Ryker:

„Alfo,“ řekl můj druhý beta, Shane, a vyhýbal se mému pohledu. Už teď cítil můj hněv a já měl neblahé tušení, že to, co se chystá říct, situaci nijak neulehčí.

„Co se děje, Shane?“

„Máme malý problém.“ Kývl jsem na něj, abych ho propustil, a podíval se na ženu, která stála přede mnou. Má manželka…

Její hnědé vlasy byly úhledně navlněné, ačkoliv podle fotky, kterou mi ukázala matka, jsem věděl, že jsou přirozeně kudrnaté. Vytáhl jsem z kapsy telefon a zavolal služebnou. Už předem jsem určil, které z nich jí budou k službám.

„Alfo.“

„Macy, tohle je má žena. Ty a ostatní dívky se budete starat o její potřeby. Prozatím si myslím, že si bude chtít odpočinout, má za sebou dlouhou cestu,“ řekl jsem a prošel kolem žen ven na verandu, odkud jsem slyšel členy své smečky. Pach cizího vlka vyvolal v mém vlastním vlkovi neklid a z hrudi se mi vydralo zavrčení dřív, než jsem ho stačil ovládnout.

„O co jde?“ zeptal jsem se a vyšel z domu, kde jsem našel muže, kterého Shane a Grant drželi u země. Jejich oči probodávaly nahého muže, který se musel proměnit zpět do lidské podoby; oči měl vytřeštěné strachy, jak se pokoušel vyklouznout z pevného sevření mých bet.

„Je to rogue, toulal se na našem území,“ řekl Grant a dál ho nespouštěl z očí. „Snažili jsme se ho dostat ven bez krveprolití, ale on měl jiné plány.“

Kývl jsem na ně, aby ho pustili, a on se ve vteřině, kdy sevření povolilo, proměnil a chtěl se na mě vrhnout. Pozvedl jsem obočí a proměnil se také. Stál jsem před ním, můj černý vlk vysoko převyšoval jeho šedého. Vykřiknutí hrůzou mě na okamžik rozptýlilo, čehož vlk využil a pokusil se mě chytit pod krkem. K mému překvapení však ztuhl uprostřed pohybu ve vzduchu.

Zdálo se, že se na celém předním dvoře zvedl vítr, což mého vlka přimělo otočit se k ženě, s níž jsem se oženil. Její oči byly upřené na toho toulavého vlka, než ho položila k zemi. Vlk zakňučel a pokusil se v děsu utéct, ale já jsem se k němu rozběhl a popadl ho za krk dřív, než se mu to podařilo. Jeho tělo ho donutilo proměnit se zpět v člověka těsně předtím, než naposledy vydechl. Slyšel jsem Macy, jak se snaží odtáhnout Adrianu dovnitř.

O pár sekund později z něj vyprchal život a já se otočil. Uviděl jsem Macy a Shanea, jak Adrianu drží. Její oči byly přikované k mrtvému muži, který ležel vedle mě. „Ty…“

Proměnil jsem se zpět v člověka, úplně nahý, a povytáhl na ni obočí. „Já?“

„Tys toho muže zabil!“

„Byl na mém území. Buď on, nebo já.“

„Ty nejsi člověk.“

„Zdá se, že ty taky ne,“ řekl jsem a povytáhl na ni obočí. Když jí to došlo, oči se jí rozšířily, než zavrtěla hlavou. „Co jsi zač?“

„To bych se měl ptát já.“

„Myslím, že nejsi v pozici, kdy by ses mohla vyptávat, zlato,“ řekl jsem a mrkl na ni.

„Ty jsi zatracenej vlkodlak. Přivedl jsi mě sem jako svou ženu s tím, že SI myslíš, že jsi člověk!“ vyjela na mě. Pozvedl jsem obočí, přešel k ní, popadl ji pod krkem a přitiskl ke zdi vedle dveří za ní. Oči se jí při mém pevném sevření rozšířily, než mě jakási síla odhodila pryč, až jsem zády dopadl na trávu.

Proměnil jsem se rychleji, než stačila zaregistrovat, a chystal se zaútočit, ale ona pod mými tlapami nechat rozpukat zem a vyvolala malé zemětřesení.

„CO SE TO TADY DĚJE?“ zahřměl dvorem matčin hlas. Oči se jí při pohledu na tu spoušť rozšířily, než se postavila před Adrianu a zvedla ruku, aby ji zastavila v čemkoli, co to právě dělala.

„Rykere, proměň se,“ řekl otec a podíval se mi do očí. Zavrčel jsem na něj, ale on zavrčel zpátky, čímž mi dal jasně najevo, že nežertuje. Sice byl stále naživu a po boku své Luny, mé matky, ale pozice Alfy se vzdal ve vteřině, kdy mi bylo osmnáct.

Proměnil jsem se zpět v člověka a stál před ním nahý, nad čímž jen protočil oči a hodil mi šortky. Kde je vzal a proč, mi bylo záhadou, ale v tuhle chvíli mi to bylo jedno.

„Přivedla jsi mě, abych se provdala za monstrum?“ zeptala se Adriana matky, která si promnula kořen nosu.

„O tobě bych mohl říct to samé, i když to, že jsem nezachytil tvůj pach, dělá celou tuhle věc mnohem podezřelejší, čarodějnice…“

„Nejsem čarodějnice,“ vyštěkla.

„Tak co tedy?“ zeptal jsem se sarkasticky. Ta žena byla dost hloupá na to, aby si myslela, že jí na ty triky skočím. Není divu, že souhlasila se sňatkem na smlouvu.

„Zjisti si něco o stvořeních kolem sebe, ty podvraťáku,“ odsekla. Zavrčel jsem a vycenil tesáky.

„DOST! VY OBA!“ vykřikla na nás matka.

„Tvoji rodiče také nebyli úplně upřímní, Adriano,“ řekl otec a podíval se na Adrianu, která odvrátila zrak. „Co jsi zač?“

„Manipulátorka živlů,“ řekla a podívala se na otce. Ten na ni povytáhl obočí a zavrtěl hlavou, jako by jí nevěřil.

„Manipulátorka živlů má své znamení…“ Adriana si zvedla vlasy a rozepnula zip na zádech šatů, čímž odhalila své znamení, nebo spíše znamení. Ta žena měla na kůži vypálené symboly všech čtyř živlů.

„Stačí to jako důkaz?“ řekla klidně. Zip jejích šatů vyjel sám nahoru a šaty zapnul, než si rozpustila vlasy a podívala se na nás. „Proč jsi si mě vybral za ženu, vlku?“

„Alfo,“ opravil jsem ji a probodl ji pohledem.

„Jsi JEJICH Alfa, ne můj,“ řekla a zkřížila si ruce na prsou. „Neměl bys mít svou družku, nebo Lunu…“

Při jejích slovech se mi sevřela hruď a zakňučení mého vlka mi napovědělo, že bych odsud měl vypadnout. Vymanil jsem se z matčina sevření a prošel kolem ní do domu. Na vteřinu jsem se podíval na portrét své družky, než jsem vyběhl po schodech do svého pokoje. Měla právo se ptát. Měl jsem být se svou Lunou, ale k tomu by musela být naživu.

Otevřel jsem dveře na terasu a vyšel ven na čerstvý vzduch, když vtom jsem uslyšel, jak se otevírají dveře do ložnice. Místnost naplnila matčina vůně a o pár vteřin později mě zezadu objala a políbila mě mezi lopatky. „Říkala jsem ti, že je to špatný nápad…“

„Té ženě jsi nedala ani šanci,“ řekl jsem tiše. Otočil jsem se k ní tváří v tvář, naše pohledy se střetly a bolelo mě vidět, jak je vůči mně bezmocná. Vzal jsem její tváře do dlaní, políbil ji na čelo a pak se jí podíval do očí. Všichni věděli, že jsem se po ztrátě své družky nikdy nehodlal znovu oženit, a už vůbec ne takhle brzo.

A navíc, to poslední, co jsem potřeboval, byla další žena, která by se mi chtěla dostat do postele jen kvůli titulu. Zvlášť ne pod tím pitomým titulem ‚manželky‘.

„Řekl jsem to jednou, mami, a řeknu to znovu. Já a ta žena spolu nebudeme mít NIKDY nic společného,“ řekl jsem, načež se její stříbrné oči rozšířily. „Čím dříve si to všichni uvědomí, tím lépe.“