Jemný, křehký hlas Lyry okamžitě upoutal pozornost všech.

'Co to sakra má být? Kdo je ta ženská na telefonu?' vrtalo jim hlavou.

Killian, očividně nevyveden z míry pohledy lidí kolem sebe, poodešel od davu. Nemohl si pomoct a na tváři se mu objevil poťouchlý úšklebek, když promluvil lehkým, posměšným, i když pobaveným tónem. „Co se děje? Už se ti sem nechce?“

Záměrně jí adresu neřekl a čekal, jestli si o ni na rovinu řekne, přesně jak doufal.

Ale místo toho Lyra zněla čím dál víc frustrovaně, hlas měla stažený podrážděním. „Teď už je pozdě! Nemůžu sehnat žádný zatracený taxík. Konečně jsem jeden našla, ale řekli mi, že tvoje adresa je moc daleko, tak prý nepřijedou...“

Tiše si povzdechla vyčerpáním. 'Kdybych věděla, že se tohle stane, trvala bych na odvozu, když mi ho můj tým nabízel. To je teda nadělení.'

Na chvíli zmlkl, hlavou mu běžely myšlenky, jak zpracovával její slova. O chvíli později se zeptal už opatrnějším hlasem: „Ty víš, kde jsem?“

„Samozřejmě, že vím!“ vyštěkla Lyra zpět, očividně stále podrážděná celou situací. „Nejste náhodou na Peak Obsidian? Proto mě tam nikdo nechce hodit!“

Killian zamrkal a tep se mu na moment zrychlil. Opravdu byl na Peak Obsidian – hlavním místě pro loveckou hru střeleckého klubu. 'Ale jak to sakra věděla?' divil se.

Jeho podezření vzrostlo. „Jak víš, že jsem na Peak Obsidian?“

Lyra ani na vteřinu nezaváhala a zněla naprosto bez omluvy. „Sledovala jsem tvou polohu. Voláme si, ne? Dokud to zvedáš, můžu zjistit, kde jsi.“

Na vteřinu se mu zatočila hlava. 'Mluví tak brutálně upřímně? Nebo je v tomhle až moc zběhlá, než aby to bylo příjemné?'

Jen z telefonního hovoru dokázala přesně zaměřit jeho polohu? To nebylo něco, co se člověk naučí přes noc – to byla práce pro profesionála.

Lyřin hlas trochu změkl, když dodala: „Killy, co mám teď dělat? Nemůžu uvěřit, že se to děje.“ Ale pak se její tón náhle změnil – byl jasný a nadšený. „Počkej! Vidím auto! Hned si ho stopnu!“

Killianovi vynechalo srdce. Projela jím panika. „Počkej, ani se nehni! Zůstaň, kde jsi! Řekni mi přesně, kde jsi, a já pro tebe hned někoho pošlu!“

Lyřin hlas začal znít trochu zběsile. „Oh! Tak si pospěš, jsem na...“

Vychrlila svou polohu a Killian neztrácel ani vteřinu. V hlavě už mu běželo, co všechno musí udělat.

Okamžitě poslal jednoho ze svých mužů, co byl poblíž, aby ji vyzvedl, a myšlenky mu jely na plné obrátky.

Killian si s povzdechem promnul čelo a cítil, jak se mu ohlašuje bolest hlavy. „Prostě tam zůstaň a nehýbej se, jasné? A neopovažuj se nikomu unášet auto, rozumíš?“

„Rozumím!“ odpověděla Lyra, i když v jejím hlase byl slyšet lehký nádech podráždění.

Jakmile hovor skončil, Killian se opřel a vypustil dlouhý, unavený dech.

Byl to teprve první den, co Lyru potkal, a už měl pocit, že přijal roli jejího přísného opatrovníka a kontroluje každý její krok. 'Co je to se mnou?'

Vtom se k němu nahrnuli Orson a ostatní, kteří si nikdy nenechali nic ujít, a dychtili po vysvětlení.

„Sakra! Killiane, kdo byla ta ženská na telefonu? Říkala ti 'Kiane'. Chlape, ty jsi nikdy nenechal nikoho, aby ti takhle tykal!“ řekl Orson hlasem plným nevěřícnosti.

Jako třetí dědic rodiny Vaneových byl Killian cizími lidmi obvykle oslovován jako „pane Vane“. Dokonce i jeho blízcí přátelé a rodina ho oslovovali celým jménem, Killiane.

Ale „Kiane“? To slyšeli poprvé.

Odette, která si všimla Camilliných zarudlých očí, se neudržela. „Killiane, co se to sakra děje? Kdo je ta ženská, co tě tak oslovuje? Měl bys to zatrhnout!“

Killian střelil po zvědavých sourozencích líným pohledem a na rtech se mu objevil samolibý úšklebek. „Je to moje snoubenka. Co je za problém na tom, že mi říká 'Kiane'?“

„Snoubenka?!“ Orson i Odette ztuhli, oči navrch hlavy.

„Nekecej. Myslel jsem, že si Aurelii Caldwellovou vzít nechceš? Nebyla celá ta tvoje komedie na sukničkáře jen proto, abys ji vyplašil? Jak jste se vy dva najednou tak sblížili?“ ptal se Orson naprosto zmateně.

Odette přikyvovala spolu s bratrem a hlava jí kmitala, jak se snažila tu situaci pochopit. „Jo, přesně tak!“

„To není Aurelia Caldwellová,“ řekl Killian lhostejným tónem.

„Tak kdo to sakra je? Další z otcových domluvených snoubenek?“ vyzvídal Orson a pořád se mu to nezdálo.

Protože rodina Caldwellových tajila pravdu o tom, že Aurelia není jejich vlastní dcera, nikdo mimo rodinu o tom nevěděl.

Orson a ostatní o Lyře nikdy ani neslyšeli.

Killian jim v krátkosti vysvětlil situaci s pravou a falešnou dcerou Caldwellových.

Orson uznale mlaskl. „Tý jo... to je jak z nějaké telenovely.“

Odette si všimla, že Camille se tváří čím dál hůř, zhluboka se nadechla a vyrukovala s další otázkou. „Takže co si o téhle 'pravé' Caldwellové myslíš?“

Odette se nemohla zbavit pocitu, že Camille už nemá šanci.

A skutečně, jakmile padlo Lyřino jméno, Killianův výraz změkl, obočí se mu mírně zvedlo a v koutku úst se mu usadil úšklebek. „Je to zajímavé stvoření.“

Odette málem vypadly oči z důlků. A bylo to. Nikdy neviděla Killiana se takhle usmívat, když mluvil o ženě. Kdyby ho neznala, přísahala by, že už ho má v hrsti.

Camille? Jo, ta nemá šanci.

„Sakra, nemůžu uvěřit, že jsi právě řekl 'zajímavé'. Ta holka je fakt taková zábava?“ divil se Orson, jako by nemohl uvěřit vlastním uším.

Killianovy myšlenky zabloudily k Lyřině roztomilé, mírně popletené tváři a úsměv se mu rozšířil. „Uvidíte sami, až ji potkáte.“

„Počkej, ona dneska přijde?“ ptal se Orson se vzrůstající zvědavostí.

„Jo. Přijde,“ odpověděl Killian ležérně, i když mu v očích zajiskřilo.

*****

O hodinu později Lyru vysadili u vily na úpatí Peak Obsidian.

Už z dálky uviděla Killiana, jak se rozvaluje na pohovce v salonku.

Oči se jí rozzářily a bez zaváhání nadšeně zamávala, přihopsala k němu a zavolala: „Hej! Kiane!“

Orson, který už viděl spoustu krásných žen, si nemohl pomoct a vyhrkl: „Sakra, ta holka je úchvatná!“

„Že jo?“ odpověděl Killian líně a očima sledoval každý její pohyb. „Není špatná.“ Vstal a jeho dlouhé nohy ho bez námahy nesly k ní.

Lyra, které byli lidé kolem úplně ukradení, mu bez přemýšlení skočila přímo do náruče.

Přitulila se mu k hrudi a nadšeně se usmívala. „Konečně jsem tě našla!“

Killian povytáhl obočí, mírně pobaven. 'Co má znamenat to divadlo s 'opětovným shledáním'? Viděli jsme se před necelým dnem.'

Tiše se zasmál a jemně jí urovnal vlasy, které se jí při tom nadšeném skoku rozcuchaly. Postavil ji na nohy a řekl: „Tak jo, jdeme. Seznámím tě s přáteli.“

„Dobře!“ Lyra zářila a její úsměv byl nakažlivý. Ležérně se do něj zavěsila a vykročili k Orsonovi a ostatním.

„Tohle je Lyra Caldwellová,“ představil ji Killian skupině.

Lyra se vřele usmála a v očích jí jiskřilo. „Ahoj, ráda vás všechny poznávám!“

„Ahoj Lyro, já jsem Orson Whittaker.“

„Já jsem Odette Whittakerová, těší mě.“

„Desmond Thorne.“

„Ahoj, já jsem Camille Rhodesová.“

Po seznámení podal Killian Lyře ochrannou výstroj, kterou pro ni připravil, a začal vysvětlovat pravidla lovu. „Chápeš ta pravidla?“

„Chápu!“ přikývla Lyra nadšeně.

Protože čekali na Lyru, Killianův tým minulé kolo lovu vynechal. Než začalo další kolo, všichni se poflakovali v salonku.

Vtom Killianovi zazvonil telefon a on odešel ven hovor vyřídit.

Věčně zvědaví sourozenci Whittakerovi využili příležitosti a naklonili se k Lyře, aby si popovídali. Orson se zazubil a v očích mu hráli rarášci. „Tak co, Lyro, ty a Killian k sobě máte dost blízko. O co tam jde?“

Lyra, která si spokojeně pochutnávala na smaženém kuřeti a zapíjela to sodovkou, kterou jí Killian přinesl, jen pokrčila rameny. „No, jsme zasnoubení!“

Odette nadzvedla obočí, zvědavost jí nedala. „Vážně? Nevadí ti, že o něm všichni říkají, že je to hrozný sukničkář? To tě netrápí?“

Slyšela, že se potkali teprve dneska, a nešlo jí do hlavy, že by někdo jako Killian tak rychle přestal hrát svou hru.

„Vůbec ne.“ Lyra to řekla věcně, bez sebemenších obav. Odtrhla si kousek kuřete a znovu se zakousla, očividně v naprostém klidu.

Odette byla v šoku. „Počkej, tobě fakt nevadí, že si užívá s jinýma ženskýma? Úplně v pohodě?“

Lyra se na ni podívala, jako by tu otázku nechápala. „Jo, fakt.“

Mírně naklonila hlavu, zmatená z Odetttina překvapení, a dodala: „Když jsem byla za Kianem dřív, viděla jsem z jeho pokoje odcházet takovou starší ženu, celou rozcuchanou. Byla hrozně milá a dokonce říkala, že bychom měli příště někam zajít všichni společně.“

Lyra v těchto věcech neměla žádné zábrany. Vůbec netušila, co to znamená, když je její snoubenec s někým jiným – prostě ji jen zajímal „sex“ obecně.

Každý, kdo byl pro každou špatnost, jí přišel v pohodě.

Celá skupina zůstala naprosto bez slov. 'Sakra,' pomysleli si všichni a hlava se jim z toho točila. 'Ta holka není jen bezstarostná – ona je naprosto utržená ze řetězu.'

Nikdy nikoho takového nepotkali.