Dominic Sterling byl v Havenbrooku známý mnoha věcmi: svým bohatstvím, vzhledem i pověstí darebáka, kterou se každý příběh snažil zachytit, ale nikdy se mu to úplně nepodařilo. Trpělivost však na seznamu jeho vlastností nebyla. Přesto se kvůli Genevieve Ashfordové – své přítelkyni – snažil. „Snažil“ bylo to klíčové slovo.

Onyx Lounge byl jeho obvyklým útočištěm po večerech, dokonalý únik před jeho ilegálními zápasy. Dnes večer tu sice neměl být, protože ho za necelé dvě hodiny čekal boj, ale Genevieve měla narozeniny. A Genevieve dostala to, co chtěla – většinou.

Seděl opřený v boxu a líně kroužil sklenicí whisky, zatímco sledoval Genevieve, jak se baví s nějakou novou tváří v Havenbrooku. Její třpytivé šaty ji obepínaly jako druhá kůže. Bezostyšně se o něj otírala – byl to nějaký Dickson, nebo jak se jmenoval. Nováček v Havenbrooku, který zjevně netušil, kdo je Dominic.

Ten pohled ho nevyváděl z míry; nic, co Genevieve dělala, se mu nikdy nedostalo pod kůži. Jejich vztah vzkvétal v chaosu. Ušklíbl se, sledoval její kousky a víc než cokoli jiného ho to bavilo. Jako vždycky ho testovala.

Když si Genevieve konečně uvědomila, že její hry ho nijak nerozhodily, přešla k němu s okatě našpulenými rty.

„Ty už ani nežárlíš,“ zakňourala a svalila se vedle něj.

Dominic vzhlédl od sklenice, hlas klidný a chladný. „Co chceš, abych udělal? Rozbil tomu ubožákovi nos?“

Našpulila rty ještě víc. „Odkdy tě vůbec zajímají lidi?“

„Nezajímají.“

„To je přesně ono!“ Založila si ruce na prsou a probodla ho pohledem. „Jsi teď tak… nudný.“

Dominic jen zamručel a znovu přelétl pohledem dav. Pak se ale jeho zrak na někom zastavil. Wilderová.

Stála tam u baru a smála se s kolegou. Její úsměv prozařoval její jinak prosté rysy, uniformu měla upravenou a střídmou. Pohled na ni ho dráždil.

Když ji poprvé zaměstnali, uvažoval, že požádá svého přítele, kterému podnik patří, aby ji vyhodil.

„Chlape, proč bys zaměstnával někoho z Wilderových?“

„Je hezká.“

„Pořád je to Wilderová.“

„Už jí nebude, až bude mít ty svoje hezký rty omotaný kolem mýho péra.“

„Vážně?“

„No tak, chci ochutnat každou z nich.“

Dominic zamrkal a vrátil se do reality, čelist zaťatou. O Wilderových věděl všechno. Každý v Havenbrooku věděl. Rodina, která v tomto městě neměla co pohledávat.

„Mám pocit, že naše jiskra vyhasíná.“

Dominic si povzdechl a jen napůl poslouchal, zatímco si znovu přihnul. „To říkáš každý den, zlato.“

„Tentokrát to myslím vážně. Myslím, že potřebujeme… víc her.“

Povytáhl obočí a odložil sklenici. „Her? Genevieve, celý říjen jsme praktikovali trojky. Co ještě zbývá?“

Naklonila se k němu a přitiskla rty na jeho, její hlas klesl do hravého šepotu. „Chci, abychom tentokrát šli do extrému.“

Naklonil hlavu a sledoval ji s mírným pobavením. „Jsi šílená.“

„To jsme oba.“ Sladce se usmála a v očích jí zajiskřilo uličnictví.

Povzdychl si a opřel se. „Co je to tvůj velký nápad tentokrát?“

„Na měsíc se rozejdeme,“ začala a její úsměv se rozšířil. „Každý si najdeme někoho nového. Ty se s ním vyspíš, já se vyspím se svým.“

Dominic na ni nevěřícně zíral. „Oficiálně jsi přišla o rozum.“

„No tak! Bude to sranda,“ naléhala Genevieve. „Není to tak, že bychom si k sobě nakonec vždycky nenašli cestu.“

„A co je přínosem téhle hry? Nebo je to jen tvoje zvrácená představa o zábavě?“

„Abychom náš vztah okořenili!“ řekla, jako by to bylo naprosto očividné. „A–“ dodala s mrknutím, „pokud nebudeš souhlasit, odmítneš můj narozeninový dárek.“

„Myslel jsem, že jsi chtěla nákupy v Paříži?“ pronesl protáhle.

Mávla nad tím rukou. „Rozmyslela jsem si to.“

Dominic si povzdechl a promnul si spánek. „Fajn.“

Genevieve prakticky vypískla, vyhoupla se mu na klín a políbila ho. „Děkuju, miláčku!“

„Už teď toho lituju,“ zamumlal jí proti rtům.

„Dobře, dobře, jdeme vybírat!“ řekla Genevieve a nadšeně poskakovala. Její oči těkaly po baru. „Ta ne. Ta taky ne. Ó – tuhle!“

Dominic sledoval její pohled, sklenice se mu zastavila uprostřed pohybu. Jeho oči spočinuly na Eleně Wilder a on se málem zakuckal pitím.

„Wilderová?“ zeptal se nevěřícně.

Genevieve nadšeně přikývla. „Jo. Slyšela jsem, že je jiná než její sestry. Tristan to na ni dokonce zkoušel a ona ho odmítla. Dokážeš si to představit? Ta by pro tebe mohla být skutečná výzva.“

Dominic rázně zavrtěl hlavou. „K žádné Wilderové se ani nepřiblížím, Genevieve.“

„Ale je hezká,“ namítla Genevieve.

„Pořád je to Wilderová.“

„Dome, prosím?“

„Ne, Genevieve. Nebudu strkat péro do Wilderový.“

Genevieve našpulila rty a začala si prohlížet nehty. „Fajn. Jestli si nechceš hrát, tak fajn. Ale hádám, že moje narozeniny jsou v háji.“

Dominic zasténal. Jakkoli byl jejich vztah zvrácený, Genevieve miloval. Vyrůstali spolu, jejich vztah přešel z dětského přátelství v milenecký poměr. A přestože ho přiváděla k šílenství, život bez ní si nedokázal představit.

„Tak dobrá,“ nakonec ustoupil.

Genevieve se rozzářila a hodila mu paže kolem krku. „Ano! Děkuju, miláčku! Dobře, teď jsi na řadě ty. Vyber někoho pro mě.“

Dominic se opřel a přelétl místnost. Jeho oči spočinuly na Jeremym – místním podnikateli a budoucím ženichovi. Na rtech se mu objevil zlý úšklebek. „Jeho.“

Genevieve se zamračila. „Jeremyho? Vždyť se má příští měsíc ženit.“

„Tím líp,“ odpověděl Dominic hladce. „Jak jsi řekla, ta hra je sladší, když je těžší jí dosáhnout.“

Genevieve se zazubila. „Jsi zvrácený, Dome.“

„Jsem Sterling, zlato.“