O půl hodiny později už zase seděla v SUV s Bennettem a čekala, až se Callum ukáže. Každých čtrnáct dní večeřela s Grahamem, Callumovým strýcem. Byl to andělský investor Vane Corp. a jediné, co na oplátku žádal, byla večeře s Callumem.

Graham patřil k těm lidem, které Callum dokázal tolerovat o něco víc než ostatní, podobně jako Desmonda a ji. Někdy ji požádal, aby šla na večeři s ním, a jindy ji nechal jít domů. Nepřekvapilo ji, že ji dnes chce u sebe, s tím extra velkým a temným stínem, co se mu vznášel nad hlavou.

Callum konečně nastoupil na zadní sedadlo auta. Posadil se vedle ní, jen prostřední sedadlo je oddělovalo. Věnovala mu drobný úsměv a on na ni na oplátku kývl hlavou.

"Máš-" začal.

Věděla, na co se chce zeptat. "Věci z čistírny jsou vyzvednuty a přineseny k vám domů," řekla mu klidně.

"A co s-" dodal.

"Váš oblek na víkendový galavečer? Vyžehlený a upravený na míru. Je také u vás doma," pronesla tím samým klidným tónem.

Callum na ni pomalu kývl a pečlivě si ji měřil. "Dobře. Dobrá práce," řekl úsečně.

Bylo to to nejblíže, co se její šéf kdy dostal k vyslovení díků, a ona se na něj v odpovědi znovu usmála.

O dvacet minut později vysazoval Bennett Ari a Calluma před nejnovější luxusní restaurací, kterou si Graham vybral. Callum měl tu slušnost, že jí podržel dveře od auta, a ona mu za to při vystupování souhlasně kývla.

Graham už čekal uvnitř, když vstoupili, a oba se k němu vydali, Callum v těsném závěsu za ní. Posadila se naproti Grahamovi, Callum po její pravici.

"Ách, moje drahá Rhodesová. Už pořád děláš pro tohodle mrzutýho malýho sráče?" zeptal se jí Graham, pozvedl sklenku příliš drahého Cabernetu Sauvignon a zhluboka se z ní napil.

Zasmála se a přikývla. "Dělám."

Callum si odfrkl a zvedl sklenici whisky, kterou pro něj Graham už objednal. "Chtěl jsem ho čistej, starochu," stěžoval si na led ve svém poháru.

"Já si to vezmu, jestli to nechcete. Objednám vám jiný," nabídla se svému šéfovi.

Callum si ji zvědavě prohlédl, než jí svou whisky předal. Ari ji hravě vypila a jen se ušklíbla, jak jí ohnivá tekutina klouzala hrdlem.

Večeře probíhala jako vždycky, Graham do Calluma neustále ryl a pošťuchoval ho, a Callum reagoval s postupem času s čím dál menší trpělivostí.

Ari zasahovala do rozhovoru tehdy, když to považovala za vhodné, ale většinu času si tiše užívala svůj steak a zeleninu. Byla to opravdu jediná skutečná výhoda těhle nóbl večeří: drahé jídlo.

Všimla si, že se na ni Callum dívá mnohem víc, než měl ve zvyku. Jako vždy nedokázala z jeho výrazu nic vyčíst, ale s přibývajícím časem z toho byla čím dál nervóznější. Netušila, co mu běží hlavou, a zneklidňovalo ji to.

Konečně večeři dojedla a Graham vstal, aby se rozloučil. "Pořád nechápu, proč děláš zrovna pro tohohle. Mohla bys mít na víc, Rhodesová. Platí tě vůbec slušně?" zeptal se jí Graham a při mluvení si oblékal sako.

"Platí mě dostatečně dobře. Navždycky budu mít hromadu studentských dluhů, ale to není jeho chyba. To se prostě stává, když si musíte školu platit sama."

Ari nonšalantně pokrčila rameny a vyhýbala se Callumovu pohledu. Obvykle o svém platu s nikým nemluvila a už vůbec ne před svým šéfem.

Graham se zasmál a zavrtěl hlavou. "Přidej svojí asistentce, ty zpropadenej spratku," vyplísnil Calluma.

Cítila, jak se jí tváře zalévají horkem, a z rozpaků se zadívala na stůl. "Opravdu, Grahame. Jsem v pohodě. Jako vždy děkuji za večeři," poděkovala slušně staršímu pánovi.

Callum se na Grahama zamračil, ale vůbec se neměl k tomu, aby cokoli řekl.

Graham už byl na jeho chování zvyklý, jen mu pocuchal vlasy, než se otočil a odešel z restaurace.

Callum ji znovu sledoval, a tentokrát jeho pohled opětovala. "Pane? Půjdeme?" navrhla.

Ještě chvíli na ni nepřestával zírat a ona se začínala cítit dost nejistě.

"Mám něco na obličeji?" zeptala se ho, vzala ubrousek a hbitě si otřela ústa.

"Tvůj obličej je v pořádku. Jdeme," řekl Callum tiše, vstal ze židle a vedl ji zpět k Bennettovi.

Cesta domů proběhla v tichosti a Ari nedokázala přesně určit proč, ale Callum se po celou jízdu zdál obzvlášť napjatý. Když ji Bennett vysadil a ona jim popřála dobrou noc, Callum se na ni ani nepodíval.

Jeho chování ji nijak zvlášť neodradilo, ale trošku ji zmátlo.

Když se konečně po mimořádně vyčerpávajícím dni dostala dovnitř, skopla ty proklaté lodičky a napustila si vanu plnou pěny.

Ari se okamžitě svlékla a dlouho se máčela v té teplé, lákavé mýdlové vodě. Než jí kůže patřičně zvrásněla, vyšla ven a oblékla si svou obvyklou noční košilku. Vyčistila si zuby a odlíčila se. Pak zamířila k posteli a po celou cestu zívala.

Právě se chystala dát si telefon na nabíječku, když jí přišla textová zpráva. V tu dobu se už blížila půlnoc a ona si lámala hlavu, kdo si s ní takhle pozdě v noci potřebuje psát.

Ještě víc ji to vyvedlo z míry, když uviděla zprávu od Calluma. Takhle s ní nekomunikoval nikdy. Buďto přes e-mail, při osobní konverzaci, nebo telefonicky.

"Potřebuju s vámi hned zítra ráno něco probrat na naší obvyklé schůzce," psalo se ve zprávě.

"Je všechno v pořádku, pane?" odepsala mu.

"Jděte spát."

Zmateně zírala na svůj telefon. Proč se choval tak podivně? O čem si s ní chtěl povídat a proč ji předem takhle varoval?

"Jistě, pane. Dobrou noc."

Na to už neodpověděl a ji opustil pocit klidu. Trvalo velmi dlouho, než jí tělo konečně dovolilo usnout.

~O~O~O~

Následující ráno prošla Ari svou obvyklou ranní rutinou, jen s tím rozdílem, že zvolila přiléhavé červené šaty s délkou těsně nad kolena. K tomu vybrala černé lodičky a celý komplet doplnila černými silonkami.

Své vlasy černé jako noc si nechala rozpuštěné a zkušenýma rukama si je zase rychle navlnila. Make-up završila výraznou červenou rtěnkou. Pak si vzala aktovku a oblékla si krátký vlněný kabát.

O třicet minut později dorazila do Vane Corp., Callumův čaj a svou kávu v rukou. Dělala, co mohla, aby nebyla nervózní z toho, o čem by si s ní Callum mohl chtít promluvit, ale bylo to téměř nemožné.

Nemohla si pomoct, aby nepřemýšlela nad tím, jestli nezašla příliš daleko, když včera podpořila Desmonda a jeho nápad, aby si Callum našel někoho na veřejné chození a sňatek, i kdyby to mělo být sebelíp nahrané. Ari zkrátka vyjádřila svůj názor, ale Callum nebyl zrovna typ člověka, který by takovou upřímnost dokázal ocenit, pokud tedy vůbec.

Dorazila do svého patra, vystoupila a zamířila si odložit kabát a aktovku do kanceláře. Narovnala si ramena, zhluboka se nadechla a pak konečně přešla do vedlejších dveří ke Callumově kanceláři.

Vešla do jeho kanceláře, postavila jeho čaj na obvyklé místo a posadila se s kávou před jeho stůl.

Stál u okna, téměř tak jako vždycky po ránu, a měl ruce v kapsách od svých černých oblekových kalhot. Otočil se k ní a ji překvapilo, že měl na sobě jen bílou košili na knoflíčky. Byla bez jediné chybičky a zastrčená dovnitř, jako obvykle, ale nemyslela si, že by ho kdy předtím viděla bez saka.

Rukávy košile měl vyhrnuté k předloktí a první dva knoflíčky měl rozepnuté. Vypadal... jinak a ona musela odvracet pohled.

Ari věděla, že je Callum přitažlivý, a věděla, že si toho všímají i všichni ostatní. Nebylo to pro ni žádné překvapení, ale v tomto ohledu mu nikdy nevěnovala pozornost. Bylo to vysoce nepatřičné, nehledě na to, že Callum byl obecně velmi obtížný člověk.

Nedokázala z Callumova výrazu nic vyčíst, když k ní přistupoval. Zastavil se před Ari, opřel se dozadu o stůl a překřížil si ruce na hrudi.

Dlouze a upřeně se na ni díval a ono nenadálé a nevysvětlitelné napětí v místnosti kolem ní se stávalo dusivým.

"Pane? Máme projít denní rozvrh?" navrhla nakonec a dělala vše pro to, aby její hlas zněl neutrálně.

Callum si odkašlal. "Postavte se, Ari. Támhle." Ukázal do středu své kanceláře.

Věnovala mu divný pohled, ale přesto svou kávu položila na stůl. Ari vstala ze židle a přešla na místo, kam prve ukázal. Postavila se tam se sepjatýma rukama před sebou.

A pak ji Callum začal pomalu obcházet dokola. Pokaždé, když prošel před ní, sledovala ho očima.

Cítila se až příliš odhaleně, jako by byla pod mikroskopem. O jaký druh pozorování přesně šlo, si nebyla jistá. Ari věděla jen to, že si ji Callum prohlíží, a to úplně celou. Bylo s jejím výběrem oblečení něco v nepořádku? Nelišilo se od toho, jak se oblékala poslední tři roky. Určitě by teď nemohl být tak hnidopišský.

"Pane, co přesně to děláte?" zeptala se ho pomalu a těžce polkla do náhle vyprahlého hrdla.

"Callum," odpověděl jí klidně šéf a po celou dobu ji Ari nepřestával obcházet.

Callum? Nikdy o něm nemluvila křestním jménem. Rozhodně ne jemu do očí. Co to kurva má být?

"Prosím?" raději se doptala, s hlasem o oktávu výš než normálně.

Callum se před ní prudce zastavil a ji vyděsilo, jak blízko u ní stál, blíž než kdykoli dřív. I když měla na sobě lodičky na podpatku, pořád byl mnohem vyšší než ona, musela k němu vzhlížet, aby s ním navázala oční kontakt. Jeho šedé oči vypadaly to ráno bouřlivě a její hrdlo bylo čím dál sušší.

"Pro tuto konverzaci bych byl rád, kdybys mi říkala Callume," vysvětlil jí šéf.

Hlas měl vyrovnaný a nebýt toho, jak pronikavé měl oči, nenapadlo by ji, že ho ta situace nějak baví nebo zajímá.

"Dobře... Callume, o co tu jde?" Jeho jméno na jazyku znělo cize, když ho vyslovila v jeho přítomnosti.

Callum se zhluboka nadechl, stále stál přímo před ní a zíral jí do očí. "Ria. Dvacet osm let. Jsi jedináček, vychovával tě svobodný otec v pobřežním městečku v Maine. Máš vystudované dva hlavní obory, PR a podnikový management. Odpromovala jsi na Newyorské univerzitě jako třetí nejlepší z ročníku, když ti bylo čtyřiadvacet. Rok jsi pracovala ve startupové společnosti a tahle společnost je dnes už minulostí. Potom jsi přišla pracovat ke mně, sem do Vane Corp., a jsi tady od té doby."

Callum mluvil tak věcně, jako by odříkával projev na firemní poradě, a ne, jako by jí vyprávěl příběh z jejího vlastního života.

"Máš slušný okruh přátel, měla jsi několik kluků, ale nic vážného. Jsi milá holka a každý tady ve Vane Corp. tě má nepochybně rád. Víš, jak jednat s veřejností, a od doby, co tu pracuješ, jsi mi pomohla z nejedné problematické situace."

Callum si ji změřil očima od hlavy až k patě a ona si znovu připadala až příliš odhalená. Opět s ní navázal oční kontakt a mírně přitom přikývl.

"Jsi přitažlivá žena a zajisté máš souměrný obličej," pronesl nonšalantně a Ari se rozšířily oči při tomhle zvláštním... komplimentu?

"Kolik dlužíš za školu, Rhodesová?" zeptal se jí teď Callum.

Polkla a srdce se jí rozbušilo v hrudi, jako by chtělo zaběhnout maraton. Bylo to vůbec poprvé, co jí oslovil Rhodesová.

"Nechápu, proč je to teď podstatné, pane," odpověděla skrze zaťaté zuby.

Callum si odfrkl. "Callume," připomněl jí a pevně dodal: "prostě mi odpověz na tu otázku."

Ari si povzdechla a podívala se na Calluma s obočím staženým ve zjevném zmatku. "Padesát tisíc dolarů, Callume," podvolila se, navzdory tomu, jak nekomfortní jí to bylo.

"Nějaké další nesplacené dluhy?" zeptal se a přešel si sednout zpět na židli za svým stolem.

Brala to jako znamení, že se také může posadit, a tak s vděčností učinila. Její nohy se tou dobou proměnily spíš v želé. "N-ne. Pokud jde o finance, raději si udržuji svůj život co možná nejjednodušší," pověděla Callumovi po pravdě.

Callum zamyšleně přikývl; podepřel si bradu oběma rukama. Stále si ji zvědavě měřil, což ji znervózňovalo jen víc.

"Mám pro tebe takový návrh," začal a jeho tón byl naprosto nečitelný. "Už jsem to probral i s Desmondem, a také s Xanderem z HR," dodal s pokrčením ramen. Vytáhl ze šuplíku stolu černé desky a položil je na stůl přímo před ni.

Ari se na židli mírně naklonila kupředu a on pro ni ty desky otevřel. Překvapilo ji, že dal do kupy něco takového a nepotřeboval při tom její pomoc. A znovu přemýšlela o tom, k čertu to vlastně vůbec je, když se do toho pustil zrovna takhle.

Když pohlédla na záhlaví první strany připevněné uvnitř desek, ohromeně zůstala zírat s otevřenou pusou. Znělo:

"Manželská smlouva Calluma Vanea a Rii"