No, nenašla jsem dost dobrou výmluvu, abych se z toho grilování vykroutila, takže jsem se v neděli večer – ano, na poslední chvíli – ocitla v nejbližším městě na nákupech. Kdysi jsem to milovala, ale už nějakou dobu mě to vůbec nezajímalo.

Všechno mi připadalo cizí, jak jsem procházela obchody, jako bych zapomněla, jak se to dělá. Poslední prodavačka v jednom obchodě nebyla o moc starší než já a byla hrozně ochotná.

Vyznala se v typech postav a v tom, co komu nejvíc sluší, ale já potřebovala jen džíny a nějaké conversky, to bylo všechno.

Místo toho jsem z toho obchodu odešla s elegantními tmavě modrými kapsáči, bílým hedvábným tričkem bez rukávů a sandály na pěticentimetrovém jehlovém podpatku se zavazováním kolem kotníku. Když jsem se pokusila namítnout, že ty boty se na grilování nehodí, Susan, ta ochotná prodavačka, mi řekla, že k tomu outfitu nic jiného nepůjde.

Tak jsem nakonec skončila na grilování plném cizích lidí, oblečená jako idiot. Nebo jsem se tak aspoň cítila, než mi všichni začali skládat komplimenty, jak skvěle vypadám. Začalo to mým tátou, kterému spadla čelist, hned jak mě uviděl.

„Sero, jsi to ty?"

To byl jeho geniální výkřik, když jsem sešla ze schodů, a hodně mi to pomohlo, abych se cítila dobře.

Rozplýval se a nutil mě se otáčet, dokud jsem ho neprosila, aby přestal. A samozřejmě jsem pořád nebyla dost odvážná, abych jela na cizí místo sama, tak se nabídl, že mě tam hodí a pak mě vyzvedne. Fajn.

Když jsem dorazila, málem jsem ani nevylezla z jeho hlídkového vozu. Nikdo mě nevaroval, že je to sídlo, panebože... Tátovy flanelky by byly vážně špatná volba.

To místo bylo obrovské, nádherné a... prostě velkolepé. Všude bylo sklo, spirály, věžičky, květiny, ptáci a co to sakra bylo za ráj?

„Ahoj, náčelníku, co jsi mi to přivezl?"

Rozhlédla jsem se a uviděla něco, co jsem považovala za malou holčičku, jak běží k tátovi, dokud jsem se nepodívala pořádně. Musela být v mém věku, ale byla drobná, jako já, a měla ten nejnakažlivější úsměv.

„Ahoj, Camillo, pojď se obejmout.“

Objala ho, jako by byli staří známí.

„Camillo, tohle je moje dcera Seraphina. Sero, tohle je Camilla Sterlingová, sestra tvého šéfa.“

Vypískla tak hlasitě, že to museli slyšet až ve Washingtonu, a vzápětí jsem se ocitla v jejím objetí, jak poskakovala nahoru a dolů.

„Podpatky, podpatky!“

Snažila jsem se ji upozornit na to, že je jen krůček od toho, aby mi zlomila vaz, ale když jsem se podívala dolů, její podpatky byly ještě vyšší než ty moje.

„Konečně se setkáváme. Celou dobu, co jsi byla pryč, jsem byla tvoje náhradní sestra.“

„Uvidíme se později, náčelníku, schováme ti porci.“

„To doufám.“

Nasedl zpátky do auta, kroutil hlavou a usmíval se, zatímco mě to lidské dynamo vleklo pryč.

„Ahoj tati, díky za odvoz!“

Mávala jsem mu, zatímco ona bez ustání štěbetala a přeskakovala z jednoho tématu na druhé, aniž by se nadechla.

Jediné, co jsem postřehla, bylo: „S těmi tvými vlasy musíme něco udělat,“ a než jsem se nadála, byly jsme v koupelně třikrát větší než moje ložnice, můj drdol byl ten tam a ona zaječela tak silně, že by to ohlušilo deset lidí.

„Mít tolik vlasů a udělat s nimi tohle, to je hřích.“ Vytáhla kulmu, lak na vlasy a různé patlání a pustila se do práce.

„Ahoj, já jsem Seraphina.“

„Jo, já vím, už jsme se seznámily.“

Podívala se na mě, jako bych se praštila do hlavy.

„Ano, ale kdy? Před deseti minutami, nebo před deseti lety?"

„Jo tohle, máma říká, že pro mě nikdo není cizí.“ Zachichotala se, když se vrhla na mé vlasy s horkou kulmou.

Když s tím skončila, pustila se do mých očí. Nevěděla jsem, co znamená „kouřové sexy líčení“, a nebyla jsem si jistá, jestli to vědět chci, ale musím říct, že výsledek byl úžasný.

Sotva jsem se poznávala. Moje vlasy, které byly tak dlouho spoutané, byly divoké, svobodné a – troufám si říct – nádherné. Udělala něco, díky čemu moje oči vypadaly širší a zasněné, a radši o tom ani nechci přemýšlet. Pořád jsem jen myslela na to, že doufám, že tu Cillian bude. A proč by nebyl, vždyť to bylo grilování jeho rodiny.

Nezastavila jsem se, abych přemýšlela, proč byl první věcí, co mě napadla, nebo proč mě tak vzrušovalo pomyšlení, že mě takhle uvidí. Jen jsem věděla, že chci, aby mě tak viděl.

Vyšly jsme ven a ona mě odtáhla k piknikovému stolu, kde do mě dál hustila všechno možné; ta holka byla fakt mluvka.

Jaxson se zastavil, pozdravil a ukázal palec nahoru na můj nový vzhled. Málem mě rozplakal, když mi do ucha zašeptal: „Vítej zpátky, Sero,“ než odešel a nechal mě tam s Camillou.

„Neměla bych jít najít tvou mámu a představit se?"

„Ále, ona tu zachvilku bude, zrovna se fintí. Aspoň doufám, že to dělá. Kde je můj táta?"

Skákla nám pro džus a ukazovala mi různé lidi, z nichž většinu jsem věděla, že si nebudu pamatovat.

Najednou jsem v břiše pocítila nervózní motýly a pak jsem to ucítila – ten žár na zátylku, když se na vás někdo nedívá jen tak letmo. Nějak jsem věděla, ještě než jsem se otočila, kdo to bude.

***

CILL

***

„Do prdele..."

„Kámo, jsi v pohodě?"

Jaxson mě sledoval tím svým pátravým pohledem, jako by si myslel, že každou chvíli zkolabuju z úžehu. A možná k tomu nebylo daleko, ale nebylo to ze slunce.

„Já tě zabiju.“

„Kámo!“ ucouvl přede mnou, jako bych přišel o rozum. Prej citron, to určitě. Prodal mi sakra plnokrevníka maskovaného za herku. Měl bych být rád, ne? Ale nějak jsem nebyl. Pokud v sobě měla tohle všechno, tak proč se sakra schovávala pod těmi odpornými kostýmky?

„Mluv, Jaxsone, a ať je to dobrý. Kdo je sakra Seraphina Vanceová?“ Nasadil jsem svůj typický pohled, aby věděl, že to myslím vážně. Chtěl jsem vědět, co se to sakra děje, a chtěl jsem to vědět hned.

Nejdřív jsem se na ni musel ještě jednou podívat. Sakra, ta byla žhavá, a všiml jsem si, že si toho všímají i ostatní. Do prdele s tím.

„Později, promluvíme si později.“ Nechal jsem ho tam stát jako opařeného a zamířil k ní.

„Ahoj Camillo. Ahoj Camillo... jdeme.“

„Cilliane..."

Sestra na mě zakřičela, když jsem za sebou táhl tuhle Matu Hari k domu. Na tohle budeme potřebovat soukromí.

***

ELEANOR

***

„Dominicu, mám venku plnou zahradu lidí, co čekají.“

„Ti počkají, vrať se sem.“

„Cože, zase? Co jsi to sakra hulil za matroš, doktore?"

„Je to legální, zlato.“

„Já vím, ale co děti..."

„Děti? Ty to pravděpodobně hulily už v době, kdy to bylo nelegální. Tvoje dcera mluví rychlostí blesku, aniž by se nadechla, a pořád se usmívá. Ten nejstarší má k hippíkovi jen krůček, a viděla jsi svého syna? Polovina jeho těla vypráví nějakej příběh.“

„Promiň, ale jestli si dobře pamatuju, tak jsi to byl ty, kdo říkal: ‚Nechte děti, ať si jdou vlastní cestou, nechte je, ať jsou šťastné při tom, co je baví.‘“

„Já si nestěžuju, jen říkám, že naše děti jsou huliči.“

„To nejsou.“

„Jak jsme se od toho dostali? Pojď sem s tím svým sexy zadkem. No ne, moje holčička se pořád červená.“

„Přestaň.“ Je tak nemožný.

„Už nejsem sexy, stárnu.“

„Zlato, to myslíš vážně? Koukám na tvůj zadek už přes třicet let a je čím dál lepší. Krásně pevnej.“

Obličej mi úplně hoří.

„No tak dobře, ale dělej.“

Není to tak, že bych nevěděla, že má rád přídavky. Ten můj chlap mě za těch víc než třicet let nikdy nezklamal.

„Hooyah, jeď, kovbojko!“ Je to takový blázen.

***

O půl hodiny později jsem vypadala relativně slušně s permanentním úsměvem na tváři, takže doufám, že nikdo nepozná, co jsem dělala, kromě mých všetečných dětí. Těm se prostě budu muset chvíli vyhýbat.

„Evo, kdy jsi dorazila a proč jsi mi nezavolala?“ Moje nejlepší kamarádka šla po schodech nahoru, právě když jsem šla dolů. Díkybohu, že jsem Dominica nechala ve sprše, šílence jednoho.

„Teď jsem přišla a nikdo jako by nevěděl, kde jsi, ale pak jsem si všimla, že chybí i tvůj kus chlapa, a dala si dvě a dvě dohromady. Z vás dvou je mi pořád blbě.“

„Závistivá mrcho.“

Políbily jsme se na tváře a zaklesly se do sebe, když jsme šly dolů.

„Takže, pamatuješ, jak jsem ti vyprávěla o té nové recepční ve Sterling Customs a jak potkala Cilliana přesně v ten den, kdy jsi řekla, že potká svou ženu? No, pozvala jsem ji dneska sem. Nemám tušení, jak vypadá, ale podle hlasu je sladká jako med. Trochu mladá, ale co, já se vdávala v jejím věku.“

„Teď poslouchej, Evo, až potkáš mou novou snachu, ani slovo o svatbě. Víš, jaké jsou dnešní děti, ze všeho hned vyšilují.“

„Zatímco ty už máš vybrané barvy, co, Eleanor.“

„Ne, ne, to je věc té dívky, a nebudu jako moje tchyně. Nechám ji mít svatbu jejích snů. Ale místo konání už vybrané mám.“ Eva se rozesmála na celé kolo. Znám to dokonalé místo.

***

SERA

***

„Kam tak spěcháme?"

„Nebudeš mluvit, dokud se nedostaneme z dohledu všech těch lidí.“

Uvědomoval si, že je o víc než hlavu vyšší než já a že jeho nohy urazí víc místa než moje pahýly?

Počkat, proč jsem nekřičela strachy? Srdce mi bušilo rychle, to ano, ale ne strachem, nýbrž vzrušením.

Dívala jsem se na jeho silné paže, jak mě táhl za sebou, na ty jeho úžasné vlasy a na ten plamen tetování, který mu šplhal po straně krku.

No do háje, jedny pěkné hedvábné kalhotky jsou odepsané.

Myslela jsem, že jdeme do domu, ale on mě zatáhl za roh, z dohledu ostatních, a přitiskl mě ke zdi.

„Co je tohle?"

Och, zakryl mi dlaní jedno prso. Překřížila jsem nohy a začala o sebe třít stehny jako cvrček. Cože! Nemohla jsem si pomoct, byl tak dominantní a tak... no prostě.

„Co to sakra, Vanceová, co to děláš?"

„Nic.“ Zněla jsem jako přidušená ovce.

Co čekáš? Právě jsem se z tebe udělala a ty teď na mě házíš ten svůj zamračený výraz, probodáváš mě očima a panebože, já se snad rozplynu.

„Vzduch, vzduch, potřebuju vzduch.“

„Zlato, vážně, jsme venku. Kolik víc vzduchu můžeš sakra potřebovat? Tak přestaň blbnout. Co. Je. Tohle?“

„Co jako?"

„To oblečení. Proč jsi sakra do práce chodila jako ježibaba z perníkové chaloupky, když máš tělo jako kurevská bohyně? Snažíš se mi vymýt mozek?"

„Ne, ne, absolutně ne... kdybys jen mohl... tvoje ruka.“ Přitiskla jsem si prso víc do jeho dlaně, on ho krátce stiskl a pak pustil.

Néééé.

„Promiň, sakra, ani jsem si neuvědomil, že to dělám.“

Tak mi laskavě věnuj plnou pozornost dalších pět minut, než mě úplně odrovnáš.

„Teď mi odpověz, proč ten převlek?"

„Není to převlek jako takový, já jen... nejsem připravená o tom mluvit.“

„Mluvit o čem? Co se děje?"

„Pane, právě jsem řekla..."

„Do prdele s tím, varoval jsem tě.“

To bylo veškeré varování, kterého se mi dostalo, než mě přimáčkl na svou hruď, nohy jsem měla ve vzduchu a jeho chloubu přesně tam, kde dělala největší dobrotu... prozatím.

Jeho jazyk byl v mých ústech a ty jeho obrovské ruce mě držely za zadek a hnětly ho. Já vrněla, on vrčel a já se znovu udělala.

„Iííííík.“

„Sakra, Andílku, nemůžu tě ošukat tady venku, je tu moc lidí.“

„Cože?“ Měla jsem vymeteno v hlavě a končetiny jako z rosolu.

A sakra, normálně jsem se o něj třela přímo tady venku, kde mohl kdokoli přijít a vidět nás, a rukama jsem mu rvala trsy vlasů, jak jsem se na něj tiskla.

Týjo, tak tomu říkám vylézt ze své ulity, Sero.

Slezla jsem z něj a snažila se dát do pořádku.

Mám strašný průšvih.