Aria seděla v hotelové koupelně s rukama podepírajícíma tváře, v obličeji vepsané napětí.

Ačkoliv slunce jasně svítilo, už nebyl čas na snění, i když ji ranní fraška dokonale probrala.

Stále však nemohla pochopit, jak se mohla znovu narodit.

Kdykoliv zavřela oči, cítila žár ohně a bolest prostupující morkem kostí, na kterou nikdy nezapomene.

Před chvílí se podívala na kalendář v Killianově pokoji a datum skutečně ukazovalo rok 2008, což znamenalo, že se vrátila do doby, kdy jí bylo devatenáct.

Když o tom tak přemýšlela, v jejích devatenácti se stalo mnoho věcí.

Během přijímacích zkoušek na vysokou školu zmeškala šanci dostat se na filmovou akademii, protože ztratila pozvánku. Ale vlastním úsilím začala pracovat v zábavním průmyslu jako komparsistka. Trvalo to jen rok, než dostala příležitost k vedlejší roli.

Právě když si myslela, že se dokáže prosadit sama, stala se té noci ona událost s „nepsanými pravidly“.

Média ji vláčela bahnem a ona se přes noc stala vyvrhelem šoubyznysu. Její obraz na veřejnosti se zhroutil a její začínající kariéra byla v troskách.

Vzhledem k lavině negativních zpráv o rodině Sterlingových se stala terčem veřejné kritiky.

Otec, který jí byl dřív nakloněn, jí dal dvě facky, nazval ji nestoudnou a křičel, že dělá rodině ostudu. Prý takovou dceru nechce znát.

A babička, která ji nenáviděla už od dětství, ji dokonce z rodiny Sterlingových vyhodila. Jediný způsob, jak zmírnit dopad skandálu na rodinu, bylo přerušit s ní veškeré styky.

Naopak teta a její dvě dcery se jí zastávaly. Bohužel až do své smrti Aria netušila, že ty tři byly od začátku do konce pokrytecké. Důvod, proč v minulém životě žila tak bídně, byl právě jejich zásluhou.

Byly to ony, kdo za vším stál. Považovaly ji za trn v oku. I když ji nakonec z rodiny vyhnaly a ona přišla o kariéru i domov, stále ji odmítaly nechat na pokoji.

Nakonec ji nechal zabít.

Tato nenávist nikdy neskončí.

Naštěstí se nad ní Bůh smiloval a nechal ji znovu se narodit – a to zrovna v noc, kdy na ni byla nastražena ta nehoda.

Na rozdíl od minulosti se tentokrát nenechala zlomit.

Teď, když se jí podařilo zvrátit nepřízeň osudu, musí ve svém novém životě uspět. A ty, kteří jí ublížili, nenechá jen tak odejít.

Zazvonil starý známý, dlouho neslyšený telefon. Aria sebou trhla a pak ho vytáhla z tašky.

Malý vyklápěcí telefon, s ošoupanými a vybledlými hranami. Před znovuzrozením byla zvyklá na chytré telefony s velkou obrazovkou, na tenhle si teď opravdu nemohla zvyknout.

„Haló?“ Otevřela telefon a přijala hovor.

„Ario, kde jsi?“ ozval se z telefonu hlas tety Sylvie. „Bože, včera jsi neřekla ani slovo a nevrátila ses, a na mobil ses nedala dovolat! Všichni v rodině jsme tě strachy hledali!“

„Teto...“

„Ario, vrať se, jak nejdřív můžeš! Tvůj otec ani babička o tom ještě neví. Já a tvá sestra se to pokusíme před nimi utajit.“

Když Aria slyšela Sylviina slova, jen se v duchu ušklíbla.

Že by jí to pomohly utajit? To dřív začnou létat prasata.

V tuhle chvíli moc dobře věděla, že přemýšlejí jen o tom, jak ji zničit!

Když znovu stanula před branou rodiny Sterlingových, připadala si jako po smrti. Před deseti lety ji odtud vykopli a od té doby neměla s rodinou nic společného.

Při pohledu na ten známý, a přesto cizí domov, pocítila nepopsatelný smutek a zášť.

Věděla však přesně, co má dělat.

Aria si prohrábla vlasy, usmála se a rázným krokem vešla do domu.

Jakmile vstoupila do obývacího pokoje, spočinulo na ní pět párů očí.

'Ach, jaká vzácná sestava! Neříkala teta náhodou, že táta ani babička o ničem neví?'

Podle jejich postoje Aria hned poznala, že její macecha Sylvia a nevlastní sestra Mila jim už stihly něco nakukat!

„Babičko, tati, teto, jsem doma!“ pozdravila Aria lehce, jako by se nic nedělo, a nasadila roztomilý výraz.

Posadila se na pohovku vedle Mily a koutkem oka viděla, že na ni ostatní stále zírají. V hlavě už měla plán.

„Ario, kde jsi... byla včera v noci?“

Sotva si sedla, přiběhla Sylviina druhá dcera, Macy, a netrpělivě se vyptávala.

Aria se v duchu musela smát; ty tři, matka s dcerami, to prostě nevydržely.

Usmála se na Macy. „Včera měl kolega ze štábu narozeniny a všichni jsme po oslavě zůstali v hotelu, bylo už pozdě.“

„Lžeš!“ vyhrkla Mila úzkostlivě, sotva Aria domluvila. Její reakce byla až příliš okatá, což babičku i pana Sterlinga na okamžik zarazilo.

Bystrá Sylvia střelila po dceři pohledem a snažila se situaci zachránit. „Milo, nemluv nesmysly.“

Nebylo však cesty zpět, a tak Mila rychle dodala: „Nemluvím nesmysly, včera jsem náhodou potkala Aileen a ta se o žádných narozeninách nezmínila.“

Aria se mírně pousmála: „Aha... náhodné setkání! Bylo to v hotelové hale, nebo na toaletách?“

„...“

Když Aria viděla Milin výraz, v duchu se zasmála. Byla si jistá, že se Mila neodváží popřít, že Aileen v tom hotelu viděla, protože předtím s ní byl svědek – a Milino popírání by se rovnalo přiznání lži.

„Já... jak víš, s Aileen vycházím dobře,“ vysvětlovala spěšně Mila.

„Ale Aileen je přece moje dobrá kamarádka! Navíc ty nejsi u nás ve štábu, je nutné, aby ti všechno vykládala?“ Aria se nevinně usmála a mluvila naprosto logicky.

Pamatovala si každý detail oné noci z minulého života naprosto jasně, jen tehdy byla příliš naivní a až moc důvěřovala lidem kolem sebe.

Jak ji tehdy mohlo napadnout, že ti, kteří jí chtějí ublížit, jsou právě ti nejbližší?

„Ale ty jsi očividně...“

„Milo Sterlingová, mlč.“

Ve srovnání s Milinou prchlivostí byla Sylvia mnohem rafinovanější. Podvědomě se podívala na hodinky a mrkla na Macy. „Macy, zapni televizi, táta by se měl podívat na ranní zprávy.“

Macy pochopila, okamžitě popadla ovladač a zapnula televizi.

Aria také střelila pohledem po nástěnných hodinách. Městské ranní zprávy byly souhrnným zpravodajstvím – po sekci aktuálních událostí a ekonomiky následovaly novinky ze šoubyznysu.

Záměr matky a dcer byl jasný; byly si jisté, že mě dnes ráno obklíčili novináři a můj skandál se za chvíli objeví v televizi.

Doufaly, že se babička i pan Robert Sterling rozzuří a jejich cíle bude dosaženo.

Robert Sterling se o drby ze šoubyznysu nikdy nezajímal. Když uviděl zprávy o celebritách, zavelel: „Pojďme snídat!“

„Tati, počkejme ještě chvíli! Ještě je brzo!“ snažila se ho Mila přemluvit.

Robert mávl rukou a zamířil rovnou k jídelnímu stolu.

Aria ho poslušně následovala a řekla: „Půjdu pomoct do kuchyně.“

Za jejími zády si Mila vzteky kousla do rtu a podvědomě zesílila zvuk televize.

***