Kapitola 8: Výbuch

Pohled vypravěče:

Adeline podala Eleně ruku. „Já jsem Adeline, taky mě těší,“ představila se Adeline a usmála se na Elenu. Elena jí úsměv oplatila: „Děkuju.“

Gwen měla pocit, že atmosféra je velmi dobrá. Usmívala se, když je pozorovala. „Dobrá, děvčata, prosím, postarejte se o Elenu, já teď na chvíli odejdu,“ řekla Gwen a opustila pokoj. Zavřela dveře a odešla chodbou pryč.

Sloane zvedla obočí a zkřížila ruce na prsou. Probodla Elenu pohledem. „Hele, máme tu jen čtyři postele! Ty budeš spát na podlaze?“ zeptala se sarkasticky. Tessa a Carys se začaly hlasitě smát. Elena si právě uvědomila, že tam není žádná postel navíc. ‚Věděla Gwen, že tu mají jen čtyři postele?‘ pomyslela si Elena.

Adeline popadla Elenu za ruku. „Bude spát se mnou. Moje postel je docela prostorná, tak se tam snad obě vejdeme,“ řekla Adeline a pak se podívala na Elenu. „Že jo?“ pronesla a mrkla na ni. Elena se na ni podívala a usmála se. ‚Adeline je opravdu milá. Jsem ráda, že tu někoho takového mám,‘ pomyslela si Elena.

Sloane zkřivila ústa a pohodila vlasy. „To je jedno!“ vyštěkla a vypadala otráveně. Prošla kolem Eleny a vrazila do ní ramenem. Tessa a Carys ji následovaly a svorně obrátily oči v sloup. Všechny tři opustily pokoj.

Elena se na ně zamračila. ‚Ty holky jsou takové mrchy,‘ pomyslela si.

Adeline položila ruku na Elenino rameno. „Nevšímej si jich, pomůžu ti se zavazadly a upravíme si postel, platí?“ řekla Adeline s úsměvem. Elena k ní cítila velkou náklonnost. Byla opravdu šťastná.

Když všechno připravily, Adeline a Elena se rozhodly jít ven. Adeline provedla Elenu po sirotčinci. Pak ale z reproduktorů na chodbě něco zaslechly. „Děvčata, mám pro vás oznámení. Prosím, dostavte se do auly,“ oznámila Gwen.

Adeline a Elena se na chvíli zastavily. „Ó, co se asi děje?“ divila se Elena. Adeline ji vzala za ruku. „Pravděpodobně bude někdo zase adoptován,“ odpověděla Adeline.

V aule se Elena a Adeline posadily dozadu. Gwen byla na pódiu a držela mikrofon. Probíhala tam prezentace. Za Gweninými zády bylo velké plátno a ona o něčem mluvila.

„Tohle jsou pan a paní Ashfordovi,“ řekla Gwen a ukázala jejich tváře na prezentaci. „Jsou to velmi vlivní lidé a miliardáři,“ pokračovala. Dívky začaly křičet a byly nadšené. „Kontaktovali nás a chtěli by adoptovat dívku. Naše vedení se tedy rozhodlo poslat k nim naši nejlepší chovanku,“ oznámila s rozzářeným úsměvem.

Gwen pokračovala v prezentaci a všichni byli překvapeni. „Je to Adeline. Zatím neviděli její fotky, protože se s ní chtějí setkat osobně. Do našeho sirotčince přijedou zítra.“

Adeline byla v šoku a oči se jí rozšířily. „Páni, to jsem já,“ hlesla. Elena se na ni podívala a usmála se. „Mám z tebe velkou radost, budeš mít novou rodinu.“

Adeline na Elenu přikývla. „Budu tě tu pořád navštěvovat, Eleno,“ řekla jí. Obě dívky byly opravdu šťastné. Adeline byla nadšená a nemohla uvěřit, že vybrali právě ji.

Večer po večeři se vrátily do pokoje. Byla tam i Sloane se svými kamarádkami. Všechny už ležely v postelích. Elena a Adeline spaly vedle sebe.

„No, Adeline musí být šťastná, že ji adoptuje miliardář,“ rýpla si do nich úmyslně Sloane. Ležela na horní posteli palandy, obličejem k Eleně a Adeline. Ty byly na té spodní. Sloane se na ně dívala, ležela na boku a pozorovala je.

„To si piš. Elena musí mít taky radost, protože teď bude mít Adelinu postel pro sebe. Hahaha!“ Tessa se jim také posmívala a zlomyslně se smála. Ta měla horní postel nad tou Sloaniných.

Adeline už spala. Elena byla stále vzhůru a poslouchala jejich posměšky. ‚Proč jsou ty holky takové potvory? To se tak nudí?‘ pomyslela si Elena.

„Ale až Adeline odejde, Elena nebude mít žádné kamarády. Hahaha!“ Sloane se hlasitě smála.

Elena už to nemohla vydržet. Vstala z postele a přistoupila ke Sloane. „Hele, nemůžeš prostě zavřít pusu? Už je noc!“ vykřikla na ni Elena, stojíc vedle Sloaniny postele.

Sloane slezla z postele a postavila se před Elenu. „Hele, jsem starší než ty! Měla bys projevovat trochu úcty!“ zařvala Sloane zpátky a ukázala na Elenu prstem.

„Ty jsi ta, kdo se chová neuctivě, my tady už spíme, ale ty děláš hluk! Ty jedna otravná ošklivko!“ Elena Sloane vynadala, protože byla nepříčetná vzteky.

„Cože? Ošklivka? Jak si to dovoluješ!“ Sloane se cítila uražená. Začala na Elenu útočit a tahat ji za vlasy. Elena ji také popadla za vlasy a začala pořádná rvačka.

Adeline se pak probudila a začala Elenu a Sloane odtrhávat. Objala Elenu. „Hele, Sloane, přestaň Elenu šikanovat! Nahlásím tě slečně Gwen!“ pohrozila Adeline Sloane, aby přestala. Sloane zaťala zuby a z frustrace se prostě vrátila do postele.

„Pojďme zase spát, Eleno,“ řekla Adeline a přitom Eleně upravovala vlasy.

Následujícího dne měli všichni na sobě dresy se svými jmény. Adeline si balila věci. Elena jen seděla na posteli. ‚Adeline mi bude chybět, ale zaslouží si to. Přeju jí to,‘ myslela si Elena.

Adeline přistoupila k Eleně a sundala si dres. „Tady, vyměníme si je.“

Elena se usmála a sundala si ten svůj. Oblékly si dresy té druhé. Chtěly je mít jako památku. Za krátkou dobu se z nich staly nejlepší kamarádky. Objaly se.

Všichni se shromáždili v hale. Chtěli vlivnou rodinu přivítat ve velkém stylu. Gwen to všechno zorganizovala, ale pak něco oznámila. „Dobrá, musím nejdřív odejít. Pojedu jim naproti a za chvíli se vrátíme,“ oznámila vesele. „Jak dlouho budete pryč?“ zeptala se Sloane.

„Jenom tak 30 minut,“ odpověděla. Gwen opustila sirotčinec. Ostatní zůstali v hale. Sloane přistoupila k Eleně. „Eleno, mám na tebe prosbu. Šlo by to?“ zeptala se.

Elena se na ni podívala. „O co jde?“ zeptala se.

„Prosím, pomoz mi najít druhou náušnici. Ztratila se mi. Vypadla mi venku,“ požádala Sloane.

Elena jen přikývla. „Takže mám prostě jít ven a podívat se po ní?“ ujišťovala se Elena.

Sloane přikývla. „Ano, prosím. Mimochodem, moc se omlouvám za ten včerejšek.“

Elena zvedla palec na znamení, že jí pomůže. Elena opustila budovu sirotčince a řekla Adeline, že bude hned zpátky.

Sloane a Tessa se v tichosti smály. ‚Elena je tak hloupá. Žádná náušnice neexistuje. Hahaha, ať si hledá nic, my ji pak nepustíme zpátky. Za chvíli zamkneme dveře,‘ myslela si Sloane.

Elena se opravdu snažila náušnici najít. ‚Nevím, proč té mrše vůbec pomáhám. Ale omluvila se a vypadalo to, že je to pro ni vážně důležité,‘ myslela si Elena, ale pak...

„Páni!“ Elena vydechla a ztuhla. Oči se jí rozšířily. Budova sirotčince vybuchla. Elena už byla v bezpečné vzdálenosti, ale budovu stále viděla. Pomalu se otočila. Nemohla uvěřit tomu, co vidí. Srdce se jí svíralo a začala plakat. Rozběhla se směrem k budově, ale uviděla povědomé stvoření. Oči se jí znovu rozšířily a tělo se jí začalo třást. ‚Ten Lykaon!‘ pomyslela si.