„Zase se vypařila.“ Alaric nadzvedl obočí.

„Vypadá to tak,“ řekl Sebastian.

Sebastian ji do nočního klubu doprovodil, protože na tom trvala; dával na ni pozor, ale ztratil ji z dohledu, když se na chvíli nechal rozptýlit.

„Ptal ses tam?“ zeptal se Alaric znuděně.

„Ano, odešla s nějakým chlapem,“ hlásil Sebastian.

„Sakra, ta holka.“ Alaric si povzdychl. „Sebastiane, neboj se, najdu ji podle GPS,“ řekl a zavěsil. „Už je v tom zase.“

Rhodesová se na něj podívala. „Tvoje sestra?“ zeptala se.

„Ano, Rhodesová, musím jít.“ Vstal ze židle.

Jeho sestra byla rozmazlený spratek, co si pořád jen zahrával; musel tu holku najít, než se dostane do maléru.

„Dobře,“ řekla Rhodesová s pochopením.

Alaric zaplatil účet a odešel; s pomocí telefonu vysledoval Biancinu polohu a vydal se tam.

Otevřel dveře a uviděl svou malou rozmazlenou sestru, jak se na posteli líbá s nějakým chlapem. Odtrhl ji od toho cizince a vrazil mu ránu do tváře.

„Hej, přestaň s tím!“ křikla Bianca na bratra.

Chlap, kterého Alaric udeřil, vstal. „Kdo jsi, sakra?“ zeptal se ho.

„A kdo jsi ty, že jsi s ní?!“ vykřikl Alaric.

Muž chtěl Alarica udeřit, ale ten mu zachytil ruku, vytočil mu ji za záda a odstrčil ho stranou. „Au!“ zakňoural cizinec bolestí.

„Oba toho nechte!“ zaječela Bianca. Podívala se na bratra. „Jsi ten nejhorší bratr, jakého jsem kdy viděla!“ utrhla se na něj Bianca a vyběhla ven.

Šel za ní. „Hej, Bianco, zastav se.“

Venku se Bianca zastavila a v hněvu se k němu otočila. „Co chceš říct?“ zeptala se zuřivě. „Přišel jsi a zkazil mi večer, a teď mi chceš dělat kázání. Nech si to, Alaricu! Nechci tě poslouchat.“ Zlostně se na něj podívala.

„Tohle není rozumné, Bianco.“ Alaric se jí snažil domluvit.

„Nech si ty svoje přednášky, Alaricu, nejsi moje matka ani nikdo takový! Prostě mě nech být.“ Utíkala od něj.

„Bianco!“ Alaric v hněvu udeřil rukou do zdi.

...

Alaric Sterling dorazil domů a uviděl Biancu, jak u stolu pije víno; přisedl si k ní.

Otočila se a v hněvu se na něj podívala. „Co teď?“ zeptala se. „Chceš mi taky zakazovat pít víno?“

„Ne... sám si taky dám.“ Nalil si sklenici, dlouze si lokl a podíval se na sestru. „Omlouvám se, Bianco,“ řekl.

„Věděla jsem, že to řekneš.“ Povzdychla si.

„Myslím to vážně, nejsem dobrý bratr, ani já sám nejsem v pořádku. Omlouvám se,“ řekl upřímně.

„Vím, že se trápíš, Alaricu, ale prosím, nepřenášej to na mě,“ řekla mu vážně.

Alaric se na ni podíval s hlubokým výrazem. „Bianco, mám jen tebe a naše prarodiče a nechci, abys svůj život takhle zahazovala. Vím, že jsem neměl toho tvého kluka udeřit, ale to, co děláš, je nebezpečné. Sotva jsi ho potkala; žít život tímhle způsobem prostě nepřichází v úvahu.“

„Chápu, co tím myslíš.“ Bianca usrkla vína. Bratr ji pořád jen sekýroval.

Vtom Alaricovi zazvonil telefon a on ho zvedl. Na lince byl Caleb. „Ahoj, Alaricu.“

„Ano, Calebe,“ odpověděl Alaric a vycítil v Calebově hlase vážnost.

„Viděl jsi ty zprávy, co zrovna běžely?“ zeptal se vážně.

„Ne... jaké zprávy?“ zeptal se Alaric.

„Přepni si televizi na kanál 122,“ řekl mu Caleb.

„Dobře.“ Alaric zavěsil a zapnul televizi. „Co to má sakra být!“ Jeho výraz ztemněl.

Bianca otočila hlavu, aby se podívala na zprávy, a její tvář ztuhla v šoku. „To jsi ty, Alaricu. Do čeho ses to zase dostal?“ zeptala se.

Ve zprávách mluvili o dědici Valerius Heights; nějaký reportér zachytil video s ním a Elarou Vanceovou na silnici, kde jí podával peníze a Elara mu je hodila zpět do tváře.

Říkali, že si to, co ta dáma udělala, zasloužil, protože neprojevil žádnou lítost, jen po ní hodil peníze.

Ptali se, jestli tu dámu zná, když ji na místě rozplakal, jestli jsou už nějakou dobu v kontaktu a jak hodlá tento problém vyřešit.

„To je k ničemu.“ Alaric si odfrkl. „Tohle nedává žádný smysl.“

Bianca se mu posměšně zasmála. „Mě jsi nazval drzým spratkem, ale teď ses tak sám předvedl a teď to všichni vědí.“ Bianca si povzdychla.

„Není to moje dcera v televizi?“ Nathaniel, který sledoval zprávy, uviděl Elaru v televizi.

Evelyn přišla blíž a uviděla totéž. „Elaro!“ zavolala.

„Ano, mami,“ odpověděla Elara, která v kuchyni myla nádobí.

„Pojď sem,“ řekla jí Evelyn.

„Mami.“ Elara vešla do obývacího pokoje.

„Proč jsi v televizi?“ zeptala se Evelyn.

Elara uviděla zprávy a vypadala šokovaně. „Co to má sakra být!“