Ryker:

„Co to k čertu mělo znamenat?“ zeptal se otec ve vteřině, kdy všichni odešli od stolu.

Jen jsem jako odpověď povytáhl obočí, vstal a vyšel z místnosti směrem ke své ložnici, která byla shodou okolností hned vedle pokoje mé ženy. Matčin příkaz, ne můj.

„Rykere Vancei…“

„Jsem Alfa této smečky, a dokud se ta žena nenaučí mě respektovat…“

„Vždyť sotva dorazila,“ vyštěkla matka a já se na ni usmál.

„Tak se aspoň naučí nepřekračovat meze,“ řekl jsem klidně. „Odvážila se překročit meze vůči mně, mé družce…“

„Tvá družka je mrtvá, Rykere, už si to konečně uvědom…“

Zavrčel jsem a přerušil matku dřív, než stačila doříct, co měla na jazyku. Otec si všiml, jak citlivé téma to je, a odtáhl ji za sebe. „Vy dva jste jediní starší, kteří mají dovoleno v tomto sídle bydlet. Víte, že ostatní mají své vlastní vily v areálu. Nicméně, pokud mi budete dál zasahovat do mých rozhodnutí a života…“

„To je hrozba?“ zeptal se otec.

„Ber to jako varování. Smečka může mít jen jednoho Alfu a ty sám ses rozhodl na svou funkci rezignovat,“ řekl jsem a probodl otce pohledem, než jsem vešel do svého pokoje a sedl si na postel. Při vzpomínce na události celého dne mě pálilo v hrudi.

Moje svatba.

Žena, navíc cizí žena, která mi vstoupila do života.

Ta bolest, kterou jsem cítil i přesto, že má družka byla mrtvá – pocit, jako bych podváděl naši lásku. Zabili ji přímo před mýma očima před rokem. Byla těhotná, čekala mé dítě, když na smečku zaútočili. Ona i moje nenarozená dcera té noci našly svůj osud.

Projel jsem si rukou vlasy, zatímco můj vlk, Krieger, bolestí zakňučel. Od její smrti mlčel, jen občas mě varoval před něčím, co by mě mohlo zabít, ale nebyl jsem tak hloupý, abych nevěděl, že on chce také zemřít.

Donutil jsem se lehnout si. Věděl jsem, že se musím vyspat, abych byl zítra schopen cokoli udělat. Práce se kvůli všemu tomu dění nahromadila; věci, které jsem měl vyřídit dnes večer, byly po sérii hádek odloženy na zítřejší ráno.

Někdo zaklepal na dveře. Povzdechl jsem si, vstal a otevřel. Ušklíbl jsem se, když jsem uviděl Sloane, která si mě prohlížela dychtivým pohledem. „Slyšela jsem, že jsi naštvaný, a tak mě napadlo, že by se ti možná, ale jen možná, hodila pomocná ruka, ústa, nebo třeba něco trochu hlubšího?“

Objal jsem ji a vtáhl dovnitř dřív, než stihla říct další slovo, a přitiskl ji ke zdi. Když si všimla chtíče v mých očích, kousla se do spodního rtu. Na okamžik se naše dechy smísily.

„Přišla jsi v pravou chvíli.“

„Copak já nechodím vždycky?“

*******************

Probudil jsem se a Sloane mi prstem přejížděla po vypracovaném břiše. Ležela nahá vedle mě a nespouštěla oči z mé hrudi. Včera jsme šli spát pozdě, po čtvrtém orgasmu odpadla. Překvapilo mě, že je vzhůru dřív než já, ale na druhou stranu usnula o dost dřív.

„Dobré ráno,“ řekla s úsměvem.

„Dobré ráno, zlato,“ odpověděl jsem tiše. Přivinul jsem si ji blíž, vzal její tvář do dlaní a políbil ji. „Děkuju za včerejšek.“

„Jsem tu vždycky, když mě potřebuješ,“ usmála se a já jí přejel prstem po čelisti. Nebyl jsem tak hloupý, abych skočil na ty její sladké řeči, ale nehodlal jsem odmítnout někoho, o kom jsem věděl, že mě chce potěšit, zvlášť když ji její vlastní druh odmítl. To byl hlavní důvod, proč jsem si na ni dovolil sáhnout, jinak by mě ani nenapadlo se jí dotknout.

„Já vím,“ zněla má strohá odpověď, než jsem se od ní odpoutal a vstal z postele. Zakryl jsem si spodní polovinu těla dekou, za což jsem si od Sloane vysloužil povytažené obočí.

„Uvědomuješ si, že jsi byl včera v noci hluboko ve mně, že jo?“ zeptala se Sloane.

„To si uvědomuju, ale kdybych se tu před tebou procházel nahý, hned bych se na tebe zase vrhl, a vzhledem k tomu, jak jsi včera odpadla…“ Věnoval jsem jí pobavený pohled, než jsem odešel do koupelny se osvěžit. O chvíli později jsem slyšel cvaknutí zámku, jak Sloane odešla z pokoje.

Byla to mezi námi tichá dohoda, alespoň z mé strany – nechtěl jsem žádné citové pouto. I když jsem věděl, proč se v mé blízkosti drží – hlavním důvodem byla moc, tím druhým pomsta. Chtěla svému druhovi dokázat, že si najde někoho lepšího, než je on. Ve skutečnosti jsem ani já nebyl tak hloupý, abych se chtěl do takových sporů zapplétat. Ta žena si o odmítnutí koledovala sama, ale nepochopila by to, i kdyby se jí to někdo snažil vysvětlit, a já osobně jsem na tom neměl zájem. Svůj úkol splnila, uspokojila mě, a na oplátku byla uspokojena i ona.

Rychle jsem se osprchoval a připravil do práce. Pohledem jsem zavadil o Adrianin pokoj; byl stále zavřený. Slyšel jsem uvnitř její tlukot srdce a cítil její vůni. To znamenalo, že buď ještě spí, nebo se jí jen nechce z pokoje. Na obou možnostech mi záleželo stejně málo jako na ní samotné.

Sešel jsem dolů a našel matku s otcem v obývacím pokoji; ani jeden z nich nebyl v jídelně na snídani. „Nečekejte na mě, jdu do práce.“

„Musíme si promluvit, Rykere,“ řekla matka a zastavila mě tak v pohybu.

„Co jsem provedl tentokrát?“ zeptal jsem se sarkasticky.

„Neprovedl jsi nic neobvyklého, ale s tvým otcem jsme usoudili, že bude nejlepší, když se přestěhujeme do jedné z vil. Jako náš Alfa jsi ten, koho musíme podle tradice požádat o svolení…“

„Svolení uděleno. Vyberte si, kterou chcete, a já se postarám, aby byla v krátké době připravena,“ přerušil jsem matku dřív, než stačila domluvit.

„Kdy ses stal tak bezcitným, Rykere?“ zeptal se mě otec a zmateně se zamračil.

„Ve vteřině, kdy jste se vy všichni, bez výjimky, rozhodli, že bude správné ignorovat mou lásku k mé družce, ať už mrtvé nebo živé. Donutili jste mě vzít si ženu, kterou neznám, ženu, která je člověk, nebo v jejím případě manipulátorka živlů. Vtipné je, že vy oba se vidíte jako ti spravedliví a mě jako to zatracené monstrum,“ řekl jsem a oba je probodl pohledem. „Už nejsem dítě a mám práci, takže si laskavě najděte někoho jiného, na kom budete vybíjet svou energii.“

„Překračuješ meze.“

„Neřekl jsem nic než pravdu. Pokud je to považováno za překračování mezí, pak se omlouvám.“ S těmi slovy jsem se otočil ke dveřím a vyrazil z domu dřív, než stačili odpovědět.

Můj řidič, který na mě čekal u dveří, přikývl a otevřel mi dveře auta. Počkal, až nastoupím, a pak je zavřel. Jakmile se připoutal, jeho oči se v ranním zrcátku střetly s mými.

„Do práce. A pak budu potřebovat, abys zařídil pár věcí pro matku a otce.“