Ryker:

„A kam si myslíš, že jdeš, panenko?“ zeptal jsem se Adriany a zezadu ji objal, čímž jsem ji vyrušil z příprav. Právě si zapínala bílou košili a v zrcadle kontrolovala, jestli si ji má vzít. Dělala to takhle skoro každé ráno a mně připadalo zábavné, že je schopná se třikrát převléknout, než se nakonec vrátí k té první košili, kterou si vybrala.

Adriana se zasmála a zaklonila se k mému doteku