Sídlo Sterlingových se tyčilo jako temný, tichý predátor, když Dom stoupal po mramorových schodech a prošel těžkými dveřmi.

Dům byl velkolepý – ale nepůsobil ani trochu jako domov.

Večeře zde nebyly o rodinném sbližování; bylo to vykalkulované představení, které Dom nenáviděl, ale snášel ho kvůli matce a bratrovi. Byli to jediní dva lidé, kteří ho k tomuto dysfunkčnímu cirkusu poutali. Tedy… oni a Genevieve.

Vešel do jídelny a jeho kroky se rozléhaly o vyleštěnou podlahu. Rodina už seděla u stolu, napětí bylo hmatatelné dřív, než padlo jediné slovo.

„Co je to za nesmysly, které o tobě a Genevieve slyším?“ vyštěkl jeho otec Silas Sterling, aniž by vzhlédl. Jeho tón byl ostrý a chladný jako čepel prořezávající vzduch.

Dom nezaváhal, ani nemrkl. S nacvičenou lehkostí se sesunul na své místo, tvář pečlivě neutrální. „Dobrý večer, otče,“ odpověděl hladce a ignoroval zjevnou narážku.

„Ledoval jsi tu ránu, miláčku?“ Jeho matka Eleanor se naklonila dopředu, její jemné rysy byly stažené obavami. Pohledem sklouzla k malé ráně na jeho spánku z posledního ilegálního zápasu.

Dom nad tím mávl rukou. „To je v pořádku, matko.“

„Nemůžu uvěřit, že jsi nechal nějakého zelenáče, aby ti to udělal,“ ušklíbl se Silas a v jeho hlase byla znát naprostá neúcta.

„Vyhrál jsem, otče,“ řekl Dom a v jeho hlase zaznělo pobavení. „To je to, na čem záleží, ne?“

Silasovy rty se zkřivily do zavrčení. „Ty si myslíš, že je to vtip? Řekl jsem ti, abys zápasy pro tento týden odložil. Zítra přiletí investoři a ty se tu pohybuješ a vypadáš jako nějaký pouliční rváč. Uvědomuješ si, o co jde? Mohli bychom přijít o miliony!“

Dom se opřel v židli, naprosto vyrovnaný. „A přesto jsem si včerejším bojem vydělal slušné peníze. Tvé priority nejsou mými, otče.“

Silasův pohled potemněl. Bez varování popadl Lucia za zápěstí a udeřil jím o stůl.

Dom ztuhl.

Lucius, jeho starší bratr, sebou trhl, rty se mu chvěly, jak se snažil potlačit jakýkoli projev bolesti. Domovi se sevřel žaludek, když sledoval tu důvěrně známou scénu.

Silas Sterling nebyl otec. Byl to tyran, monstrum! Manipulátor, který se vyžíval v moci a kontrole, a když Dom překročil meze, byl to vždy Lucius nebo matka, kdo nesl následky jeho hněvu.

„Myslíš si, že je to hra, Dominicu?“ zasyčel Silas a přitlačil na Luciovu ruku silněji.

Lucius měl oči pevně zavřené, dech nerovnoměrný, ale nevykřikl. Nikdy to nedělal.

Kdysi byl Lucius Domovým hrdinou – starším bratrem, který neudělal nic špatně. Teď byl jen stínem toho muže, prázdnou schránkou přežívající na drogách.

Dom zaťal čelist a pod povrchem v něm vřel vztek. Matčiny široké, prosící oči se do něj vpily a mlčky ho žadonily, aby něco udělal.

Dom se přinutil zachovat klidný hlas. „Vyřídím ty investory,“ řekl přesně a rozvážně. „Schůzku to neovlivní. Tu smlouvu dostaneš.“

Silas konečně pustil Luciovu ruku a se spokojeným úšklebkem se opřel. „Dobře. To rád slyším.“

Lucius rychle stáhl ruku a schoval ji pod stůl. Byl bledý, ale neřekl ani slovo.

Dom měl chuť vrazit pěstí do stolu, ale neudělal to. To bylo přesně to, co Silas chtěl – vyprovokovat ho, ovládnout ho.

Místo toho Dom vytáhl telefon a bezcílně jím listoval, předstíraje zájem o jídlo na talíři.

„Urovnej si ten nepořádek s Genevieve,“ dodal Silas ledovým tónem. „Její otec a já už probíráme datum svatby. Nenechám tvé výstřelky zničit naše spojenectví.“

Dom se ušklíbl, i když mu to nešlo do očí. „Samozřejmě, otče,“ řekl, aniž by vzhlédl. Nemohl Silasovi říct pravdu.

Jeho mysl zabloudila k té servírce.

Wilderová – ta divoká servírka, která ho odpálkovala na zastávce. Nerad si to přiznával, ale její odmítnutí ho zabolelo. Většina lidí v Havenbrooku by po jeho nabídce skočila, a ona ho bez přemýšlení odmítla.

Něco na ní se mu dostalo pod kůži.

„Slyšel jsi mě, Dominicu?“ vyštěkl Silas a vytrhl ho z myšlenek.

Dom zasunul telefon do kapsy a prudce vstal. „Jasně a zřetelně, otče. Užijte si večeři, Sterlingovi.“

Bez dalšího slova rázoval z jídelny.

Studený noční vzduch ho venku zasáhl jako facka. Opřel se o své nablýskané auto a prohrábl si rukou vlasy. Potřeboval vychladnout.

V kapse mu zavibroval telefon.

Když ho vytáhl a podíval se na displej, na moment v něm hrklo. Byla to textová zpráva a byla od Wilderové.

*‚Udělám to.‘*

Dom zíral na zprávu a srdce mu bušilo v hrudi. Na okamžik se nepohnul, ani se nenadechl.

Miluje výzvy, ale zaplést se s Wilderovou je výzva, o kterou neměl žádný zájem.

Kéž by mu bývala řekla ne.