"Nevím, ale poslal je alfa," oznámí Mina.

"Alfa?" Proč by pro mě posílal lidi? Nestačilo, že mě jeho syn odmítl? Chce mi snad sypat sůl do rány?

"Dolů nejdu," řeknu jí rychle.

Žádný trest nemůže být horší než bolest, kterou už teď prožívám.

"Jsi si jistá?" zeptá se a její mladé oči mě prosí, abych změnila názor.

"Jo," odpovím.

Mina na mě naposledy pohlédne a vyjde z pokoje, přičemž nezapomene za sebou zavřít dveře.

Těžce si povzdechnu a sednu si na postel. Doufám, že odejdou. Nechci vědět, co chtějí. Chci být jen sama a překonat tu bolest. Už trochu polevila.

O pár minut později se dveře otevřou a vejde paní Silasová s unaveným výrazem. Zhluboka si povzdechne a prohrábne si vlasy.

"Cas, zlato, mrzí mě, že tě o to prosím, ale potřebuju, abys šla se mnou dolů. Alfa a Luna poslali posla, aby tě přivedl. Chtějí s tebou mluvit," řekne a posadí se vedle mě.

Otočím se k ní a našpulím rty.

"No, já s nimi mluvit nechci." Vím, že zním dětinsky. Alfa si žádá mou přítomnost a já tu nabídku odmítám.

Paní Silasová mě jemně pohladí po hlavě.

"Cas, prosím. Mluvíme tu o alfovi. Musíme poslouchat jeho příkazy. Bohyně ví, co by se nám mohlo stát, kdybychom neuposlechli," prosí mě.

"Nemyslím si, že by mě cokoli mohlo bolet víc než to, co cítím v srdci teď," odpovím a protočím oči. Kéž bych mohla zastavit tu tupou bolest v hrudi, ale nejde to. Setkání s alfou nejspíš přinese jen další bolest. Nejsem si jistá, jestli to zvládnu, ale taky vím, že správné je jeho volání uposlechnout, tak co už.

"Pojďme," řeknu suše a vstanu.

Paní Silasová dojde k mé skříni, vytáhne bundu a se starostlivým pohledem mi ji podá.

******

Nikdy by mě nenapadlo, že mě předvolá alfa. No, taky by mě nikdy nenapadlo, že budu družkou jeho syna a on mě odmítne.

Dnešek byl plný překvapení, a ne zrovna těch příjemných.

"Tak vy dvě. Pamatujte, že až se setkáme s alfou a Lunou, musíte sklonit hlavu a souhlasit se vším, co řeknou. Rozumíme si?" zeptá se jeden ze strážců.

"Ano," odpoví okamžitě paní Silasová.

Jen směrem k němu přikývnu; upřímně řečeno, jsem teď příliš unavená na to, abych mluvila.

Konečně dorazíme k domu alfy. Je večer, takže je doma – normálně bývá buď ve své firmě, nebo na schůzkách.

Jeho dům není příliš okázalý; je dost velký, ale ne tak extravagantní, jak byste čekali. Na rozdíl od jiných alf, alfa Konrad Vane nevěří v lehkomyslné rozhazování bohatství. To je jedna z věcí, kterou na něm lidé mají rádi.

Z místa, kde stojíme, vidíme jeho i Lunu, jak sedí na přední verandě, která je z nějakého důvodu neuvěřitelně prostorná. Kolem je několik strážců.

Vypadá tak normálně, že by nikdo nepoznal, že je to alfa.

Jak se blížíme, automaticky skláníme hlavy na znamení úcty.

"Povstaňte," řekne alfa Konrad Vane.

Paní Silasová i já okamžitě zvedneme hlavy a narovnáme se.

"Ty musíš být Cassia Valeriusová?" zeptá se a jeho modré oči zkoumají rysy mé tváře. Všimne si bolesti v mých očích a já cítím, že je mu to svým způsobem líto.

"Ano, pane," odpovím se skloněnou hlavou.

"Ty jsi družka mého syna?" zeptá se naše Luna sladkým, klidným hlasem.

"Odmítl mě," vyhrknu rychle.

"Jsem si jistý, že jsi si vědoma toho, že jsi stále jeho družkou, dokud tě neoznačí jiný," prohlásí alfa.

Přikývnu na odpověď, vzpomínajíc na to, co strážce říkal o souhlasení se vším, co alfa řekne.

"Chceme, aby ses k nám nastěhovala," řekne Luna.

Vím, že mám se vším souhlasit, ale s tímhle ne. Jak mám proboha žít v jednom domě s tím samým chlapem, který je příčinou mé bolesti? Navíc já domov mám.

Otočím se k paní Silasové, jako bych ji prosila, aby něco udělala. Přikývne na mě a otočí se k alfům.

"Při vší úctě. Cas má domov. Její rodiče už možná nejsou, ale má mého manžela a mě jako své poručníky. V našem domě je naprosto spokojená."

"Moje žena se neptala, jestli je u vás spokojená, nebo ne..." řekne alfa Konrad Vane a zvýší na nás hlas. Trochu sebou trhneme. Jeho žena si všimne našeho strachu a dotkne se jeho paže.

"Tohle vyřídím já," řekne mu a pak se otočí k nám.

"Podívejte se. Drake bude příštím alfou a alfa nemůže být tak silný, jak potřebuje, pokud není se svou družkou. Bohyně měla důvod, proč tě vybrala jako jeho družku, a my to respektujeme."

"Ale Drake ne, takže bychom prosím mohli tohle téma uzavřít, abych se mohla vrátit ke svému životu?" zašeptám si pod fousy, ale jak víte, vlkodlaci... mají super sluch. Občas na to prostě zapomenu.

Alfa Konrad Vane vstane ze židle a oči se mu mžikem změní z modré na červenou a pak zase zpět.

"Jak se opovažuješ takhle mluvit s Lunou?" zařve na mě.

Jeho autorita alfy se mě zmocní. Nedokážu se ovládnout, kolena mi klesnou a já nedobrovolně skloním hlavu až k zemi.

"Omlouvám se," zamumlám. Z očí mi unikne slza. Rychle ji setřu, jakmile znovu získám kontrolu nad svým tělem.

Postavím se a podívám se na ně očima plnýma slz.

Alfa Konrad Vane pokračuje v mluvě s autoritou. Každé slovo, které vypustí, má váhu a vyvolává ve mně strach.

"Mohl bych ti snadno přikázat, ses nastěhovala do mého domu. Ale chci, aby ses nastěhovala dobrovolně. Moje Luna má pocit, že bych tě neměl nutit. Takže tady je dohoda. Nastěhuj se a já nenechám zabít celou tvou pěstounskou rodinu. Místo toho se postarám, aby o ně bylo dobře postaráno."

Předtím jsem se mýlila. Existuje trest horší než bolest z odmítnutí. Ztráta mých milovaných.