Jsem hrozně nervózní. Je to můj první den v práci a už teď se toho děsím. Samotná práce by neměla být problém. Jsem docela chytrá, takže přijímat objednávky a zadávat je do tabulek v počítači by mělo být dost snadné, ale Jaxson mi neřekl, že jeho šéf je takový... chlap.

Ale Jaxson zase nezná mé malé tajemství, nikdo ho nezná.

„Sero, jsi si jistá, že do toho chceš jít tak brzo? Proč si nedopřeješ trochu času?“

„Je to v pohodě, tati. Potřebuju se něčím zaměstnat. Neboj se o mě, Jaxson tam bude, takže budu v pořádku.“

„Když myslíš. Jen nechci, aby sis myslela, že musíš pracovat. Můžu ti dávat kapesné, dokud se nerozhodneš, co chceš dělat.“

„Díky, tati, to je milé, ale jsem v pohodě. Teď se nasnídej a mazej do práce.“

„Ano, paní. Víš, že tohle nemusíš dělat každý den. Vždycky se můžu cestou najíst v bistru.“

„Není to žádná potíž, tati, přestaň se strachovat.“

„Tak co ten tvůj nový šéf, vypadá jako sympaťák?“

S odpovědí jsem si dala načas. Věděla jsem, že kvůli tomu, co se stalo v Arizoně, mají všichni pocit, že mě musí před vším chránit, ale já to nechtěla. Byla jsem raněná, ano, ale ne zlomená, a velmi tvrdě jsem bojovala, abych tak nepůsobila.

„Vypadá docela fajn, tati. Je to jen zvedání telefonů a hlídání zásob a tak, nic velkého.“

„Možná bych tě mohl dostat na částečný úvazek k nám na stanici jako administrativní sílu nebo tak něco, jen na léto, než...“

„Tati, jsem v pohodě, tak o mě přestaň mít strach. Jsem v pořádku, slibuju.“

„Dobrá, Sero, nebudu naléhat, ale kdyby se něco změnilo, hned mi dej vědět.“

„Dobře, tati.“ Políbila jsem ho na tvář, když jsem venku uslyšela Jaxsona.

„Řekni tomu uličníkovi, ať na tebe dává na tom stroji smrti pozor, nebo mu vyčiním.“

„Ano, pane.“ Odešla jsem z domu dřív, než mě zamkl v pokoji, aby mě ochránil před velkým zlým světem.

„Ahoj, Jaxsone.“

„Dobré ráno, Sero. Připravená?“

„Víc už nebudu.“

Nasedla jsem na zadní sedadlo jeho motorky na zakázku, nohavice mých širokých kalhot mi skoro zakrývaly baleríny.

Milovala jsem ten pocit větru ve tváři, když se kolem mě proháněl, tu svobodu, kterou jsem cítila na motorce; měla jsem pocit, že bych prostě mohla odletět pryč od všeho.

K dílně jsme dorazili až příliš brzy a Jaxson mě nechal, abych vešla sama, zatímco on se ležérně vydal do dílny vzadu.

Dlaně se mi potily a bylo mi špatně od žaludku.

Seber se, Sero, je to jen chlap. Prostě si nevšímej jeho paží nebo jeho tetování nebo jeho obličeje, sakra, prostě se na něj nedívej.

„Plánujete tu postávat celé dopoledne, Vanceová?“ Málem jsem vyskočila z kůže, kde se tu sakra vzal?

„Ne, pane... eh, myslím ne, pane Sterlingu.“

„Cilliane. Jmenuju se Cillian a věřím, že jsem vám říkal něco o tom mluvení k zemi, když se na mě obracíte.“

Sakra, to znamená, že se na něj musím podívat. To není dobré. Zvedla jsem hlavu a doufala v nejlepší.

No do prdele, to ten chlap nenosí nic jiného než tílka? Jak má člověk v přítomnosti takového fešáka dýchat?

Klid, děvče, tenhle je úplně jiná liga.

Hluboce jsem se nadechla a zkusila to znovu.

„Cilliane, jsem připravená jít pracovat, pokud mi ukážete, kde začít.“

Dobré, hlas se mi nezachvěl ani nic podobného.

Otočil se, aby mě zavedl do kanceláře, a já se mu podívala na půlky. Sakra, bylo na tom chlapovi vůbec něco, co nebylo dokonalé?

A jak jsem mohla zapomenout, že s ním budu pracovat takhle blízko. Prosím, Bože, ať tráví většinu času v dílně a ne tady v kanceláři se mnou. Týden bych tu nevydržela.

„Mám něco na zadku?“ Ó bože, zabijte mě hned, ten nejvíc sexy chlap na světě mě právě přistihl, jak mu zírám na zadek. Moje pokoření neznalo mezí.

***

„Oh, ne, ehmmm, nedívala jsem se na váš... ehmmm, jen se mi na chvíli zatoulaly myšlenky.“ Jo, rovnou do kanálu.

Šel dál a nechal to být, díky bohu. Pokrčila jsem rameny a snažila se, aby ze mě nespadlo to příliš velké sako.

Určitě jsem vypadala hrozně. Nenáviděla jsem to, ale potřebovala jsem to. Pytlovité oblečení a šedivost se od té události staly mou berličkou a bylo těžké se jich vzdát.

Faktem je, že jsem se už dlouho necítila skutečně naživu, až do včerejška, kdy jsem poprvé spatřila Cilliana Sterlinga. Část mě, o které jsem věřila, že zemřela pod bezcitnýma rukama, se bez varování vrátila v plné síle.

Teď už jen musím zachovat chladnou hlavu a přestat být posedlá jeho neuvěřitelně sexy tělem a těmi tetováními, pro která by se dalo umřít.

„Tohle bude tvůj stůl a můj je za těmi dveřmi, takže tu budeš mít většinou klid, protože jsem obvykle v dílně nebo v showroomu.“

„Nikdo sem nechodí, když tu nejsem. Moji chlapi to už vědí.“

„Vedu to tu zkrátka, žádné flákání. Máš hodinu na oběd a pracovní doba je od devíti do pěti, ledaže bych potřeboval, abys tu z nějakého důvodu zůstala déle. To by se nemělo stávat často, ale může se to stát. Umíš s počítačem?“

„Ano, pane... eh, chci říct, pane... Cilliane.“

Není to moje chyba, že jsem byla koktající, červenající se troska. Proboha, vždyť se na něj podívejte. Stojí tam s rukama zkříženýma na prsou, což je dělá ještě mohutnějšími, nohy rozkročené, motorkářské boty, těsné černé tričko napnuté přes hrudník s obrázkem nahé Betty Boop na přední straně.

Jeho tetování jsou tmavá a sexy, pokrývají jedno předloktí a táhnou se až ke krku a já mám mokré kalhotky. Tak!

I moje myšlenky jsou vyčerpávající.

Povzdechl si, jako bych byla za trest. To je fuk, velký fešáku, zkus si být v mé kůži.

Dokončil prohlídku kanceláře a rozdávání pokynů se svým vytříbeným přízvukem a mluvou, která byla v naprostém kontrastu s jeho vzhledem drsňáka.

„Máš to všechno?“

„Ano, myslím, že ano.“

***

První polovina dne byla hračka.

Nahrála jsem objednávky z archu, který mi dal, obvolala dodavatele podle jeho pokynů a vyřizovala hovory s novými objednávkami.

Zdálo se, že každý chce originál od Cilliana Sterlinga. Věrný svému slovu se tu objevoval jen zřídka, ale pokaždé to bylo horší než předtím.

Jako teď. Pot způsobil, že se mu tričko lepilo na tělo, a vypadal trochu zarudle, asi z toho horka v dílně, a ten způsob, jakým pil z té lahve vody, eeeeeeek.

„Co je zase?“

„Cože, co?“ Panebože na nebesích, prosím, řekni mi, že mě právě nepřistihl, jak mu zírám na rozkrok, ale co čekal, když tu chodí v těch těsných džínách... které nic neskrývaly. To ho nebolelo, mít to tam všechno takhle napěchované?

„Posledních pět minut na mě zíráte a rudnete, Vanceová, máte horečku nebo co?“

„Jo, horečku mám, to si pište.“ Samozřejmě jsem to jen zamumlala pod fousem. Ten chlap mě přivede do hrobu, není divu, že pořád tak vyšiluju. Musí nosit tuhle kolínskou?

„Co jste říkala?“

„Nic, vůbec nic, pane, jen se vracím k práci, je toho hodně.“ Prosím, vezměte si svůj balíček a zmizte vlevo, potřebuju sakra cigaretu a to ani nekouřím.

Otočila jsem se zpět k monitoru, než stačil otevřít pusu, a on mi málem způsobil zástavu srdce.

„Šukám tě snad?“

Cože prosím?

„Eh... ne?“ To se můj nový šéf sjel?

„Co jsem ti říkal o tom ,pane‘?“

Hlt.

„Promiňte, zkusím si to pamatovat.“

„To koukej.“

Už vypadneš, než se vznítím? Ten nahoře mě asi slyšel, protože zanedlouho odešel.

Jaxson mi přinesl oběd, který jsem snědla u stolu, protože jsem zjistila, že ta předchozí osoba udělala v šanonech pěkný nepořádek. Ne že by něco chybělo, ale prostě v tom nebyl žádný systém.

Kolem druhé zazvonil telefon, fajn, aspoň nějaké vytržení z monotónnosti.

„Sterling Customs, jak vám mohu pomoci?“

„Kde je sakra Sterling?“

„Prosím?“

„Sterling, ten břídil, co to tam vede, kde sakra je?“

„Pane, jak vám mohu být užitečná? Pan Sterling je momentálně poněkud zaneprázdněn...“

„Poslouchej, holčičko...“

„Ne, poslouchejte vy. Nevím, kdo jste, a upřímně řečeno mě to ani nezajímá, ale vaše chování v telefonu je naprosto nevhodné.“

„Buď se mnou teď budete mluvit slušným tónem, nebo do pěti zavěsím. Jedna, dvě, tři, čtyři...“

„Už tam skoro jsem, ty malá drzá náno, uvidíme, co s tím uděláme.“ Práskl telefonem.

A sakra, můj první den a poletím. Kdo to sakra byl?

Sakra, kdy se konečně naučím držet pusu? Jaxson bude tak naštvaný.

Zanedlouho jsem venku za dveřmi uslyšela ten samý hrubý hlas, doprovázený několika dalšími, včetně Cillianova.

Žaludek jsem měla jako na vodě a chtělo se mi zvracet.

„Morrisone, co se sakra děje?“

„S tebou se nehádám, Sterlingu.“

„Pokud máš problém s kýmkoli z mých zaměstnanců na mém pozemku, máš problém se mnou, Beaumonte.“

„Chci mluvit s tou mrňavou slečinkou s velkou pusou.“

„O čem to mluvíš, Beaumonte?“

„Už ses naučil postavit pořádnou motorku?“

„Hele, tohle řešíme už rok. Jestli se ti moje práce nelíbí, tak s tím nic nenadělám, ale nebudeš sem chodit a obtěžovat moje lidi.“

Možná bych měla jít ven, než se to vymkne z rukou. Cillian začínal znít frustrovaně. Zhluboka jsem se nadechla a šla ke dveřím. Musela jsem se posilnit, než jsem je otevřela.

Otevřela jsem dveře a uviděla Cilliana, Jaxsona a pár dalších chlapů, mezi nimi Tobiase a Pierce.

„Hej, ty jsi ta, se kterou jsem mluvil?“

Dobře, ten chlap vůbec nevypadal tak, jak zněl jeho hlas; byl oblečený jako kultivovaný gentleman, ale mluvil jako hulvát.

Co je s těmi chlapy v tomhle městě, že nikdo není takový, jaký se zdá?

Nebyla jsem si úplně jistá, co jsem udělala, že jsem ho tak vytočila, tak jsem se rozhodla hrát na jistotu.

„Ano, pane, myslím, že ano.“ Sjela mě pohledem odshora dolů s úšklebkem.

„No teda, jsi jen takové malé nic, skoro nic z tebe není.“

Hlídej si to, dědku, s těmi vtipy o výšce.

Místo abych na jeho protivnou poznámku odpověděla, jen jsem narovnala ramena a trochu se vytáhla.

„Můžu pro vás něco udělat?“

„A je to tu zase, ten samý povýšený tón jako v telefonu. Tak takhle teď vedeš kšefty, Sterlingu?“

Cillian se nadechl k odpovědi, ale z nějakého zvláštního důvodu jsem cítila potřebu se bránit, zvlášť když se na mě ten starý ničema křenil jako tříletý žalobníček, co mě dostal do průšvihu.