Elara se zhluboka nadechla a zazvonila. Téměř okamžitě se ozvaly kroky.
Dveře se otevřely a objevila se v nich žena v modrých džínách a růžovém topu, kolem pasu měla ledabyle uvázanou zástěru.
„Dobrý den, paní Rossiová.“
„Och, ahoj Elaro... pojď dál, Mila o tobě zrovna mluvila.“
Oči paní Rossiové padly na modré zavazadlo vedle Elary.
„No, pojď dál...“ zamumlala a ustoupila, aby Elara mohla vejít.
„Zlato, Elara je tady...“ slyšela Elara volat paní Rossiovou a o pár vteřin později už po schodech spěšně sbíhala Mila.
Její pohled padl na Elaru a pak na její kufr. Stačila vteřina, aby všechno pochopila.
„Pojď sem,“ zamumlala Mila a přitáhla si Elaru do objetí.
Paní Rossiová stála v koutě a bedlivě ty dvě pozorovala. Přemýšlela, co mají za lubem a proč je Elara u nich doma i se svým kufrem...
„To je v pořádku... můžeš zůstat u nás, jsem si jistá, že mámě to nebude vadit.“
Paní Rossiová si odkašlala, aby na sebe upoutala pozornost, a sladce se na Elaru usmála.
„Drahá, udělej si pohodlí. Milo, musím s tebou mluvit v kuchyni. HNED!“
***
Paní Rossiová trpělivě naslouchala vysvětlení své dcery.
„Aspoň ji tu nech bydlet... Elara není na obtíž.“
„Ta holka je těhotná! Copak nevíš, jak by to mohlo negativně ovlivnit tebe i mě?“
Mila položila dlaň na matčina ústa, aby ji utišila.
„Potichu, mami, je hned vedle. A prosím, přemýšlej o tom... opravdu chceš, aby žila na ulici?“
„Má matku a pár příbuzných, ne? Kdyby to byla jiná situace, možná bych o tom uvažovala, ale zlato, ona je těhotná, to pro tebe nebude dobré...“
„Chápu to, paní Rossiová. A Milo, myslím, že tvoje máma má pravdu,“ promluvila Elara, která náhle vstoupila do místnosti.
Očekávala, že se to stane; vážně, nikdo by si nechtěl vzít k sobě těhotnou ženu. Když ji vlastní máma mohla vykopnout na ulici, od cizích čekala ještě méně.
„Jen jsem se zastavila, abych viděla Milu naposledy, než odjedu do Norska ke své tetě.“
Mila šokovaně vykulila oči. „Norsko?“
„Cože? Ale tvoje teta je tak zlá, jak tě může tvoje máma nechat bydlet u někoho takového?“
Elarě se do očí nahrnuly slzy a na svou nejlepší kamarádku se jen křečovitě usmála.
„Budu v pořádku, Milo... nezapomeň mi každý den napsat.“
Mila měla oči plné slz; nemohla uvěřit, že tohle je možná naposledy, co Elaru vidí.
Obě se krátce a vřele objaly, což dojalo i Claru, Milinu matku.
Elara se od Mily odtáhla a otočila se k odchodu.
„Elaro,“ zavolala Clara. Elara se k ní otočila a Clara se nervózně usmála, přičemž si mnula dlaně o džíny.
„Ano, paní Rossiová?“
„Můžeš zůstat u nás... koneckonců jsme tu vždycky byly jen já a Mila, další přírůstek do rodiny neuškodí.“
Mila a Elara si vyměnily krátké pohledy a pak obě skočily Claře do náruče.
„Och! Pomalu, holky,“ zasmála se a vtiskla jim drobné polibky na čelo.
„Děkuji, paní Rossiová.“
***
Dny plynuly jako voda, změnily se v měsíce a nadešel den Elařina porodu.
Mila a Clara přecházely před dveřmi, za které Elaru právě odvezli.
„Mami, jak dlouho to trvá? Bude v pořádku?“
Clara položila dceři ruce na ramena a dovedla ji ke kovové sedačce, aby si sedla.
„Uklidni se... Elara je silná holka... zvládne to.“
Clara musela svou dceru povzbuzovat; v Elařiných očích nesčetněkrát viděla ten plamen a věděla, že Elara je silná.
Uplynulo třicet minut, než se dveře otevřely a vyšel lékař.
„Ehm... jak jí je?“
Doktor se na obě usmál. „Gratuluji, paní Rossiová... té mladé dámě se právě narodil chlapeček.“
Mila vyskočila radostí; byla šťastná, že matka i dítě jsou v pořádku.
„Můžeme je už vidět?“
***
Elara se posadila, když jí sestra podala miminko zabalené v čisté bílé zavinovačce.
„Je to kluk,“ štěbetala Mila a vypadala tou zprávou naprosto nadšená.
Clara nahlédla na miminko v zavinovačce a žasla.
„Kdyby to byl dospělý... zeptala bych se ho, jestli jsme se už někdy viděli,“ zavtipkovala Clara, což vyvolalo u dívek hlasitý smích.
Mila si všimla výrazu, který přelétl přes Elařinu tvář; i když to bylo jen na vteřinu, stihla ho zachytit.
Její syn jí nebyl vůbec podobný, což znamenalo jediné – jeho vzhled byl kompletně zděděný po otci.
Celá trojice upřela zrak ke dveřím, když se rozletěly a objevila se v nich žena.
Měla oči plné slz a pomalu k nim přistoupila.
„Ty hloupá holka... nemyslela sis, že by bylo správné říct mi o mém vnukovi,“ řekla Sarah s bolestným úsměvem.
Elara odvrátila zrak od své matky; nechtěla se jí dívat do tváře, i když v hloubi duše si přála, aby ji máma pevně a vřele objala.
Mila vstala z postele a postavila se před Sarah.
„A proč by vás měla informovat? Jasně jste ji vyhodila na ulici...“
„Milo!“ okřikla ji Clara.
Clara se zhluboka nadechla a pohlédla na Elaru, která teď usedavě vzlykala.
„Tvoje máma tě nikdy neopustila, Elaro... volala každý den, aby zjistila, jak se máš... posílala doplňky stravy a většinu jídel, která jsi během těhotenství měla, poslala také ona.“
Elara stočila pohled zpět ke Claře. Teď, když o tom přemýšlela, jednou se Clary ptala, proč její jídlo chutná přesně jako od mámy, a teď to všechno dávalo smysl.
„Vážně?“
Sarah přistoupila blíž k posteli a posadila se vedle Elary.
„Omlouvám se za všechno... udělala jsem to jen ze svých sobeckých zájmů, abych zachránila jméno naší rodiny před ostudou... teď si myslím, že jsem opravdu hrozná matka, když jsem to udělala... prosím, odpusť mi, drahá.“
Elara se zhluboka nadechla a vložila své dítě matce do náruče.
„Tady je tvůj vnuk, mami... není roztomilý?“ zamumlala Elara přes slzy.
Sářin úsměv se rozšířil, když se dívala na to drobné stvoření ve svém náručí.
„Jak mu budeme říkat?“ zeptala se Clara a jemně pohladila Elaru po vlasech.
„Leo.“
***
Dominic vztekle přiložil telefon k uchu a zabodl pohled do dvou mužů před sebou.
„Fajn, prověřte záznamy,“ rozkázal a hodil telefon na stůl před sebe.
„Šéfe, hledali jsme všude, ale nemohli jsme ji najít.“
„Je to už přes devět měsíců a každý den slyším tu samou zprávu! Je to jen jedna ženská, nemohla se přece vypařit jako duch!“
Ti dva muži polkli. Jak měli svému šéfovi říct, že jí pořádně neviděli do tváře, protože tu noc v nemocnici vypadl proud...
Jediný detail, který se jim o ní podařilo zjistit, byly její zářící jantarové oči.
„Brzy ji najdeme, šéfe,“ řekl jeden ze strážců.
Dominic je propustil a podrážděně si povolil kravatu. Potřeboval tu ženu najít, protože jí hodně dlužil.
Ta noc byla také její poprvé a on slíbil, že za své činy ponese zodpovědnost, ale než se probudil, byla už pryč.
***
Elara uložila miminko do postýlky, když usnulo, přešla k otevřenému oknu ve svém pokoji a zahleděla se na hvězdy, které se rozprostíraly po obloze jako třpytky.
Vítr jí jemně foukal do tváře a ona si nemohla pomoct a vzpomínala na všechno, čím si za posledních pár měsíců prošla.
„Tati... kéž bys tu byl... tvoje dcera si toho hodně vytrpěla,“ vzlykala potichu.
Uslyšela za sebou kroky a vzápětí jí Mila položila ruku na rameno. Obě se usmály a dál pozorovaly oblohu.
„Takže, jaký je tvůj další plán?“
Elara se nad Milinou otázkou ušklíbla. Teď na ni neměla odpověď, ale to ukáže až čas...
***
O šest let později...
Dva mladí muži sledovali blonďatou dámu po nákupním centru, zatímco si vybírala šaty.
Sundala z ramínka červenou róbu, přiložila si ji k tělu a v tu ránu ji někdo vyfotil.
„Páni! To je sexy!“ poznamenal jeden z chlapů toužebně a přiblížil si fotku, aby si mohl pořádně prohlédnout, co právě vyfotil.
„S dovolením,“ ozval se dětský, ale rázný hlas na ty dva dospělé muže.
Oba obrátili pozornost k malému chlapci, který na ně tvrdě zíral svými planoucími šedými duhovkami.
„A ty jsi kdo?“
„Proč špehujete moji maminku?“ zeptal se a svraštil obočí.
Ti dva se mu nahlas vysmáli, pak se otočili zpět k dámě, která jako by něco nebo možná někoho hledala.
„Běž si hrát, prcku! Ona je taky naše maminka,“ zavtipkoval jeden z nich a oba se hlasitě rozesmáli.
V příští minutě je však smích přešel, když je kluk shodil ze stoličky, na které oba stáli. Vypadli ze svého úkrytu a svalili se přímo před dámu, kterou špehovali.
„A to vás naučí nešpehovat lidi!“
Dáma zvedla hlavu, když uslyšela chlapcův hlas.
„Leo!“
Elara zavolala a vykročila ke svému synovi. „Špehovali tě a já jim musel dát rychlou lekci!“
Elařiny rty se vytvarovaly do písmene ‚O‘. Otočila se k těm dvěma mužům, kteří stále sténali na podlaze.
„Rozhodně vám to patří!“ Zvedla telefon, po kterém se jeden z nich natahoval, a podle očekávání v něm našla fotky, jak si zkouší všechny šaty, které si dnes vybrala.
Fotky smazala a stoupla jim na ruce.
„Už se nepokoušejte moji maminku otravovat!“ varoval Leo.
Mila zalapala po dechu, když uviděla ten malý poprask.
Když přišla blíž, na chvíli zavřela oči. Tahle dvojice matky a syna byla k sobě navzájem opravdu velmi ochranitelská.
„Co se stalo?“