„Nevypadáte, že byste byl rád, Alfa králi,“ namítl Soren.

Varkor Davorian Valerius mu věnoval další pohled. „Nemusím vypadat, že jsem rád, že jsem tady, Sorene.“

„Samozřejmě, Alfa králi.“

„Můžeš jít.“

Mírně sklonil hlavu a otočil se ke dveřím.

„A Sorene?“

„Ano?“ Otočil se zpět.

Varkor konečně odložil podepsané dokumenty a upřeně se na něj podíval. „Jsi puma a zdá se, že začínáš být podrážděný. Jako muž, který je pumu i vlkodlakem v jednom, ti můžu říct, že mezi těmito dvěma druhy není velký rozdíl. Oba druhy potřebují občas upustit páru, jinak to zvíře uvnitř nenajde klid.“ Místo zamračení, které mu dříve hyzdilo tvář, se objevil překvapivě mírný výraz. „Víš, jak nebezpečné to může být.“

Jeho Alfa měl pravdu a on to věděl. „Při západu slunce se půjdu proběhnout.“

„Běhání tě toho napětí zbaví jen částečně. Potřebuješ sex,“ prohlásil na rovinu. „Kdyby běhání tak skvěle fungovalo, nebyli by vlci obtěžkáni úplňkem, který nás nutí se pářit se samicemi. Už to u tebe trvá příliš dlouho a já cítím neklid tvé pumy. Víš, co to znamená. Já se dokážu ovládat, ale ty s tím musíš něco udělat, než to začnou cítit i mladí samci, ztratí kontrolu a začnou se vnucovat samicím.“

„Samozřejmě, Alfa králi. Okamžitě se o to postarám.“

Varkor jednou souhlasně přikývl. Soren znovu sklonil hlavu a vyšel z jednacího sálu.

.

OKLAHOMA CITY, OKLAHOMA

Kalia s hrůzou hleděla na dvě bílé a tři hnědé pilulky v dlani. Nesnášela braní léků. Kdyby tak její srdce mohlo bez nich perfektně bít samo.

Zhluboka polkla, aby svlažila náhle vyschlé hrdlo, zavřela oči a pilulky spolkla. Bez otálení je zapila vodou.

„Lio!? Večeře je hotová!“ ozval se z obývacího pokoje Viviennin hlas.

„Už jdu!“ odpověděla hlasitě a rychle, aby zabránila sestře vejít k ní do ložnice a uvidět ji s lahvičkou léků.

Když už byla řeč o lécích, lahvičky byly skoro prázdné. Potřebovala si nechat předepsat další, ale stálo to majlant. Po zaplacení všech výdajů jí takové peníze nezbyly.

„Sakra. O tebe se budu starat jindy,“ řekla lahvičce s léky, než otevřela noční stolek a uložila ji zpět na místo.

V obývacím pokoji zamířila rovnou k jídelnímu stolu, kde už rodina seděla a čekala na ni, a obsadila poslední volnou židli.

Jako obvykle všichni sklonili hlavy, zatímco se matka modlila. Evelyn, její máma, byla hluboce věřící žena, která dělala vše pro to, aby je vychovala v křesťanské víře. Po modlitbě začali všichni jíst.

„Tak co nákupy, jak dopadly?“ zeptala se Vivienne a marně se snažila rozkrájet tuhé hovězí na menší kousky.

„Dopadlo to dobře. Kassia mi pomohla. Mám všechno, co budu potřebovat,“ odpověděla Kalia s pusou plnou bramborového nákypu.

„Jsem tak ráda, že sis vzala v práci volno a přijela k nám,“ řekla Evelyn. „Nevídáme tě moc často. Poslední tři týdny mě udělaly opravdu šťastnou. Teď jsem jen smutná, že už se zase vracíš do práce.“

„Ne, mami, do práce se nevracím. Odjíždím z Oklahomy. Jedu do New Yorku.“

Rodiče současně vyvalili oči. Podívali se na sebe a pak upřeli pozornost na ni. „New York? Proč?“ zeptala se matka.

„V Oklahomě jsem byla celý život. Chci vidět nová místa, dýchat jiný vzduch, poznat nové lidi, objevovat nové věci a trochu se pobavit…“ Pokrčila rameny. „Je to něco jako dovolená, na týden nebo dva.“

„Páni, to mě překvapuje. Vždycky jsi mluvila o tom, jak nesnášíš cestování a dlouhé trasy. Nikdy by nás nenapadlo, že opustíš Oklahomu,“ poznamenal otec a žvýkal salát.

„Mě by taky nikdy nenapadlo, že brzy umřu,“ zamumlala si pod vousy.

„Co jsi říkala?“

„Nic.“ Rychle otce uklidnila. „Chtěla jsem říct, že si myslím, že je čas zkusit nové věci.“

„Rozhodně tě v tom podporujeme. Kdo ví, možná tam potkáš nějakého mladého muže,“ na Evelynině mírně vrásčité, ale velmi krásné tváři se objevil zasněný úsměv, „vdáš se a budeš mít sladké, krásné děti.“

Vivienne si odfrkla. „To určitě. Každopádně s mamkou souhlasím. Aspoň jednou nebudeš dřít jako kůň pro toho svého šéfa-pitomce. Kdo ví, třeba sbalíš nějakého fešáka.“

„No, to rozhodně není první věc, na kterou myslím, to mi věřte. Ale jestli se to stane, taky dobře,“ zalhala Kalia a spolkla náhlý knedlík v krku. „Každopádně to jídlo je výborné, mami. Chyběla mi tvoje domácí kuchyně.“

Usmála se vřele na matku, která jí úsměv oplatila. „Jsem moc ráda, že jsi tady, Lio. Kdy ti to letí?“

„Za tři dny.“

Vzduchem se ozval cinkot upuštěné lžíce. Evelyn se natáhla přes stůl, vzala dceru za ruku a jemně ji stiskla. „V příštích třech dnech navařím víc tvých oblíbených jídel.“

Já umírám. Do očí se jí tlačily slzy, ale usilovně mrkala, aby je zahnala. „Už takhle ze mě uděláš kuličku, mami,“ dobírala si ji.

„Trocha váhy navíc neuškodí. Pořád budeš krásná.“

Kalia stiskla matce ruku. „Miluju tě, mami.“

„Já tě taky miluju, holčičko moje.“ Evelyn se na ni láskyplně usmála.

••••••

O několik hodin později se Soren ocitl v domě Vedy, členky smečky a kamarádky. Jakmile vycítila jeho neklid, z celého srdce mu nabídla sex, což byla v jejich smečkách běžná praxe. Měňavci si jako semknutá rodina vždycky pomáhali, zvlášť když šlo o jejich potřeby jakožto bytostí měnících podobu.

Sexuální kontakt je v případě potřeby poskytován svobodně, vřele a s upřímnou láskou ke členu smečky, a muži si za to svých žen váží.

Po jejich intimním setkání Soren vyjádřil svou vděčnost a úctu tím, že Vedě políbil čelo, než vstal z postele a oblékl se. Veda ho následovala a s vřelým úsměvem ho pozvala na večeři. Přijal její nabídku a společně přešli do kuchyně, kde se posadili a on sledoval, jak připravuje omelety. Sorenova puma byla nyní klidná a on se cítil uvolněnější, než se cítil za dlouhou dobu.

Protože věděl, že Veda je dobrá přítelkyně, svěřil se jí se svým setkáním s potenciální družkou a s tím, co o tom řekl Alfa král.

„On je rád, že umírá?“ Veda sebou trhla. „To je drsné, i na Alfa krále.“

„Možná se to zdá drsné, ale víš, proč má k ‚normálním‘ lidem výhrady. Jeho dřívější zkušenosti s nimi nebyly pozitivní,“ vysvětloval Soren.

Veda chápavě přikývla. „Dřív jsem to cítila stejně, ale teď už ne. Ne všichni jsou jako… ‚oni‘. Ostatně Kyla a Nora se staly mými dobrými přítelkyněmi a moc mi na nich záleží.“

Soren se při zmínce o dvou lidských družkách jejich spolubojovníků usmál. „Ano, ty jsou jako andělé. Varkor je má taky rád.“

„Jsou to rodina,“ přizvukovala Veda. „Alfa, kterému říkáme Bůh, si získal lásku a úctu všech, protože naše blaho staví nad své vlastní. Když se samec měňavce spáří s lidskou ženou, odloží nepřátelství a přijme ji jako součást smečky – jako rodinu.“

Veda měla pravdu. „No, udělal jsem chybu, když jsem se ho ptal, co by se stalo, kdyby ta umírající nespárovaná lidská žena byla jeho družkou, vzhledem k tomu, čím si v rukou lidí prošel. Nepřemýšlel jsem jasně,“ přiznal Soren.

„Tvoje puma byla neklidná a on to chápe,“ uklidňovala ho Veda. „Alfa král v sobě má neuvěřitelnou sílu. My s našimi druhými polovičkami bojujeme každý den a často ztrácíme kontrolu. On má v sobě dvě mocné rasy a málokdy ztratí kontrolu nad čímkoli.“ Otřásla se. „Někdy si říkám, jak to sakra dělá.“

„Nikdo neví, Vedo. A když k tomu připočteš, co musel od lidí vytrpět, když byl mladší…“ Soren odmlčel a zavrtěl hlavou. „Jiní vlci zešíleli a stali se z nich vyvrženci.“

„Děsí mě, když pomyslím na všechno, čím si prošel, i když vím, že by mi nikdy neublížil,“ přiznala Veda a na rtech se jí objevil úsměv, zatímco dál míchala pánví. „Představ si, kdyby jeho družka byla člověk? Jsem si jistá, že nebesa by mu tak krutý vtip neprovedla. To si vůbec nezaslouží. Sakra, ani ta lidská žena by si to nezasloužila.“

Soren si odfrkl. „To není možné. I kdybychom pominuli jeho legendární nenávist k tomu druhu, žádná lidská žena by se mu nevyrovnala. Ani v bitvě, a už vůbec ne v jeho sexuálním apetitu. Zemřela by dřív než družka vyvržence.“

„Když už mluvíme o smrti, měl bys o té umírající nespárované lidské ženě, kterou jsi potkal, informovat ostatní alfy, aby mohli posoudit svou kompatibilitu s ní,“ řekla Veda hlasem plným smutku a lítosti. „Opravdu doufám, že její kompatibilita s jejím druhem přesahuje průměrnou úroveň. Jedině tak by ji její Alfa mohl udržet při životě svou vlastní životní silou.“

„To je vzácnost, Vedo. Jen dva páry ze stovek překonaly průměrnou úroveň kompatibility. Ale v jejím případě je to zásadní,“ odpověděl Soren. „Všichni máme štěstí, když dosáhneme aspoň nízké úrovně kompatibility, pokud vůbec nějaké.“

„Pravda, ale pro ni je to nesmírně důležité,“ povzdechla si Veda a vypnula plyn. „Ubohá žena… Je mi líto jejího Alfy, ať už je to kdokoli.“

Soren pokrčil rameny. „To nemůžeme ovlivnit. Nejdůležitější je, aby ji její druh našel a rychle si ji přivlastnil. Už jen samotná intimita s jejím alfou pro ni může udělat víc než jakékoli léky, které jí ti lidé teď dávají.“