„Cože?!“ Nenacházela jsem slov. Teta mě pod stolem kopla do nohy a věnovala mi pohled, který mě varoval, abych mlčela. Všichni na mě zírali s vytřeštěnýma očima; zjevně jí nevěřili. Vypadala jsem jako v hadrech a s rozcuchanými vlasy.

„Tinsley umí být dobrodružná, pracovala na jednom projektu, a proto se nestihla připravit. Moc nás mrzí, že jste se s ní museli setkat v tomto stavu,“ teta mě vytáhla na nohy. „Hned se půjde převléknout.“

Teta mě odtáhla nahoru do Tinsleyina pokoje.

„Teto Roweno, co to děláte? Proč jste rodině Vextonových lhala, že jsem Tinsley Crestwellová?“ Srdce mi bušilo v hrudi jako o závod a mozek se snažil zpracovat, co se vlastně děje.

„Vezmeš si toho mrzáka. Budeš Tinsley, dokud svatební proces neskončí.“ Překřížila si ruce na prsou.

„Ne, to nemůžu!“ Oči se mi okamžitě zalily slzami. „Mám přítele. Nechci si vzít muže, kterého neznám.“

Dala mi tvrdou facku. „Vezmeš si ho, a tím to končí.“

Rozplakala jsem se nanovo. „Nemůžete mě k tomu donutit.“

„Po tom všem, co pro tebe tato rodina udělala,“ zamračila se, „pokud s tímto sňatkem nebudeš souhlasit, zveřejníme videozáznam tvého otce. Víš, jak přišel ke svému bohatství – zničíme obraz, který si vybudoval!“ Vyhrožovala mi, protože věděla, jak moc mi záleží na zachování důstojnosti mých rodičů.

„Prosím, nemůžu si ho vzít. Tu nabídku k sňatku můžete zrušit, prosím,“ naříkala jsem dál.

„A přijít o akcie v hodnotě skoro miliardy dolarů? Nikdy.“

„Teto, prosím!“ Věděla jsem, že mé prosby dopadnou na úrodnou půdu – tak to bylo vždycky.

„Mluv potichu,“ řekla a začala se prohrabovat v Tinsleyině šatníku. „Máte stejnou velikost, obleč si tohle.“ Hodila po mně bílou róbu.

Spěchala k Tinsleyinu toaletnímu stolku a vytáhla její kosmetickou taštičku a hřebeny.

„Uf, vypadáš a smrdíš jako krysa. Jak ty můžeš být součástí této rodiny?“ Donutila mě si sednout. „Okamžitě si osuš ty slzy.“

Hřbetem ruky jsem si otřela oči a popotáhla. Věděla jsem, že už nemám na vybranou.

Začala mi zběsile rozčesávat vlasy a pak je stáhla do úhledného drdolu. Napudrovala mi bledý obličej a nanesla matnou rudou rtěnku. „Tohle zvýrazní tvé modré oči. Ano, konečně vypadáš jako Crestwellová.“

Když na mě navlékla šaty bez ramínek v délce ke kolenům, spokojeně se usmála. „Jsi připravená.“

*

Když jsme scházely po schodech, všichni se na mě otočili. „Omlouváme se, že jste museli čekat,“ omluvila se teta, „ale už je tady.“

Paní Vextonová se široce usmívala. „Tvůj otec toho tolik navyprávěl o tom, jak jsi krásná. Teď mu věřím – jsi víc než nádherná, do naší rodiny se skvěle hodíš.“

„Děkuji,“ odpověděla teta s úšklebkem a přiměla mě sednout si ke stolu.

Snažila jsem se zadržet slzy. Kdybych se rozplakala, teta by mě nejen zabila, ale zničila by i pověst mého otce.

„Nechci žádné průtahy ve svatebním procesu. Vlastně jsme tu dnes kvůli tomu – mysleli jsme, že jakmile se seznámí, můžeme začít s přípravami,“ řekla paní Vextonová. „Můj manžel nemohl přijít, ale posílá své požehnání, je to velmi zaneprázdněný muž. Tohle jsou moji synové – Beckett, Sterling, Dorian. Jsou to Kaelenovi bratři,“ řekla naráz a představila ty tři muže, kteří přišli jako první.

„Skvělé!“ tleskla teta. „Pojďme se tedy dohodnout na datu.“

„Vzhledem k tomu, že to bude soukromá svatba jen za přítomnosti členů rodiny, myslela jsem na tuto sobotu?“

„To jsou jen tři dny,“ řekl strýc. Ani on nedokázal skrýt překvapení nad touto situací.

„Je to problém?“ Paní Vextonová na něj povytáhla obočí.

Strýc s tetou si vyměnili pohled, než teta nasadila svůj falešný úsměv, na který jsem byla zvyklá. „Proč by to měl být problém? Stejně se berou, tak není třeba nic odkládat. I kdybyste chtěli svatbu zítra, jsme pro.“

„To je ještě lepší nápad!“ Paní Vextonová nadšeně spráskla ruce.

Teta šokovaně vykulila oči. „To je úžasné, ale co přípravy?“

„Hlouposti, pošlu tým, aby Tinsley vyzkoušel svatební šaty. Veškeré náklady jdou na nás, o nic se nestarejte.“ Vstala. „V našem rodinném sídle máme obrovský společenský sál. Když na to nasadím tým, s dekoracemi skončí zítra. Celé je to tak skvělé. Vlastně hned odejdeme, abychom se do toho pustili.“ Vstala a její synové udělali totéž. Nechápala jsem, proč sem vůbec chodili, když neřekli ani slovo.

Přišla k místu, kde jsem seděla, položila mi ruku na tvář a na tváři jí ustrnul široký úsměv. „Zítra z tebe bude Vextonová. Nemůžu se dočkat, až tě budeme mít v životě.“

Nechápala jsem, jak je možné, že nikdo jiný nešílí z toho, jak na všechno spěchají. Otočila se k odchodu a její synové ji následovali. Teta se strýcem je šli vyprovodit.

Kaelenovy oči se na krátký okamžik zastavily na mně, když vyjížděl z obývacího pokoje s ostatními členy rodiny.

Zítra se vdám za muže, o kterém nic nevím. No, všechno nejlepší k narozeninám, Elaro.