Elara Vanceová sešla dolů a za ní její otec. Uviděla svou usmívající se matku a bratra, který vypadal šťastně, že se jeho otci podařilo dceru přivést dolů.

Elara přistoupila k matce. „Mami, omlouvám se za všechny ty starosti, které jsem ti způsobila.“ Omluvila se. Věděla, že o ni máma měla strach.

Evelyn zavrtěla hlavou a jemně vzala dceru za ruce. „Ne, Elaro, pojď sem.“ Objala své dítě.

„Už o mě nebudeš muset mít strach,“ řekla jí Elara.

„To k mateřství patří, matky budou mít o své děti strach vždycky,“ řekla jí Evelyn upřímně.

„Miluju tě, mami,“ zašeptala Elara.

„Já tě taky miluju.“ Evelyn ji láskyplně pohladila po tváři. „Teď už běž do jídelny, máš tam večeři.“

„Díky, mami.“ Elara odešla do jídelny.

Evelyn si přisedla k manželovi, který právě sledoval zprávy, a podívala se na něj. „Máš v sobě něco, co mně chybí,“ řekla mu a obdivovala jeho přístup.

Sama s Elarou mluvila, ale nepřesvědčila ji, aby sešla dolů, zatímco jejímu manželovi na to stačil jeden pokus a dcera byla dole, a navíc zase ve své kůži.

Nathaniel ji vzal kolem ramen a usmál se. „I já mám v rodině svou roli, stejně jako při výchově našich dětí,“ řekl jí něžně.

Stále se milovali a v lásce se cítili pořád mladí. Evelyn se na něj podívala a zvědavě se zeptala: „Co jsi jí řekl, že se jí tak rychle změnila nálada?“

„To je tajemství mezi mnou a Elarou,“ řekl jí a láskyplně ji štípl do nosu.

Evelyn se usmála nad jeho náklonností. „Dobře, nebudu tě nutit, abys to prozradil.“

„Díky.“ Políbil ji na rty a oba dál sledovali televizi.

...

Klubový večírek.

Bianca Sterlingová právě tancovala na večírku, když k ní zezadu přistoupil nějaký chlap a položil jí ruku na zadek. Otočila se, aby viděla, kdo to je.

„Hej!“ Bianca se při tanci usmála; pozornost si užívala.

„Jsi krásná a sexy,“ řekl jí muž s úsměvem na rtech.

Zasmála se, věděla, že s ní flirtuje, a sama to taky uměla. Hra mohla začít. Podívala se na něj. „Ty taky nevypadáš špatně.“

Viděl, že má zájem. „Nechceš jít někam, kde je klid, abychom si mohli popovídat?“ zeptal se jí.

Bianca se naklonila k jeho uchu. „Jakože popíjet a být k sobě hravě drsní?“ zašeptala a její horký dech ho polechtal na uchu.

„Páni, tuhle holku žeru.“ Pozvedl koutek úst.

„Zlobivé holky?“ zeptala se Bianca a mrkla na něj.

„Ale ne... krásu s mozkem,“ řekl s chtíčem v očích.

Bianca si toho všimla; byl to někdo, kdo by ji mohl zbavit nudy. „Pojďme si nejdřív dát drink,“ řekla mu.

Oba si sedli k baru v klubu a objednali si sklenku whisky. „Tak co tě přivedlo na tenhle večírek?“ zeptala se ho.

Prohlédl si ji – páni, ta má ale postavu, pomyslel si. „Hledal jsem holku, jako jsi ty,“ řekl jí.

„Nějaký úlet na vyčištění hlavy?“ Bianca usrkla drink.

„Něco takového. A co ty?“ zeptal se.

„Miluju večírky, nenechám si ujít žádnou příležitost,“ řekla a prohlížela si jeho tvář. Dobře, byl pohledný.

Zasmál se jejím slovům a naklonil se blíž. „A co takhle zkusit nějakou příležitost se mnou?“ zeptal se.

Bianca protočila panenky. „Ale ne... zlomím ti srdce,“ řekla a opřela se o židli.

Usmál se. „Miluju ty, co lámou srdce,“ řekl jí.

Bianca se na něj podívala; byl docela zajímavý. „Tak ti dám, co chceš,“ řekla mu.

Naklonila se k němu a vtiskla mu hluboký, vášnivý polibek. Když lapala po dechu, řekla pár slov: „Tak tu příležitost využijme.“

Sakra, po polibcích téhle holky ji chtěl ještě víc. „Dobře.“ Usmál se, chytil ji za pas a políbil její hebké rty ještě hlouběji.

Bianca se zamračila a odstrčila ho; šel na to moc rychle a ona ho musela zastavit. „Víš co?“ Opřela se zpátky do židle.

„Co?“ zeptal se; ty rty byly tak lahodné, chtěl víc.

Bianca usrkla drink. „Vůbec neumíš líbat, jako bys to v životě nedělal!“ řekla mu, aniž by se na něj podívala.

„Cože!“ Podíval se na ni, překvapen, že to řekla.

Bianca ignorovala jeho reakci a pokračovala. „Jsem snad první holka, kterou líbáš? Vypadáš jako zmoklé štěně, které sem kamarádi dotáhli násilím, aby si hrálo na drsňáka,“ řekla mu s ušklebkem na tváři.

„Co prosím!“ Odfrkl si, mírně vytočený, že je to takový spratek.

Bianca se na něj podívala a usmála se. „Jen si dělám legraci.“ Zasmála se a vychutnávala si výraz v jeho tváři.

„Jsi drzá mrcha!“ řekl jí s nadzvednutým obočím.

„To klidně můžeš říct znovu.“ Bianca se usmála a usrkla drink.

„Jsi spratek!“ řekl.

„Ano, to jsem,“ souhlasila Bianca; nebylo to poprvé, co jí někdo řekl, že je spratek.

„A k tvé tváři se to nehodí,“ dodal.

„Já vím,“ řekla Bianca a jeho slova ji vůbec nezajímala.

Naklonil se k její tváři. „I tak tě chci a chci tě moc.“ Do exu vypil svůj drink a políbil ji ještě hlouběji než předtím.

Bianca, která si to očividně užívala, se zasmála. „Tvůj typ se mi ale líbí.“ Oba se zasmáli. „Čas jít do tvého klidného pokoje na tu drsnou hru,“ řekla mu.

Pochopil, co tím myslí, usmál se a oba opustili večírek a zamířili k němu domů.

Rhodesová se setkala s Alaricem před svou prací a oba zamířili do blízké restaurace.

Poté, co si objednali, jedli a zlehka si povídali. „Jsi krásná.“ Alaric se na Rhodesovou díval s láskou v očích.

Pro něj byla krásná vždycky a dnes měla na sobě úzkou pracovní sukni a k tomu ladící tmavě modrou košili, hnědé vlasy měla stažené do culíku.

Rhodesová se začervenala. „Děkuju.“ Věděla, že si na jeho komplimenty nikdy nezvykne.

Alaric pohlédl na její zčervenalou tvář a usmál se. „Můžeš dneska přijít ke mně? Nechci spát sám,“ řekl jí.

„Cože!“ Rhodesová se na něj podívala.

Alaric si uvědomil, že řekl hloupost. „Myslel jsem tím, že nechci být sám,“ dodal okamžitě.

Rhodesová se usmála, jak se opravil, byl takhle hrozně roztomilý. Podívala se na něj vážně. „Problémy v práci?“ zeptala se.

„Jsem hrozně vystresovaný a potřebuju tě. Moc by se mi hodilo objetí, Rhodesová. Mám pocit, že jsem zklamal rodiče, prarodiče i všechny ostatní,“ řekl zastřeným hlasem.

„To neříkej.“ Rhodesová se na něj podívala svýma něžnýma očima.

Alaric si smutně povzdychl. „Bude trvat, než se staveniště dá do pořádku, a termín té smlouvy je příští měsíc, kde mám začít?“ zeptal se se smutným výrazem.

„Alaricu, ty to zvládneš, jsem si tím jistá,“ ujistila ho Rhodesová.

Alaric se na ni podíval hlubokým pohledem. „Rhodesová, jsem šťastný, že tě mám,“ řekl jí.

Oba se si upřeně hleděli do očí. Naklonil se, aby ji políbil, ale vyrušilo ho zvonění telefonu.

„Zvedni to,“ řekla mu Rhodesová.

Alaric zaváhal, ale pak hovor přijal. „Ahoj, Sebastiane.“

„Nemůžu Biancu v tom klubu najít,“ ozval se ze druhé strany linky Sebastianův ustaraný hlas.