"Tohle je tvůj pokoj. Doufám, že se ti bude líbit," řekne naše Luna a otevře před námi dveře. Odhalí se krásně zařízený pokoj. Je tak čistý a uspořádaný. Následuji ji dovnitř. Upřímně, ten pokoj se mi líbí. Nikdy jsem nebyla v tak velkém pokoji, ale nemůžu si to užít. Jen vědomí, že Drake žije pod touto stejnou střechou, ve mně zabíjí jakýkoli zdroj radosti. Nebyla bych tady, kdyby alfa nevyhrožoval, že zabije mou rodinu.

Dva strážci vejdou s mými věcmi a položí je na podlahu. Pokloní se Luně a odejdou.

"Cassio..." začne Luna.

"Je to Cas," opravím ji.

Nadechne se a pokračuje.

"Cas. Vím, že jsi takhle své osmnácté narozeniny strávit nechtěla, ale věz, že to dělám i pro tebe."

Sarkasticky zavrtím hlavou a přeruším ji.

"Ne, to neděláte. Děláte to pro Drakea. Myslíte si, že jen proto, že se vám podařilo mě sem donutit, se do mě Drake nějakým zázrakem zamiluje a přijme mě za svou družku? On mě nechce a nikdy nebude. Miluje Sloane. Je to lykanka. Je silná a má ohromné konexe. Neměli byste být rádi, že je s někým takovým? Místo někoho, jako jsem já. Pocházím z ničeho. Nic nemám. Nejsem nic. Já..."

"Přestaň!" okřikne mě Luna a úplně mě tím umlčí.

"Neznám tě, ale cítím to. Máš v sobě něco víc, nepodceňuj se. Bohyně by nikdy nevybrala slabocha za družku budoucímu alfovi. Nezáleží na tom, proč jsi tady. Záleží jen na tom, že jsi tu teď. Čím dříve přijmeš svou realitu, tím lépe pro tebe." Položí klíče od pokoje na postel a odejde.

Skvělé. Právě jsem si proti sobě poštvala jediného milého člověka v tomhle domě.

Snažím se vycítit svou vlčici, ale nic. Kyra stále mlčí. Nikdy jsem se necítila tak sama. Není to jen tím, že jsem v novém domě. Je to proto, že Kyra neodpovídá. I když jsem byla sama, dokud jsem měla svou vlčici, vždycky jsem měla pocit, že mám někoho po boku.

Chvíli se rozhlížím po pokoji a pak se rozhodnu sednout si na postel. Náhle začnu cítit známou vůni. Je velmi silná, jako by byl venku. Ta vůně patří panu Silasovi.

Nebyl doma, když jsem si stěhovala věci. Musel si se mnou přijít promluvit. Vyjdu z pokoje a jdu ven.

Někteří ze strážců pana Silase odstrkují a křičí na něj. Snaží se jim to vysvětlit, ale strážci ho odmítají pustit dál. Jednají s ním jako s nikým. Neustále mu blokují cestu a tlačí ho zpátky. Vypadá nepříčetně.

"Přestaňte! Je to můj táta!" křiknu na strážce. Pan Silas možná není můj biologický otec, ale v mnoha ohledech mi tátou byl.

Domov, ve kterém jsem žila před příchodem k Silasovým, byl hotové peklo. Byla jsem fyzicky týraná tolikrát, že jsem si myslela, že si to zasloužím, ale až díky setkání s panem a paní Silasovými jsem poznala, že si zasloužím být milována.

"Pusťte ho!" křiknu znovu, protože se zdá, že mě napoprvé neslyšeli.

Okamžitě ho nechají být a pustí ho skrz.

Pan Silas ke mně spěšně vykročí. Jeho zorničky mají jantarovou barvu. Oči mívá obvykle hnědé, takže to, že jsou teď jantarové, znamenalo, že jeho vlk je na povrchu.

"Cas, sbal si věci. Jedeme domů, hned," řekne, popadne mě za ruku a vykročí k předním dveřím domu.

Postavím se před něj a zastavím ho.

"Pane Silasi, prosím, uklidněte se."

Zastaví se.

"Slíbil jsem ti, že se o tebe postarám. Slíbil jsem, že tě budu chránit. Slíbil jsem, že ti budu tátou. Nemůžu těmhle lidem dovolit, aby ti tohle dělali." Oči mu trochu změknou. Jsou plné tolika bolesti. Když jsem k němu a jeho ženě přišla bydlet, dal mi slib, že vždycky udělá všechno pro to, aby se se mnou už nikdy nezacházelo špatně.

Chápu, proč je tak rozzuřený. Já jsem taky. Jsem to já, kdo byl odmítnut a pak nucen tu žít. Nenávidím to, co se děje, ale jít proti nim by mělo fatální následky.

"Tito lidé jsou alfa a Luna," řeknu mu.

On mé slovo odbude mávnutím ruky.

"No a co? Opustíme klan a přidáme se k jiné smečce."

"Můžou ublížit tobě i všem doma."

"O to bych se měl starat já, jsem chlap. Jsi moje dcera, měla bys být pod mou střechou. Nejdřív tě jejich syn odmítne a pak mají tu drzost ti vyhrožovat a nutit tě do svého domu. Zabiju je!" Jeho jantarové oči ztmavnou a začnou mu vyrůstat drápy.

Chystá se k proměně. Pokud se promění úplně, nebudu ho schopná zastavit. Nemůžu to dopustit. Není šance, že by odtud odešel živý, pokud se pokusí o boj.

Okamžitě ho obejmu a pevně k sobě přitisknu.

"Tati, prosím, uklidni se." To, že mu řeknu tati, ho vždycky potěší – doufám, že to bude stačit k tomu, aby se uklidnil i tentokrát.

Začne trochu polevovat.

"Jen se mi prostě nelíbí představa, že jsi tady," řekne nakonec klidným hlasem.

"Já vím, ale musím tu zůstat. Vy všichni tu máte život. I kdybychom utekli, najdou nás a nebudou mít slitování. Tohle je jediná cesta. Jsem v bezpečí, slibuju. Budu se občas vracet domů, pokud to půjde."

"Dávej na sebe pozor, ano?"

"Ano, tati."

Naposledy se na mě podívá a pak odejde. S kamennou tváří mu zamávám na rozloučenou, ale jakmile se otočí zády, začnou mi po tváři stékat slzy. Kéž bych mohla jít s ním. Nechci tu zůstat.

Kráčím zpátky do svého pokoje se skloněnou hlavou. Ani se neobtěžuji rozhlížet. Právě když dojdu ke dveřím svého pokoje, ucítím Drakea. Ta vůně je velmi silná, a přestože mě odmítl, stále k němu cítím tu přitažlivost druhů a nenávidím to.

Od té chvíle jsem ho neviděla a nemyslím si, že jsem na to už připravená.

Bez ohlédnutí otevřu dveře svého pokoje a rychle vejdu. Zavřu za sebou a začnu se připravovat na sprchu.

Po tom všem, co se dnes stalo, sprchu nutně potřebuju.

*****

Projíždím si ručníkem vlasy a vycházím z koupelny.

"Aah!"