Doma Evangeline zírala na telefon a srdce jí kleslo, když se hovor přerušil.

Diana se nespokojeně zamračila. „On ti to položil?“

Evangeline šla rovnou zpět do kontaktů a vytočila Everhartovo číslo znovu.

V konferenční místnosti se Everhart ušklíbl, když viděl, jak na displeji bliká Evangelinino jméno, a okamžitě to znovu típl.

Tentokrát hovor skončil téměř okamžitě. Evangeline nebyla hloupá. Věděla, že to dělá schválně.

Po chvíli přemýšlení vyťukala zprávu a odeslala ji.

[Everharte, pojďme už ten rozvod skončit. Po tom, co jsme minule podepsali ty papíry, jsme k soudu nikdy nešli. Jestli budeš mít v příštích dnech čas, pojďme to zoficiálnit a vyřídit ten rozsudek.]

[Neboj se, už tě nebudu obtěžovat.]

Po odeslání zpráv Evangeline telefon odložila.

Diana se na dceru podívala a cítila, jak jí puká srdce.

Zpátky v kanceláři Everhart předpokládal, že se Evangeline tentokrát konečně uklidnila. Už se chystal pokračovat v jednání, když mu telefon zabzučel několika zprávami.

Podrážděně Everhart telefon zvedl, zvědavý, co mu to Evangeline tentokrát poslala nebo co zase vyvádí.

Ale jakmile uviděl její zprávu, na okamžik mu vypadl dech.

Byl to však jen prchavý moment. Everhart se rychle vzpamatoval a odfrkl si.

S telefonem v ruce vyšel z místnosti a vytočil Evangelinino číslo.

Doma Evangeline náhle zazvonil telefon. Když na displeji uviděla Everhartovo jméno, zhluboka se nadechla a zvedla to.

„Evangeline, co zase zkoušíš?“ Everhartův hlas kapal ledovým sarkasmem a ozýval se z telefonu dřív, než stihla otevřít pusu.

Evangeline sklopila zrak k dětem, které spaly vedle ní. Byla tak hodná, ale byla škoda, že se jejich rodiče rozvádějí.

„Nic nezkouším, Everharte. Dohodu o rozvodu jsme podepsali před více než šesti měsíci. Myslím, že bychom ten rozvod měli brzy dotáhnout. Nemá smysl to dál natahovat,“ řekla Evangeline unaveným hlasem.

„Jak to myslíš?“ dožadoval se Everhart.

Hořce se usmála a řekla: „Říkám, že se sem musíš vrátit. Můžeme stanovit datum u soudu a za měsíc budeme rozvedení.“

Do té doby se zotaví a bude se moci i s dětmi spojit se svou rodinou ve Valorii.

Nechtěla zůstávat v Silverwood City. Lámalo jí to srdce.

Telefon zmlkl bez Everhartovy odpovědi, ale po tolika společných letech věděla, že se kvůli rozvodu vrátí.

Ten večer se Everhart skutečně vrátil. Měl na sobě oblek na míru, košili pečlivě zapnutou až ke krku, když vkročil dovnitř. Celé jeho vystupování vyzařovalo chlad a pocit autority.

Diana zrovna sešla dolů pro vodu pro svou dceru, když uviděla Everharta vcházet zvenčí.

Everhart Dianu také uviděl. Zastavil se a zíral na ni.

Ani jeden z nich nepromluvil. Nakonec Everhart vyšel nahoru a cestou do pokoje prošel kolem Diany.

Uvnitř se Evangeline opírala o čelo postele a chovala jedno z dětí.

Když u dveří někoho zaslechla, předpokládala, že je to její matka. Instinktivně vzhlédla, ale úsměv jí zmrzl v momentě, kdy uviděla Everharta. Dokonce i její paže kolem miminka sevřely pevněji.

„Zítra jdeme k soudu,“ řekl Everhart stroze.

Evangeline pocítila bodnutí bolesti v hrudi, ale zůstala klidná. „Dobře,“ řekla prostě.

Everharta její odpověď zamračila. Jeho oči se zabodly do jejích a snažily se v ní číst. Myslel si, že Evangeline bude plakat a odmítat rozvod jako dřív.

Everhart ji chvíli pozoroval, než pohlédl na dítě v její náruči a na druhého novorozence na posteli. Děti byly tak drobné, čerstvě narozené...

Everhart udělal krok vpřed, jako by se chtěl podívat blíž, ale pak se náhle otočil a odešel.

Tu noc se do hlavní ložnice nevrátil. Místo toho zamířil rovnou do své pracovny a pohřbil se v práci, dokud neusnul na pohovce.

Následujícího rána Everhart nespěchal pryč. Místo toho počkal do devíti a pak se objevil u Evangelininých dveří, aby jí připomněl, že mají domluvit termín rozvodu u soudu.

Diana soptila vzteky a byla připravena mu od plic říct, co si o něm myslí, ale udržela se na uzdě. Jejich rozvod bude brzy hotový. Nemohla si dovolit jednat unáhleně.

Ještě nebyl správný čas odhalit jejich rodinné zázemí. Rodina Harringtonových byla mocná a vlivná. Kdyby tenhle chlap zjistil, že je Barrettová s nimi spojená, mohl by ji odmítnout pustit a přisát se na ni jako pijavice.

To by znamenalo, že by Barrettová s tímhle chlapem byla svázaná do konce života!

Diana mohla počkat ještě pár dní. Jakmile bude mít její dcera ten rozsudek v ruce, může si to s tímhle budižkničemem vyřídit!

Diana zamyšleně sledovala svou dceru. Když se Evangeline začala zvedat z postele, Diana pro ni rychle popadla teplé oblečení.

O čerstvou maminku bylo potřeba se dobře starat a nesměla nastydnout.

Nebylo moc co balit. Pár rychlých příprav, tlustý kabát pro Evangeline a byli připraveni vyrazit s Everhartem.

Diana se však o svou dceru bála a trvala na tom, že pojede s nimi.

Everhart po Dianě zmateně střelil pohledem. „A vy jste...?“

Když to Evangeline slyšela, také se podívala na svou matku.

Diana rychle řekla: „Och, já jsem... přítelkyně Evangeline. Právě měla děti a já jsem tady, abych se ujistila, že je v pořádku.“

Everhart byl naprosto zmatený.

Ačkoli si Diana udržovala skvělý vzhled, bylo jasné, že není nejmladší. Bylo záhadou, jak by se Evangeline, které bylo sotva dvacet, mohla spřátelit s někým, kdo by mohl být její matkou.

Instinktivně se na Evangeline podíval s nepochopením.

„Prostě jsme na sebe tak nějak narazily,“ vysvětlila Evangeline, „a padly jsme si do oka.“

Everhart přikývl a dál se nevyptával.

Společně vyšli ven a nasedli do Rolls-Royce zaparkovaného u vchodu a odjeli.

V autě bylo útulno a Evangeline byla chráněná před chladným větrem, takže bylo vše v pořádku.

Během pár minut dorazili k soudu.

Diana byla vzrušená. Její dcera bude brzy volná a už nebude připoutaná k tomuhle chlapovi!

Rychle vystoupila a jemně pomohla Evangeline z auta.

Everhart přejížděl pohledem mezi Evangeline a Dianou. Evangelinina tvář byla klidná, ale její přítelkyně se prakticky třásla nadšením. Copak... ona má z toho rozvodu radost?

Evangeline byla zabalená v tlustém kabátě a čepici, vypadala jako v bavlnce. I tak Diana vytáhla tlustou deku proti větru a Evangeline do ní zvenčí ještě jednou pevně zabalila.

Pokud se má Evangeline brzy zotavit, pravidlem číslo jedna bylo vyhnout se chladu a zůstat v teple.

„Pojďme dovnitř, ať neprochladneš,“ připomněla Diana Evangeline, když se chystali vystoupit.

Evangeline se podívala na svou matku a přikývla, cítila u srdce teplo. „Dobře.“

Vystoupili z auta a rychle kráčeli k budově soudu.

Everhart se cítil ještě nepříjemněji, ale po krátkém mlčení vystoupil z auta a následoval je dovnitř.