Dorian zahájil svůj trénink s prvním ministrem Alistairem. „Vaše Výsosti, všechny dráhy byste měl dokončit do 30 minut,“ instruoval ho první ministr Alistair.

Dorian se už teď potil. Nacházel se u dráhy pro vzpírání. „Jen za 30 minut?“ zeptal se s funěním.

První ministr Alistair přikývl. Dorian zavrčel a přeměnil se do své lycaonské podoby. Jeho oblečení se roztrhalo. Byl velmi rychlý a odhodlaný. Všechno dokončil během 5 minut. První ministr Alistair zatleskal. „Skvělá práce, Vaše Výsosti.“ pogratuloval Dorianovi s úsměvem na tváři.

Dorian se také usmál a stále zůstával v lycaonské podobě. Pak někdo dorazil. Člověk. Dorianovy oči se rozšířily. ‚Jsem už teď připravený zabíjet?‘ zeptal se sám sebe v duchu.

První ministr Alistair přistoupil k Dorianovi a uchopil ho za ramena. „Vaše Výsosti, už nyní musíte být bezcitný. Abyste uspěl, musíte být schopen zabíjet.“ poradil Dorianovi první ministr Alistair. Dorian odvrátil zrak a zavřel oči. ‚Proč je to tak těžké!‘ pomyslel si.

V mysli se mu objevila tvář jeho otce. Dokonce se mu v záblescích vrátila i Reidova dřívější slova, která mu adresoval. Otevřel oči, jež se zbarvily do ruda. Skočil směrem k člověku a zabil ho jediným seknutím pravé ruky s drápy. Krev vystříkla kolem a byla to okamžitá smrt. První ministr Alistair se zazubil. „Učíte se rychle, Vaše Výsosti.“

Dorian nedokázal uvěřit tomu, co udělal. Prvnímu ministrovi Alistairovi ani neodpověděl. Dorian se vrátil do své lidské podoby a byl nahý. Pomalu zvedl ruce a podíval se na svou zakrvácenou dlaň. Pravá ruka byla plná krve, na levé nebylo nic, protože použil svou pravou ruku.

„Udělal jsem to,“ zamumlal Dorian. Dorian se třásl. Přistoupila k němu královská služebná a podala mu župan. Zlostně na ni pohlédl a pak si župan oblékl. Následně se rozběhl obrovskou rychlostí a opustil cvičiště. Utíkal nesmírně rychle a při opouštění jejich hradu vyskočil neuvěřitelně vysoko. Šel do baru, posadil se o samotě a pil piva,

„Doriane, proč vypadáš tak ztrápeně?“ posmíval se mu někdo. Tento někdo zamířil k Dorianovi a posadil se vedle něj.

„Jednou červené víno, prosím.“ objednal si onen někdo.

Dorian se na něj ani nepodíval. Nemohl přestat pít. Ten někdo na něj upřel zrak. „Právě jsem zabil dva lidi z lidského světa. Měli jsme dohodu, ale oni ji nesplnili,“ začal. Pak mu barman naservíroval jeho červené víno. „Ach, děkuji,“ poděkoval barmanovi.

Dorianovy oči se rozšířily. Pak se na něj podíval. „Proč jsi tady, Vaxi? My přece nejsme ani přátelé a já tě tak strašně nenávidím. Přestaň předstírat, že jsi kamarád!“ pronesl Dorian chladně.

Vax se uchechtl. „Haha. Já vím. Prostě mě tak uspokojuje vidět teď tvůj výraz. Jen jsem o tobě slyšel nějaké drby.“

Dorian popadl Vaxe za čelist a pohlédl mu do tváře. „Vypadni! Nebo tě zabiju!“ řekl a propálil Vaxe pohledem.

Vax sundal Dorianovy ruce ze své čelisti a vstal. „Páni, ty ses změnil. Z líného, hodného lycaonského chlapce ses stal bezcitným lycaonským monstrem.“ odvětil Vax a uculoval se na Doriana.

Odvrátil se od Doriana. „Dobrá, vrátím se do lidského světa a budu dál žít tam. Ačkoli někoho hledám,“ řekl Vax.

Dorian zkřivil ústa a znovu se napil piva. „A žiju si tam velice pohodlný život. Jsem tam superbohatý generální ředitel,“ dodal Vax. Zvedl pravou ruku a zamával. „Sbohem, Doriane.“ Následně opustil bar.

„Ano, máš pravdu, Vaxi. Už nejsem ten starý Dorian,“ zamumlal Dorian.

Dorian vstal a odešel z baru. Rozhodl se jít do parku, kde se nachází portál do lidského světa. Došel ke studni a posadil se tam, zády k ní. „Tohle je ten důvod, proč jsem prokletý.“ Obrátil se a rozhodl se znovu vstoupit do lidského světa. Dorazil tam a ocitl se na jiném místě než minule. Objevil se v jakési rušné oblasti v Madridu ve Španělsku. Procházel se kolem. ‚Zajímalo by mě, kde to dítě teď je. Trpím kvůli ní,‘ pomyslel si Dorian.

Unavil se a posadil se na lavičku. Pozoroval lidi přecházející ulici, uličky a podobně. Zhluboka se nadechl. „Za 15 let musím zabít člověka.“ řekl si sám pro sebe. Pak se rozběhl neuvěřitelnou rychlostí a začal skákat kolem. Zastavil se na samém vrcholku velmi vysoké budovy, přeměnil se do své lycaonské podoby a zavyl za úplňku.

Dorian se vrátil do světa Lycaonie. Navrátil se do své lidské podoby a zamířil zpět do jejich hradu. Uviděl Reida, jak sedí na velké pohovce v jejich obývacím pokoji. Dorian se rozhodl ho nezdravit. Prostě prošel kolem, aniž by se na bratra podíval. „Doriane,“ zavolal na něj Reid.

Dorian se zastavil, aniž by se otočil. „Slyšel jsem, že jsi během tréninku zabil člověka. Nečekal jsem, že to uděláš už teď.“ začal Reid rozhovor. Reid se díval Dorianovi na záda.

Dorian se otočil a podíval se Reidovi do očí. „Ano, Reide. Hádám, že už jsem tedy schopen zabíjet,“ odpověděl mu Dorian a ušklíbl se na něj.

Reid se na něj zašklebil. „Dobrá práce, bratříčku. Jen se ujisti, že nezklameš našeho otce, protože jsi jeho oblíbenec.“ řekl Reid sarkasticky.

Dorian zaskřípal zuby. „Vím, že tě to žere, Reide, ale není moje chyba, že jsem jeho nástupcem. Původně jsem to nechtěl, ale rozhodl jsem se, že na mě náš otec bude hrdý.“ ohradil se Dorian.

Reid vstal a přistoupil k Dorianovi. Posunul se blíž, takže jejich tváře byly velmi blízko sebe. „Nikdy si nemysli, že jsi lepší než já, protože to se nikdy nestane. Měl jsi jen štěstí,“ zašeptal Reid a pak se od Doriana odvrátil. Reid šel přímo vpřed a minul ho.

Dorian se otočil a rozzlobeně Reida propálil pohledem. „Ne! Mýlíš se! Dokážu, že otec udělal správné rozhodnutí, když si mě vybral jako svého nástupce!“ sebevědomě křikl Dorian.

Reid se zastavil a ušklíbl se. „Hodně štěstí, můj malý bratříčku.“ řekl Reid, aniž by se na Doriana podíval.

Dorian hleděl na Reida a cítil o to větší odhodlání stát se nejsilnějším Lycaonianem a nezklamat jejich otce.