Zel

Dívám se na obrazovku počítače, potahuji z doutníku a předstírá, že poslouchám, co Lucchese říká. Obraz Sterlingové vycházející z koupelny jen v ručníku, který jí zakrývá tělo, zcela poutá mou pozornost. Dva dny neopustila svůj pokoj, kromě kontrol zraněných, ale já jsem ji nespustil z očí ani na vteřinu – jako ten posraný obsesivní stalker, kterým jsem. Naše ložnice jsou jediná místa v domě bez kamer; zbytek je monitorován do posledního detailu a ona si toho naštěstí ještě nevšimla. Jsem si jistý, že kdyby si jich všimla, rozmlátila by je na kusy.

Zastavím se s doutníkem v půli cesty k ústům, když na obrazovce vidím, jak uvolňuje sevření ručníku zakrývajícího její prsa. Sakra, chci vtrhnout do toho pokoje a vzít si ji hned teď. To mě přivádí k šílenství.

„Zeli!“ Zatřesu hlavou a donutím se podívat na svého zástupce. Lucchese není v kanceláři se mnou sám. Enzo Galante a Lazzaro Ricci stojí vedle něj a Lucia Solanová se jako vždy pohodlně usadila na pohovce. „Slyšel jsi vůbec něco z toho, co jsem právě řekl?“

Odkašlu si a přikývnu, než vypnu obrazovku a znovu potáhnu z doutníku.

„Zboží, které jsme ukradli Valerianovi, je v bezpečí a připravené k distribuci. Nemyslím si, že je něco důležitějšího než tohle, nebo se pletu?“

„Jsou nepříčetní,“ řekne a ukazováčkem si posune brýle na nose. „Alessandro Valeriano se snaží vystopovat některé z našich mužů. Máme v patách i policii. Smrt těch strážníků nám nepomáhá zůstat mimo radar.“

Můj pohled se přesune k Enzu Galantemu a Lazzaru Riccimu. Ti jsou za tenhle nepořádek zodpovědní.

„Byli to buď oni, nebo my, Zeli,“ ospravedlňuje se Lazzaro Ricci. „Nenechali by nás vzít Benita a toho medika bez boje.“

Enzo Galante přikývne, aby potvrdil slova svého parťáka, a udělá krok vpřed. Kdyby Lazzaro Ricci jednal sám, těžko bych věřil, že ty strážníky nezabil v jednom ze svých záchvatů nebo jen pro ten pocit.

„Když už mluvíme o tom medikovi... Sterlingová?“ Přikývnu. Nechci, aby ji oslovovali křestním jménem. Moje. Jak příhodné. V duchu se zasměji a dál poslouchám Enza Galanteho. „Co s ní uděláme, až se Benito zotaví? Vím, že jsi dal slovo, že ji nezabijeme, ale jestli nám dovolíš si s ní chvíli užít...“ Způsob, jakým se ušklíbne a neslušně zavrtí boky, mi okamžitě napoví, co tím myslí. „Ta ženská je hostina. Hodláš se o ni podělit s námi ostatními?“

Pomalu vstanu, navenek klidný, i když uvnitř vřu vzteky. Pokud si Enzo Galante – nebo kdokoli v této místnosti – myslí, že na ni může vztáhnout ruku, bude se muset nejdřív vypořádat se mnou. Lucchese vykročí vpřed, vycítí mou změnu nálady a začne něco říkat, ale já ho umlčím gestem.

„Navrhuješ, abychom udělali nějaký seznam nebo frontu na její znásilnění?“ zeptám se a upřeně se mu podívám do očí.

„Znásilnění je silné slovo, bratře. Jen jí dáme něco na uklidnění a pak...“

„Enzo Galante, měl bys sakra držet hubu,“ zasyčí Lazzaro Ricci a vrazí svému příteli loket do žaludku.

Obejdu stůl pod dohledem všech přítomných a dojdu k Enzu Galantemu.

„Tohle bude zábava,“ prozpěvuje si Lucia Solanová z pohovky.

Zastavím se před ním a popadnu ho za krk, přitáhnu si jeho hlavu k sobě.

„Nejsme zvířata,“ zavrčím mu do tváře. „Jestli cítíš potřebu zneužívat ženu, můžeš to udělat – ale mimo můj dům. A neobtěžuj se vracet.“

Odtlačím ho od sebe a jeho postoj se okamžitě změní.

„Zeli, bratře, tak jsem to nemyslel—“

„Zmiz mi z očí,“ nařídím a odvrátím se, abych se na něj už nemusel dívat.

„Zeli...“

„Odcházíme,“ řekne Lazzaro Ricci a táhne ho z kanceláře, než se za nimi zavřou dveře.

Několik sekund nikdo nemluví. Vrátím se na své místo a snažím se uklidnit. Neschvaluji znásilnění ani zneužívání žen. Kdybych to dělal, stal bych se vším, čím opovrhuji. Máme být jiní než Valerianovi muži. Nemám problém s obchodem s drogami, zbraněmi a dokonce i lidmi – pašování nelegálních imigrantů přes mexickou hranici je prostě součástí byznysu. Ale obchod s lidmi... Ne, to není pro mě. A pokud je kdokoli z mých mužů ochoten tuto hranici překročit, nepatří sem.

„On tomu nerozumí,“ řekne Lucchese, který sedí naproti mně. „Zeli, podívej se na mě.“ Neochotně se s ním střetnu pohledem. „Neprošel si tím, čím my. Proto tak mluví.“

„To není omluva,“ odseknu a znovu zapnu obrazovku. Sterlingová už je oblečená. Leží na zádech na posteli. Vypadá znuděně.

„Ale co se týče Sterlingové, všichni máme stejnou otázku. Benitovi je mnohem lépe a ostatní tři se už téměř úplně zotavili. Co se s ní stane? Nemůžeme ji nechat zavřenou v tom pokoji navždy.“

Promnu si bradu a prokřupnu si krk, abych ho uvolnil.

„Dnes večer s námi bude večeřet.“

„Co jsi to právě řekl?“

„Slyšel jsi mě. Chci ji v jídelně. Uvidíme, jak se bude chovat.“

„To si děláš srandu, ne?“ Lucia Solanová vyskočí a s mračením k nám přistoupí. „Co je to s tebou a tou ženskou, Zeli? Snažíš se ji proměnit v jednu z nás, nebo se na ni jen snažíš udělat dojem, aby ses jí dostal do kalhot?“

Povzdechnu si a – příhodně – se Lucchese rozhodne opustit kancelář a nechat nás o samotě. Lucia Solanová špatně nese, že jsem s ní nechtěl spát od té doby, co Sterlingová dorazila. Mohl bych to svádět na její labilní mysl, ale ve skutečnosti je to jen Lucia Solanová. Moje mysl je příliš zaměstnána novou hračkou, než abych věnoval pozornost té staré.

„Existuje nějaký důvod, proč bych ti měl vysvětlovat svá rozhodnutí? Protože pokud ano, rád si ho poslechnu.“

„Ale no tak, Zeli! Jo, ta holka je sexy, ale—–“ Zvednu ruku, abych ji umlčel.

„Není to tvoje věc. Starej se o to, abys dělala svou práci pořádně, a zbytek nech na mně, jasný?“

„Teď mě urážíš,“ zasyčí a založí si ruce. „Kdy jsem kdy něco zvorala?“

„Jsi si naprosto jistá, že všechny záběry příjezdu sanitky na pozemek byly vymazány? Policie by nás podle toho mohla vystopovat.“

„Každý jeden záznam. Ještě něco?“

„Ano, chci, abys byla ve střehu pro případ, že budeme muset zachytit další zásilku od Valeriana.“

„Plánuješ mu dál krást zboží? Nebude nadšený.“

Pokrčím rameny a ušklíbnu se. Přesně to chci. Chci, aby po mně šli a dělali chyby. To je jediný způsob, jak se dostat dost blízko k Lorenzu Valerianovi, abych mu mohl prohnat kulku čelem. Potom si vezmu jeho muže – alespoň ty, kteří se rozhodnou mě následovat – a využiju jeho infrastrukturu k rozšíření byznysu.