Pohled vypravěče:

Elena a její rodina dorazili domů. Elena se posadila na pohovku a stále překypovala energií, protože i vsedě neustále poskakovala. Její otec a matka zamkli hlavní dveře a pozorovali ji. „Naše dcera je opravdu krásná,“ řekl Elenin otec, zatímco dceru sledoval. Elenina matka si položila hlavu na manželovo rameno a usmála se. „Ano, naše dcera je skutečně nádherná.“

Elena se zastavila a podívala se na rodiče. „Mami, tati, moc vám děkuju za dnešek!“ poděkovala jim a přitom v ruce svírala hračku – míček.

Zvedla se a oba je objala. Tatínek ji pohladil po vlasech. „Už bys měla spát. Běž do svého pokoje, můj malý andílku,“ řekl otec s úsměvem. Vhlédla k němu a přikývla. Vyšla po schodech nahoru a pak se zastavila. Podívala se na ně z dálky. „Mám vás oba ráda!“ vykřikla Elena s dlaněmi u úst. Oba rodiče se na ni usmáli. „My tě taky milujeme!“ odpověděla matka stejným křikem.

Elena odešla ze scény a vešla do svého pokoje. Skočila na postel a pozorovala strop nad sebou. „Tohle je ta nejlepší narozeninová oslava na světě. Děkuji, že jsi mi dal druhý život,“ řekla si pro sebe s úsměvem. Cítila se tak šťastná, protože mohla strávit den se svou rodinou. Pak zvedla ruku, v níž držela míček.

V obývacím pokoji seděli její rodiče na pohovce. Elenin táta držel manželku kolem ramen. Matka se k manželovi tiskla. Třásli se. „Myslím, že dneska dorazí,“ zamumlal Elenin otec. Jeho žena polkla. „Musíme naši dceru ochránit. Nevím, co se stane, ale prostě se nám nepodařilo splnit tu dohodu, kterou jsme s ním uzavřeli,“ řekla jeho žena smutným hlasem a přitom se dívala manželovi do očí. Měla velké obavy.

Po několika sekundách onen někdo dorazil. Rozbil jejich velké skleněné okno a vnikl dovnitř. Lykaon. Lykaon ve své pravé podobě.

Elenin táta chránil svou ženu tím, že ji pevně objal. Vlkodlak k nim přistoupil se svýma planoucíma červenýma očima. „Takže, kde je mých 10 milionů dolarů?“ zeptal se, zatímco stál před nimi. Elenina matka vstala z pohovky a před vlkodlakem se poklonila. „Moc se omlouvám. Nepodařilo se nám to. Prosím, odpusťte nám a dejte nám víc času,“ prosila.

„Zlato!“ vykřikl Elenin táta. Cítil se hrozně, když viděl svou ženu, jak prosí toho Lykaona.

Vlkodlakovi se rozšířily oči. „Cože? Co to vykládáš? Ta dohoda byla uzavřena před osmi lety a vy ty peníze stále nemáte?“ zařval vlkodlak a byl nepříčetný vzteky, protože porušili slib.

Elenin táta vstal. „Moc mě to mrzí. V poslední době jsme měli několik krizových situací. Naše firma zkrachovala. Ale já se chystám...“ Elenin otec byl přerušen, protože mu Lykaon vrazil facku.

„Ne!“ zařval na něj. Pak se dovnitř vřítil silný vítr a zničil většinu nábytku a spotřebičů. „Argh! Tohle vám neodpustím! Dohoda je dohoda! Před osmi lety jsem vám pomohl, protože vaše žena měla těžký porod, a vy mě teď takhle zklamete?“ řekl vrčivým hlasem. „Zemřete!“ zaječel vlkodlak a rozhodl se je zabít.

Elenin táta popadl manželku za ruku. „Pojďme. Ochráním tebe i Elenu,“ řekl zadýchaně.

Elenina matka odmítla odejít. „Nechci, aby se Eleně ublížilo. Zůstanu tady a přijmu trest,“ řekla s tváří plnou lítosti. Pak se otočila čelem k Lykaonovi.

Elenin táta držel svou ženu a snažil se ji vytáhnout ven. „Ne! Pojďme! Nenechám tě zemřít!“ vzlykal.

Jeho žena začala plakat a zavřela oči. Byla připravena nechat se Lykaonem zabít.

Mezitím se Elena náhle probudila. Strčila si míček do kapsy a vstala z postele. „Co se to děje?“ řekla. Venku slyšela podivné zvuky. Pomalu přešla ke dveřím. Otočila klikou a vyšla ven.

Pak ale uviděla své rodiče a Lykaona v obývacím pokoji. Oči se jí rozšířily, seběhla dolů a zůstala stát. „Mami! Tati!“ zavolala na ně. Nechápala, co se děje, a měla hrozný strach. Podívala se na Lykaona a probodla ho pohledem. Lykaon se na ni podíval a olízl si rty. „Takže tohle je vaše dítě, co? Vypadá chutně!“ řekl s ušklebkem.

Elenina matka popadla vlkodlaka za pravou nohu. „Prosím, nezabíjej naši dceru!“ prosila a snažila se Lykaona zastavit. Vlkodlak se na ni podíval a odhodil ji stranou. Elenina matka odletěla a narazila zády do zdi. Zhroutila se na podlahu, ale byla stále při vědomí. „Eleno! Uteč!“ vykřikla a dívala se dceři do očí.

Elena byla stále v šoku. ‚Co je to? Vlkodlak? Právě ublížil mojí mamince!‘ pomyslela si Elena. Nemohla se ani pohnout. Nohy se jí třásly. Elenin táta se rozběhl k vlkodlakovi a chytil ho za tělo. Otec se podíval na Elenu. „Uteč! Eleno! Máma s tátou tě ochrání!“ zakřičel otec a prosil Elenu, aby si zachránila život.

Elena koutkem oka zahlédla vázu. Popadla ji a mrštila jí Lykaonovi po hlavě. Zásah byl přesný. „Ne! Ack!“ vlkodlak zařval bolestí a hlava mu začala silně krvácet. Vlkodlak ustoupil. Elenin otec využil šance k útěku. Popadl manželku za ruku. Elenina matka se pomalu zvedla. Elena je sledovala, ale byla napjatá k prasknutí. „Prosím, pospěšte si! Mami, tati!“ Elena se je snažila povzbudit.

Oba její rodiče lapali po dechu a snažili se jít rychle, aby vlkodlakovi unikli do bezpečí. Elenin táta podpíral svou ženu a pomáhal jí v chůzi. Ale pak...

„Neutečete! Všechny vás zabiju!“ zařval vlkodlak a skočil přes Eleniny rodiče. Oběma jim svými obrovskými drápy rozdrásal záda. Eleně se rozšířily oči a srdce se jí sevřelo žalem. „Ne!“ vzlykala Elena, když byla svědkem toho, jak vlkodlak zavraždil její rodiče.

Elenini rodiče se zhroutili na podlahu. Její matka byla stále při vědomí. Pomalu zvedla hlavu a podívala se na dceru. „Uteč, Eleno. Schovej se, dokud nevyjde slunce. Vlkodlaci se přes den neukazují,“ pronesla skomírajícím hlasem.

Elena usedavě plakala. Nemohla uvěřit, že se to všechno stalo v den jejích narozenin. „Mami, prosím, neodcházej!“ zakvílela.

Vlkodlaka to zřejmě obtěžovalo, šlápl Elenině matce na hlavu a rozdrtil ji. Elena to viděla a pocítila nesmírný vztek. Vytáhla z kapsy míček a hodila ho Lykaonovi přímo do tlamy, kterou měl právě dokořán.

Vlkodlak zalapal po dechu a nemohl si ho z tlamy vyndat. Začal se dusit. Elena využila příležitosti a dala se na útěk. Vyběhla z domu a uháněla po ulici. Rozhlédla se a uviděla velkou popelnici. Otevřela ji a naštěstí byla prázdná. Skočila dovnitř a přiklopila za sebou víko. Seděla uvnitř popelnice a v tichosti plakala.