„Neměla bys Cristianovo přátelství brát na lehkou váhu, Isadoro,“ zavrčí na mě Finnian Sullivan a přitáhne si mě blíž, i když se zapřu patami a vší vahou se zakloním.

„Finniane Sullivane!“ zasténám mezi zuby, snažím se být potichu a úzkostně se dívám ke dveřím kanceláře za námi, kde stále sedí ten obrovský, děsivý šéf malavity, který si myslí, že jsme šli pro Aperol. „Můžeme to probrat někde jinde