Seraphina vběhla se zavazadly do zdravotnického centra Medina. Rychle se informovala na pokoj svého otce a vešla dovnitř. Už cestou do nemocnice si slíbila, že bude pro svou rodinu silná a nebude před nimi plakat.

Když však uviděla svého otce, jak bezvládně leží na nemocničním lůžku, a svou matku, jak sklíčeně sedí po jeho boku s tváří plnou slz, neunesla to. Její kdysi vznešení rodiče teď vypadali jako chudáci. Vyběhla z pokoje a hořce se rozplakala.

Po chvíli pláče se Seraphina vrátila do nemocničního pokoje. Její matka, která si jí předtím nevšimla, ji konečně uviděla a smutně ji objala. „To je v pořádku, mami,“ utěšovala ji Seraphina. „Všechno bude v pořádku.“

Posadila se k otcovu lůžku a řekla: „Neboj se, tati, odpromovala jsem s nejvyšším vyznamenáním, nejlepším oceněním na mé fakultě. Byla jsem také nejlepší basketbalistkou, takže jsem byla docela populární. Spousta nemocnic a firem už čeká, až mě zaměstnají, tak to ještě chvíli vydrž. Všechno, co jsme ztratili, získám zpět, na to ti dávám své slovo.“

Otec zavrtěl hlavou a snažil se mluvit jednou stranou úst. Seraphina přiložila ucho blíž k jeho ústům a slyšela ho říkat: „Jdi odsud daleko a drž se od nás dál. Jde po nás Alaric, ať uděláš cokoli, nenechá tě uspět.“

Šokovaná Seraphina se otočila k matce a zeptala se: „Mami, o čem to táta mluví?“

Matka si smutně povzdechla a řekla: „Sero, před tvým narozením došlo k nehodě. Ztratili jsme tvého staršího bratra Archieho, zatímco Alaric přišel o rodiče a malou sestru. Za všechno vinil naši rodinu a přísahal pomstu. On je důvodem, proč naše rodina o všechno přišla.

Alaric je v současnosti nejbohatším svobodným mládencem v Panamě. Tvůj otec se obává, že pokud se pokusíš pomoct, Alaric si tě vybere jako terč, a ty jsi to jediné, co nám zbylo. Neměla jsem tě sem vůbec volat, nakonec jsem tě vystavila nebezpečí.“

„Prosím, to neříkej, mami,“ řekla Seraphina. „Ty a táta jste všechno, co mám, a udělala bych pro vás oba cokoli. Pokud se kvůli tomu stanu Alaricovým terčem, budiž. Ale nebudu nečinně přihlížet a sledovat, jak vy dva sami trpíte.“

Po těchto slovech Sera vstala, chtěla jít ven na čerstvý vzduch. Cítila se přemožená vším, co slyšela. Vždycky si myslela, že je prvním a jediným dítětem svých rodičů.

Právě zjistila, že měla bratra, který zemřel, a že po její rodině jde šílenec. Bylo toho na ni moc.

U dveří Seraphina narazila do pevné hrudi, hlavně proto, že nedávala pozor na cestu. Vhlédla vzhůru a uviděla obrovského chlupatého chlapa s jednou rukou kompletně potetovanou.

Měl na sobě tyrkysově modrou košili s krátkým rukávem a černé kalhoty a byl drsně pohledný. Slyšela, jak její matka vyděšeně vydechla, když ten chlap vešel do pokoje. Vrátila se, aby stála po boku své matky.

S ušklebkem na tváři řekl: „Ty musíš být Seraphina, ta rozmazlená princezna. Jsem slavný Alaric Valerius a je mi nesmírným potěšením tě poznat.“ Seraphina zaťala pěsti, zatímco se celé její tělo třáslo vzteky.

Alaric se při jejím pozorování srdečně zasmál. Potom řekl: „Vím, že tě musí hrozně bolet pohled na stav tvé rodiny. I když si všichni zasloužíte to, co se teď děje, jsem velmi milosrdný muž.

Ze svého laskavého srdce jsem se rozhodl vaší rodině pomoci. Tvůj otec může dostat zpět svou firmu i majetky, ale je tu jedna podmínka. Vezmi si mě a já tvoji rodinu nechám být.“

Seraphina na něj překvapeně zírala. Alarica nenáviděla natolik, že nesnesla být s ním v jedné místnosti, aniž by ho chtěla zabít.

Vytáhl z kalhot složený papír, hodil jí ho k nohám a povýšeně řekl: „Máš necelých čtyřiadvacet hodin na rozmyšlenou. Zítra ráno v sedm pošli textovou zprávu na číslo napsané uvnitř toho papíru a setkej se se mnou u oddávacího soudu, jestli svou rodinu skutečně miluješ. Pěkný den.“

Po těchto slovech Alaric Valerius opustil nemocnici. Na tváři měl samolibý úsměv a cítil se skutečně spokojený. Vezme si Seraphinu a udělá jí ze života takové peklo, že se na ni její rodiče nebudou moci ani podívat. To bude ta nejlepší pomsta.

Přemýšlel o tom a uvědomil si, že Seraphina je jejich nejcennějším pokladem. Pokud jim chtěl způsobit skutečnou bolest, byla Seraphina dokonalým terčem.

Seraphina se posadila na zem a znovu se rozplakala. Věděla, že rozhodnutí už padlo. Pro své rodiče by udělala cokoli, včetně svatby s nepřítelem.

Myslela na Seba. Byla by nesmírně šťastná, kdyby se vdávala za Seba. Přála si, aby své panenství dala jemu. Nemohla uvěřit, že se nakonec šetřila pro netvora. Teď se musela smířit s doživotním neštěstím.

„Mami, tati, vdám se za Alarica, pokud je to cena za to, abyste dostali svůj život zpět.“

„Nedělej to, Sero,“ prosila její matka. „Ten muž tě bude jen mučit.“

„Sero, drahá, poslouchej otce. Chci pro tebe to nejlepší. V Londýně tě čeká zářná budoucnost. Prosím, nezahazuj ji. Tvoje matka i já uneseme cokoli jiného, jen ne pohled na tvé utrpení.“

Seraphina chytila rodiče za ruce a řekla: „Vy dva se o mě nebojte. Jsem silnější, než si myslíte. Slibuji vám oběma, že Alaricovi dám zaplatit za všechno, co nám udělal. Na to vám dávám své slovo.“

„Ne, Seraphino, prosím, nedělej to,“ prosil její otec. „Alaric je zlý, prosím, poslechni mě.“

„Jdu nám koupit nějaké jídlo,“ řekla Seraphina, než pustila ruce svých rodičů a vyšla z pokoje.