Zalapala jsem po dechu a ucouvla, zdrcená výjevem, který jsem právě viděla – výjevem, jenž jsem nechtěla přijmout jako skutečný: Sloane Mercerová a Preston zapletení v prostěradlech a sdílející intimní chvíli. Nedokázala jsem to přijmout. Ten den byl už tak dost hrozný tím, že jsem ztratila svou firmu a téměř přišla o život. Nechtěla jsem k tomu přidat ještě Prestona, muže, kterého jsem z celého srdce milovala. To by byl můj jistý konec.

Jako by mě osud chtěl ujistit, že to, co se děje, je skutečné, Sloane se zasmála něčemu, co Preston řekl, ale já už byla příliš mimo, abych to vnímala. Oči se mi zamžily, bojovala jsem každým vláknem své bytosti, abych se bolestí, žalem a zoufalstvím nezhroutila na zem.

Její hlas mě však vtáhl zpět do reality a já uslyšela, jak jí Preston něco šeptá.

Natáhl ruku a něžně ji pohladil po tváři. Jeho šedé oči na ni hleděly s takovou něhou a obdivem, s jakým se na mě za celé ty roky nikdy nepodíval. „Jsi to ty. Vždycky jsi to byla ty. Pár komplikací na tom nic nemění.“

Ušklíbla se, pomalu odtáhla jeho ruku ze své tváře a posadila se na posteli, takže teď ke mně byla zády. „Na čtyři roky jsi pozastavil můj život jen proto, abys mohl hrát dokonalého přítele té děvce,“ zasyčela podrážděně a neskrývala svůj odpor ke mně.

Nepřekvapilo mě to. Sloane a já jsme vždycky byly rivalky a já ji považovala za čarodějnici. Co mě překvapilo, byl Preston, o kterém jsem si tak dlouho myslela, že ho znám.

Preston se také posadil na posteli a položil jí ruku na záda. „Mělo to svůj důvod, to musíš uznat. Teď získám podporu svého otce a ty jsi jí vzala všechno, přesně jak jsi vždycky chtěla.“

Přikývla a otočila se k němu. „Bylo tak těžké dívat se na tebe s ní, když jsi patřil mně,“ zamumlala.

Přitáhl si ji blíž a její hlava spočinula na jeho hrudi. „Já vím, lásko. Pro mě to bylo taky těžké, ale tohle jsme vždycky chtěli. A teď nájemný vrah dokončí svou práci a my dva spolu budeme žít šťastně až do smrti,“ řekl a políbil ji na spánek.

Srdce mi spadlo do kalhot a přestala jsem poslouchat poté, co se zmínil o nájemném vrahovi a jeho roli v pokusu o mou vraždu. Tělo se mi roztřáslo, neobratně jsem klopýtla dozadu, narazila do stolu v pracovně a shodila z něj akvárium. S hlasitým rámusem se roztříštilo o podlahu.

Vyděšená, že ten hluk mohl prozradit mou přítomnost, jsem pohlédla dveřmi do ložnice a zjistila, že se na mě upírají pohledy Sloane a Prestona. Polkla jsem, když se na mě Prestonův pohled zúžil. Pravděpodobně mu došlo, že jsem nejen unikla smrti, ale také si vyslechla jejich plán na mou vraždu.

Na nic jsem nečekala, vyběhla jsem z pracovny, zabouchla za sebou dveře a hnala se chodbou a ze schodů dolů. Doběhla jsem ven z domu, který jsem kdysi nazývala domovem, a uvědomila si, že začalo hustě pršet. Rozběhla jsem se k autu a teprve tehdy jsem za sebou uslyšela těžké kroky.

Srdce mi v tu chvíli bušilo jako o závod, ale musela jsem zmizet, dostat se odsud pryč – co nejdál to půjde. Otevřela jsem dveře, nastoupila, a zrovna když jsem je zavírala, uslyšela jsem ránu do okna. Nadskočila jsem a pohlédla na Prestona, který měl zlověstný výraz, s jakým jsem ho nikdy předtím neviděla, zatímco do něj bušil teď už silný déšť. V jeho očích se zračil zlý úmysl a touha ublížit, a tento úmysl směřoval na mě. Věděla jsem, že nebýt ochrany, kterou mi poskytovalo auto, byla bych mrtvá.

Zprudka jsem se nadechla, a protože jsem nechtěla riskovat, že rozbije okno a chytí mě pod krkem, nastartovala jsem a rozjela se.

Potřebovala jsem se dostat co nejdál od tohoto místa, do bezpečí. Žila jsem tu s Prestonem přes tři roky a on byl jediný přítel, kterého jsem měla. Moje rodina byla sedm hodin cesty daleko a nebyla to ta nejlepší volba. Potřebovala jsem jet na policejní stanici a ohlásit jim všechno, co se stalo, a tak jsem odbočila k nejbližší policejní stanici, která byla od mého současného místa vzdálená asi pět mil.

Podívala jsem se na červené světlo před sebou a ve zpětném zrcátku jsem v hustém dešti zahlédla Prestonův černý džíp Grand Cherokee Trackhawk, jak mě plnou rychlostí pronásleduje. Chtěl dokončit to, co nájemný vrah nedokázal.

„Bože, ne!“ vykřikla jsem v panice, vědoma si toho, že tohle možná bude konec. Na silnici téměř nejezdila žádná auta oběma směry, protože v okolí bylo jen málo domů. Nikdy jsem to nepovažovala za špatnou věc; vždycky jsem si soukromí spojené s naším bydlištěm cenila, až do dneška. Tohle dalo Prestonovi prostor, aby mu cokoli prošlo.

Dnes ráno jsem se probudila s myšlenkou na to, jak úžasný muž Preston je, a teď před ním prchám, abych se zachránila.

Náraz!

Náraz mě vytrhl ze zamyšlení a při pohledu do zpětného zrcátka jsem uviděla, jak se mě Preston snaží vytlačit ze silnice. Zrychlila jsem, ale moje Audi se rychlosti jeho auta ani zdaleka nevyrovnalo. Během několika vteřin mě dojel, znovu do mě narazil a tentokrát jsem ztratila kontrolu nad volantem.

Znovu jsem auto zvládla, ale věděla jsem, že v tuhle chvíli se už na stanici nedostanu. Sáhla jsem do kabelky, rychle vytáhla telefon, vytočila linku 999 a zapnula hlasitý odposlech; odhodila jsem ho na prázdné sedadlo vedle sebe.

„Tísňová linka 999, jaké je vaše jméno a jak vám můžeme pomoci?“ ozval se z telefonu ženský hlas.

„Pronásleduje mě můj snoubenec,“ řekla jsem, když jsem najela na most.

„Paní, slyšíte mě? Pokud ano, potřebovala bych, abyste zopakovala, co jste říkala. Neslyšela jsem vás,“ odpověděl ženský hlas.

Otevřela jsem pusu, abych jim řekla, že mě můj snoubenec chce zabít, když vtom rána! Tentokrát mě náraz vytlačil ze silnice. Všechno se vymklo kontrole a můj pokus získat nad autem znovu vládu vedl jen k tomu, že se zřítilo ze silnice a spadlo z mostu.

Cítila jsem, jak mi po tváři stéká něco studeného, i když jsem v autě visela hlavou dolů, neschopná otevřít oči. Cítila jsem, jak do auta proudí voda, ale nevěděla jsem, odkud se bere ani jak se dostává dovnitř.

„Haló, paní? Slyšíte mě? Co se právě stalo? Jste v pořádku?“ Slyšela jsem ten hlas, ale nedokázala jsem se přimět k odpovědi.

„Haló, paní?“

Všechno mě tak moc bolelo; připadalo mi, že je tu příliš velká tma, a začínala mi být hrozná zima.

Přála jsem si jen, aby ta bolest přestala, a po několika vteřinách se tak stalo.