v posledních týdnech připadal nějaký cizí. Teď, místo abych se vrátil zpátky do hry, budu sdílet pokoj s Callumem Thornem.

„Hele, kámo,“ začal jsem a snažil se znít klidně. „Chci, aby v jedný věci bylo naprosto jasno — já si hledím svýho a ty dělej to samý. Kromě toho je mi úplně u prdele, co sakra děláš."

Ani se na mě nepodíval, jen sáhl do tašky a vytáhl krabičku cigaret. „Beru na vědomí."

Nadvedl jsem obočí, když si jednu strčil do pusy. „Tady se nemá kouřit."

Uprostřed pohybu ztuhl s zapalovačem v prstech a pomalu ke mně otočil hlavu, na tváři se mu rozlil potměšilý úšklebek. „Ty mě snad práskneš, zlatej hochu?"

Prsty se mi sevřely v pěst. O Callumovi jsem slyšel. Sakra, všichni o něm slyšeli. Ten chlap byl chodící prostředníček systému — tetování, blbej přístup a pověst, kvůli který si i ty největší frajeři dvakrát rozmysleli, než ho nasrali. Byl to problém všude, kam přišel, a teď jsem s tím chlapem musel bydlet.

Prudce jsem vydechl. „Prostě nebuď kretén."

Ušklíbl se ještě víc, hodil cigaretu a zapalovač na noční stolek a rozvalil se na posteli. „Nic neslibuju."

Prohrábl jsem si rukou vlasy, svaly na ramenou jsem měl ztuhlé napětím. Tohle bylo peklo. Potřeboval jsem klid, stabilitu. Místo, kde se budu soustředit na fotbal a jen na fotbal. Ale místo toho jsem dostal jeho. Mohl bych se vsadit o poslední korunu, že mi to bude ztěžovat.

Skvělý. Kurva skvělý.

„To je fuk." Otevřel jsem tašku a začal vybalovat, věci jsem házel do komody. Čím dříve budu moci předstírat, že tu není, tím lépe.

Mezi námi zavládlo ticho. Nevím, jak dlouho trvalo, než promluvil a přetočil se čelem ke mně. „Takže, jakej je ten pravej důvod, proč jsi tady?"

Zamračil jsem se na něj. „Cože?"

Neurčitě mávl rukou po pokoji. „Jsi Rhett Vance. Fotbalová hvězda. Tatínkův mazánek. Můžeš mít jakoukoli kolej v kampusu, tak proč jsi proboha skončil u mě? Jsi za něco potrestanej nebo co?"

„Do toho ti hovno je."

Tichý se zasmál. „Brnknul jsem na citlivou strunu, co?"

Zatnul jsem zuby a rozhodl se nacpat kopačky do skříně. Nebudu se s ním dohadovat o tátovi. O Tesse. O ničem. Nic neví a tak to i zůstane. Měl jsem na tenhle semestr plány a mluvení s ním jejich součástí nebylo. Srovnal jsem si oblečení do šatníku vedle sebe a přemýšlel o nadcházejících zápasech.

Ale on opravdu brnkl na citlivou strunu a já se přistihl, že mluvím. „Proč jsou tvoje účty v mínusu? Prohnal jsi školný skleněnkou, ty smažko?"

Neřekl nic, jen na mě zíral, oči měl tvrdé. Vstal, vzal si ze své skříně ručník, přehodil si ho přes rameno a odkráčel do koupelny.

Když se dokoupal, neřekl už ani slovo, ale cítil jsem jeho pohled na zádech, zatímco jsem vybaloval a mířil do koupelny já. Vyvolalo to ve mně zvláštní pocit uspokojení.

Nebyl jediný, kdo umí zasáhnout citlivé místo.