Ten večer jsem zavolala mámě na náš pravidelný pokec. Máma je moje vrba, kdykoli mám v hlavě až moc myšlenek.

„Tak co nová práce, zlatíčko, líbí se ti tam?“

„Je to fajn, mami, docela brkačka, ale představ si. Dneska tam volal jeden chlap a byl neskutečně drzej, prostě mě tak vytočil, tak jsem mu to trochu vytmavila...“

„Počkej, udělala jsi co?“

„Usadila jsem ho, no a pak se tam najednou objevil.“

„Neublížil ti, že ne, broučku?“ Nesnášela jsem tu paniku v jejím hlase.

„Ne, mami, poslouchej. Takže se ukázalo, že je to nějaký neskutečně bohatý dědek s chováním divokého prasete, ale představ si, dal šéfovi smlouvu na motorky pro všechny své projekty a prý jich je mraky.“

„Jakože spolupracuje s Hollywoodem a závodními okruhy tady i v Evropě a tak. Říkal, že se mu líbil můj styl, a proto se konečně rozhodl dát Cillianovi tu zakázku.“

„Cillianovi, ooo... už si tykáte, je ten Cillian pohledný?“

„Mami... on chce, aby se mu tak říkalo.“

O tom rozhovoru na téma „pane“ ti vyprávět nebudu.

„Baví tě to, broučku?“

„Jsem v pohodě, mami, slibuju.“

„Řekla bys mi, kdyby tě něco trápilo, že ano?“

„Ano, mami, navíc je tu táta, všechno je v pořádku. Nová práce se mi líbí a Jaxson je tam taky, což je lehčí. Moje auto už je skoro hotové, takže brzy budu mít víc svobody. Teď jsem v podstatě zavřená doma, ale to je v klidu. Stejně tu není moc co dělat... počkej mami, někdo mi volá na druhé lince.“

Dala jsem ji na čekání a přepojila.

Číslo mi nebylo povědomé, ale bylo místní.

„Haló?“

„Dobrý den, je to Seraphina?“

„Eh, ano?“

Proč mi ten hlas zněl povědomě a zároveň ne?

„Tady Eleanor Sterlingová, mluvily jsme spolu dnes dříve.“

„Aha, dobrý den.“

Proč mi proboha volá Cillianova matka? Prosím, paní, neptejte se mě na žádné záludné otázky, prosím, prosím, prosím.

„Vsadím se, že si říkáte, proč vám volám, když jsme se ani nepotkaly. Číslo mám od Jaxsona, je to takový hodný kluk. Každopádně vám volám, abych vás osobně pozvala na náš každoroční barbecue piknik v pondělí. Vím, že je to narychlo, ale o vás jsem se dozvěděla až dnes, takže nemůžete odmítnout.“

„Neberu ne jako odpověď, navíc se v ten den v tomhle městě nedá dělat nic jiného. Na moje malá setkání chodí všichni a určitě se budete skvěle bavit, výborné jídlo, milá společnost; co víc si přát. Navíc to bude skvělá příležitost poznat manželky těch chlapů, se kterými pracujete, takže to bude úžasné.“

„Takže vás čekám kolem jedné, rádi začínáme brzy a děláme si z toho celý den a večer. Pokud potřebujete odvoz, není problém, můžu to zařídit, takže platí, ano?“

„Eh, jasně, dobře.“ Teda, ta dáma je jako parní válec. Rychle jsem ji vyprovodila, než mě stihla přemluvit k bůhvíčemu dalšímu, a z nějakého neznámého důvodu mi tep letěl neuvěřitelně rychle.

„Mami, můžu ti zavolat později?“

„Jasně broučku, všechno v pořádku?“

„Jo, všechno je v pohodě, jen musím něco zařídit.“

Zavěsila jsem s mámou a padla na postel. Barbecue piknik s lidmi a podle všeho se spoustou lidí. Není divu, že mi srdce tak splašeně buší.

Tomu se říká skočit do hluboké vody, Sero. No co, teď už si to nemůžeš rozmyslet a urazit šéfovu matku, takže buď poplaveš, nebo se utopíš.

***

ELEANOR

***

Cha, můj syn si myslí, že mě přechytračí, tak to mu přeju hodně štěstí. Ten kluk byl vždycky až moc chytrý pro své vlastní dobro, ale nic nepřebije matku na lovu snachy a vnoučat.

Sakra, Sienna Sterlingová už se prohlásila za vyřazenou, protože se s Everettem snažili roky bez úspěchu a ona umělé oplodnění odmítá, a Camilla Sterlingová k tomu má ještě hodně daleko.

Každopádně, ta moje Eva je sice potrhlá, ale vyzná se. Můj syn měl tu drzost mi včera u večeře opakovaně lhát. Za to zaplatí.

„Ne, mami, dneska jsem žádnou holku nepotkal.“

Cha, tuhle lež mi vykládá už deset let, tak by mě zajímalo, jak sakra přišel ke své pověsti sukničkáře, když nepotkává žádné holky.

Samozřejmě netuší, že já o takových věcech vím, ale ženy mluví a některé věci, co jsem slyšela o svém jediném chlapečkovi, se nehodí vyprávět ve slušné společnosti. Je to zkrátka syn svého otce.

No, podle Jaxsona je ta Seraphina sice mladá, ale velmi bystrá, uvidíme. V telefonu zněla sladce jako med a doufám, že nebudu zklamaná, až se konečně potkáme.

***

SERA

***

Další den jsem šla do práce a říkala si, jestli mu máma o tom pozvání něco řekla. Celou noc jsem se převalovala jako blázen a přemýšlela o věcech, které jsem do hlavy nepustila už hodně dlouho – jako třeba co si vzít na sebe.

Jen z té představy mi naskočila husí kůže. Už je to doba, co jsem na sobě měla něco jiného než pytel od brambor, svůj ochranný štít.

Začínám si uvědomovat, že je to hloupé. V hlavě to vím, ale přimět k tomu zbytek mého já, to je ten problém.

No co, když půjde do tuhého, vždycky si můžu vzít jednu z tátových starých flanelových košil a tepláky. Fakt stylové, Sero.

No, jestli je můj největší problém, co si vzít na sebe, tak bych řekla, že dělám pokroky. Před pár měsíci by mě už jen představa, že budu na veřejnosti obklopená všemi těmi lidmi, poslala do šoku.

Uslyšela jsem hlasy z odpočívárny. To byla místnost, kde se kluci poflakovali, jedli nebo hráli kulečník a videohry, když měli volno.

Byl tam dokonce i dětský koutek, a když jsem se na to Cilliana ptala, řekl mi svým hrubým způsobem: „Ženský mají občas zařizování, tak starý přivede děcka a my se střídáme v hlídání prcků.“

Šla jsem se tam podívat, co se děje, protože ranní práci jsem měla hotovou a kousala jsem se nudou. A když se nudím, mívám tendenci se dostávat do problémů.

Chlapi tam měli něco jako poradu, vypadalo to, že jsou tam všichni. Cillian stál před nimi a dával pokyny k nějaké nadcházející jízdě.

Způsob, jakým tam stál se zkříženýma rukama na svalnaté hrudi a s rozkročenýma nohama, jak shlížel na své muže jako král na poddané, se mnou něco dělal.

Možná to zní divně, ale chtěla jsem mu padnout k nohám. Nikdy v životě jsem neviděla krásnější lidskou bytost. Škoda, že by si mě dal k snídani a jel by dál.

Chlapi jako on nepadají na zadek z holek jako já, kéž by. Otočil ten svůj pronikavý zelený pohled na mě, jako by vycítil, že ho pozoruju, můj vnitřní zmatek.

Sjel mě pohledem odshora dolů a pak se mi znovu zahleděl do očí.

„Máte něco na srdci, Vanceová?“

Eek, právě jsem si znečistila prádlo.

Měla bych mu za to začít účtovat. Člověk má jen omezenou zásobu kalhotek, než mu dojdou.

„No tak!“

Moc toho nenamluví, ale rozhodně umí vyjádřit, co chce. Myslím, že jeden z jeho tvrdých pohledů je horší než křik.

„Jdu zpátky do práce, pane.“

Sakra, na to s tím „panem“ jsem si vzpomněla pozdě, když jsem to brala útokem do kanceláře.

Slyšela jsem jen tlumený zvuk jeho hlasu, jak mluvil k chlapům, než se ozval dupot nohou, jak se vraceli do dílny.

Netrvalo dlouho a dveře se otevřely a dovnitř vešel víte kdo.

Pracuju tady, tak si ty svoje sexy oči a zadek k nakousnutí laskavě odneste dál chodbou, děkuju pěkně.

„O čem teď přemýšlíte?“

„Eh... prosím?“

Nesnáším tenhle pitomý drdol. Kdybych měla vlasy rozpuštěné, mohla bych se za ně schovat, ale s vlasy takhle staženými dozadu mi viděl každé začervenání.

„Zase rudnete. Jste ze mě nervózní nebo co?“

Vrtěla jsem hlavou, ještě než domluvil, a proč to tak bylo? Právě jsem si uvědomila, že ze něj nejsem nervózní vůbec, a vlastně se tady díky němu cítím v bezpečí. Nepochybovala jsem o tom, že je to tím, že je tu on. Zvláštní.

Vtipné, doteď mě to ani nenapadlo, ale můj táta a Jaxson byli jediní dva muži, v jejichž blízkosti jsem dokázala trávit čas, aniž bych propadala panice.

Ta myšlenka mě přiměla k úsměvu, možná, jen možná, se začínám uzdravovat.

***

CILL

***

Čemu se to sakra zase usmívá? Myslím, že mi Jaxson prodal šunt, jen nemůžu přijít na to, kde je sakra problém. Když se nečervená jako středověká panna, tak se do někoho naváží nebo se bezdůvodně usmívá.

„Snažíte se mě dohnat k šílenství?“

„Ne, pane... eh... ehm... ne.“

Znovu zavrtěla hlavou.

„Začnu si ty vaše ,pány‘ čárkovat a nechám si to proplatit později. Takže, potřebovala jste předtím něco?“

„Ne... ehm... ne, nic.“

Je to divná patrona a teď její hlas zněl, jako by se dusila.

Kde je sakra Jaxson, nakopu mu prdel. Ta jeho „mladší ségra“ mě přiváděla k šílenství a kvůli ní jsem celou noc nespal a přemýšlel o ní. Do prdele, to není můj styl.

Navíc nemám čas na nějakou křehkou květinku s rozpolcenou osobností nebo co to sakra je.

„Co je mezi vámi a Jaxsonem?“

Fakt mistrovský kousek, Sterlingu, proč ji rovnou neodvlečeš za vlasy do své jeskyně.

„Mezi mnou a Jaxsonem? Jako co?“

Dobré, zdálo se, že nepostřehla ten naštvaný podtón v mém hlase.

Jeden z důvodů, proč jsem celou noc nespal, byla ta malá scéna, kterou jsem mezi těmi dvěma včera viděl.

„Zapomeňte na to, jsem v dílně.“ Otočil jsem se a odešel dřív, než ze sebe udělám ještě většího vola.

Nevím, proč mě tak rozčilovala, nebyla ani můj typ. Kromě těch jejích očí na ní nebylo nic moc zajímavého, vlasy nosila jako stará učitelka. Její oblečení nemělo k přitažlivosti ani blízko a je to cvok.

Není to zrovna lákavá kombinace, tak proč to byla ta jediná věc, na kterou jsem posledních čtyřiadvacet hodin dokázal myslet? Zkurvenej Jaxson.

Místo do dílny jsem se rozhodl jet projet a vyčistit si hlavu. Nemělo smysl tu zůstávat, když byla tak blízko, stejně bych nic neudělal.