Kapitola pátá: Neměla jsem to srdce jí říct, že chci projít dům a zjistit, kde je Killian.

Byla jsem paralyzovaná. Prostě naprosto a úplně v šoku.

Mému mozku trvalo pořádně dlouho, než dokázal zpracovat, co se to kurva právě stalo. Celou cestu domů jsem si ty polibky v hlavě přehrávala znovu a znovu. Jaké to bylo a jak mě dohnaly až na samotný vrchol touhy a extáze.

Jakmile jsem dorazila domů, prošla jsem jako robot až do svého pokoje a cestou ignorovala rodiče i bratra. Svalila jsem se na postel a v tu chvíli mi to došlo.

KILLIAN VANCE MĚ POLÍBIL! A JÁ MU TO OPLATILA! A LÍBILO SE MI TO!

DVAKRÁT, když nepočítám to poslední letmé líbnutí.

Poté, co jsem asi půl hodiny šílela, jsem usoudila, že na tohle potřebuju názor expertek, a proto jsem oběma svým nejlepším kamarádkám zavolala z konferenčního hovoru a všechno jim vyklopila.

Na obou stranách zavládlo na pár vteřin ticho a pak začaly vřískat. Byla jsem přesvědčená, že se z té intenzity už pomalu tvoří praskliny na zdi a navždy to zničí moje ušní bubínky. Byly vážně takhle hlasité.

Chvíli se chichotaly, šílely jako nějaké fanynky a hádaly se, která z nich bude hlavní družičkou na mojí svatbě s Killianem. Dokonce už naplánovaly jména našich budoucích dětí, protože podle nich „jsme pro sebe naprosto stvoření“. Tak trošku přes čáru, ne?! Nad tím dětinským chováním jsem jen protočila oči.

Byla to ale milá změna. Jejich chichotání a rozplývání mě zaručeně přivedlo na mnohem lepší myšlenky.

Jakože, vždyť mě jenom pozval na párty. Nebylo to ani žádné opravdové rande. A do té doby jsme spolu nepromluvili víc jak dvě slova (pokud nepočítáte tu kratičkou konverzaci v uklízečské komoře). Tak co na tom bylo k řešení?

Ale i tak jsem je nechala v tom, ať si tu chvíli užijí, protože proč ne. Nesmírně mě to bavilo a odvedlo mi to myšlenky.

Jediné rozumné řešení, na které moje dvě nejlepší kamarádky přišly, bylo, že mi pomůžou se na dnešní Killianovu narozeninovou oslavu připravit.

A tak ke mně přesně v sedm dorazily domů a vyparádily mě. Moje rovné vlasy navlnily do jemných loken. Přinutily mě vzít si šik upnuté černé šaty bez ramínek, které končily těsně nad koleny a zvýrazňovaly mé křivky. Potom mi půjčily černé lodičky na deseticentimetrovém podpatku a najednou jsem se tyčila do výšky 175 centimetrů. Make-up jsem měla jemný, ale oči zvýraznily kouřovým líčením, což působilo hodně vyzývavě.

Úplně mě změnily!

Poté, co se mnou strávily celou hodinu, začaly pracovat neuvěřitelně rychle a obě byly za necelou půlhodinku nachystané. Tak rychle jsem je ještě nikdy neviděla se připravit. Přísahám, ony se snad na tuhle párty těšily víc než já.

A to byl přesně ten důvod, proč tu teď sedím na zadní sedačce Viviennina auta, Felicity vepředu a já jsem se zmítala v nervózním očekávání.

Abych byla upřímná, vlastně jsem ani nevěděla, proč jsem byla tak vynervovaná. Jak už jsem řekla, byla to jen obyčejná párty. Nic vážného se přece neděje.

A nebylo to ani tím, že bych se nikdy párty nezúčastnila. Zažila jsem jich slušnou řadu, opila se, tančila jak utržená ze řetězu, dělala opilecké chyby, kterých jsem pak litovala, a ráno se budila se zabijáckou kocovinou. Jak jsem zmínila, večírky pro mě nebyly vůbec nic nového. Takže jsem neměla sebemenší tušení, proč jsem zrovna teď na nervy.

Ruce jsem zatnula v pěst, zhluboka jsem dýchala a snažila se zahnat ten svíravý pocit.

„Jsme tady,“ prohlásila Vivienne.

Killian žil v bohatší části města. Ta šíleně nechutně bohatá čtvrť byla přesně na opačné straně než ta moje. Netvrdím, že jsem byla nějak chudá, nebo tak něco. V našem malém městečku vlastně nebyl chudý nikdo, ale Killian, ten byl bohatý extrémě. Komunita, ve které bydlel, si hrozně potrpěla na hlídače a nejrůznější bezpečnostní systémy. Běžný den by se normální smrtelníci, jako jsem já, do areálu komplexu ani nedostali. Dovnitř nás pustili jen proto, že tu Killian pořádal tu párty. Tomu se říká královskej život! Vůbec jsem nechápala, čím se jeho otec mohl vypracovat k takovému vlivu.

Felicity bydlela přesně v téhle části a její rodiče byli taky strašně bohatí. Vivienne žila hned na okraji komplexu a díky tomu měly domy poměrně blízko u sebe. To se hodilo pokaždé, když jsme se v noci potřebovaly vytratit ven a přespat u sebe.

Killianův dům byl prostě nádherný. Teda, kdo potřebuje tolik prostoru? Mělo to snad šest pater. Budova přede mnou připomínala sídlo z viktoriánské éry a vypadala jako pětihvězdičkový hotel. Kolik v tomhle baráku proboha mají pokojů?!

Světla v přízemí a v prvním patře naplno svítila. Hudba řvala na plné pecky a uvažovala jsem, proč už jejich sousedé nezavolali policii. Okolo se potloukala spousta lidí, na pečlivě zastřiženém předním trávníku kouřili opilí teenageři a uvnitř se míhaly siluety těch, co divoce křepčili do rytmu té bláznivé hudby.

Poznávala jsem tu spoustu tváří z mé školy, Ironwood Preparatory, a hodně dalších z Akademie svatého Judy. I navzdory klišé z teenagerských románů tu nebyla mezi naší a jejich školou žádná nepřátelská atmosféra. Ve městě byly dvě střední jen proto, že se všichni teenageři prostě nevešli do jedné budovy.

Všechny tři jsme vystoupily z Vivina auta a vyrazily k hlavním dveřím. Když Felicity otevřela dveře, tóny basů nás zasáhly naplno.

Země pod nohama od těch těžkých basů úplně vibrovala a zahlédla jsem, jak se pár kousků nábytku chvěje na podlaze na svém místě, ale neměla jsem pocit, že by to někomu vůbec vadilo, že ohluchne v tak mladém věku, jelikož už všichni divoce tancovali.

Těla se třela o sebe. Všude se válely červené kelímky. Lidi podobní zombiím leželi na sedačkách i na podlaze, zničení množstvím alkoholu, a to nebylo ještě ani deset hodin.

Vivienne mě vzala za ruku a vedla mě přímo do kuchyně. Jak věděla, kde je kuchyň, to nemám ponětí! Jak jsme tak procházely, cítila jsem, jak nás propaluje hned několik pohledů a projíždějí si nás očima. Někteří po nás dokonce zapískali. Já při té pozornosti okamžitě zrudla.

Když jsme konečně dorazily do kuchyně, Felicity mi vrazila do ruky lahev piva a všechny tři jsme na ex do sebe koply náš první drink.

Přejela jsem pohledem po místnosti a hledala konkrétní osobu, která mě na tenhle večírek pozvala, ale po něm nebylo ani stopy. Zklamaná jsem proto drapla po dalším pití a do pár vteřin ho vyklopila.

Felicity popadla naše ruce a vedla nás na provizorní taneční parket. Byla tím nejdivočejším a nejspontánnějším živlem v naší partě.

Neměla jsem to srdce jí říct, že chci projít dům a zjistit, kde je Killian.

Své zklamání, že jsem Killiana zatím nenašla, jsem pečlivě schovala a snažila se ten večer alespoň trochu užít. Pohupovala jsem boky do rytmu hudby. Zrovna hráli Swedish House Mafia a ten dav naprosto zešílel a začal poskakovat a tancovat s ještě větším odhodláním.

Bavila jsem se tak skvěle, že jsem na Killiana skoro zapomněla. Skoro.

Po asi hodině tancování jsem Felicity zařvala do ucha, že si odskočím do kuchyně pro další drink. Ona jen přikývla a vrátila se ke svému svůdnému tanci.

Razit si cestu ke kuchyni bylo mnohem obtížnější než předtím. Vypadalo to, že na party dorazilo ještě víc lidí a o dost víc z nich už bylo vytuhlých, jako by to tu byl jejich domov. Sotva tu zbylo místo k hnutí.

Kuchyně byla o poznání tišší a hudba tu zněla o poznání tlumeněji.

Vzala jsem si pivo a usrkla. V kuchyni jsem se najednou ocitla úplně sama, jen já, prázdné pivní lahve a hromada bordelu. Byla jsem vděčná za to ticho, protože teď jsem konečně začala slyšet své myšlenky.

V tu chvíli se ve dveřích objevil Gage Callahan. Gage Callahan byl Killianův nejlepší kamarád. Byl nechutně pěknej a stejně jako Killian to byl hráč. Proč všichni pěkní kluci musí být hráči? To je tak kurva nespravedlivé. Pískově blond vlasy a hnědé oči zaručovaly, že mu holky padaly k nohám a zbožňovaly ho jako boha, ale on vlastně nebyl úplně jako Killian. Alespoň s holkami zacházel s jistým respektem a měl aspoň dostatek slušnosti na to, aby jim nabídl ranní kávu po tom, co je po známosti na jednu noc vykopnul ze dveří. Tak jako tak, i on využíval holky k čemukoli, co si zrovna usmyslel, převážně sexuálním záležitostem. Pokud se mi vůbec doneslo, on sám nikdy žádnou přítelkyni neměl, jen příležitostná povyražení.

Jak tak nad tím přemýšlím, na téhle škole už jsem celá ta léta s tou samou partou lidí, a ani jednou jedinkrát jsem s nimi vlastně nepromluvila.

Gage se ušklíbl a mrkl na mě.

„Takže ty jsi Elara, že jo?“

Věděl, že se jmenuju Elara, to bylo vážně něco nového. Spíš jsem byla šedá myš. V žádném případě jsem nestála o to cpát se do světla reflektorů a stávat se tématem, co by zrovna bylo kdekým probíráno. Snaží se akorát navázat konverzaci, uklidňovala jsem sama sebe. Tak schválně, mám být milá, nebo se chovat jako kráva?

Jen jsem přikývla.

Opřel se o kuchyňskou linku v bezpečné vzdálenosti, tělo natočené přímo ke mně. „Tak co, užíváš si party?“

Usmála jsem se. „Jo,“ a zvedla jsem svůj červený kelímek jako při klasickém přiťukávání „na zdraví“.

Náhle zprudka povstal a vzdálenost mezi námi překonal dvěma rychlými kroky. Najednou mi bylo naprosto jasné, že ode mě nechtěl zhola nic. Žádnou romanci ani nic sexuálního, chápete. Naše blízkost se mnou neudělala vůbec nic. Vůbec nic jako s Killianem.

Naklonil se jen o kus blíž a zašeptal: „Jestli hledáš Killiana, je v prvním patře. Na balkóně. Poslední dveře vlevo.“

Odtáhl se, mrkl na mě, a nechal mě tam stát úplně beze slov.

To bylo sakra zvláštní. Velmi pochybuju o tom, že to udělal jen tak z rozmaru!

Bezva, teď mi začíná hrabat i z něj!

Jak k čertu mohl vědět, že sháním Killiana? Nebylo to tak, že bych ho tu někdy jindy a na jiných večírcích hledala! Nebo mu prostě a jednoduše přišlo na mysl, že jsem jen další z těch jeho poběhlic, co se k němu snaží natlačit s vidinou vztahu, a že nakonec vezmu zavděk jen rychlovkou. Při té myšlence jsem se zamračila.

Dopila jsem pivo, postavila prázdnou láhev na linku a vydala se ke schodům. Následovala jsem Gageovy instrukce a došla do prvního patra.

Zahnula jsem doleva a šla rovně, dokud mě nezavál jemný poryv větru, který mohl vniknout jedině z otevřených balkónových dveří.

Posuvné skleněné dveře na balkón byly dokořán. Záclony před nimi se jemně třepotaly ve větru.

Došla jsem až k těm skleněným dveřím, popadla závěsy a rozhrnula je, abych se podívala ven. A byl tam. Killian.

Byl tu ale jediný problém, nestál tam sám.

V náručí dřímal nějakou holku. Sice jsem vůbec nepoznávala, kdo to je. Ale ten detail byl úplně jedno. Podstatné bylo to, že se zrovna oba vážně dost náruživě líbali.

Zůstala jsem zkrátka přibitá k zemi. Neměla jsem tušení, co mám dělat, protože tohle byl přesně ten ze všech možných i nemožných scénářů, na který jsem prostě nebyla připravená. Srdce mi sletělo někam do kalhot a udělalo se mi nevolno.

Sebrala jsem poslední špetky rozumu, otočila se a vyrazila z místa tak rychle, jak to jen šlo. Seběhla jsem po schodech dolů a tam jen chvíli počkala, abych popadla dech.

Připadala jsem si až neskutečně stupidně.

Co jsem si vlastně od něj vůbec slibovala? Opravdu jsem si bláhově namlouvala, že ho těch pár ukradených pus nějak změní a bude aspoň o kousek menší kretén?! Myslím, že mi na malý okamžik prostě úplně vypadlo, o kom to vlastně tady přemýšlím. Takoví jako Killian Vance se prostě nikdy nezmění. Byl to playboy a vůbec nikoho neměl rád. Rozbil srdce každému na potkání a já si zaručeně nestoupnu do fronty jen proto, aby to moje následně mohl rozdrtit taky. To jsem sama sobě slíbila.

Nasadila jsem na obličej falešný úsměv a zamířila zpět mezi své kamarádky. Na mé dlouhé zmizení se vůbec nevyptávaly, a to mi naprosto vyhovovalo. Opět jsem začala kroutit boky v rytmu odrhovačky od Katy Perry a zcela jsem se oddala hudbě.

Zhruba po nějaké chvíli jsem ucítila pár rukou, které mi objaly pas. Otočila jsem se a spatřila jsem ho. Killian se na mě díval shora dolů s čirou rozkoší a nezměrným chtíčem. Já už mu ale nenaletím. Ani sama nevím, co se mi to honilo hlavou, ale nesejmula jsem ty jeho ruce pryč ze sebe. Jenom jsem se zachichotala a obtočila mu ruce kolem krku. Během tance jsem se pohupovala svůdně s rytmem a on svými dlaněmi na mém těle rozpaloval žár.

Po konci písničky se zničehonic zastavil. Také jsem přestala tancovat a tiše se ho tázavě zadívala, z jakého důvodu to vlastně přerušil.

Sevřel moje zápěstí a z parketu mě surově strhl někam dopředu. Táhl mě po schodech vzhůru. Pokud vůbec někdo měl tu drzost zkusit ho zarazit v tomtéž tahání, ani jeden se neozval. Kde zrovna trčí mí přátelé ve chvíli, kdy o ně v tuhle chvíli doopravdy stojím? Měla jsem příliš alkoholu v krvi na to, abych nějak účinně odporovala. Opilá část mého já vlastně vůbec vzdorovat nechtěla, a v tom byl obrovský problém. Kráčel dlouhými pevnými kroky, zatímco jsem já klopýtala vzadu, snažíc se udržet celou dobu alespoň s vypětím sil rovnováhu. Dostal mě přímo na onen samý balkón, kde ještě nedávno sdílel vášnivé polibky s tou cizí holkou.

Veškerá dobrá nálada šla ihned k šípku a já opět oživila vzpomínky na ony záběry, co probleskly v mém vědomí. Svíjela jsem se a mlátila do něj z plných sil, avšak nedovolil mi úniku. Namísto propuštění přikoval s drtivým tlakem mé rty a přitiskl k mým.

Dnes po ránu, když po mě loudil pusu na chodbě, explodoval ohňostroj plný zářivé radosti a oběma to vyhovovalo. V tenhle moment z toho však nestojím ani o kousek. Uvnitř mojí mysli blikaly nechtěné střípky, a jeho násilné sevření stačilo coby hnací motor mojí nevole od něj prchnout.

Pokusila jsem se vymanit dál od těla a bojovat svými nekoordinovanými opilými dlaněmi.

Obejímal mě nemilosrdně. Měla jsem jistotu zřejmého, chtěl mě mít pořád co nejtěsněji.

Rty vytrvale masíroval po mých s prosbou přístupu. Tohle mi určitě přinese ohromnou ránu. Hnula jsem se ze strany a bušila i do jeho ramenou s přáním se osvobodit. My ale zrovna byly vtěsnaní tolik z blízka bez kouska zbývající mezery a mě to tělo omámené z moře vypitého alkoholu začalo naplno vzdorovat.

Pak mě zasáhla blesková myšlenka.

Okamžik po dovolení propustného otevření po polibku s ohledem zapomnění po mých chabých úvah se osvobodit jsem zakousla spodní stranu rtů na tolik velkou bolest až k prokousnutí. Slanou chuť železité krve po okamžiku ochutnal po svých rtech. Svoji zručnou hravost jsem v takovou chvíli přepálila z gruntu moc, než mi přišlo vůbec vhod. Jejda.

Fajn, tohle on vážně uvítal coby vlastní úrodu po stínu poctivě zaseté.

Odtáhl se s otupeným nevěřícným chováním plným překvapení. Svojí vteřinou nepozornosti dostalo moje já navrch k ohromnému tlaku ze shora sraženého přímo od hrudi. Skoro vzápětí klopýtl z prudkosti svého pohybu krokem dozadu obohacen rudou krvácivou stružkou ze samého spodního cípu rtů s pohledy v mých očích raněné bolesti. Tohle je ale fakt na hlavu pro mě nepodstatné. Bez vyptání holku na sílu nelíbáš a k dobru vyčkat obdržet horkou obranu slzy dojetí přes pořádný ukázaný výprask přes ty tvý koule na férovku.

Okamžitě pro zbavení cizího objímajícího zajetí z jeho stran ukázala tvář prudkou propracovanost obratné ruce přímo do odlesku po vyseknuté facky. Tohle přesvědčivě posbíralo sázky překvapující k dokonalé nevídanosti s nulovým výrazem ze spleti ucelených písmen mluvy zticha. V obličeji pro tvář vystavenou nateklost plnou pro pleskající plný ráz jako na zručného otisku své vlastní tvořené stvořené v památce mě utěšoval potutelný klid.

„Za koho mě máš vůbec k čertu, prosímtě?“ ječela jsem z hloubky a zoufale se trhala. „Nejsem jednou z těch tvých poběhlic pro jednorázovky!“

Můj nahromaděný běs stoupal po další vteřině v absolutním vyřčeném vrcholu ze řetězu divoce.

Pro tu opovážlivost mu nedocházela drzá mez sebezpytování vůbec! Pro kým on vůbec sebevědomě uvažoval mojí bytost?

„C-cože?“ vykoktal a zasténal do vydechnutí ztěžka ze svého propadu.

„Dívala se dvě plné proběhnuté minuty zrovna u tohle místa tebe v líbacím svůdném rituálu se zdrcenou holkou po čerstvě uplynulých dvou celých hodinách. Ale nakonec ze setrvačnosti mně posléze natlačí k prázdnému sbalení sem. Vsadím si to po faktu na kurevskou odfláknutou zkoušku hledaných náhrad.“

Oční partie vystřelila se zakroucenou uličkou jako úžas z očí vytřeštěný vzhůru do nevěřící po blížící odhalené tlamě, cítil provinilou a přecitlivělou potupu po očích toulajících z bezútěšné paniky. Cestou k odkloněných očích na krátký minutový moment utišil se strachem pod nohy pro sebe. Od chvíle co pozvedl úhel pohledu do zorného úhlu, mohla jsem v těch očích se všemi odstíny malovat po obličeji spleti nepopsaných nálad plných ze všech odstínů citového zármutku a hanbivosti spravedlivých pro omluvu.

„Nejsem žádná tvoje z těch poběhlic, Killiane. Takže blesková zpráva, a jdi do prdele.“

Vyhřezával v mých vlnách nesmiřitelný úděsný vztek bez ustání dál divoce rozvířeně nahodile.

Pro případné utlumení svých pronesených řečí od něj dostalo do popředí mojí zběsilou údernost přitlačení a bez sebemenší cesty a pomyšlení vzala po úprku směr pryč vstříc chodbám z balkónu dolů do přízemí po chodech ven z okraje areálů míst. Jeho nohy nepátraly cestu za mými kradmými stopami bez ustání prchnout od nich. Tak dobrá. U těchhle nemístností a bezcitných kuráží plných nepatřičných zbabělostí už do jeho osobností mu nevěřím na stopu nepatrnosti o tom ani teď. Skoro ze srdce ho pak zkopu z gruntu svými vlastními pohyby po ohanbí dál jestli by snad se i odvážil o cestu zpátky do tváře k mým zrakům vůbec ukázat a postavit.

Cesta pro mě v dechu schodech letěla tryskem od samého podkroví schod do přízemí ze svého svedeného propuštění domů ze zamčeného panství po ven a do ulice ven a bez prodlení.

Svoji dálku trysku zastavil zastavěný pohled u oddechu na povrchu kamenitých cílů u chodníků při cestování ve světle po temné noci chudé o dopravní možnosti, bez možných po dálkových příležitosti pro sebe odvážet do pryč odtud veškeré přítomnosti po okolí vůkol do ciziny bez domovů.

Právě z momentů tehdy a tehdejší události dalo najevo, ať procitnu pod pádnými pocitovými otřesy ze strhávané u slzných potůčků potoků. A nebyly to slzy vzteku!