„Evo, co jsi to sakra viděla?"

„Bolest. Je zraněná a hodně, El. Neviděla jsem úplně všechno, co se stalo. Víš, jak občas zachytím emoce. No, naši novou sestřičku potkalo pěkný svinstvo.“

Eva zavrtěla hlavou, když jsme zamířily k baru. Na zahradě jsem měla pár stovek lidí, kterým bych měla dělat hostitelku, ale jak říkal Doc: „Ti počkají.“

„Cillian se o to postará, i o ni. Znám svého syna, je to věrná kopie svého otce. I když si myslím, že Dominic pobral trochu víc té něhy a trochu míň té drsnosti.“

„Cillian je hodný kluk, jsem si jistá, že se k naší holce zachová správně... a teď... ÚŽASNÉ.“

Začaly jsme skákat nahoru a dolů jako dvě batolata na Disney On Ice, s obrovskými úsměvy na tvářích.

„Čemu se vy dvě slepice zase chechtáte?"

Dominic vešel do místnosti ve svých plátěných kalhotách a pěkném hedvábném tričku. Vlasy měl ještě mokré ze sprchy a byl navoněný tou svou speciální vodou po holení.

Podvraťák jeden, moc dobře ví, co se mnou ta konkrétní vůně dělá, takže mi bylo jasné, jak si představuje, že se bude den vyvíjet. Děkuji občanům státu Washington, že zlegalizovali trávu. Ostatní lidé po ní mají hlad, jsou ospalí nebo veselí, ale můj chlap je nadržený.

„Ahoj, Dominicu.“

Eva na Doca vrhla svůj koketní úsměv, a kdybych byla méně sebevědomá žena a nevěděla, jak moc miluje svého vlastního manžela, přísahala bych, že se moje nejlepší kamarádka snaží už posledních třicet let sbalit mého muže.

„Ahoj Evo, do čeho to zase moji ženu namáčíš?"

„Proč z toho vždycky viníš mě? Víš přece, že Eleanor je ta, co míchá hovny, ne? Většinu těch sraček, do kterých se dostaneme, začne ona.“

„Jakých sraček, Evo? Do kolika sraček se tak můžete dostat v knižním klubu?“ věnovala jsem jí úsměv nevinný jako beránek.

„I já vím, že v tomhle kecáš, El. Tak o co jde?"

„O nic, Dominicu, jenom probíráme, jak pomoci nové přítelkyni.“

„Fajn, neříkejte mi to. Půjdu se podívat za našimi hosty, zatímco vy si budete dělat to svoje. Hele, mám nápad. Pokud ty a zbytek té tvé party budete později tančit v kruzích kolem ohniště, proč místo dřeva nezapálíme trávu?"

„Dominicu, takhle budou sjetí úplně všichni. A pověz mi, kde bys tolik trávy vzal?"

„Podívej se na zahradu, El. Mezi Cillianovými kluky, přáteli a zaměstnanci Sienny Sterlingové a Everetta Hallowaye, a to radši ani nemluvím o Camille Sterlingové a té její náctileté partě – vsadím se, že toho máme dost na deset ohňů.“

Zasmál se, když zamířil do kuchyně a k zadním dveřím.

„Takže, co jsme se rozhodly, Evo?"

„Rozhodly jsme se, že Cillian se o malou Seraphinu postará a my se do toho nebudeme plést.“

„Do prdele s tím.“

„Ale Eleanor Sterlingová, takový slovník od dámy.“

„To je fuk. Podle tvé reakce i té její vím, že to má něco společného s tím, že ji napadli, že jo?“ Čekala jsem na její tiché přikývnutí, které potvrdilo mé podezření.

„No, víš, že takové věci nenecháváme jen tak, zvlášť když jde o rodinu. Už mě tyhle násilnosti na ženách serou. Věříš tomu, že ti kreténi v DC nechali ten zákon u ledu? Parta buranskejch hajzlů.“

„Já říkám, že když americké ženy už naše vláda neuznává, měly bychom na ně vlítnout s milicí. Shermanův pochod Georgií bude proti nám vypadat jako procházka růžovým sadem. Když nás odmítají chránit, říkám, že bychom měly začít uřezávat péra.“

„Dej mi tu flašku, El. Den ještě ani nezačal a ty už zase začínáš. Slíbila jsem manželovi, že letos budeme hodné.“ Zakroutila hlavou, když do sebe kopla panáka tequily.

***

CILL

***

Měl jsem pocit, že tu ležíme už dlouho. Nepohnula se, nevydala ani hlásku. Proto jsem málem vyskočil z kůže, když promluvila tím svým tichým, zastřeným hlasem.

„Měla jsem přespat u kamarádky... Řekla jsem jí, že nemůžu, ale pak jsem všechno dodělala dřív, než jsem čekala, a na poslední chvíli jsem si to rozmyslela.“

„Dahlia potkala toho kluka, Torina, týden předtím. Snažila jsem se ji varovat, víš, ale byla do něj úplně blázen a myslím, že ztratila zábrany.“

„Došla jsem k ní domů. Její rodiče byli na víkend pryč a bylo to poprvé, co ji nechali samotnou, takže to mělo být naše poslední společné spaní před odjezdem na vysokou.“

„Celou noc jsme koukaly na naše oblíbené filmy, plánovaly budoucnost a cpaly se pizzou. Netušila jsem, že tomu klukovi řekla, že bude doma sama...“

Přestala mluvit a já ztuhl. Věděl jsem, že to, co přijde, bude zlé, a snažil jsem se na to připravit. Mým přirozeným instinktem byl vztek a potřeba jednat, ale to teď nepotřebovala vidět.

Přitiskl jsem si ji k sobě, tichý vzkaz, aby pokračovala. Chtěl jsem to mít za sebou a chtěl jsem, aby mi řekla všechno, abych věděl, s čím mám tu čest.

„Dostala jsem hroznou žízeň poté, co jsme usnuly. Myslím, že byly tak tři ráno. Šla jsem dolů vybílit ledničku, ale nerozsvítila jsem. Byla jsem tam tolikrát, že jsem uspořádání domu znala skoro zpaměti.

Napila jsem se a byla na cestě zpátky, když jsem u dveří uslyšela hluk. Chtěla jsem se jít podívat, kdo tam je. Myslela jsem, že si to její rodiče rozmysleli a vrátili se domů.

Něco mě zastavilo... Viděla jsem je vcházet. Čtyři. Byli sjetí nebo opilí, nejsem si jistá. Křenili se, plácali si a mě neviděli.“

Začala se třást, v srdci mě píchlo a žaludek se mi obrátil. Do prdele.

„Šli nahoru a začali otevírat dveře. Popadla jsem telefon, ale v tu chvíli jsem slyšela její křik.“

Už se třásla celým tělem, tak silně, že se postel hýbala. Přitáhl jsem si ji ještě blíž a obmotal kolem ní ruce, snažil jsem se jí předat trochu svého tepla a kurevsky jsem si přál, aby nikdy nezažila to, co se chystala popsat.

„Znásilnili ji. Střídali se, ubližovali jí a smáli se. Pořád slyším ten jejich smích. Vytočila jsem 911, aniž bych si to uvědomila. Operátorka se mě pořád ptala, co se děje, ale já nemohla mluvit.

Pak na mě zakřičela. Dahlia. Křičela a křičela a já nemohla nic dělat. Byla jsem jako přimrazená.

Asi jsem vrazila do zdi nebo tak něco, prostě jsem něco shodila a oni to nějak slyšeli. Jeden z nich vyběhl ze schodů.

Zařval nahoru na ostatní ‚čerstvé maso‘. Přišli za mnou, zkusili to... Bojovala jsem s nimi. Použila jsem každý trik, který mě táta kdy naučil, bojovala jsem, ale pak mě chytili za vlasy.“

Jednou rukou si sáhla na své krásné vlasy a hleděla do prázdna, ztracená v tom čase, zpátky tam, kde prožívala svou hrůzu.

„Zbili mě pěstmi... Telefon mi upadl, když jsem narazila do té zdi, pořád byl zapnutý... Než ze mě konečně servali šaty, byla tam policie.“

„Když se jeden reportér ptal operátorky, proč prostě nezavěsila, když jsem nemluvila, a jak věděla, že to není vtip, řekla, že to bylo proto, že jsem jí sdělila policejní kód pro probíhající znásilnění. Nepamatuju si, že bych to udělala.“

„Linka byla pořád otevřená a ona slyšela všechno, co se mi dělo. Proto tam policajti byli tak rychle. Já měla štěstí, ale Dahlia, ona... Ubližovali jí tak moc, její tělo bylo úplně zničené... Zabila se tři dny po propuštění z nemocnice.“

„Torin nebyl nikdy obviněn. Bral antidepresiva nebo něco takového a oni tvrdili, že kvůli tomu dělal ty věci. Ti ostatní tři čekají na soud.“

„Už můžeš přestat, andílku. Nemusíš říkat víc. Je mi líto, co se stalo tobě i tvé kamarádce, a je mi líto, že to máš v životě, ale teď už to bude v pořádku.“

Držel jsem ji a v hlavě mi to šrotovalo. To, co popsala, bylo víc než děsivé, a to, že si tu vzpomínku ponese po zbytek života, mě kurevsky sralo. Ale moje další starost byla, jak se sakra dostat do vězení v Arizoně a napáchat tam nějakou škodu.

Byl čas obrátit se na motorkářské bratrstvo. Sterlingův syndikát je sice to, čemu byste mohli říkat gentlemanský klub bratrstva, ale ruka ruku myje. Zítra rozhodím sítě. O ty tři za mřížemi se budou muset postarat jiné ruce, ale Torin, ten malej sráč, ten je můj.