Před třemi lety~

„Víte, co musíte udělat po propuštění z nemocnice, že?“

„Ach, neříkejte mi, abych držel dietu,“ zasténal Charles Kensington hlubokým, chraplavým hlasem.

„To je pro vaše dobro, pane Kensingtone. Nechcete snad žít déle pro svou vnučku? Pomalu se nadechněte.“

Stařec několikrát zakašlal, když mu lékař přiložil stetoskop na hrudník, aby zkontroloval činnost srdce po operaci chlopenního prstence před třemi týdny.

„Jo, chci to udělat pro svou drahou vnučku. Ale víte, stárnu a slábnu. Nemůžu na ni dohlížet věčně.“

„To neříkejte. Jste silný a budete tu ještě dalších tisíc let.“

Charles se tiše zasmál. Náhle popadl ruku svého lékaře a stiskl ji.

„Vážím si všeho, co jste pro mě udělal, doktore Sterlingu.“

„Říkejte mi Juliane. A je mi potěšením vám pomoci, pane Kensingtone.“

„Říkej mi Charlesi.“

Ti dva si vyměnili spiklenecký mužský úsměv. Doktor Sterling poklepal Charlese po hřbetu vrásčité ruky. Stopy po jehlách z kapaček dělaly jeho kůži ještě bledší a vrásčitější. Charles dokonce vypadal jako mrtvola, protože byl příliš hubený, příliš bledý a málokdy vystavený slunečnímu světlu.

„Chybí mi časy, kdy jsem nemusel být závislý na kapačkách, na kardiografu a na tomhle prstenci,“ Charlesova volná ruka si pohladila hrudník.

„Budete mít svůj život zpátky. Nebojte se. Léčil jsem mnoho pacientů se stejným případem, jako je ten váš. Přežili a vrátili se k běžným činnostem.“

„Byl to devadesátiletý stařec jako já? Byl to stařec s vnučkou, o kterou má takový strach?“

Doktor Sterling neodpověděl. Jen se usmál a pomalu uvolnil Charlesovu ruku ze své.

„Nebyli to devadesátiletí muži jako vy, ale byli optimističtí a nikdy se nevzdali. Vy musíte být také optimistický. Uvidíte svou vnučku, jak se vdává za muže, kterého miluje, a zakládá šťastnou rodinu.“

Charlesova tvář posmutněla. „Devadesát a s chronickou srdeční chorobou. Kolik času mi zbývá, doktore? A uvidím svou vnučku mít rodinu?“

„Tolik, kolik vám Bůh dá. Jsem si jistý, že budete v pořádku,“ poplácal doktor Sterling lehce Charlese po rameni. Soucítil se starým mužem a jeho obavami.

„Nevím, kolik času mi ještě Bůh dopřeje. Chci vidět svou vnučku, jak se vdává za dobrého muže. Kdo ji ochrání, až já už nebudu na tomto světě?“

„Má vaše vnučka přítele? Můžete ji požádat, aby ho k vám přivedla na seznámení.“

„Bohužel moje vnučka momentálně nemá o žádný milostný vztah zájem. Je ambiciózní. Opravdu tvrdě pracovala, aby si splnila svůj sen stát se supermodelkou.“

„Páni, to je skvělé. Musíte tedy být stejně houževnatý jako vaše vnučka.“

„Ne, to nemůžu. Chci ji vidět vdanou hned. Nebo se aspoň musím ujistit, že si za partnera vybere správného muže.“

Doktor Sterling se krátce podíval na hodinky a založil si ruce na prsou. Zbývalo mu ještě pár minut, aby si poslechl vyprávění jednoho ze svých pacientů, než bude muset spěchat na operační sál.

„Jste úspěšný podnikatel. Určitě máte spoustu skvělých obchodních kolegů, se kterými byste mohl svou vnučku seznámit.“

„Bohužel jsou to všechno pitomci.“

Doktor Sterling se po Charlesově kletbě zazubil. Považoval to za znamení, že Charles Kensington je stále dost fit na to, aby žil dalších tisíc let.

„Udělali by si z mé vnučky jen povyražení v posteli a pak by ji odkopli, až by je začala nudit.“

„Určitě se najde někdo, kdo by pro ni byl opravdu dobrý.“

„Jo, ale ne mezi mými obchodními kolegy.“

Doktor Sterling povytáhl obočí a čekal na další slova Charlese Kensingtona.

„Vy. Vy jste ten pravý muž, který by se měl stát manželem mé vnučky.“

Doktor Sterling si tiše odkašlal. Málem se vyprskl smíchy, když viděl, jak se Charles Kensington nadchl pro ten směšný nápad, který mu zněl naprosto šíleně.

„Omlouvám se, Charlesi. Ale—“

„Ne, ne, ne. Neříkejte promiň. Vy jste ten pravý muž, který má být manželem mé vnučky. Celou dobu sleduji vaše kvality.“

„Toho si vážím, ale momentálně nemám na ženění náladu.“

„Proč? Máte snad milenku? Snoubenku?“

Doktor Sterling zavrtěl hlavou. Znovu se podíval na hodinky. Ještě dvě minuty, pak musí běžet na sál.

„V nemocnici je spousta práce, která mi zabírá veškerý čas. Nejsem si jistý, jestli bych dokázal svůj čas spravedlivě rozdělit, kdybych se teď oženil.“

„Prosím, vy jste jediný muž, který se hodí pro mou vnučku,“ Charles popadl ruku svého lékaře a prosil.

„Víte, že můj zdravotní stav je velmi kolísavý. Myslím na svou ubohou vnučku, kdybych ji jednoho dne opustil. Bude sama. O rodiče přišla, když byla malá.“

„Je mi líto, co se stalo vaší rodině. Ale opravdu se teď nemůžu oženit.“

Doktor Sterling pomalu uvolnil Charlesovu ruku ze své dlaně a odstoupil.

„Co kdybyste se s mou vnučkou nejdřív setkal? Nepospíchejte s odmítnutím, doktore. Je krásná.“

„Věřím, že to musí být krásná a obdivuhodná žena.“

„Bude tu každou chvíli, má mě vyzvednout. Kdybyste tu počkal ještě pět minut, potkáte ji.“

Doktor Sterling se podíval na hodinky. Čas vypršel. Opravdu musel běžet na operační sál ve třetím patře a rychle se připravit k zákroku.

„Musím teď jít operovat srdeční chlopeň. Omlouvám se, pane Kensingtone. Musím na sál.“

„Jo, tak snad příště,“ usmál se slabě Charles Kensington na doktora Sterlinga. Už svému lékaři nebránil v odchodu a nechal ho o samotě.

Poté, co za sebou zavřel dveře, doktor Sterling spěšně kráčel k výtahu. Chodba v pátém patře byla velmi dlouhá a poněkud rušná. Kvůli návštěvním hodinám byla chodba plná lidí, kteří přišli navštívit své příbuzné.

Doktor Sterling uviděl dveře výtahu dokořán. Zrychlil krok, aby stihl nastoupit. Ve špičce, jako byla tato, trvalo výtahu velmi dlouho, než zastavil v každém patře. Kdyby tenhle výtah nestihl, další by mohl přijet až za deset minut. A on by přišel na sál pozdě.

Bum!

Sakra!

Doktor Sterling odskočil o krok zpět. Jeho statné a fit tělo mu dodalo stabilitu, ale žena, která do něj narazila, takové štěstí neměla. Dopadla na kolena na podlahu. Mobil jí odletěl k jeho nohám a stále z něj bylo slyšet hlas někoho, komu volala.

„Haló, Sereno? Hej, mluvím s tebou. Máme tu problém. Sereno!“

Doktor Sterling zvedl bílý mobil. Žena, která do něj vrazila, už vstala, ale lehce sykla, když ucítila bolest v kulatém a krásném pozadí.

Doktor Sterling si tiše odkašlal a zaplašil všechny ty neslušné myšlenky, které se mu náhle objevily v hlavě.

„Tohle je váš telefon.“

„Děkuji. Promiňte, spěchám.“

Ta žena vůbec nezvedla hlavu, aby se mu podívala do tváře. Rychle popadla mobil a prostě zmizela.

Doktor Sterling se ohlédl přes rameno. Zamračil se, jak se v něm začalo ozývat podráždění.

„Já taky spěchám a mám důležitou operaci srdce. Sakra!“

Doktor Sterling se okamžitě rozběhl k výtahu, který se už téměř zavíral. Vklouzl dovnitř a zmáčkl se mezi návštěvníky, kteří za ním trochu brblali.

„Kam jedete, doktore?“

„Do trojky, prosím.“

Trochu zadýchaný doktor Sterling promluvil ostře, aby umlčel reptající dívku za sebou.

„Musím okamžitě provést důležitou operaci. Jinak ten člověk zemře.“

A pak nastalo hrobové ticho. Poté, co je doktor Sterling umlčel temnou aurou vycházející z jeho nitra, už nikdo ani necekne.