Viktor kráčel odhodlanými kroky nočním klubem. Byl ve své kanceláři ve třetím patře, když mu zavolal Niko a požádal ho, aby sešel dolů do počítárny. Viktor věděl, že by ho Niko nežádal, kdyby nešlo o něco, co musí vyřešit osobně. Přesto byl podrážděný, že ho někdo vyrušil, a ten, kdo to způsobil, ponese následky. Viktor se usmál na dvě ženy, které ho volaly, aby se k nim přidal. Neměl čas se zastavovat a povídat si, ale nechal své oči sklouznout po jejich tělech. V duchu si poznamenal, že by se měl vrátit, až tu situaci vyřeší. Došel ke dveřím vedoucím do zázemí klubu, přiložil kartu ke skeneru a zadal kód. Povzdychl si, když vstoupil do bílé chodby, a uvolnil se, když se zvuk hudby a lidí ztlumil, jakmile se za ním zavřely dveře. Noční klub byl dobrou investicí a skvělou základnou pro operace. Ale ten hluk by dohnal k šílenství i toho nejrozumnějšího muže. Kráčel chodbou a kousek před sebou spatřil Nika. Právě se chtěl své pravé ruky zeptat, proč ho zavolal dolů, když se chodbou rozlehl hlasitý náraz. Ruce obou mužů automaticky sáhly po zbraních, ale ani jeden ji nevytasil. Ozval se pronikavý ženský křik; Viktor nerozuměl slovům, ale zněla rozzuřeně.

„Viktore, máme problém,“ řekl mu Niko.

„To vidím, co se děje?“ zeptal se Viktor. Krátce uvažoval, jestli některá z jeho bývalých milenek nebo přítelkyň nedostala záchvat vzteku. Nebylo by to poprvé. Ale nepamatoval si, že by v poslední době nějakou ženu naštval.

„Dimitri a Tadek se vrátili z pochůzky,“ řekl mu Niko.

„Vybrali to?“ zeptal se Viktor, podrážděný, že byl zavolán kvůli prostému vymáhání dluhu.

„Dá se to tak říct,“ odpověděl Niko a tvářil se vážně. Z počítárny se ozval další výkřik a Viktor už toho měl dost. Přistoupil ke dveřím, odemkl je a rozrazil je. Jen díky naprosté náhodě mu sešívačka, která vyletěla z místnosti, minula hlavu a zasáhla rám dveří. Viktor ji sledoval očima, jak s dalším bouchnutím dopadla na zem. Vzhlédl a spatřil zjevení. Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, že to není přelud, ale vyděšená a plačící žena.

I s pohmožděnou tváří, rozseknutým rtem a slzami stékajícími po tváři byla krásná. Své medově plavé vlasy měla kdysi stažené do culíku, ale teď jí velké prameny padaly na ramena a uvolněná gumička držela pohromadě jen spodní vrstvy vlasů. Její světle modré oči byly opuchlé pláčem, ale to jim neubíralo na kráse. Objemný svetr a „máma džíny“ nedokázaly skrýt křivky jejího těla, při jejichž pohledu Viktor pocítil vzrušení. To plné tělo ho přímo volalo. S námahou odvrátil od ženy zrak, právě když po jeho mužích mrštila pero. Oba jeho muži se dívali na něj a nevšimli si toho. Pero zasáhlo Tadka do hrudi s lehkým žuchnutím, než dopadlo na zem. Viktor si všiml, že Dimitri při pohledu na něj poněkud zbledl. Zajímavé, pomyslel si Viktor. Niko stál za Viktorovým pravým ramenem a sledoval scénu. Žena měla v ruce další pero a hodila ho po Dimitrim a Tadkovi; pero proletělo vzduchem mezi nimi. Viktor teď už slyšel slova, která křičela.

„Běžte pryč, jděte ode mě, běžte pryč,“ křičela pořád dokola. Křičela dál, i když se zdálo, že už nemá čím házet. Viktora víc než zajímalo, co se přesně děje. Ale nemohl se soustředit, když ta žena dělala takový rozruch.

Obešel stůl směrem k ní; ona se natlačila do rohu, ruce natažené před sebou a stále dokola vykřikovala stejné věty. Viktor jí obě ruce popadl jednou svou a postavil se přímo před ni, přičemž jí hleděl do těch zářivých očí.

„Budeš už sakra zticha!“ zařval na ni. Zmlkla a on viděl, jak se jí do očí znovu derou slzy, rty se jí třásly. Ach doprdele, pomyslel si. Jako většinu mužů, i jeho plačící žena k smrti děsila. Raději by se pustil do přestřelky se stovkou svých nejhorších nepřátel, než aby musel řešit jednu plačící ženu. Jeho řešením situace bylo, že jí pustil ruce – přičemž si všiml jasně červených stop kolem jejích zápěstí – a otočil se k ní zády. Sejde z očí, sejde z mysli. S tichými vzlyky, které se ozývaly za ním, se mu nedařilo bojovat tak efektivně, ale ignoroval je. „Může mi někdo říct, proč je sakra moje počítačka bankovek rozbitá na zemi a proč mě málem dekapitovala posraná letící sešívačka?“ zavrčel na tři další muže v místnosti. V místnosti bylo ticho, kromě tichého vzlykání té ženy. Viktor upřeně hleděl na Dimitriho a Tadka. „Vzhledem k tomu, že je to pro vás zřejmě příliš těžká otázka, začněme základy. Šli jste pro tu splátku?“ zeptal se Viktor a cítil, jak v něm vře krev. Jestli nedostane brzy nějaké odpovědi, nebude za své činy zodpovědný, hlavy poletí. Byla tu padesátiprocentní šance, že budou doslova odděleny od něčího těla.

„Jo, šéfe, šli,“ řekl Dimitri.

„Vybrali jste to?“ povzdychl si Viktor.

„Vybrali. Kovak ty prachy neměl. Ale nabídl služby svý neteře jako způsob, jak splatit svůj dluh,“ zazubil se Tadek. Viktor pocítil primitivní nutkání praštit toho muže do obličeje. Zhluboka se nadechl a připomněl si, že ten chlap je v rodině nový, má právo na chybu. Jednu. Dimitri by na druhou stranu měl vědět víc.

„Vysvětli to,“ dožadoval se Viktor.

„Prostě to znělo jako lepší řešení než se vrátit s prázdnou,“ pokrčil Dimitri rameny. Viktor střelil pohledem po Nikovi a jeho pravá ruka přikývla. Věděl, co Viktor chce.

„Jdi s Nikem, já ten tvůj posranej nepořádek uklidím,“ zavrčel Viktor.

„Ano, šéfe,“ řekl Dimitri. Tadek věnoval Viktorovi pohled plný vzdoru a touhy vzít si zpět to, co cítil, že mu právem patří. Tu ženu, pomyslel si Viktor. Počkal, až tři ostatní muži odejdou, než se znovu otočil. I ve svém zuboženém stavu vypadala ta mladá žena nevinně a obklopovala ji aura dobroty. Viktor pocítil potřebu ji zkazit, ukázat jí temnou stranu života a připoutat ji tam k sobě. Nikdy nikoho jako ona nepotkal a představa toho, co by jí mohl udělat, co by mohl udělat s ní, mu způsobila příjemné mrazení. Na rtech se mu rozlil podmanivý úsměv.

Elena stála jako zkamenělá, uvězněná v rohu místnosti s obrovským mužem před sebou. Jestli byl ten blonďák pohledný, tenhle muž byl jako stvořený z erotického snu, zhmotněný v sytě vínovém třídílném obleku, který zdůrazňoval jeho vypracované tělo. Kdyby nebyla tak zkoprnělá, asi by slintala. Jakmile vstoupil do místnosti, její mozek si ho všiml – tmavé vlasy učesané dozadu, světle šedé oči a strniště. Nejdřív doufala, že bude jejím zachráncem, ale on ji zahnal do kouta a křičel na ni. Zdálo se, že je šéfem těch dalších tří mužů. Elenu napadla bludná myšlenka, jestli je tohle místo plné sexy chlapů v oblecích. Okamžitě tu myšlenku zapudila jako v dané situaci naprosto nepatřičnou. Pan Špunt říkal něco o tom, že jim strýc dluží peníze a nemůže je zaplatit, že prodal její tělo, aby dluh smazal. Ale to nemohla být pravda. Byla pravda, že strýc míval problémy s hazardem, a byla pravda, že měla často pocit, že mu na ní nezáleží. Ale prodat ji těmhle mužům? Ne, tomu nemohla věřit. A teď byla uvězněná za tímhle obrovským, přitažlivým mužem. Když se dveře zavřely a oni dva osaměli, otočil se a na tváři se mu rozlil ledový úsměv, zatímco se na Elenu díval shora.

„Janko Kovak je tvůj strýc?“ zeptal se. Elenino tělo se třáslo strachem a ona se snažila zastavit chvění spodního rtu. Ten pohled v jeho očích mě bude navždy strašit v nočních můrách, jestli tohle přežiju, pomyslela si.