Telefon zvonil dlouho, než ho Aria tápavě zvedla: „Haló...“

Na druhém konci nastalo ticho, které vystřídal řev: „Ario, ty ještě spíš? Zapomnělas, co máš dneska dělat? Okamžitě si vezmi taxík a koukej mazat sem!“

Aria se se zalepenýma očima prudce probrala.

Prudce se posadila, a když uviděla čas, neubránila se výkřiku: „Sakra!“

Co se děje?

Jasně si nařídila budík, proč nezazvonil?

Teď ale neměla čas to řešit. Režisér Zane dnes dělal konkurz na role do své nové hry a ona musela spěchat na plac, jak jí řekla Aileen.

Narychlo si opláchla obličej, oblékla se a vyběhla ven.

V jídelně v přízemí zrovna snídal Robert Sterling a ostatní.

„Babičko, tati, teto, dobré ráno.“

I když byla v časové tísni, Aria nikdy nezapomínala na slušnost. Její oči samozřejmě nespaly a rychle zhodnotila situaci. Celá rodina byla pohromadě, chyběla jen Mila.

Kam v tuhle dobu šla, bylo víc než jasné.

„Ario, pojď se nasnídat!“ pozdravila ji Sylvia s nevídaným nadšením.

No vida, pro svou dceru se opravdu snaží.

„Teto, spěchám do studia, mám zpoždění! Jíst nebudu, vy si nechte chutnat.“

Po těch slovech Aria obratně uhnula před Sylviinou rukou, která se ji snažila zadržet, a zamávala babičce a otci.

...

Aria dorazila na místo, ale i tak měla pět minut zpoždění.

Prostor pro konkurz v druhém patře byl už beznadějně ucpaný.

Protože přišla pozdě a ještě neměla registrační formulář, začala být nervózní, když viděla ty davy lidí.

„S dovolením... pardon, pustíte mě?“

Aria se sice snažila, ale lidí bylo příliš. Nemohla se prodrat dopředu a najednou si nevěděla rady.

Náhle ji někdo zezadu silně poplácal po zádech a pak ji rázně odtáhl stranou.

„Hej, vy...“

„Holka, konečně jsi tady!“ Aileen jí vrazila do ruky registrační formulář. „Ty máš teda nervy, kolik je hodin a ty si klidně spíš. Tvoje nevlastní sestra už tu je!“

Aria se zamračila a zamyšleně řekla: „Věděla jsem to!“

„Cože? Zase v tom má prsty ta matka s dcerou?“ zeptala se Aileen.

„Těžko říct, povím ti to později!“ Vzala si formulář a rychle ho vyplnila.

„Tak co? Umíš všechny repliky?“ vyzvídala Aileen.

Aria sebevědomě přikývla. „Neboj, umím to nazpaměť!“

Aileen se rozhlédla, naklonila se k Ariinu uchu a zašeptala: „Tentokrát se kromě hlavních rolí vybírají všechny postavy přes konkurz, tuhle šanci musíš chytit za pačesy!“

Aria na moment ztuhla: „Neříkalas, že i na hlavní hrdinku bude konkurz?“

Aileen si povzdechla. „Nejsi v šoubyznysu první den. Ten takzvaný konkurz na hlavní roli je jen reklamní trik. Raději se soustřeď na tu druhou hlavní ženskou roli. Pokud ji dostaneš, určitě se odrazíš ode dna.“

Aria mírně přimhouřila oči a pak se lehce usmála: „Rozumím!“

....

Konkurz probíhal ve dvou kolech. První test byl zaměřen na vzhled a celkový dojem. Kdo nevypadal dost dobře, letěl hned!

Podle téměř drsných estetických nároků režiséra Zanea postoupilo do dalšího kola méně než dvacet procent účastnic.

A skutečně, po prvním kole pohovorů se dříve natřískané druhé patro v mžiku vyprázdnilo. Na lavičkách v čekárně zbylo jen pár desítek dívek.

Aria si je prohlédla; buď vypadaly nevinně a mile, nebo byly oslnivě krásné. Všechno to byly skutečné krasavice.

Nicméně u režiséra Zanea nestačilo být jen hezká. Bez hereckého talentu neměla šanci ani ta nejkrásnější tvář.

Když otočila hlavu, střetla se s nenávistným pohledem, který jako by se ptal, co tam sakra dělá.

Aria se v dobrém rozmaru jen lehce usmála, což Milu donutilo ještě víc zatnout zuby.

Bylo jasné, že Mila je vzteky bez sebe, že se tu Aria objevila.

Ale přesně to Aria chtěla; čím víc byla Mila naštvaná, tím byla ona šťastnější.

V minulém životě použily podlé způsoby, aby jí vzaly to, co jí patřilo. V tomto životě udělá vše pro to, aby Mile vzala to, po čem touží ona. Chce jí dát ochutnat hořkost ztráty.

A co je nejdůležitější – všechno tohle by mělo patřit jí.

„Mila Sterlingová, Aria Sterlingová... Počkat, obě se jmenují Sterlingové? Nejsou to sestry?“

Brzy přišla řada na ně dvě. Když Aria viděla ty skleslé tváře těch, které vyšly před nimi, věděla, že její šance je tady.

Svět je ale malý a Mila byla ve stejné skupině, což znamenalo, že budou hrát proti sobě.

Možná... je to vůle osudu.

Když Aria vstoupila do studia, u řady stolů naproti ní sedělo několik lidí.

Aria po nich přelétla pohledem; znala je. Uprostřed seděl režisér Zane, jeden z nejvlivnějších v Coloradu, a po jeho levici a pravici jeho dvorní producent, asistent režie a část tvůrčího týmu.

V minulém životě hrála Mila v této hře druhou hlavní roli. I když její herectví nebylo nic moc, ta role byla skvěle napsaná, což jí hodně pomohlo.

Podle informací od Aileen už byla hlavní hrdinka předem vybraná, takže druhá hlavní ženská role byla přirozeně cílem všech.

Ale protože se dělal takový tyátr s konkurzem, většina lidí o tom zákulisním rozhodnutí nejspíš nevěděla.

Aria koutkem oka pohlédla na Milu vedle sebe a iniciativně řekla: „Dobrý den, pane režisére, mohu se zeptat, zda se o rolích pro konkurz losuje, nebo se můžeme sami doporučit?“

„Samozřejmě se losuje,“ odpověděl za Zanea asistent režie.

Aria se sladce usmála. „Pokud je to možné, nemohly bychom se doporučit samy?“

Když to režisér Zane slyšel, podíval se na ni a zeptal se: „Proč se chceš doporučit sama?“

„Jako herec by člověk měl nejdřív znát sám sebe. Role, kterou si vylosujeme, nemusí odpovídat našemu charakteru. Tak proč se nedoporučit, nebylo by to efektivnější?“ odpověděla Aria.

Režisér Zane chvíli přemýšlel. „Kdyby ses měla doporučit, kterou roli by sis chtěla vyzkoušet?“

„Já...“ Aria se odmlčela, schválně se podívala na Milu a pokračovala: „Chci tu...“

„Pane režisére,“ skočila jí Mila do řeči, „já jsem postavu hlavní hrdinky už mnohokrát studovala a znám její repliky dokonale. Ráda bych se doporučila na roli hlavní hrdinky.“

Režisér Zane se pousmál: „Tak mi řekni, jak ji vnímáš?“

Mila, když dostala slovo, vítězoslavně střelila pohledem po Arii a pak řekla: „Hlavní hrdinka je nejen krásná, ale i jemná a laskavá. Je velmi tolerantní k přátelům i milencům. I když jí její sestra ublížila, nakonec se rozhodla jí odpustit. Pokaždé, když čtu konec scénáře, vyhrknou mi slzy. To je obraz hrdinky, který se mi ze všech scénářů líbí nejvíc. A já se v běžném životě chovám stejně, proto si myslím... že se na tu roli hodím.“

„Aha? Jsi si jistá, že se hodíš na roli hlavní hrdinky?“ zeptal se Zane.

„Přesně tak! Díky podobnosti našich povah se dá říct, že tu roli ani nemusím hrát, já jí prostě jsem!“ usmála se Mila opatrně.

Režisér Zane mírně stočil pohled.

Aria byla bystrá a tohle bylo přesně to, co chtěla, takže rychle zareagovala: „Pane režisére, náhodou je role, kterou doporučuji já, ta druhá hlavní ženská postava. Pojďme tedy zkusit scénu, kde Lyra páchá sebevraždu!“

To byla scéna, na které si režisér Zane velmi zakládal. V minulém životě měla tato hra po odvysílání obrovský úspěch. Nejenže se proslavili hlavní hrdinové, ale i mnoho vedlejších rolí získalo na popularitě. Seriál byl populární i rok po premiéře. Není divu, že v něm Mila chtěla hrát.

Důvod, proč si Aria vybrala právě tuto scénu, byl ten, že moc dobře věděla, že tato pasáž nejlépe prověří herecké schopnosti představitelky druhé hlavní role.

Tato část je o tom, jak Lyra zradí Seraphinu. Poté, co se obě sestry definitivně rozejdou, se Lyra dozví, že hlavní hrdina celou dobu miloval Seraphinu. Přesto je Lyra ochotná ho zachránit a nechá se otrávit. Nakonec se před očima Seraphiny zabije.

I když jde o hlavní hrdinku a druhou ženskou roli, není pochyb o tom, že děj kolem Lyry je mnohem působivější.

Mila okamžitě oponovala, když to slyšela: „O tom, která scéna se bude hrát, rozhoduje režisér, ne?“

Mila nebyla hloupá; věděla, že Aria si tuhle pasáž nevybrala náhodou a že pro ni musí být nějak výhodná.

Aria neřekla nic, jen se s úsměvem dívala na Zanea.

Režisér Zane si obě změřil pohledem. „Když si obě tak věříte, tak tuhle scénu zahrajte a ukažte mi, co ve vás je.“