Ať jsem se snažil sebevíc, nedokázal jsem pochopit všechno, co se stalo. V jednu chvíli jsem byl zasnoubený s Biancou, v druhou s Elowen. Popravdě řečeno jsem byl vzteky bez sebe, protože se mi Bianca začínala líbit. Začínal jsem si na ni zvykat. Nebylo to tak, že bych do ní byl bláznivě zamilovaný, protože jsem si už od útlého věku uvědomoval, že mě čeká domluvený sňatek. Jen jsem nechtěl znovu procházet celým tím procesem poznávání své budoucí ženy, zvlášť s Elowen, když jsem věděl, jak je hrozná. Také jsem nesnášel, jak se mnou rodina zachází jako s loutkou. Očekávali, že budu robot, který bude plnit jejich přání bez otázek a námitek. Protivilo se mi, jak mi Elowen strkají do života.

Bianca mi vyprávěla, jak je Elowen příšerná, a já nechtěl, aby tahle holka byla mou budoucí ženou. Bůhví, co si na mě přichystala. Nedokázal jsem ani pochopit, jak se jí podařilo takhle si omotat mé rodiče kolem prstu. Nemohl jsem uvěřit, že jí táta nabídl ubytování až do svatby. Bianca u nás nikdy nesměla přespat, ani v odděleném pokoji. To, jak se jí táta hned zastal, mi vyrazilo dech. Jako by na něj použila nějakou černou magii.

Když jsem se vedle ní v posteli probudil, nemohl jsem tomu uvěřit, protože jsem si prostě nepamatoval, že bych s ní šel spát. Sakra, ani jsem si nepamatoval, že bych se opil, protože jsem se na společenských akcích neopíjel rád a moje narozeninová oslava byla jednou z nich.

Mohlo by to být jedno z Eloweniných spiknutí? Bianca mi říkala, že na ni Elowen vždycky žárlila a jednou jí ukradla přítele. Nevěděl jsem, jak hluboko sahá její zlomyslnost, a upřímně jsem se bál to zjistit. Během dnešních událostí jsem na ní neviděl nic špatného, ale zlí lidé nechodí s nápisem na hrudi.

„Proč nejste naštvaní?“ nemohl jsem se nezeptat rodičů, když jsem s nimi konečně osaměl. Chtěl jsem pochopit to jejich smíření.

„Poslouchej, Juliane. Od samého začátku jsem chtěl, aby sis vzal Elowen, ale její otec řekl, že Bianca bude lepší partie. Tehdy jsem nechápal, proč si ji vybral místo Elowen, ale časem se mi podařilo odhalit tu jeho hru na oblíbence. Myslím, že jsi dost chytrý na to, abys to viděl sám,“ promluvil táta klidně. Upřímně řečeno, měl pravdu. Bylo zřejmé, že Jeffrey upřednostňuje Biancu, ale myslel jsem si, že je to kvůli Elowenině zlobě. „Viděl jsem, že jsi s Biancou šťastný, tak jsem nic neříkal. Ani jsem s tebou o celé té záležitosti nemluvil.“

„A vy jste si mysleli, že to, co se dneska stalo, je příležitost?“ Nechápal jsem jeho logiku.

„Nenazval bych to příležitostí.“ Co to pro něj tedy bylo, když ne příležitost, jak mě přimět vzít si dívku, kterou chtěl od samého začátku? „Nazval bych to spíš osudem. Šancí napravit chybu, která se měla stát. Také bych nechtěl, aby sis vzal ženu, která se opovážila k tobě chovat neuctivě.“

„Co vás vede k myšlence, že to Elowen všechno nenaplánovala?“ Nechápal jsem, jak té holce důvěřuje. Jak se jí podařilo zatnout drápy do tátovy hlavy?

„Stejný důvod, proč jsem si nemyslel, že jsi to mohl naplánovat ty. Stejně jako tobě dávám výhodu pochybnosti, dávám ji i jí. A zdá se, že jsi zapomněl, že krevní test prokázal, že byla také zdrogovaná.“ To stačilo, abych zavřel pusu. Ať jsem si to chtěl přiznat nebo ne, měl pravdu, se kterou jsem nemohl polemizovat. Bez jakýchkoli důkazů jsem jim nemohl dokázat, že to udělala Elowen.

„Budeš k ní milý a zdvořilý. Mám pocit, že je mnohem lepší než její sestra,“ říká máma. I ona je na straně Elowen.

„Dobře,“ zamumlal jsem a vstal. Dva roky. Musel jsem s ní zůstat v manželství jen dva roky. To zvládnu. Budu se topit v práci, abych se jí vyhnul.

Moji rodiče o Eloweniných hrách nic nevěděli, ale Bianca mě už dávno varovala, abych si na ni dával pozor. Přesto jsem do jedné z jejích pastí spadl.

Táta byl přesvědčený, že je to anděl, a když byl můj táta o něčem přesvědčený, bylo neuvěřitelně těžké změnit jeho názor, tak jsem si prostě ušetřil námahu.

Musel jsem ji před rodiči odhalit. Musel jsem jim ukázat, že není takový anděl, za jakého ji považují.

Musel jsem si s ní promluvit. Chtěl jsem, aby věděla, že to, že se jí podařilo obelstít mé rodiče, neznamená, že obelstí i mě.

Když jsem se vrátil do obývacího pokoje, viděl jsem, že je stále na svém místě, ztracená ve vlastním světě. Kdybych nevěděl, jak je hrozná, myslel bych si, že je v tom všem skutečně nevinně.

„Ještě že jsi tady.“ Její oči bleskly a setkaly se s mými. „Musíme si toho hodně promluvit.“

„Dobře,“ přikývla Elowen. I když byla Elowen had, byla velmi krásná se svými blonďatými vlasy a zelenýma očima.

„Pojď za mnou,“ řekl jsem a odvedl ji na zahradu. Přestože byl dům velký, musel jsem být opatrný. Nechtěl jsem, aby rodiče slyšeli, co se jí chystám říct.

Posadil jsem se na jednu z židlí a ona udělala totéž. „Nebudeš se mě ptát, o čem si s tebou chci promluvit?“ zeptal jsem se jí po chvíli ticha.

„Byla bych hloupá, kdybych se na to ptala, tak čekám, až promluvíš.“ Pokrčila rameny.

„Bohužel proti tobě nemám žádný důkaz, ale v jedné věci si udělejme jasno, Elowen. Nikdy tě nebudu mít rád.“ V její tváři se na vteřinu objevil údiv, než se rychle vzpamatovala.

„Bohužel ani já nemám důkaz, že jsem to neudělala, takže to vypadá, že jsme v tom oba uvízli. Nicméně v jedné věci si udělejme jasno, Juliane. Kdybys otevřel můj deník, nenajdeš tam, že bych si čmárala tvoje jméno a kreslila kolem něj srdíčka.“ Netušil jsem, že je Elowen tak drzá.

„Existují pravidla, která musíš dodržovat, pokud chceš, aby ty dva roky proběhly v klidu.“ Snažil jsem se zůstat klidný, i když mi její troufalost lezla na nervy. Chtěl jsem jí to manželství ztížit. Možná by ji to donutilo od toho všeho utéct.

„Ráda si je poslechnu.“ Překřížila si nohu přes nohu. Její sebevědomí mě vyvádělo z míry. Nevěděl jsem, jestli je to jen hra, nebo jestli je skutečně tak sebejistá.

„Očekávám věrnost,“ začal jsem a nespouštěl z ní oči.

„To zní logicky, ale platí to pro obě strany, takže i já očekávám, že ty budeš věrný.“ Pokrčila rameny. „Co dál?“

„Za zavřenými dveřmi jsme cizí lidé. Před lidmi jsme zamilovaný pár,“ řekl jsem. Její tvář si zachovala stejný výraz. Chtěl jsem ji vidět překvapenou nebo rozzlobenou, ale ona jen přikývla.

„Nebudeme spát v jedné posteli. Sakra, nebudeme spolu ani sdílet pokoj,“ řekl jsem jí. Její tvář zůstala opět neutrální. Byla to robot?

„Víc místa pro mě.“ Pokrčila rameny. Z čeho ta holka byla? Měla srdce z oceli? Copak neviděla to množství bariér, které mezi nás stavím?

„Chápeš, co ti tady říkám?“ Vstal jsem v hněvu. Chtěl jsem, aby běžela za tátou a prosila ho, aby ji z toho manželství dostal.

„Chápu, ale co nechápu, je tvůj stav. Čekal jsi, že budu dupat a dělat scény, protože naše manželství nebude ve skutečnosti pravé?“ zeptala se klidně, vstala a založila si ruce. Její oči byly upřené do mých jako při souboji pohledů. Měla úžasné oči. „Poslouchej, Juliane. Říkám to naposledy. Nezdrogovala jsem tě. Nechtěla jsem si tě vzít a rozhodně bych se z tohohle manželství chtěla dostat stejně jako ty. Takže udělejme ty dva roky, které spolu strávíme, snesitelné, protože upřímně řečeno se na ně netěším.“ S tím mě nechala stát na zahradě bez slova.

Netušil jsem, jak strávím dva roky s někým tak prostořekým.