„Unikát? Chcete říct, že jsem divná?“ Lyra našpulila rty, viditelně podrážděná.

„Ne, to je kompliment,“ řekl Killian líně s úšklebkem, položil ruku na její útlý pas a jemně ji sundal ze svého klína.

Ale jakmile se mezi nimi vytvořil kousek místa, Lyra se hned přisunula zpátky a ovinula své bledé paže kolem jeho krku. Oči jí zajiskřily, když se zeptala: „Tak co, už jste si odpočinul? Kdy začneme?“

Killian byl zaskočený. „Proč je tím sakra tak posedlá?“ pomyslel si.

„Ty se se mnou vážně chceš vyspat?“ zeptal se, zvedl jí bradu s provokativním úsměvem a díval se na ni s povytaženým obočím.

„Samozřejmě,“ odpověděla Lyra bez zaváhání. Oči se jí změnily v úzké štěrbinky a věnovala mu šibalský, svůdný úsměv.

Killian tomu nemohl uvěřit – byla tak nevinná, a přitom tak přímočará. Jako by o společenských normách v životě neslyšela.

„Co měla za dětství?“ divil se, trochu zmatený.

„Chováš se takhle ke každému chlapovi?“ zeptal se a stále se ji snažil pochopit.

„Jak to myslíte?“ Lyra se naklonila ještě blíž, její tělo se tisklo k jeho.

„No, víš, jako když potkáš chlapa a jdeš do toho po hlavě, hned připravená si to s ním rozdat?“ zeptal se Killian a cítil se trochu nesvůj.

„Ne!“ Lyra bez váhání zavrtěla hlavou. „Jste první chlap, u kterého se takhle cítím!“

„Já? První?“ Killian se uchechtl. Tuhle větu už slyšel mockrát, ale její upřímnost ho vyvedla z míry. „Proč zrovna já?“

„Protože jste vážně kus. Líbíte se mi!“ řekla Lyra a z jejího hlasu čišelo sebevědomí.

Killian zůstal trochu bez řeči. „Takže je jedna z těch, co jim jde jen o vzhled, co?“ pomyslel si.

*****

Poté, co Killian opakovaně trval na tom, že se s ní teď nevyspí, Lyra se konečně vzdala představy o romantickém rande.

Když vycházeli z pokoje ruku v ruce, Lyra se ho stále držela, jako by se bála, že ji pustí.

Barrett to sledoval zdola a byl naprosto v šoku. Killian vypadal frustrovaně a bezradně, zatímco Lyra měla ve tváři výraz naprosté blaženosti.

Barrett rychle přistoupil a zeptal se: „Pane Vanee, co se děje?“

Killian věnoval Lyře bezmocný pohled, její ruka byla stále zaklesnutá do jeho paže, a povzdechl si, přičemž se mu na rtech mihl náznak úsměvu. „Vypadá to, že se na mě tahle malá potížistka přilepila.“

„Cože?“ vypadlo z Barretta a čelist mu málem spadla na zem.

Aby bylo jasno, Killian si zavolal Maiu právě kvůli tomu divadýlku, aby mladou dámu z rodiny Caldwellových vyděsil. Ale ona se nejen nenechala zastrašit, ona na něm prakticky visela.

Killian se podíval na hodinky a pak se otočil k Lyře s jemným, téměř škádlivým tónem. „Už se připozdívá, co kdybychom zašli na něco k jídlu?“

„To zní skvěle!“ řekla Lyra jasným a nadšeným hlasem.

„Na co máš chuť?“

„Na cokoli s masem!“ odpověděla okamžitě, aniž by se za své preference styděla.

Killian se pak otočil k Barrettovi a ležérně přikázal: „Vezmi nás na moje obvyklé místo.“

„Rozumím,“ odpověděl Barrett jako vždy profesionálně.

Jakmile byli v autě, Lyra přitiskla obličej k oknu a dychtivě sledovala ubíhající krajinu, její energie a optimismus z ní přímo vyzařovaly.

Killian si mezitím opřel bradu o ruku a tichou pozoroval dívku vedle sebe. Poté, co se dozvěděl o Lyřině minulosti, už nechal své lidi, aby ji prověřili.

Objevila se v sirotčinci v deseti letech, zřejmě bez jakýchkoli vzpomínek na minulost. Po třech letech tam odtud zmizela beze stopy.

Ředitel sirotčince měl podezření, že utekla s nějakým mužem, a od té doby se po ní slehla zem. Jeho lidé nenašli jedinou stopu.

Lyra byla naprostou záhadou.

Z nějakého důvodu se Killian přistihl, jak se ptá: „Tak co jsi dělala poté, co jsi odešla ze sirotčince?“

„Hm?“ Lyra se otočila a ukázala na sebe, trochu zmatená. „Kiane, mluvíš na mě?“

On to ale přešel a přikývl. „Jo, ptám se tě.“

Čekal, že se otázce vyhne, ale ona místo toho věcně odpověděla: „Pracovala jsem.“

„Pracovala?“ Nadzdvihl obočí, zaskočen. „Jaká to byla práce?“

Lyra odešla ze školy ve třinácti, a upřímně řečeno, nemohl si pomoct a říkal si: „Jaká solidní firma by ji v té době vůbec zaměstnala?“

Jakmile přišla řeč na tohle téma, Lyře se rozzářily oči, přisunula se ke Killianovi a s hlasem plným nadšení začala vyjmenovávat svůj „působivý životopis“.

„Když jsem byla malá,“ začala, „žádná normální firma mě nechtěla vzít, tak jsem dělala bodyguarda. Později jsem pracovala jako nájemný vrah, byla jsem žoldák, řídila auta... sakra, dokonce jsem pro lidi dělala i umění.

„Jo a před pár lety byl takový velký hit, jmenovalo se to 'The Shadows' – to jsem byla já! Prodala jsem to za docela slušnou cenu – 4,5 tisíce dolarů!“

Killian tam jen stál a nevěřícně mrkal. „Cože?“

Barrett Knight na sedadle řidiče byl stejně vedle. „To jako vážně?“

Nevěřili jí, mysleli si, že Lyřina představivost je na úplně jiné úrovni.

„Co je? Kiane, jsi v pohodě? Proč tak mlčíš?“ Po dlouhé pauze si Lyra všimla, že je něco v neopřádku, a zamávala mu rukou před obličejem, aby ho probrala.

Po době, která se zdála jako věčnost, Killian konečně chytil její ruku, zhluboka se nadechl a pak se zeptal tónem, který byl náhle mnohem vážnější: „Potřebuju, abys ke mně byla upřímná.“

„Samozřejmě!“ Lyra přikývla a náhle sama vypadala vážně.

Killian na okamžik zaváhal a pak se zeptal: „Kdy se u tebe začaly objevovat... tyhle příznaky? Jak dlouho už to trvá?“