„Slečno Caldwellová,“ řekl tajemník Barrett Knight a vedl Lyru ke dveřím. Právě když se chystal zaklepat, prudce se rozletěly.

Ale místo toho uhlazeného, okouzlujícího Killiana, o kterém všichni drbali, se objevila mladá žena. Oblečení měla trochu pocuchané, vlasy rozcuchané a v uvolněných vlnách jí padaly na ramena.

„Pane Knighte,“ řekla žena a vrhla na oba hravý pohled.

„Slečno Crossová,“ odpověděl Barrett a zdvořile jí kývl.

Pak se podíval na Lyru, zvědavý, jak na tuto nečekanou scénu zareaguje.

Člověk nemusel být génius, aby si domyslel, co se za těmi dveřmi právě odehrálo.

Ale to, co Lyra udělala potom, všechny překvapilo. Bez zaváhání upřela zrak na Maiu Crossovou, mírně se začervenala, naklonila se k ní a zašeptala: „Slečno, možná byste si to měla upravit. Kouká vám spodní prádlo.“

Mluvila potichu, ale všichni ji slyšeli jasně a zřetelně.

Barrett i Maia zůstali beze slov. Bylo jasné, že Lyra vidí věci úplně jiným způsobem.

Po krátkém, trapném tichu se Maia rozesmála. Rychle si upravila šaty, uznale poplácala Lyru po rameni a ušklíbla se. „Ty jsi ale malá rachejtle, co?“

Aniž by čekala na Lyřinu odpověď, otočila se a s pohupujícími se boky odešla.

„Slečno Caldwellová, pan Vane je nejspíš ještě v koupelně. Prosím, udělejte si uvnitř pohodlí,“ řekl Barrett s drobným, zdvořilým úsměvem.

„Dobrá,“ odpověděla Lyra a vstoupila do pokoje. Otočila se a zeptala se: „Pane Knighte, vy nejdete dál?“

„Nechám vás o samotě.“ Barrett přikývl a jemně za ním zavřel dveře.

Velká místnost byla nyní prázdná, až na Lyru.

Z nudy se posadila na kraj postele, bubnovala prsty do matrace a čekala, až se Killian objeví.

Asi o deset minut později vrzly dveře koupelny.

Z páry vystoupil vysoký muž zabalený v bílém županu, po jehož vypracované tváři stékaly kapky vody. Sjížděly mu po klíčních kostech a mizely pod županem.

Bylo na něm něco tak samozřejmě sexy – uvolněného a provokativního, že bylo téměř nemožné se na něj nedívat.

Lyra od něj nemohla odtrhnout oči. „Ten chlap... je zatraceně nádherný,“ pomyslela si.

Jistě, její bratři z rodiny Caldwellových byli taky pohlední, ale tenhle chlap? Ten byl úplně jiná liga.

Killian se podíval do Lyřiných širokých, neuhýbajících očí a rty se mu zvlnily do líného úsměvu. Jeho hlas, hluboký a magnetický, měl v sobě jisté uvolněné kouzlo. „Takže ty jsi ta pravá dcera Victora Caldwella, co? Lyra Caldwellová?“

Lyra se probrala z tranzu a rychle přikývla. „Jo, to jsem já!“

„Vidělas právě Maiu?“ zeptal se, aby udržel konverzaci.

„Myslíte tu dámu, co právě vyběhla z vašeho pokoje?“ zeptala se Lyra se zájmem.

„Jo, tu...“

„Viděla. Hodně spěchala, byla celá rozcuchaná, ani se neobtěžovala se upravit, ale já ji na to upozornila!“ řekla Lyra naprosto vážně.

„Vážně?“ Killian se zasmál, ale v očích mu blesklo překvapení.

Tuhle reakci zrovna nečekal.

Teď si ji prohlížel pozorněji, jeho zájem viditelně rostl. Udělal k ní pár kroků, naklonil se a věnoval jí lehký, téměř rošťácký úsměv. „A co si o tom všem myslíš?“

„Jak to myslíte, 'co si o tom myslím'?“ Lyra naklonila hlavu, zjevně zmatená.

Killian, stojící přímo před ní, se k ní s ladnou grácií sklonil. Obličej měl jen pár centimetrů od jejího, když ležérně prohlásil: „Už jsem s ní spal.“

„Počkat, cože?!“ Lyře se rozšířily oči.

Killian nadzdvihl obočí, očividně potěšen její reakcí. „Takže, jaký na to máš názor?“

„Vy... vy dva...“ Lyra šokovaně zamrkala a pak se na rovinu zeptala: „Vy už jste to dělali uprostřed dne, a vy pak můžete v noci normálně spát?“

Killian naprosto ztratil řeč. „Ta holka je tak zatraceně nevinná, až to bolí,“ pomyslel si a cítil směs nevěřícnosti a pobavení.

Hluboce se nadechl, očividně pro něco rozhodnutý. Bez varování se k ní naklonil a přitiskl Lyru na měkkou postel.

Zdálo se, že si nebezpečí ani neuvědomuje, jak na něj vzhlížela, když se nad ní vznášel. Oči měla plné zmatku. „Proč jste na mně?“

Z Killiana vyzařovalo uvolněné, svůdné charisma, jeho tělo se tisklo blíž k jejímu. Mluvil pomalu, hlasem zastřeným pokušením. „Slečno Caldwellová, zdá se, že o těchto věcech moc nevíte. Říkal jsem si, že vám ukážu pár potěšení, kterým rozumí jen dospělí.“

Kdyby to byla jakákoliv jiná žena s trochou temperamentu, dala by mu facku a odešla. Kdyby to byla citlivější žena, pravděpodobně by se už rozplakala.

Kdyby to byla jedna z těch žen, které se v takových věcech vyznají, neutekly by ani se nezhroutily, byly by až příliš pohlceny okamžikem.

Ale Lyra? Ta nebyla nic z toho.

Jakmile zaslechla slova „potěšení, kterým rozumí jen dospělí“, oči se jí doslova rozzářily vzrušením. „Počkat, je to to, co si myslím? Myslíte jako... mít sex?!“

Nechápala to celé s tím „spaním“, ale „sex“ – jo, o tom už slyšela.

Když Killian viděl ten dychtivý výraz v Lyřině tváři, nemohl než nevěřícně zamrkat. „Ta holka má v hlavě úplně jiný svět.“

Původně ji tím chtěl vystrašit a využít to k zrušení zasnoubení s rodinou Caldwellových. Ale teď? Věci rozhodně nešly podle plánu.

„Jak se to dělá? No tak, dělejte!“ řekla Lyra dychtivě, pak ho najednou přetočila a přitiskla k posteli ona jeho.

Sedla si na něj obkročmo, rukama sáhla po jeho županu a naprosto vážně se zeptala: „Musíme si nejdřív sundat oblečení?“

Během svých osmnácti let Lyra vyzkoušela spoustu věcí a v každé z nich vynikala. Dosáhla vrcholu téměř v každém oboru.

Ale kvůli jejímu věku jí ten tajemný muž uvězněný v jejím náhrdelníku přísně zakázal cokoli spojeného se „sexem“.

Teď, když byla plnoletá a načasování nemohlo být lepší, se Lyra rozhodla chopit příležitosti a zažít všechno, čemu se dosud musela vyhýbat.

Killian nečekal, že tahle holka bude netrpělivější než jakýkoliv muž, kterého kdy potkal. Držel si župan, jako by na tom závisel jeho život, sarkasticky se usmál a řekl: „Chápeš to vůbec? Právě jsem měl fyzický kontakt s tou ženou, a tobě je to jedno? Nehnusí se ti to?“

„Nevadí mi to!“ odpověděla Lyra s naprosto nevinnou tváří. „A navíc jste se právě osprchoval, takže nejste špinavý!“

Killian ztuhl, na vteřinu měl v hlavě úplné prázdno. „O čem to ta holka sakra mluví?“ Oči se mu rozšířily a zíral na ni v ohromeném úžasu. V tu chvíli nebyl schopen zformulovat jedinou souvislou myšlenku.

„Její mozek funguje na úplně jiné úrovni. Totálně mimo mísu,“ pomyslel si. „A... jak to, že má takovou sílu?“

Killian byl upřímně šokován zjištěním, že tu drobnou dívku na sobě nedokáže přemoci. Když cítil, že ztrácí kontrolu, zhluboka se nadechl a řekl tichým, varovným hlasem: „Jestli hned nepřestaneš, už tě tu věc nenaučím.“

Doufal, že tahle zvláštní holka nemá tušení, o čem mluví.

A skutečně, ve chvíli, kdy ta slova vypustil z úst, Lyra okamžitě přestala.

Našpulila rty, očividně frustrovaná, a zeptala se: „Proč musím přestat? Neříkal jste, že mě to naučíte?“

Killian se konečně vymanil z jejího sevření, ležérně ji posadil na postel a její otázku odbyl líným, lhostejným tónem. „Jsem unavený z předtím. Teď tě to učit nemůžu.“

„Cože?“ Lyřina tvář okamžitě poklesla zklamáním. „Tak kdy mě to teda naučíte?“

Teď se Killian začínal cítit opravdu vyčerpaný. Lyra měla vždycky tak osvěžujícím způsobem bizarní způsob uvažování. Byla naprosto jiná než všichni ostatní.

Podíval se na Lyru, která mu stále seděla na klíně, jako by jí to bylo naprosto přirozené. Pořád se držela jeho županu a vypadala tak křehce a sladce.

Když mlčela, vypadala jako dokonale upravená panenka, ale ve chvíli, kdy otevřela pusu, se všechno změnilo.

Z nějakého zvláštního důvodu v něm vzplanul nový, neznámý pocit. Náhle zjistil, že je jím nesmírně fascinován.

Na rtech se mu objevil pomalý, pobavený úsměv a hlas mu změkl, když řekl: „Ty, malý podivíne, jsi teda pořádný unikát.“