Kapitola 149

POHLED VIVIENNE

Tlumeně osvětlená místnost páchla vlhkým dřevem a slabým dýmem z doutníků. Upravila jsem si kabát a mírně se otřásla, jak dovnitř pronikal chlad z prasklého okna. Muž přede mnou seděl nehybně, tvář skrytou za černou maskou. Jen jeho pronikavé oči, ostré a vypočítavé, prozrazovaly nějaké emoce.

„Killian nám jde po stopě,“ řekl tichým, chraplavým hlasem, ze kterého mi př