Seraphina podepsala smlouvu, kterou Alaric vyhotovil ve dvou kopiích. Jednu kopii předala otcovu právníkovi a druhou vrátila Alaricovi.

Po podpisu smlouvy Alaric Seraphině řekl: „Hotovo. Teď už zbývá jen podepsat svatební papíry a veškerý majetek tvého otce, všechno, co ztratil, mu bude vráceno.“

Seraphina vešla s Alaricem do oddávací síně a oba podepsali manželské listiny. „A je to,“ řekl Alaric po podpisu dokumentů. „Teď jsme oficiálně manželé.“

Alaric vytáhl telefon a někam zavolal, poté Seraphině oznámil, že její otec dostal vše, co ztratil, zpět. Seraphina jen stěží věřila, že se všechno její rodině vrátilo tak rychle.

„Jedeme domů,“ řekl Alaric Seraphině.

Ona však odpověděla: „Musím si potvrdit informaci, kterou jsi mi právě dal, a musím se vrátit do nemocnice, abych zkontrolovala otce a vzala si zavazadla.“

„To nebude nutné,“ odpověděl Alaric. „Nech to na mně. Tvou povinností je teď jít domů, postarat se o to, aby byl dům v pořádku, a připravit večeři, než se vrátím z práce. Do nemocnice sjedu já a vyzvednu všechno, co jsi tam nechala.“

Seraphina se rozloučila s otcovým právníkem a nastoupila do Alaricova auta. Cestou sledovala jeho tvář.

Měl velmi vážný výraz a ona nedokázala odhadnout, co se mu honí hlavou.

Myslela na radu, kterou jí dala matka, než opustila nemocnici. Matka jí řekla: „Seraphino, Alaric se v nás hluboce mýlí. Je možné, že ho někdo nakrmil lžemi nebo nasbíral špatné informace, protože když se ta událost stala, byl ještě malý kluk a nebyl u toho.

Jedna věc je jistá, cítí k nám obrovský hněv a nenávist. Protože jsi kvůli nám trvala na přijetí jeho nabídky k sňatku, nejlepší věc, kterou teď můžeš udělat, je jeho hněv zmírnit.

Vím, že tě Alaric bude mučit, a to je pravděpodobně důvod, proč si tě chce vzít. Ví, že pokud budeš trpět ty, bude to pro tvého otce i pro mě nesmírně bolestivé, a to bude jeho způsob pomsty.

Bude na tebe zlý a vím, že k němu cítíš velkou nenávist, ale prosím, zkus se přes ni přenést. Projev mu laskavost a péči, tím otupíš jeho hněv a vyvrátíš jeho mylné představy o nás, protože kdysi dávno jsme s Alaricovou matkou byly ty nejlepší přítelkyně.

Vím, že máš velmi dobré srdce a vím, že jsi velmi milý člověk. Tvůj otec teď Alarica k smrti nenávidí a možná se s ním pokusí kvůli tobě bojovat. Pamatuj, že jen ty můžeš ukončit tento svár mezi námi.“

Seraphina si povzdechla, protože věděla, že to, co po ní matka žádá, je nesmírně těžké, ale pokud to byla cena za klid její rodiny, byla ochotná ji zaplatit.

„Jsme tady,“ přerušil Alaric Seraphininy myšlenky. Rychle vystoupila z auta a vešla s ním do domu, avšak pohled, který se jí naskytl, byl nesmírně znepokojivý.

Dům vypadal hůř než popelnice. Bylo to skutečně odporné. V celém obývacím pokoji byly poházené nečistoty a výkaly a z toho zápachu se jí dělalo na zvracení. Nedokázala si představit, že by zde zůstala byť jen minutu. Přišlo jí to překvapivé, protože dům byl zvenčí skutečně krásný a noblesní.

„Všude dobře, doma nejlíp,“ řekl Alaric se škodolibým úsměvem na tváři. „Takže já teď vyrazím zpátky do práce a ty se postarej o to, abys uklidila celý dům a dala ho do pořádku.

Kuchyně je na tom mnohem hůř, takže budeš mít hodně práce. Ujisti se, že uklidíš i kuchyni a připravíš pro nás večeři. Cestou z práce se zastavím v nemocnici a vyzvednu ti zavazadla.“

„To se opovaž mě tu nechat,“ varovala ho Seraphina, když se ji Alaric pokusil v domě zamknout. Zápasila s ním, ale nakonec prohrála, protože byl na ni příliš silný. Alaric ji zamkl uvnitř, vzal si klíče od domu a odjel autem.

Seraphina si prsty ucpala nos, protože byla omámená silným zápachem, který se linul z obývacího pokoje. Její první myšlenka byla zavolat policii, ale nemyslela si, že by dokázala čekat, než dorazí.

Rozhlédla se po domě a všimla si špinavé stoličky u pohovky. Vzala ji a rychle jí rozbila okno na kusy. Když vyskočila z okna, utrpěla na své krásné kůži několik řezných ran, ale konečně se mohla nadechnout čerstvého vzduchu.

Jak seděla před domem a snažila se popadnout dech, pozvracela se na zem. To, čeho byla právě svědkem, pro ni bylo nesmírně traumatizující. Přemýšlela o svém dalším kroku a rozhodla se jít do nemocnice, navštívit rodinu a vykoupat se.

Cestou z areálu si vzpomněla na to, co jí řekla matka. Potřebovala dům uklidit, pokud chtěla podpořit mír, ale nedokázala se přimět k tomu, aby do toho domu znovu vkročila, i kdyby byl později vyčištěn a zrenovován.

Věděla, že to bude mít následky, protože už porušila dohodu ve smlouvě. Chvíli stála, nejistá, co dělat. Po chvíli se rozhodla a vykročila pryč.

Otočila se, ještě jednou se podívala na dům a vykřikla: „Jdi k čertu, Alaricu!“