Šance, že mě stejně vyhodí, byla velká, tak co už.
„Faktem je, pane Savagi, že jste byl neuvěřitelně hrubý. Pokud chcete respekt, musíte ho nejdřív prokazovat.“
„Dovolte, mladá dámo, máte vůbec tušení, kdo jsem?“
„Mori...“
Cillian se znovu pokusil zasáhnout, ale já ho předběhla, už toho bylo dost.
Poslední tři měsíce jsem si hrála na zbabělce. Jen proto, že mi život hodil klacek pod nohy, neznamenalo to, že se musím svalit a dělat mrtvou, a sakra nebudu hrát zbabělce i tady, jako v Arizoně.
„Poslouchejte, Goliáši, je mi úplně jedno, kdo jste. Podle toho, jak vypadáte, máte peníze, a možná si proto myslíte, že vám projde chovat se k lidem jakkoli, ale vaše peníze pro mě neznamenají vůbec nic, tak si je i s tím svým nafoukaným postojem vezměte a jděte do pr...“
„Sero...“
„Vanceová...“
Jaxson a Cillian mi skočili do mé výpovědní řeči dřív, než jsem se dostala k té nejlepší části.
Náhle se ozval výbuch drsného smíchu, jak se pan Savage smíchy skoro zlomil v pase.
„Máš tu smlouvu, Sterlingu.“ Natáhl ruku k Cillianovi a málem se přitom udusil smíchem.
Cillian se podíval z něj na mě a zase zpátky, pak zavrtěl hlavou a ruku přijal.
Netušila jsem, co se to sakra právě stalo.
„Zpátky do práce, divadlo skončilo, a to platí i pro vás, Vanceová.“
Otočila jsem se a utekla zpátky do kanceláře.
***
CILL
***
Počkal jsem, až na chodbě zůstaneme jen já a Jaxson a Morrison odejde s kluky do showroomu.
„Ona není ani trochu taková, jaká se zdá, že?“
„Není!“
„Co se to sakra děje, Jaxsone?“
„Na to si budeš muset přijít sám.“
Sakra, právě mi dohodila kšeft, který by mohl být můj nejvýnosnější. Smlouvu, o kterou jsem usiloval rok, dohodu, díky které budou moje motorky po celém světě.
„Řekni mi něco, Jaxsone, převrátí mi to tu vzhůru nohama?“
„Ne... no, aspoň ne v tom špatném smyslu.“
Podíval jsem se na něj tím svým pohledem „neser mě“.
„Co mě čeká?“
„Řeknu jen tolik, že je fajn zase vidět kousek té staré Sery, po tom, co jí ti parchanti udělali...“
Zarazil se a utichl. V žaludku mě pálilo a pěsti se mi sevřely.
„Jací parchanti? O čem to mluvíš?“
„Sakra, to není můj příběh...“
„Hovno, někdo jí ublížil?“
Proč jsem byl při té pouhé myšlence tak vytočený? Podíval jsem se ke dveřím, kterými právě prošla. Co se to tu sakra dělo?
„Nemůžu ti to říct, chlape. Je na ní, komu to řekne, ale věz, že to byla hnusná scéna a ona z toho sice vyšla v pohodě, ale... sakra, chlape, bylo to zlé.“
Nějak jsem se přistihl, že ji následuju do kanceláře, bez ohledu na to, že ten chlap, kterého jsem se snažil uhnat poslední rok, na mě teď čekal, abychom probrali obchod. Obchod, který by mě a kluky mohl zaměstnat na hodně dlouho, nemluvě o hromadě peněz a celosvětovém uznání našich motorek a spoustě dalších výhod.
Jaxson naznačil něco temného v její minulosti a já jsem ji, ať už to bylo hloupé nebo ne, potřeboval vidět a ujistit se, že je v pořádku.
Byla zase u počítače, oči upřené na obrazovku v hlubokém soustředění, nebo se o to aspoň úspěšně pokoušela.
Využil jsem chvíle, abych si ji prohlédl, a viděl jsem, že má vlasy stažené do pevného drdolu, ze kterého trčely dvě tužky. To ošklivé šedé sako na její drobné postavě vypadalo jako krabice, jak byla schoulená.
Když vzhlédla, znovu mě zasáhla ta nevídaná krása jejích očí. Byly hluboce indigově modré, bez jediné černé tečky. Víc než to, zářily díky bělmu, které bylo naprosto čisté, žádná skvrnka, žádné zarudnutí, nic.
Prostě čisté, jasné bělmo jako u miminka.
Mohl bych se v nich ztratit, nebo možná ne.
Střelila po mě očima a hned se zase podívala dolů, ramena schoulená ještě víc.
„Co mi k tomu řeknete, Vanceová?“
„Ehm...“ kousla se do rtu a sklonila hlavu.
„Promiňte?“
„Proč každou větu formulujete jako otázku?“
„Nevěděla jsem, že to dělám, pa... teda Cilliane.“
„Chcete mi říct, co se to tam s Beaumontem dělo?“
„Ten pán byl poněkud nepříjemný...“
„Řekněte to narovinu, ten starej dědek je drzej kretén. Chci vědět, co jste udělala, že mi nabídl smlouvu, u které se skoro rok vykrucoval.“
„Nic, absolutně nic.“
Tu nevinnost fakt uměla zahrát. Kdybych ji předtím neslyšel, jak do něj ryje, přísahal bych, že je to ustrašené stvoření, ale zahlédl jsem ten oheň v ní.
„Neříkal jsem vám, že když vás bude někdo obtěžovat, máte přijít za mnou?“
„No, objevil se tu tak rychle, že jsem nestihla nic udělat.“
„Ať už se to sakra neopakuje...“
Telefon zazvonil a přerušil mě.
Vlastně to bylo dobře, protože mi docházely záminky, proč tu dál trčet.
Proč jsem to vůbec chtěl, mi zůstávalo záhadou. Ta holka, i když měla úžasné oči, se oblékala a chovala jako něčí babička.
Tedy, když zrovna neplivala oheň jako saň.
„Ano, paní, je přímo tady... Seraphina, paní... ne, paní, je to můj první den... včera.“
Slyšel jsem mámin výskot až přes celou místnost. Sakra. Přešel jsem k ní, abych si vzal telefon dřív, než řekne bůhvíco.
„Vezmu si to.“
Předala mi sluchátko se zamračením.
Máma měla tendenci takhle působit na nicnetušící lidi.
„Mami...“
„To je ona, Cilliane, Eva měla pravdu, nemůžu se dočkat, až jí to řeknu, kdy ji můžu poznat...“ jela pořád dál a nenechala mě říct ani slovo.
„Mami, ne, teď ne. Proč jsi volala?“
„Ten každoroční barbecue piknik na Memorial Day. Musíš to klukům připomenout. Poslala jsem pozvánky, ale ne všichni se ještě ozvali a já potřebuju znát počty. Také musím vědět, jestli mám připravit nějaká speciální jídla. Víš, že Leona se loni stala vegetariánkou a já v tom prostě musím mít jasno, aby o každého bylo postaráno. Teď mi řekni o té Seraphině, je tak milá, jak zní?“
„Tenhle rozhovor nebudeme vést, mami.“
„Aha, chápu, ona je přímo tam. Nevadí, promluvíme si později a chci vědět všechny podrobnosti. Jé, nová dcera, už se nemůžu dočkat...“
„Musím končit, mami, pracuju.“
„Dobrá, synku, promluvíme si později.“ Zavěsil jsem, než stačila zase začít.
„Pokud ta dáma bude volat, neprozrazujte jí žádné informace, jinak bude znát celou vaši historii během deseti vteřin, věřte mi.“
Nesnášel jsem ten letmý záblesk smutku, který jí přeletěl přes tvář.
„Musím se vrátit do práce.“
„Jasně.“
Odcházel jsem a přemýšlel o tom náznaku bolesti v jejích očích. Něco v tom bylo a já chtěl sakra vědět co. Jestli nedostanu nějaké odpovědi hodně rychle, tak to z toho Jaxsona prostě vymlátím.
***
SERA
***
Bude znát celou vaši historii během deseti vteřin. To byla depresivní myšlenka.
Chvíli předtím jsem se cítila tak nějak lehce. Přešla jsem od hrozby okamžitého vyhazovu k tomu, že jsem šéfovi dohodila výnosnou smlouvu, což jsem sice pořád úplně nechápala, ale věděla jsem, že je to dobré.
i když jsem si myslela, že ten nabručený stařík byl úplně mimo. Cillian přišel do místnosti a jako by vysál všechen kyslík. Vyslala jsem tichou modlitbu díků, že se v jeho záři budu moci vyhřívat ještě aspoň další den.
Pak přišel ten telefonát. Očividně to byla jeho matka a zněla docela mile, i když trochu zvědavě, takže jsem v jeho slovech viděla kus pravdy.
Mluví rychlostí blesku a skáče z jednoho tématu na druhé, než stihnete popadnout dech.
Pustila jsem se zase do práce na poslední pár hodin, než padla. Jaxson byl celý nadšený, když mě přišel vyzvednout, aby mě odvezl domů. Sotva jsem ho vnímala nebo mu rozuměla, protože jsem byla moc zaneprázdněná tím, že mě mrzí, že Cillian není nikde v dohledu.
„Takže ty určitě půjdeš, že jo?“
„Cože, kam?“
„Na to barbecue ke Sterlingovým, neslyšela jsi ani slovo z toho, co jsem říkal?“
„Ne, ne tak docela.“
„Cillianovi rodiče, každý rok pořádají na Memorial Day barbecue spojené s piknikem a ty musíš přijít. Všichni tam budou, dokonce i tvůj táta se občas zastaví, když zrovna nepracuje.“
„Já nevím, chci říct, nikdo mě nepozval... navíc je to už za pět dní a já nemám nic vhodného na sebe na takovou akci.“
Podívala jsem se dolů na ten hnusný oblek a boty jak pro sestru Ratchedovou, co jsem měla na sobě.
„No tak, Sero, bude to sranda a já tam budu, takže se nic nepokazí.“
„Nevím, Jaxsone...“
„Aspoň o tom popřemýšlej, jo?“
„Jasně, popřemýšlím, ale nic neslibuju.“
„V pohodě, jedeme. Dneska večer mám rande.“
„Ty jsi takový pes, Jaxsone, kdo je to tentokrát?“
„Nová kočka, víš, že mě ženský žerou, jsem sexy zvíře.“
„Jo, jasně, hlavně že jsi spokojený, aspoň s tím zvířetem jsi to trefil.“
„To víš že jo, ty chytrá.“
Z legrace mě chytil pod krkem do kravaty, zrovna když se za rohem objevil Cillian.
„Zatím, šéfe!“
Zavolal Jaxson, když jsme procházeli kolem.
To si nevšiml toho výrazu v Cillianově tváři? Tomu se říká vražedný pohled. Divím se, že jsem neshořela na popel. A proč se na mě sakra díval, jako bych ho zradila? Doufám, že si ten šílený dědek ten kšeft nerozmyslel. Sakra.