Isabella Wentworthová, sedící vedle Killiana, nevědomky zaťala ruce v pěst a zaryla si nehty do dlaní.

Pocházela z dobré rodiny, byla talentovaná i krásná. A co bylo nejdůležitější, milovala Killiana Blackwooda už téměř osm let. Nakonec se však čtvrtou snachou Blackwoodových stala nějaká divoká holka z venkova. Takové ponížení nikdy nedokáže strávit!

Killian si zapálil cigaretu a líně se opřel na pohovce. Přes mlhavé kroužky kouře si poprvé pořádně prohlédl manželku, se kterou se oženil v nepřítomnosti.

Tmavé obočí se elegantně klenulo nad očima jasnýma jako hvězdy.

Měla vznešený nos a růžové rty.

Její pleť byla světlá a postava štíhlá.

Její nebesky modrá tylová sukně jí dodávala vzhled víly. Vyzařovala svěží a vytříbené charisma, kterým v lidech neúmyslně vyvolávala emoce.

V obličeji neměl žádný výraz, nic neříkal a jen lhostejně přihlížel.

Jeho chování všechny ještě více utvrdilo v tom, že to, co Killiana Blackwooda a Isabellu Wentworthovou spojuje, je pravá láska. Že mu na této manželce, která se odnikud objevila, vůbec nezáleží, a možná ji dokonce nenávidí.

Seraphina se posměšně zasmála. „Evangeline, jsi takový hloupý venkovský balík. Můj bratr si přivedl svou milovanou přímo před tebe. V srdci má jen slečnu Wentworthovou a ty si pořád myslíš, že budeš paní domu. V nejlepším případě jsi jen pes. Když budeš poslušná, dostaneš najíst, když ne, vyženou tě z domu!“

Pro ni byla Evangeline k smíchu. Jedna věc byla, že si neuvědomovala, že je celému světu pro smích, ale říkat takové nesmysly o tom, že bude paní domu Blackwoodových, to byl prostě brak!

Křup!

Bez varování Evangeline zvedla ruku a uštědřila Seraphině tvrdou facku.

Zavládlo ticho.

V celém hodovním sále bylo takové ticho, že by bylo slyšet spadnout špendlík.

Evangeline řekla přísně: „Starší sestra je jako matka. Nezazlívám ti, že nemáš žádné vychování, protože jsi neměla matku, která by tě to naučila. Ale od nynějška, pokud se mě odvážíš znovu urazit, nebude mi vadit dát ti pár životních lekcí.“

Přítomní hosté se neubránili společnému zalapání po dechu.

Tato dcera rodiny Blackwoodových k nim byla přivedena, když jí byly tři roky. Paní Blackwoodová jí nedovolila říkat jí „matko“. Vždy ji oslovovala „teto“. Všichni věděli, že Seraphina neměla matku, která by ji vychovala.

Vzhledem k moci, kterou Blackwoodovi třímali, se však celá ta léta nikdo neodvážil nic říct.

Kromě toho byla Seraphina Blackwoodová arogantní, panovačná a zlomyslná. Jestliže její bratr byl vládcem obchodního světa, ona byla jedovatým hadem ve společenských kruzích.

Nikdo si s ní nedovolil zahrávat.

Ale teď dostala facku od té venkovské holky, na kterou se všichni dívali spatra. Zatímco všichni byli v šoku, cítili také nával hrůzy za Evangeline.

Tohle bylo víc než jen neohroženost!

Tohle byla naprostá lehkomyslnost!

A skutečně, Seraphina si v šoku přitiskla ruce k obličeji. Nevěřícně zírala na Evangeline a několikrát se třesavě nadechla, než zareagovala.

„Ty mrcho, jak se opovažuješ mě uhodit! Chceš snad umřít?“

S výkřikem k ní vztáhla obě ruce, jednou chtěla Evangeline popadnout za vlasy a druhou mířila na její obličej.

Evangeline zkřivila rty do úšklebku. Uvolněně uchopila Seraphinino pravé zápěstí. Ozvalo se křupnutí. Zlomila ho!

„Ááá! Moje ruka!“

Seraphina byla v takové bolesti, že ji polil studený pot. V kombinaci s tím, že nikdy dříve nezažila takové ponížení, se jí začaly řinout slzy.

„Búúú... Bratře, mám zlomenou ruku...“

Jestliže v lidech dříve Evangeline vyvolávala nepřátelství, nyní v nich budila třas.

Žena pana Blackwooda byla krutá.

„Evangeline, co to děláš? Seraphina je nevychovaná. To mají řešit otec a matka. Nemyslíš, že je kruté dát jí facku a zlomit jí zápěstí?“

Sebastian Blackwood byl nejstarší z bratrů Blackwoodových. I když jeho osobnost nebyla tak silná jako u jeho bratrů, v takové situaci se svým bratrským povinnostem nevyhýbal.