POHLED ELOWEN

„Vezmu si vás.“

Moje vlastní slova mi neustále zněla v hlavě. Zavrtěla jsem hlavou při pomyšlení na to, do čeho jsem se to vlastně zapletla.

Stála jsem opodál a sledovala ho, jak s naprostou lehkostí mluví s recepční. I když jsem zatím nenašla odvahu se mu pořádně podívat do tváře, nemohla jsem si nevšimnout, jak je vysoký a v dobré kondici.

„Je to vyřízeno, jdeme,“ řekl, nechal mě tam a zamířil k východu. Rychle jsem ho následovala, ale ještě předtím jsem stihla střihnout pohledem po recepční, která na něm mohla oči nechat.

Když jsme vyšli ven, muž, kterého jsem si předtím nevšimla, mi otevřel dveře spolujezdce. Na okamžik jsem zaváhala, podívala se na auto a snažila se na něj příliš nezírat. Nastoupila jsem a uviděla toho tajemného muže, jak už sedí uvnitř a hledí do telefonu. Během chvilky jsme vyjeli.

„Jak se jmenujete?“ zeptala jsem se ve snaze o nezávaznou konverzaci.

„Cillian Sterling,“ zněla jeho úsečná odpověď.

„Já jsem Elowen,“ nabídla jsem.

„Řekněte řidiči svou polohu,“ odvětil.

Řekla jsem řidiči, kde bydlím, a opřela se, s vědomím, že o žádné klábosení nestojí.

Po asi třiceti minutách ticha jsme dorazili na místo.

„Tady je moje vizitka, zítra přijďte do mé kanceláře, abychom probrali podmínky smlouvy a podepsali ji,“ řekl a podal mi ji.

„Uhm,“ hlesla jsem, když jsem uviděla tu adresu.

Tázavě povytáhl obočí.

„Uhm, omlouvám se, že obtěžuji, ale to místo je docela daleko a já u sebe momentálně nic nemám,“ přiznala jsem nerada.

„V deset dopoledne tu pro vás někdo bude, neopozděte se,“ uzavřel to.

„Tak dobře,“ řekla jsem.

„Děkuji,“ dodala jsem, než jsem vystoupila z auta.

Odjeli a já tam chvíli stála a rozhlížela se kolem, i když už bylo pozdě.

Zhluboka jsem se nadechla, vykročila ke svému bytu a zastavila se až u dveří, když mi došlo, že nemám klíče.

„Sakra,“ zamumlala jsem, když jsem klíč nenašla tam, kde ho obvykle schovávám.

Rozhodla jsem se zkusit okno a naštěstí bylo otevřené.

Proklouzla jsem dovnitř a zhluboka vydechla; chyběla mi ta útulná vůně a pocit domova.

O několik minut později už jsem ležela ve své malé pohodlné vaně plné teplé vody. Zavřela jsem oči a zhluboka dýchala, zatímco se mi v mysli promítaly události posledních měsíců, a uvědomila si, v jakém srabu se to vlastně nacházím.

Moje mysl zabloudila k událostem dnešního večera. Skoro jsem se musela smát představě, že se tento víkend vdávám. Nikdy mě nenapadlo, že se budu tak brzy vdávat, natož aby šlo o domluvené manželství. Souhlasila jsem jen proto, že jsem neměla jinou možnost. Jediný člověk, kvůli kterému jsem v minulosti o svatbě přemýšlela, byl Julian.

Při pomyšlení na Juliana mě náhle přepadl smutek. Myslela jsem na to, jak mě využil a zase odkopl. A já si myslela, že mě miluje.

O necelou hodinu později jsem opustila už vychladlou vanu a unaveně přešla do ložnice, zatímco jsem se utírala. Měla jsem hlad, ale neměla jsem jídlo ani peníze, takže jsem šla spát takhle.

Když jsem si lehla, náhle mě přemohla tíha všech událostí a plakala jsem, dokud jsem neusnula.

*

Procitla jsem kvůli hlasitému zvuku zvenčí. Chvíli jsem se cítila dezorientovaná a snažila se zorientovat. Na dveře znovu někdo prudce zaklepal, tentokrát už netrpělivě.

„Už jdu!“ zavolala jsem, vstala z postele a spěchala ke dveřím, zvědavá, kdo by to mohl být.

„Dobrý den, pane, dostal jsem příkaz vás vyzvednout,“ řekl nějaký chlap hned, jak jsem otevřela.

„Eh, prosím?“ zeptala jsem se zmateně.

„Mám příkaz vás vyzvednout,“ zopakoval.

„Myslím, že máte špatnou adresu,“ řekla jsem a promnula si oči.

„Nejste slečna Elowen?“ zeptal se.

„Ano, to jsem,“ odpověděla jsem a zahleděla se na něj.

„Pan Cillian mi nařídil, abych vás v deset vyzvedl,“ řekl a začínal být netrpělivý.

„Pan Cillian,“ pomyslela jsem si a snažila se vzpomenout.

„A sakra,“ vyhrkla jsem, když mi došlo, že se s ním mám dnes sejít kvůli té smlouvě.

„Dejte mi prosím pět minut,“ řekla jsem spěšně a zavřela dveře. Zkontrolovala jsem čas a bylo už 10:20. Musela jsem zaspat, pomyslela jsem si a vletěla do koupelny.

Po asi hodinové jízdě jsme dorazili k gigantické budově. Zaparkovali jsme a on mě vedl dovnitř, zatímco jsem se snažila nezírat s otevřenou pusou na design interiéru.

Došli jsme k recepci. Řekla jsem své jméno a oznámila, že mě pan Cillian očekává. Po krátkém telefonátu mě recepční odvedla k výtahu. Pak mě dovedla ke dveřím, zaklepala a odešla.

Když jsem slyšela „dále“, odkašlala jsem si, urovnala si šaty a vešla dovnitř.

„Dobrý den,“ řekla jsem a kráčela dál.

„Zdravím,“ odpověděl a dál něco datloval do počítače.

Chvíli jsem si prohlížela jeho kancelář, ohromená tím luxusním stylem.

„Posaďte se,“ dodal a podíval se na mě.

„Tady je smlouva, pozorně si ji přečtěte a ptejte se,“ řekl a podal mi složku.

„Uhm, co tím myslíte: ‚toto manželství má uspokojit veřejnost‘?“ zeptala jsem se.

„Nebereme se z lásky, je to jen obchod. Potřebuji být z obchodních důvodů alespoň rok ženatý a vy potřebujete peníze. Proto nás bude veřejnost, tedy moji obchodní partneři a všichni ostatní, pozorně sledovat. Na veřejnosti se musíme chovat jako zamilovaní, aby nevznikaly fámy,“ vysvětlil.

Přikývla jsem a četla dál.

Když jsem dočetla, chvíli jsem uvažovala o tom, do čeho se to vlastně chystám vlézt.

TATO SMLOUVA BYLA UZAVŘENA TOHOTO DNE MEZI CILLIANEM STERLINGEM A ELOWEN VANCEOVOU.

Nevěsta souhlasí, že zůstane v manželství se ženichem po dobu jednoho roku, bez jakýchkoli citových závazků.

Nevěsta nesmí zasahovat do ženichova podnikání ani každodenního života, jelikož se jedná o účelové manželství.

Toto manželství má uspokojit veřejnost, takže nevěsta musí dělat vše, co ženich řekne, aby to fungovalo.

Částečná platba ve výši 25 000 USD bude zaslána na účet nevěsty a dalších 25 000 USD po uplynutí jednoho roku.

Nevěsta nesmí ženichovi odporovat ani porušit smlouvu tím, že o ní řekne třetí straně. Pokud tak učiní, vrátí vše, co na ni bylo vynaloženo, plus 30 000 USD jako náhradu za vzniklou újmu.

Pokud obě strany souhlasí, podepište níže s datem dohody.

Teď už nebylo cesty zpět, už teď jsem mu byla dlužná. Navíc ta odměna byla dobrá. Zhluboka jsem se nadechla, rychle se podepsala a podala mu smlouvu zpět, než si to stačím rozmyslet.

„Dobře,“ řekl a podepsal svou část.

„Peníze vám budou okamžitě převedeny. Přípravy na svatbu už probíhají, zbývá jen zajistit, aby vám svatební šaty seděly,“ řekl.

„A ještě jedna věc, dnes se ke mně stěhujete, protože svatba je za dva dny,“ dodal.