Tessa

Z neustálého blesku fotoaparátu mě už rozbolela hlava. Nemohla jsem se dočkat, až dostanu tu příležitost, kterou potřebuji k tomu, abych se stala herečkou. Úspěšnou herečkou. Hereček byly miliony, ale jen málokteré se kdy podařilo dosáhnout postavení, po kterém jsem toužila. Zatím jsem se živila modelingem. Tahle kariéra mi platila účty už od puberty, ale nastal čas dělat něco jiného.

„Skvělá práce, Tesso,“ řekl fotograf Victor. „Uděláme ještě sérii s tebou vedle toho kola, protože Gemma evidentně netuší, jak vypadat sexy.“

Slezla jsem z kola a věnovala mladé nové modelce Gemmě povzbudivý úsměv. „Jde ti to skvěle. Neposlouchej ho.“

Přikývla. V očích jsem jí viděla zklamání. Když jsem začínala, byla jsem jako ona. Až příliš mnoho fotografů bylo nesnesitelných a hrubých. Nezacházeli s modelkami jako s lidskými bytostmi. Brali nás jako objekty, které si můžou naaranžovat a se kterými můžou manipulovat, jak se jim zlíbí.

„Nejde jí to skvěle,“ vyštěkl mrzutě ten muž. „Všechny ty fotky budu muset udělat znovu. Vypadala tuhá jak prkno.“

„Victore, vede si naprosto úžasně,“ namítla jsem.

Victor pokrčil rameny a otočil se na své asistenty. „Ztlumte ty větráky! Mají vypadat, jako by jely venku, ne uprostřed hurikánu. Chci zdůraznit oblečení, ne vlasy.“

Přistoupila maskérka a přepudrovala mi nos, zatímco se jiná žena vrhla na mé vlnité blond vlasy, tupírovala je a lakovala ještě víc, než už byly. Bude mi trvat týden, než z vlasů tenhle hnus dostanu. Vzhled „ofouknutý větrem“ vždycky znamenal galon laku na vlasy.

„Takhle se chová vždycky?“ zeptala se Gemma.

Zhluboka jsem si povzdechla. „Bohužel ano.“

„Fotí pro tu reklamní agenturu všechno?“

Zasmála jsem se. „Pokud vím, tak ne. Já jsem zatím dělala tvář jen pro tuhle kampaň, takže to nemůžu říct s jistotou.“

„Jak dlouho už s ním spolupracuješ?“ zeptala se, zatímco nasedala na to starodávně vyhlížející kolo, které sloužilo jako rekvizita před zeleným plátnem. Doufala jsem, že budeme nejnovější řadu sportovního oblečení od téhle značky fotit venku, ale Victor venkovní focení nesnášel. Říkal, že nad matkou přírodou nemá kontrolu.

„Celé roky,“ odvětila jsem. „Fotí hodně fotek pro značky se sportovním oblečením.“

Přikývla. „Viděla jsem tě ve spoustě těch sportovních reklam a taky ve Sports Illustrated. Nemůžu uvěřit, že s tebou vážně pracuju. Vzhlížela jsem k tobě už od dětství.“

Zašklebila jsem se. „Díky tobě si připadám stará. Kolik ti je?“ Bála jsem se slyšet odpověď.

„Zrovna mi bylo osmnáct, a proto tu není moje máma. Obvykle dělá nárazník proti těm víc přehnaně horlivým fotografům.“

Přikývla jsem. „Máš štěstí, že jsi ji měla. Víš, klidně s tebou může na ta focení chodit dál, jestli by to pro tebe bylo příjemnější.“

Zavrtěla hlavou. „Ne, chci to zvládnout sama. Kolik bylo tobě, když jsi začínala?“

„Patnáct. Byla jsem na to moc mladá, abych to dělala sama.“

„A teď je ti osmadvacet?“

„Jo. Už jsem na svět modelingu skoro stará.“

„Už jste dopovídaly, dámy?“ rýpl si Victor s rukama v bok.

„Co kdybychom si dali pět minut pauzu?“ zeptala jsem se, vědoma si toho, že mou žádost nemůže jen tak odmítnout. „Ráda bych si dala něco k pití.“

Když Victor vypadal, že se chystá protestovat, věnovala jsem mu varovný pohled. Nebyla jsem žádná namyšlená primadona, ale o moc víc už toho tolerovat nebudu.

„Máte tři minuty. Chci už to mít za sebou!“

Popadla jsem Gemmu za ruku a táhla ji ke stolu s občerstvením. „Bude to lepší,“ slíbila jsem jí.

Přikývla. „Snažím se. Chystáš se skončit? Proto jsem dostala tuhle práci?“

„Vedeš si skvěle. Trvá to hodně dlouho a chce to dost cviku, než se uvolníš a cítíš se u toho opravdu příjemně. A povím ti, že fotograf v tom, jak dobře se cítíš, hraje obrovskou roli. S Victorem to je těžké. Je to vynikající fotograf a odvádí skvělou práci, ale je to pitomec. A nemyslím si, že bych s tím úplně praštila. Zkrátka to tak chodí. Nevadí mi to. Ale jsem připravená posunout se někam dál.“

Usmála se. „Z téhle práce jsem byla naprosto nadšená. Když jsem zjistila, že budu pracovat s Tessou Winslowovou, vůbec jsem tomu nemohla uvěřit.“

Věnovala jsem jí vřelý úsměv. „Děkuju. To je velmi lichotivé. Věř mi, v začátcích je nervózní každý. Čas od času se objeví i takovéhle zakázky. Pokud se někdy nebudeš cítit dobře při nějaké póze, kterou po tobě vyžadují, ozvi se. Tvůj agent už se postará o detaily. Pokus se uvolnit a zkus se i trochu bavit.“

Napila se ochucené vody a přikývla. „Děkuju, že jsi tak milá.“

„Nemáš zač. Až skončíme, nechám ti tu na sebe číslo. Kdybys měla někdy nějaké problémy nebo by sis prostě chtěla jen promluvit, zavolej mi.“

„Děkuju.“

„Samozřejmě. My holky musíme držet při sobě. Jsi připravená to dorazit? Nevím jak ty, ale já bych si teď klidně dala obrovskýho, tučnýho cheeseburgera!“

Oči jí vylezly z důlků. „Cheeseburgera! Ty se chystáš sníst cheeseburgera?“

Zasmála jsem se. „Ano, chystám. Dám si pak běhací pás na delší dobu.“

„Tři minuty uplynuly, Tesso!“ uslyšela jsem křičet Victora.

„Povinnost volá,“ pronesla jsem se zasténáním.

Společně jsme došly zpátky na plac a pustily se znovu do práce. Šlo to mnohem lépe. Victor byl mnohem laskavější a trpělivější, což focení udělalo daleko produktivnější. Když jsme skončili, převlékla jsem se do pohodlných džín a trička, sundala si umělé řasy a pak i první vrstvu make-upu. Nebyla jsem zrovna fanoušek líčení, ale pro kameru to bylo nutné zlo. Všechno to bylo velice vkusné a navržené tak, abych vypadala, že na sobě vlastně vůbec žádný make-up nemám. Udělala jsem, co bylo v mých silách, abych své normálně vlnité vlasy pročesala kartáčem, a pak jsem se vydala do sirotčince za svou nejlepší kamarádkou, Piper Evansovou.