Evangeline poslouchala otcova slova a nemohla si pomoct, musela se podívat na své bratry. Cillianův pobouřený výraz jí přišel k smíchu.

„Barrettová, já jsem tvůj otec, Harrison. Je mi padesát šest let. Odteď, když budeš cokoli potřebovat, obrať se na rodinu Harringtonových. Stojíme za tebou. Jestli se k tobě někdo odváží chovat zle, jen mi to řekni a já si to s ním vyřídím!“ prohlásil Harrison a podíval se na Evangeline hlasem plným autority.

„Dobře,“ odpověděla Evangeline a hrudí se jí rozlil hřejivý pocit.

„A nezapomeň na mě, Barrettová. Jsem tvůj druhý bratr, Brooks Harrington. Pracuju na policii jako detektiv. Kdybys někdy narazila na nějaké padouchy, prostě přijď za mnou a já se postarám, aby dostali, co si zaslouží!“ řekl Brooks, který doteď mlčel, s úsměvem.

Všichni se na Brookse podívali s očima plnýma hlubokých emocí.

Harrison se podíval na Evangeline a vysvětlil jí: „Barrettová, Brooks se stal policistou kvůli tobě. V letech, kdy jsi byla nezvěstná, jsme zkoušeli všechny možné způsoby, ale nemohli jsme tě vystopovat. Brooks k smrti nenávidí obchodníky s lidmi, a tak se stal policistou v naději, že pochytá každého jednoho z nich a dostane je do vězení. A v hloubi duše doufal, že tě díky tomu třeba znovu najde.“

Evangeline byla ohromená. Nikdy by ji nenapadlo, že její druhý bratr je policista, a co víc, že si tuto cestu zvolil kvůli ní.

Srdce jí bušilo. Celé roky bylo chladné a teď konečně roztálo. Otevřela náruč Brooksovi.

Brooks přišel, roztáhl paže a jemně ji objal.

V příští chvíli se k nim přidala máma, která je něžně objala, a po ní táta a další dva bratři. Během pár minut se celá rodina objímala, přetékajíc radostí a štěstím.

Silas stál opodál a dlouho si nemohl pomoct, než si otřel slzy, které se mu vhrnuly do očí.

Jak se postupně poznávali, její máma, táta a bratři se zase rychle dali do práce. Evangeline měla právě dvě miminka, takže bylo potřeba zařídit tolik věcí.

Oblečení pro miminka, botičky, ponožky, čepičky, rozkošné lahvičky, plenky... Všechno bylo potřeba připravit.

Evangeline se smála, táhla je stranou a ujišťovala je: „Lidi, klid! Mám všechno zařízené. Nebojte se.“

Jako budoucí svobodná matka byla Evangeline odhodlaná vychovat svá dvojčata s láskou a péčí. Připravovala se na to měsíce a ujišťovala se, že budou mít vše, co potřebují.

Když to slyšeli, všichni se šli podívat, co pro děti připravila. Po chvíli se pomalu uklidnili, když zjistili, že je vše v pořádku.

„Tak dobrá, všichni se ztište. Barrettová právě porodila a potřebuje si odpočinout. Dopřejme jí trochu klidu a buďme potichu,“ připomněl jim náhle Harrison.

Všichni si to konečně uvědomili a rychle utichli, takže v pokoji zavládl klid a mír.

*****

Mezitím v Everhart Corp...

Everhart se mračil, když procházel stoh dokumentů, jeho poznámky byly ostré a úsečné. Během pár minut hodil spisy na stůl s chladným výrazem. „Schůze, hned!“ vyštěkl.

Poblíž, u stolu asistenta, si jeho přítel Winston Blake zhluboka povzdechl a řekl: „Everharte, neměl by ses jít podívat za Evangeline do nemocnice?“

„Není potřeba,“ odmítl Everhart chladně a s výsměšným úšklebkem dodal: „Zoufale zkoušela cokoli, aby se mnou měla děti. Ještě přileze po kolenou.“

Blake chtěl něco říct, ale nakonec zůstal zticha.

Otočil se, aby informoval všechna oddělení o schůzi. Všichni se pohybovali rychle a brzy byli všichni v konferenční místnosti v nejvyšším patře.

Everhart vešel do místnosti s dokumenty a okamžitě začal vážně jednat. Trvalo to čtyřicet minut, ani moc dlouho, ani moc krátce. Když Everhart odcházel z kanceláře, nemohl si pomoct a mrkl na telefon.

Žádná oznámení.

Evangeline nevolala.

Od porodu mu nevolala, kromě toho jednoho telefonátu předtím.

Zpátky v kanceláři hodil Everhart telefon na stůl, ale zjistil, že ho to k němu znovu táhne. Telefon mlčel, žádné zprávy ani hovory od Evangeline.

„Blakeu,“ řekl Everhart s hlasem podbarveným frustrací.

„Máme na dnešek nějaké schůzky?“ zeptal se.

Blake rychle odpověděl: „Dnes večer měla být večeře, ale byla zrušena kvůli problému v rodině Winstona Blakea, takže... nic v plánu není. Můžeš si odpočinout.“

Everhart byl neklidný. Po chvíli přemýšlení řekl: „Pojďme na skleničku.“

Blake chvíli uvažoval a pak souhlasil: „Dobrá.“

*****

Všichni byli v nemocnici a hlídali Evangeline tři dny.

Poté se všichni museli vrátit do Valorie, aby se postarali o svou práci.

To odpoledne se Harrison a její bratři po rozloučení s Evangeline vydali na cestu. Zůstala s ní jen její matka Diana Prestonová a strýc Silas, který v nemocnici pracoval.

Původně všichni chtěli, aby jela do Valorie s nimi, ale s Everhartem podepsala pouze dohodu o rozvodu a u soudu to ještě nebylo dotažené, takže zatím nemohla odjet.

Musela zůstat, aby rozvod s Everhartem zfinalizovala, a pak by byla volná a mohla vyrazit do Valorie.

Diana byla vzteky bez sebe, když se dozvěděla, co se jí stalo. Pořád dokola proklínala rodinu Barrettových i rodinu Everhartových a byla připravena využít vlivu Harringtonových, aby pro svou dceru dosáhla spravedlnosti. Ale Evangeline ji držela zpátky.

Čtvrtý den byla Evangeline konečně propuštěna z nemocnice.

Zpátky doma se rozhlížela po tom známém místě. Každý detail vybírala s takovou péčí a láskou.

Chtěla, aby se Everhart cítil pohodlně, uvolněně a šťastně, když přijde z práce domů.

Ale všechno její úsilí bylo k smíchu. Poté, co se Everhart probudil, zůstal doma jen dva nebo tři měsíce a pak se odstěhoval.

Necítil k ní vůbec nic. Dokonce i děti, které nosila, byly nehoda.

Stále si pamatovala, jak poprvé viděla Everharta doprovázet Jas na předporodní prohlídku v nemocnici.

Jas samolibě oznámila, že je také těhotná a že dítě je Everhartovo.

Evangeline byla tak rozzuřená, že vrazila Jas pořádnou facku, až málem potratila.

Everhart jí brzy poté vnutil dohodu o rozvodu a domů se už nikdy nevrátil.

Když přemýšlela o bolesti z osamělého porodu a o pomluvách, které slyšela v nemocničním pokoji, najednou to pochopila.

Některá manželství prostě nebyla souzena.

O dva dny později Evangeline konečně zavolala Everhartovi.

V konferenční místnosti byl Everhart uprostřed schůze, když mu v kapse náhle zazvonil telefon.

Všichni sebou trhli a instinktivně se podívali směrem k tomu zvuku.

Po krátké pauze Everhart pod pohledy všech vytáhl telefon.

Volala Evangeline!

Everhartovi přelétl pohled přes jméno, než podrážděně zavěsil a pokračoval v jednání.