„Cože! Pane předsedo.“ Alaric na něj vytřeštil oči, taková slova od svého dědečka nečekal.

„Teď mi můžeš říkat dědečku, jsme sami,“ řekl mu Maximilian mírně.

„Dědečku, to nemůžu udělat,“ vyhrkl Alaric.

„Je to jediná cesta, Alaricu.“

Alaric svraštil obočí a pohlédl na dědečka pronikavým pohledem. „Jak po mně můžeš chtít, abych si vzal dívku, kterou jsem nikdy v životě neviděl? Neznám její jméno, bydliště, ani rodinné zázemí. Jak jsi mohl dojít k takovému závěru? Nemůžu ji požádat o ruku, už někoho mám,“ namítl Alaric.

Bylo to poprvé, co se takto postavil svému otci – respektive dědečkovi; bylo to poprvé, co si přál jít proti slovu Maximiliana Sterlinga.

Maximilian se na něj podíval. „Firma je na prvním místě, Alaricu... Strávil jsem celý život budováním Valerius Heights, a kdyby tví rodiče, můj syn, nezemřeli, spravoval by to v mém věku on. Musíš to místo převzít ty, Alaricu, a musíš ho takto ochránit,“ řekl mu Maximilian.

Alaric se v duchu ušklíbl. „Nemůžu uvěřit, že mi říkáš, abych se oženil s někým, koho jsi ani nepotkal. Já ji nemiluji, dědečku.“ Alaricův hlas zněl trochu smutně.

Do místnosti, kde seděli, vstoupila jeho babička, Eleanor Sterlingová.

„Co ty obličeje?“ zeptala se, když viděla, že jejich výrazy nejsou zrovna veselé.

Alaric uviděl babičku a hned jí pověděl, co mu dědeček právě navrhl. „Babi, děda se mě snaží přimět, abych si vzal někoho, koho jsem do té včerejší události vůbec neznal.“

Eleanor zesmutněla, když viděla vnukovo trápení, přistoupila k němu a posadila se. „Alaricu, už jsme o tom mluvili, zdá se, že je to jediný způsob, jak zastavit ten zmatek, který jsi způsobil,“ řekla mu vlídně.

Maximilian se podíval na svého vnuka; nesměl teď změknout, dělal to pro firmu. „Měl bys uspořádat rozhovor a říct jim, že se znáte už dávno a že ty slzy v jejích očích byly proto, že jsi jí slíbil manželství, než jste se odcizili. Že byla přemožená tím, že tě znovu vidí, ale smutná z toho, jakým způsobem jste se znovu setkali.“

Alaric se na dědečka podíval. „Dědečku, jsi neuvěřitelný. Jak dokážeš v jedné řeči naplánovat celou takovou lež? Najdu jiný způsob, jak tenhle malér vyřešit. Nemůžu zradit Rhodes a pak lhát a žít s někým, koho neznám,“ řekl dědečkovi a oči mu ztemněly.

Maximilian vydechl. „Budu tě sledovat odteď až do zítřka. Pokud se ten zmatek nevyřeší, svolám tisk na soukromý rozhovor. Máš jen dnešek na to, abys to vyřešil po svém,“ oznámil mu Maximilian lhostejně.

Alaric vstal a nešťastný opustil vilu.

Alaric Sterling se vrátil domů, kde už na něj čekali jeho přátelé. Seděli u něj s ustaranými tvářemi. „Co říkal ten starý pán?“ zeptal se Caleb a prolomil ticho.

Alaric se suše zasmál. „Řekl mi, abych uspořádal rozhovor a oznámil žádost o ruku té neznámé dívce,“ odpověděl jim.

Všichni vypadali překvapeně, tohle taky nečekali. „A co jsi na to řekl?“ zeptal se Sebastian.

Alaric se podíval na přátele se staženým obočím. „Nemůžu si vzít někoho, koho neznám nebo nemiluji. Odmítl jsem to, Sebastiane. Rhodes by to nechtěla a já nemůžu riskovat dědečkovu firmu. Co mám dělat?“ zeptal se jich.

Byli to jediní lidé, kteří ho znali, a také jediní, na jejichž rady spoléhal.

Harrison se podíval na přátele smutnýma očima. „Nevím, jestli bych to měl říkat, ale Alaricu, abych byl upřímný, musíš udělat to, co řekl předseda. Pokud nebudeš jednat rychle, ovlivní to i projekt na Novém Zélandu,“ řekl Harrison.

Bianca sešla dolů poté, co zaslechla jejich rozhovor. „To bylo trefné.“ Usmála se.

Všichni se na ni podívali, zatímco ona pokračovala posměšným tónem. „Je to jako ve filmu, Alaricu.“ Posadila se k nim. „Cvak... cvak... tik... tik... bum! A tvůj svět se hroutí kvůli jedné chybě.“

Zasmála se a podívala se na bratra. „No... vidím, jak se ti z toho točí hlava, ale neber si to tak.“ Řekla s uchechtnutím.

Caleb se na ni podíval; jak mohla být sestra v takové chvíli tak zlá. „Bianco, ty jsi tak otravná,“ řekl jí.

„Já vím.“ Bianca se usmála a usrkla džusu.

Sebastian na ni sjel pohledem. „Měla bys pomáhat, a ne přilévat olej do ohně,“ řekl jí chladně.

Bianca mávla rukou, jako by jí kolem ucha bzučela moucha, a Sebastianova slova odehnala. „Ušetři mě kázání... Alaric ho teď potřebuje víc.“

Znovu se podívala na Alarica s výsměchem v očích. „Alaricu, jsi můj velký bratr s hlavou plnou mouder a rad. Teď je načase, abys těmi radami nakrmil sám sebe, protože je momentálně potřebuješ víc než já.“ Ušklíbla se.

„To stačí, Bianco!“ okřikl ji Alaric. „Vím, že tě urazilo to, co se stalo včera, omlouvám se, ale teď na to prosím není vhodná doba,“ řekl jí mírně.

Věděl, proč se tak chová. Vždycky jí radil a bránil jí v nesprávných rozhodnutích, ale teď nebyla chvíle na to, aby mu připomínala všechno zlé, co jí kdy řekl. Hlava se mu točila a on hledal řešení problému.

Bianca ho dokonale pochopila a opřela se v křesle. „No... v tom máš pravdu.“

Harrison se podíval na Biancu. „Bianco, on má teď obrovskou krizi. Jestli máš něco, co by pomohlo, tak nám to řekni,“ vyzval ji.

I když byla Bianca spratek, občas si k ní chodili pro radu a pomoc.

Bianca se usmála, přehodila nohu přes nohu a odložila džus na stůl. „Dobře, poslouchejte.“ Všichni se na ni soustředili, včetně Alarica. „Alaricu, miluješ Rhodes, že?“ zeptala se bratra.

„Ano, miluji,“ odpověděl.

„Ta dvě slova tak ráda slyším.“ Bianca se usmála a pohlédla na bratra. „Dobře, a tu druhou holku z televize, tu rád nemáš?“

„Vůbec ji neznám,“ odpověděl netrpělivě. „No tak, Bianco, potřebuji radu, ne výslech.“ Protočil panenky.

„Dobře.“ Bianca vydechla. „Udělej to, co řekl děda. Požádej ji o ruku, dej to vědět tisku. Aspoň budeš ještě slavnější a populárnější,“ řekla mu s úsměvem.

Všichni se s povzdechem opřeli. „Jedna rada pro tebe, Bianco. Jdi se vykoupat, protože jsi zjevně úplně mimo,“ řekl jí Caleb.

Bianca se usmála a vstala. „Už jdu, kdo by nechtěl mít slavného a populárního bratra,“ prohodila naposledy, než odešla.

Harrison se podíval na skleslého Alarica. „Měl bys to vysvětlit Rhodes, pak udělat ten rozhovor a tuhle záležitost vyřešit,“ poradil mu.

Alaric si povolil kravatu, v tu chvíli byl úplně na dně. „Jak to mám udělat?“ zeptal se a zavřel oči, aby mohl přemýšlet. Rhodes pro něj byla nejdůležitější.

„Chlape, prostě musíš,“ řekl mu Sebastian a všichni se na sebe podívali.