O šestnáct let později.

Evangeline Sterlingová seděla ve svatebních šatech před toaletním stolkem, pila plechovku coly a projížděla mobilní telefon.

Dveře náhle zavrzaly, jak se otevřely.

Muž, který vstoupil, vypadal jako bůh.

Byl vysoký, s dokonalými rysy a jeho černý oblek jako by se leskl.

Každý jeho krok byl autoritativní a jeho chladné charisma způsobovalo, že vizážistky skoro omdlévaly.

„Všichni ven.“

Byl to nesmírně přitažlivý hlas, ale přesto zněl, jako by vycházel z hlubin pekla.

Poté, co všichni odešli, Evangeline se zpožděním zvedla hlavu. V jejích jemných rysech bylo vepsáno neskrývané podráždění.

Vždycky ji velmi rozčílilo, když jí někdo přerušil sledování jejích seriálů.

I kdyby to byl ženich, se kterým měla jít k oltáři — Killian Blackwood.

Chystala se odvrátit, když vtom náhle natáhl ruku a chytil ji za bradu.

„Varoval jsem tě. Řekl jsem ti, abys mému otci oznámila, že se nechceš vdávat. Proč jsi pořád tady?“

Evangeline mu neohroženě pohled oplatila a tiše řekla: „Pusť mě!“ V jejím sladkém a jasném hlase byl cítit skrytý chlad. „A už jsem ti řekla, že tohle bylo poslední přání mé babičky. Dotáhnu to do konce.“

„Hah!“ Blackwood na ni přivřel své tmavé oči a stiskl ji silněji. „Evangeline, dovoluješ si to jen proto, že máš za zády mého otce. Poslouchej dobře, nikdo mi nebude říkat, jak mám žít svůj život.“

„Měla by ses na sebe pořádně podívat, holka. Jak si vůbec můžeš myslet, že si jen tak nakráčíš do mého pokoje a vlezleš mi do postele!“

„Ty se za mě pořád nestoudně chceš vdát? Postarám se o to, abys toho do konce života litovala.“

Jeho slova byla vypočítavá a řezala jako nože, ale Evangeline byla vycvičená na mnohem drsnější věci. Byla připravená vrážet nože do srdce jiným lidem.

„Řekla jsem, abys mě pustil. Slyšels mě?“

Práskla plechovkou coly o stůl a vymrštila nohu proti Blackwoodovu břichu.

Přestože měla na sobě svatební šaty s vlečkou, její pohyby byly obratné.

Kdyby se Blackwood neučil bojová umění už od základní školy, nedokázal by uhnout.

Podíval se na ni spatra a zvedl obočí. „Ty si přede mnou pořád dovoluješ takhle chovat? Koleduješ si o to!“

Po letech strávených bez omezení v obchodním světě by před ním sklonil hlavu i drak, natož člověk. Byla neohrožená a on se chystal zlomit jejího ducha.

Než však stačil cokoli udělat, Evangeline si už vykasala svatební šaty, shodila vysoké podpatky a znovu na něj zaútočila.

„Bastarde. Tolerovala jsem tě už dost dlouho. Tak ukaž, co v tobě je!“

Setkala se s ním celkem třikrát. Pokaždé, když ho viděla, jí vyhrožoval, zahanboval ji a choval se k ní, jako by byla slabá.

„Dobrá, dneska tě naučím pořádnou lekci.“

Blackwoodovy oči chladně zajiskřily, ustoupil a pokynul jí.

Lidé venku chvíli slyšeli jen zvuky dopadajících ran.

Pan Blackwood byl opravdu krutý, když takhle zbil svou mladou ženu v den jejich svatby...

Žádná z vizážistek se však neodvážila nakouknout dovnitř. Zůstaly potichu a v duchu truchlily; pokud taková kráska odešla příliš brzy, musel to být osud.

Náhle se zevnitř ozval hlasitý výkřik. Poté už žádné další zvuky.

Všichni si mysleli, že někdo zemřel, a byli vyděšení k smrti. Někdo se dopotáácel ke dveřím a otevřel je.

Oproti jejich očekávání nebyla po celém pokoji rozstříkaná krev. Jen dva lidé se rozvalovali na rozházené podlaze.

Žena v bílém byla ladně svalená přes tělo toho pohledného muže. Svatební šaty jí sklouzly a nenechávaly nic na představivosti.

„Slez ze mě!“

Blackwood ji bez okolků a rozzlobeně odstrčil. „Nemáš v sobě ani kousek slušnosti, jsi drzá a zlomyslná. Do kostela nepůjdu. Nejsi hodna stát se mnou na tak posvátném místě.“

Evangeline si upravila oblečení a plynule vstala. „To je na tobě. Moje svatba je moje věc. Nepotřebuju chlapa!“

„Fajn, jak chceš. Nakonec ještě budeš brečet.“

Poté, co Blackwood za sebou práskl dveřmi, požádala Evangeline vizážistky, aby jí pomohly se svatebními šaty a líčením. I kdyby měla být na svatbě sama, chystala se všechny ohromit. Vždy spoléhala jen na sebe, aby si udržela důstojnost a pověst, nikdy nespoléhala na cizí milost!

......

Uplynuly tři dny a Killian Blackwood se nevrátil.

Evangeline Sterlingová se však stala celebritou mezi smetánkou, byla novým miláčkem médií.

„Holka z venkova ulovila Killiana Blackwooda.“

„Killian Blackwood opouští divokou dívku v den svatby a soukromě se schází s Isabellou Wentworthovou.“

„Divoká dívka zůstává bez studu, dál si namlouvá, že může o muže soupeřit s bohyní.“

......

Takových článků byly desítky.

Evangeline je všechny ignorovala a pohodlně spala v pokoji, který jí připravila hospodyně.

Kdyby dnes večer nebyl banket k 70. narozeninám pana Blackwooda, dům by vůbec neopouštěla.

S obtížemi se vyhrabala z postele, ale později se jí podařilo osprchovat, převléknout do šatů a nechat si udělat vlasy a make-up.

Než ji řidič dovezl do sedmihvězdičkového hotelu, většina hostů už dorazila.

V rukou nesla dlouhou brokátovou krabici, která obsahovala obrazy od slavného mezinárodního umělce.

Jakmile vstoupila, stala se předmětem hovorů všech přítomných. Některé hlasy byly posměšné, jiné opovržlivé, některé ji proklínaly a občas se ozval i soucitný tón.

Evangeline předstírala, že je neslyší. Narovnala záda a s mírným úsměvem přistoupila k panu Blackwoodovi v čele hlavního stolu. „Otče, přeji vám pevné zdraví a dlouhá léta života.“

„Ano, děkuji ti, Evo. Jdi se posadit.“

Pan Blackwood byl staromódní muž, který vždy nosil oblek. Působil důstojně a podle svých dětí a vnoučat byl těžko přístupný.

Nyní k Evangeline mluvil laskavě a s úsměvem na tváři. To vyvolalo žárlivost u zbytku rodiny, zejména u paní Blackwoodové, která si opovržlivě odfrkla.

„No tohle! Evangeline, proč jsi přišla sama? Kde je Killian?“

Beatrix St. Jamesová, která byla provdaná za třetího syna Blackwoodových, se zářivě usmála. Přestože vypadala laskavě, pohled jejích očí byl plný opovržení.

Jakmile promluvila, hosté sedící poblíž zmlkli. Všichni chtěli slyšet ty drby.

Killian Blackwood nebyl od svatby viděn. Proslýchalo se, že celou tu dobu byl po boku slečny Wentworthové. To byla pro novou snachu Blackwoodových zjevně velká potupa.

Všichni si mysleli, že se Evangeline bude nesmírně stydět a najde si nějaký důvod, aby ospravedlnila jeho nepřítomnost a necítila se tak trapně.

Ale k překvapení všech jen klidně odpověděla: „Je se svou milenkou. Copak o tom všichni nevědí? Proč se ptáte mě?“

Řekla to tak přímočaře, že ti, kteří čekali, až si z ní budou moct dělat legraci, zůstali bez řeči.

St. Jamesová se jen rozpačitě usmála. „Nemusíš si to tak brát k srdci, Evangeline. Muži si venku s jinými ženami jen zahrávají. Nakonec se stejně musí vrátit domů.“

„Viděla jste mého bratra, jak si zahrává s ženami, paní St. Jamesová?“ zeptala se Seraphina Blackwoodová zvláštním tónem v hlase.

St. Jamesová si teatrálně povzdechla: „To je pravda. Náš bratr je pověstný svým odstupem od žen. Tolik let neměl ani domnělou přítelkyni. Proč teď a tak najednou s tou slečnou Wentworthovou...“

„Ticho!“

Než stačila domluvit, pan Blackwood hlasitě pokáral: „Dnes jsou mé narozeniny. Jestli někdo začne s drby, může odejít!“

Eva byla vnučkou jeho starého přítele, a teď, když jeho starý přítel odešel, postará se o ni. Usoudil, že v jeho věku mu už možná nezbývá mnoho let, a tak ji provdal za svého nejschopnějšího syna, aby jí zajistil blahobyt.

Bohužel by ho nikdy nenapadlo, že se tohle stane tak brzy po svatbě.

V domácnosti Blackwoodových bylo slovo pana Blackwooda zákonem. Poté, co promluvil, se nikdo neodvážil otevřeně útočit na Evangeline a nikdo k ní nepřistupoval.

Byla ráda, že může sedět sama a nabídnout si občerstvení.

netrvalo dlouho a v hodovní síni nastal rozruch.

Evangeline se rozhlédla po zdroji rozruchu a uviděla pár, který vypadal, jako by k sobě patřili v nebi.